Mapa bojů partyzánů demokratických, řízených exilovou vládou v Londýně
, a partyzánů řízených Moskvou a KSČ, na území ČSR do května 1945.
Když se, rozdělena na 4 menší skupiny, přemístila partyzánská brigáda Mistra Jana Husa do nového operačního prostoru (do oblasti Červených Janovic mezi Ledčí nad Sázavou a Kutnou Horou), začala navazovat součinnost s dalšími partyzánskými oddíly a skupinami. V novém prostoru se jednalo o součinnost s partyzánskými oddíly působícími v Českomoravské vrchovině, tedy se sovětským oddílem Jermak, s Kišovým plukem generála Svobody a s kontrarozvědným oddílem NKVD Zarevo. A právě zde se při zakládání národních výborů a při komunistické agitační činnosti, dostali partyzáni z brigády Mistra Jana Husa do rozepře s příslušníky organizací nekomunistického odboje řízeného tzv. Radou tří (někdy také zkráceně R3, více viz i o historii zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rada_t%C5%99%C3%AD
a zde pak foto:
velitele generála Vojtěcha Borise Luži:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_Lu%C5%BEa
). Příslušníci Rady tří, kteří působily v tomto prostoru a podřizovaly se plánům na povstání řízené vládou v exilu, v Londýně, se neřídily pokyny sovětské armády ani pokyny KSČ.
"Komunistická stranická aktivita, i když se oháněla hesly široké národní fronty boje proti fašismu, nejenže tříštila síly na domácí frontě, ale předem už vytvářela podmínky pro zavádění pořádku nikoli z demokratické vůle lidu, ale tak, jak vyhovovaly zájmům Moskvy a KSČ, poslušně se podřizující jejím příkazům".
Sám Pich-Tůma přiznává, když píše: "Naše organizační činnost a vznik prvních ilegálních národních výborů však narazily na odpor nekomunistické protinacistické organizace Rada tří, která nám dala ultimátum, že pokud nepřestaneme okamžitě zakládat ilegální národní výbory a nepodřídíme se jejímu velení, bude informace o místě našeho působení předána gestapu. Teprve po válce se věci vysvětlily." A zde pan autor dodává: A jak se vysvětlily? Vysvětlily se tak, že tato vyhrůžka nebyla vůbec vyslovena (Pich-Tůma si ji vymyslel), anebo nebyla míněna vážně. Buď jak buď zakládání národních výborů v čele s komunisty a příprava nastolení komunistické nadvlády prostřednictvím partyzánského hnutí neustaly (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 90, 91, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Přes všechnu tuto protivládní činnost a nechuť se dohodnout o spolupráci s nekomunistickými partyzány, činnost brigády Mistra Jana Husa, v únoru a březnu 1945 proti Němcům a jejich válečné mašinérii pokračovala. Byly i dílčí neúspěchy a ztráty:
"V noci z 22. na 23. únor (1945) partyzáni brigády M. J. Husa poškodili lokomotivu nákladního vlaku a v téže době šestičlenná skupina pod Kolesnikovým vedením přepadla železniční stanici v Leštině a vypustila tu 18 cisternových vagónů s naftou. Druhý den večer skupina vedená Pichem-Tůmou zastřelila v automobilu na silnici Praha-Brno mezi Frýdnavou a městečkem Habry vedoucího Parteiverbindugstelle (šéf nejvyššího orgánu, hlavní vedoucí) NSDAP v Praze Bruno Waltera (zmínku viz také zde:
http://www.fronta.cz/kalendar/partyzany ... uno-walter
).
26. března se nacistům podařilo goniometricky zaměřit štáb brigády, rozmístěný v lesíku Na Dlouhé u obce Leškovice. Vojenské i policejní jednotky neprodyšně obklíčily celý prostor. Rozpoutal se noční boj s mnohonásobnou přesilou. Poslední depeše, kterou velitel odeslal sovětskému nadřízenému štábu, zněla: ´Nemáme čas prorazit. Obklíčili nás. Kapitán Fomin. Umíráme za vlast.´
V boji padli: náčelník štábu J. V. Perchun, radisté Čepurov a Poljaková, lékařka Smyková, čeští partyzáni Jan Janáček ze Sobiňova a Josef Coufal ze Samotína. Smrtelně zraněného velitele Fomina gestapáci odvezli do Chrudimi, ale dřív, než ho mohli podrobit mučení, zemřel. Partyzánská brigáda pod velením M. Picha-Tůmy však pokračovala v bojové i politické činnosti až do konce války, měla pět oddílů a na 1 200 spolupracovníků."
Bilance brigády Mistra Jana Husa, je velice pestrá a bohatá a vyjadřuje různorodost její činnosti. Velkou část činnosti zaujímá poškozování chodu německé válečné mašinérie. Ostatně posuďme:
"Zorganizovala celkem přes 100 ilegálních národních výborů a založila 96 organizací KSČ." Což je její politická činnost, bez toho, že by s ní souhlasil nekomunistický odboj.
Bilance za účelem rozvracení německé válečné mašinérie a způsobení ztrát nacistům pak zní:
"V 66 bojových akcích zlikvidoval 785 nacistů, 7 zrádců a 28 kolaborantů. Vykolejila 14 vlaků s válečným materiálem, zničila 1 nepřátelské letadlo Focke-Wulf 190, 138 aut, 28 motocyklů, 4 goniometrické stanice, 10 OT, 1 SHD a 2 protiletadlové kanóny. Z cisteren vypustili partyzáni 4 755 litrů benzínu, 2 250 litrů nafty a zásoby lihu ze 4 lihovarů. Poškodili 3 železniční a 1 silniční most, dvakrát narušili železniční trať a dvanáctkrát přerušili telefonní spojení. Vyřadili z provozu továrnu Pragofera ve Škrdlovicích a vyhodili do povětří skladiště trhavin. Úctyhodná bilance, zasluhující pochvalu sovětského velení i vedení VKS(b) a KSČ (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 91, 92, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Ještě jednu důležitou informaci zde je třeba říci tak jak ji ve své knize zachytil pan Richter a která je poměrně přesně zachycena i v dalších historických dokumentech a i třeba ve Wikipedii, o dalším osudu Picha-Tůmy, viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Pich-T%C5%AFma
a také zde:
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biogr ... -tuma.html
a i v jiných článcích, viz také zde:
https://www.google.cz/?gws_rd=ssl#q=Pich-T%C5%AFma&*
. Cituji:
"Miroslav Pich-Tůma, fanatický komunista a sovětský agent, se stane po válce poslancem Národního shromáždění a ve službách StB spolupachatelem několika vražd, jak se dočteme v knize Viléma Hejla Zpráva o organizovaném násilí: ´Byli to klasické fémové vraždy, spáchané proto, že oběti nebylo ani v podmínkách totalitního režimu možno postavit před soud a zároveň se shodně mínilo, že už vědí příliš mnoho. Proto musel zemřít ing. Petr Konečný kdesi u Bánské Bystrice a Fr. Novotný u Benešova. Pich-Tůma byl podle vyjádření jednoho ze svých soudruhů, docela dobrý chlap, až na to, že koho udeřil, ten to většinou nepřežil - a rány rozdával rád.
Při výslechu ubil k smrti zpravodajského důstojníka npor. ing. Bedřicha Weisnera a jiné vězně. Nakonec byl zatčen a souzen spolu s O. Závodským, Oskarem Valešem, Ivo Milenem, Vladimírem Smolkou, Bedřichem Pokorným´. Ale to všechno teprve přinese budoucí čas, který má pro Picha-Tůmu připravenu sebevraždu oběšením /v roce 1995 - má poznámka/ (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 92, 93, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Pokračujme znovu v líčení dalších partyzánských oddílů od září a na přelomu let 1944 a 1945. Historické podklady říkají, že v listopadu 1944 na Českomoravské vrchovině působil již zmiňovaný sovětský partyzánský oddíl NKVD zvláštního určení Zarevo, který v noci z 21. na 22. listopad přešel ze Slovenska na Moravu pod velením P. V. Fjodorova (krycí jméno Faustov).
"30. září po 23. hodině, jak víme, přistál u Račic výsadek Jermak pod velením N. I. Dmitrijeva. K místu přistání se již v ranních hodinách sjížděli četníci i německé vojsko. Partyzáni v dešti, který znemožnil jejich vystopování pomocí psů, unikali pronásledovatelům směrem na Studnici. U Ježkovic se střetli s příslušníky poddůstojnické školy Wehrmachtu. Pokračovali v ústupu východním směrem, ale na místě museli zanechat skoro všechny zásoby a výzbroj. V prostoru Studnice, kde původně měli být vysazeni, zjistili, že se nacházejí uvnitř vojenského výcvikového prostoru. Ustupovali tedy dál na východ, kde navázali spojení s českými odbojáři. Ti usměrnili jejich přesun do prostoru západně od Prostějova, kde se v lesích skrývalo několik skupin sovětských zajatců, spolupracujících s místními odbojovými organizacemi. Dmitrijev po příchodu na určené místo navázal se zajatci spojení a přijal je do svého oddílu, který se poté rozdělil na skupiny vytvářející rozptýlené jednotky Jermaka (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 93, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Seznámili jsme se před tím i s 1. čs.partyzánskou brigádou Jana Žižky, když její štáb, který se po proniknutí ze Slovenska do Beskyd, na území protektorátu, usadil na severním svahu Trojačky, nedaleko Horní Bečvy. Velitel 1. čs.partyzánské brigády Jana Žižky, poručík Ušiak měl tehdy okolo sebe 140 partyzánů. Poslechněme si co dál odhalují, historické podklady, které říkají , a to trochu blíže, kdo také byl mezi těmi 140ti Ušiakovými partyzány, na novém působišti v protektorátu:
"Mezi nimi je i Jan Dvořák, kterého přivedl Vávra-Stařík společně s Šálkem do Murzinova štábu již na Slovensku. Dvořák tehdy utekl na Slovensko, protože mu v protektorátu hořela půda pod nohama kvůli kriminálním deliktům.
Nyní po příchodu na Moravu, se při hledání spolupracovníků v řadách místního obyvatelstva setkal s jistým Jaškem, který se vydával za vedoucího komunistické odbojové organizace, ale ve skutečnosti pracoval jako konfident pro ostravské gestapo s úkolem navázat spojení s vedením partyzánů. Jašek Dvořáka, který sám již na Slovensku spolupracoval s gestapem, snadno získal pro spolupráci s ostravskou služebnou (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 93, 94, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
