Bagration 1944 III. Partyzáni III. Č 1-4.
Díl III.
Část 1.
A nyní tedy jsme se dostali k pojednání o situaci jak vypadala v sovětském partyzánském hnutí před operací Bagration, v létě 1944. Než budeme hovořit dál, řekněme si ještě jedno zásadní pravidlo. Partyzáni se vždy vyhýbali přímému střetnutí s útvary Wehrmachtu, zajišťovacích divizí, policejních jednotek a SS. Pokud někdy k takovému střetnutí došlo, zpravidla byli partyzáni poraženi. Výjimkou z tohoto pravidla bylo, když menší německé jednotky nedokázaly udržet svou vnitřní vzájemnou soudržnost a psychicky nevydrželi. Pokud byli němečtí vojáci rozptýleni do malých skupinek a nebo se jednalo o jednotlivce, měli jen malou šanci přežít. Při popisu operace Bagration uvidíme, že některé německé jednotky ze skupiny armád Střed velmi trpěly při ústupu bojem s partyzány. Dokonce jsou známy případy (o těch si při bojích řekneme), že silné partyzánské oddíly v německém týlu dokázaly dobýt důležité křižovatky a mosty. Tyto křižovatky a mosty pak partyzáni udrželi až do příchodu Rudé armády. Německým vojákům, protože neměli kudy ustoupit ( stáhnout se), nezbylo nic jiného než se vzdát. Zde chci zdůraznit, že to bylo jen někdy, v žádném případě to nebylo běžné.
Partyzánské hnutí v Bělorusku ( většina území Ruska již bylo osvobozeno), dosáhlo svého vrcholu právě v létě 1944. V létě 1944, jak říkají sovětské historické zdroje měli běloruští partyzáni 374 000 mužů, ti byli začleněni do 199 brigád. Dalších 400 000 dobrovolníků bylo připraveno odejít do lesa. Je to ohromné množství lidí.
Tito partyzáni byli řízeni ÚV KSS Běloruska a měli se řídit pokyny jednotlivých frontů, které se přímo podílely na operaci Bagration. Oblasti ovládané partyzány v Bělorusku byly ohromné. Všechny oblasti měly vybudovány přistávací plochy i pro tak rozměrná letadla jako byly Dakoty C – 47. Na letiště do partyzánských táborů přicházely v létě 1944 zbraně, munice, zdravotnický materiál, vycvičení pyrotechnici a další specialisté.
V létě 1944 již většině partyzánských brigád veleli řadový důstojníci Rudé armády. V těchto partyzánských brigádách byla utužena disciplína, byl prováděn přímo na místě pravidelný nácvik bojových akcí. Partyzánská aktivita na jaře a v létě 1944 v Bělorusku narůstala. Ale ani tato aktivita nepřinutila německé velení, aby stáhlo z fronty větší počet divizí. Samozřejmě to neplatí pro předem plánované operace na vyčištění území.
Právě totiž na jaře a začátkem léta roku 1944 Němci provedli 3 plánované vyčišťovací akce. Tyto plánované akce byly zaměřeny proti zvlášť silným uskupením partyzánů v týlu německé 4. armády a 3. TA skupiny armád Střed.
Dvě na sebe navzájem navazující operace, které Němci nazvali „Regenschauer a Frühlingfest“, měly za úkol rozdrtit Ušakovovu partyzánskou republiku a vyčistit oblast západně od Polocka, Vitebska a Orši.
Němci měli útočit proti silné obraně partyzánů. Ta byla chráněna minovými poli, byla zásobována letecky a dokonce měla leteckou podporu. Ale ani takto dobře bráněná oblast, s vysokým počtem obránců neodolala. Vojáci Wehrmachtu vyvinuli na partyzány takový tlak, že se již po prvním útoku některé partyzánské brigády rozložily a partyzáni se rozutekli po lesích a bažinách. Některé brigády partyzánů bojovaly chrabře, ale ani ty německým vojákům neodolaly.
Do poloviny května 1944 přestala Ušakovova partyzánská republika existovat. Partyzánské základny byly dobyty, srovnány se zemí a partyzáni rozprášeni nebo pobiti.
Když tato operace proti Ušakovově republice končila, rozbíhali Němci novou protipartizánskou operaci, která měla kódové označení „Kormoran“.
Úkolem operace „Kormoran“ bylo zničení partyzánských jednotek, které byly rozloženy vedle vyčištěného území Ušakovovy republiky, tedy severovýchodně od Minska. Bylo to území mezi městy Moloděčno – Lepev – Senno – Borisov – Minsk. Je to bezprostředně severní a severozápadní území okolo Minska – běloruské metropole. Moloděčno je vzdáleno od Minska 60 km na severozápad a druhé Borisov je od Minska vzdáleno 60 km na severovýchod. Nejvzdálenější Lepev leží 130 km od Minska.
Tato operace probíhala velice dobře, partyzánská obrana byla rozbita a Němci obklíčení stále svírali. Němci na partyzány stále útočili i s leteckou podporou. Den ode dne se kruh okolo partyzánů zmenšoval. Ovšem než stačili Němci provést závěrečný úder, spustili Sověti operaci Bagration. A tak musela být dobře se vyvíjející operace „Kormoran“ ukončena, aniž byla vítězně dokončena.
