Na palbě jsem již psal o těžkém sovětském tanku T-35. Tento hrozný výplod tankové školy 30. let měl lehčího bratříčka, „pouze“ třívěžový střední tank T-28. A o něm bude tento článek.
Sovětský svaz se postupem doby snažil vyzbrojit jednotky Rudé armády moderní obrněnou technikou. Tak vznikly první sovětské tanky, lehký T-18 a střední T-12. Zatím co výrobu lehkého tanku se podařilo poměrně zvládat, u větších středních tanků se sovětským konstruktérům zdaleka tak nedařilo. Výroba modernizované verze označované T-24 skončila po výrobě pouhých 24 tanků a Rudá armáda tak prozatím nedisponovala středními tanky v nějakém větším měřítku. To se mělo změnit příchodem tanku T-28.
Střední tank měl být nadřazen lehkým tankům, mělo se jednat o průlomový tank, schopný překonávat silně bráněnou frontu. Proto měl disponovat silnou výzbrojí a silnějším pancéřováním. Tank však dostal do vínku jednu velkou nevýhodu – vícevěžovou koncepci. Ta se ve své době zdála být efektivním prostředkem, pozdější léta však tuto teorii vyvrátili. Sice vypadá pěkně, když tank může postřelovat nezávisle více cílů, tato koncepce se ale v boji příliš neosvědčila. Navíc tank vybavený více věžemi má logicky větší rozměry, hmotnost a jeho manévrovací schopnosti jsou horší než u kompaktnějšího jednověžového vozidla.
Vývoj tanku T-28 začal v leningradském závodě Bolševik v roce 1931, šéfem vývoje tohoto vozidla byl jmenován N.V. Cejc. později byl vývoj převeden do závodu Krasnyj Putilovec. Prototyp byl postaven ještě do konce roku 1931. Koncepce tanku odpovídala tehdejšímu pohledu na moderní tanky, jednalo se o poměrně dlouhé vozidlo vybavené třemi věžemi. Dvě přední věže byly kulometné, hlavní věž byla osazena kanonem. Podvozek se skládal z dvanácti pojezdových koleček spojených po dvou na odpružený závěs. Závěsy byly spojeny po trojicích na společný závěs krytý plechem. Přední kolo bylo napínací, zadní hnací. Nahoře byly umístěny čtyři napínací kladky. Pohon tanku byl umístěn klasicky vzadu, jednalo se o původně letecký motor M-17. Tento vidlicový dvanáctiválec dával výkon až 500 HP při 1400 ot./min. Vozidlo mělo dvě nádrže (2x330 litrů) na benzín, používal se typ B-70 nebo KB-70.
Zatímco prototyp byl vyroben technologií nýtovaní, sériové stroje byly vyráběny za pomocí dokonalejší technologie – svařováním. Síla pancéřovaní byla na tehdejší dobu více než slušná – čelo korby a věže mělo sílu 30 mm, boční stěny 20 mm, čela kulometných věří 22 mm. (další informace viz. obrazová příloha). Věže měly být unifikovány s těžkým tankem T-35. První série tanků měly cylindrické věže, jen poslední vyráběné tanky měly již konické věže stejného typu jako T-35. U některých tanků na základě špatných zkušeností v boji bylo posíleno pancéřování na 50-80 mm (čelní partie).
Hlavní výzbroj tanku tvořil 76,2 mm kanon KT-28. Nevýhodou tohoto kanonu byla příliš krátká hlaveň, mela délku pouze 16,5 ráže. Od roku 1938 je místo něj montován dokonalejší kanon L-10 stejné ráže, délka hlavně je ale již 26 ráží. Palebný průměr pro kanon je 69 nábojů. Sekundární věže jsou vybaveny kulomety DT ráže 7,62 mm, další kulomet je posléze umístěn na střeše hlavní věže a na její zadní stěně. Palebný průměr pro kulomety je celkem 126 zásobníků, což je 7938 nábojů ráže 7,62 mm.
Osádku tanku tvořilo šest mužů – řidič sedící uprostřed mezi čelními věžemi, dva kulometčíci v kulometných věžích, velitel, střelec a nabíječ. Jen některý velitel měl k dispozici radiostanici, zprvu typ 71-TK-1, později 71-TK-3. Těmi byly ale vybaveny jen velitelské tanky které se navíc v boji lehce rozeznali podle rámové antény umístěné okolo věže.
V průběhu výroby docházelo k jistým úpravám na konstrukci, vzniklo i několik odlišných prototypů. Byl zkoušen podvozek odpružený torzními tyčemi, zkoušel se tank pro překonávání hlubokých vodních překážek a došlo i na přezbrojění tanku výkonným kanonem F-39 ráže 85 mm. Žádný z prototypů však nebyl vyráběn ani v malé sérii.
Sériová výroba běžela od roku 1933 do roku 1940 a bylo vyrobeno asi 503 vozidel. Údaje se ale rozchází, mluví se i o 490 nebo až o 620 vozidlech. T-28 se účastní invaze do Polska, Zimní války s Finskem a jeho labutí písní je začátek války s Německem v roce 1941. I když výzbroj tanku byla ještě na úrovni, provozní a logistické problémy spolu s taktikou němců znamenaly konec éry vícevěžových tanků. Pro zajímavost, Finové ukořistili sedm tanků T-28 a stalo se tak největším zahraničním provozovatelem tanku T-28. Německé označení ukořistěných tanků bylo 746(r)
technická data T-28“
délka – 7,36 m
šířka – 2,87 m
výška – 2,62 m
hmotnost – 25,2 t
výkon motoru – 500 HP
max. rychlost silnice – 38 km/h
dojezd silnice – 180 km
osádka – 6
Použité zdroje:
www.armor.kiev.ua
www.battlefield.ru
Pejčoch, Spurný – Obrněná technika 3
]
, snáď to mohlo aspoň vyľakať, o tom sa tu už asi ale písalo hm