Český stát dle Kuffnera a Chalupného

[Rase]

Český stát dle Kuffnera a Chalupného

"Český nacionalismus, pokud se nezvrhá v jednostrannost a karikaturu, je směrem složitě kulturním a bude mít ještě veliký a dobrý vliv na osvětové poměry této říše. Patří-li jeho starší a primitivní formy do minulosti, patří již minulosti také podceňování vlastenectví." - Emanuel Chalupný (1908)
"Němci, zdá se, nechápou dosud plný význam utrpěné porážky svých snů o světovládě. Mírový sjezd bude se tentokráte valně lišiti od obvyklých dosud sjezdů diplomatických. Nebude pouhým zakončením souboje dvou či několika států nebo monarchů. Nechápou však ani mnozí z našinců, jak dokazuje náčrtek „československého státu“, kolující po vlastech a vystrkovaný za výkladními skříněmi. Třeba rázně se ozvat proti takovýmhle, velmi nevhod projevovaným představám: Nedochůdče toho druhu nezachovalo by svobody v ohni života ni na sto let. Neobstálo by." - Hanuš Kuffner

Utopické plány na vytvoření koridoru vedoucího z Čech až k Jadranu je všeobecně znám, patrně ale překvapí, že někteří intelektuálové měli mnohem ambicióznější plány, díky nimž, by byl vznik koridoru zbytečným. Je poněkud překvapivé, že v roce 1918 vznikl koncept státu, který měl zahrnovat krom českých zemí, i Vídeň a nemalou část Rakouska. Níže popsaný návrh byl předložen 20.listopadu 1918 Národnímu výboru v české národní radě, za účelem dosažení určitých výsledků při mírových jednáních ve Francii, nejednalo se však o nějakou oficiální reprezentativní českou pozici. Autoři vycházeli z tehdy rozšířeného názoru, že ve Vídni a jejím okolí žije zhruba jeden milión Čechů. Autorem byl český pedagog, právník, sociolog, spisovatel, jazykovědec Emanuel Chalupný (1879-1958). Spoluautorem byl pozdější politik Antonín Machát (1880-1967), který se po volbách v roce 1927 dostal jako sociálně-demokratický poslanec do vídeňského obecního sněmu. Dalšími autory byli V. Hrdina a dr. F. Jetel. Chalupný byl žákem T. G. Masaryka, spoluzakladatelem (1925) a později předsedou Masarykovy sociologické společnosti. Chalupný Němcům odmítal v čemkoli ustupovat, názorově se ohledně nacionalismu s Masarykem nejprve rozcházel, ale po vzniku ČSR se československý prezident stal pro Chalupného velkým vzorem. Chalupného koncept ale nebyl ničím novým a prakticky vzato navazoval na starší práce.
Již roku 1917 český vojenský spisovatel Hanuš Kuffner (1861-1929), sepsal práci Náš stát a světový mír, který byl údajně předložen vyjednavačům mírových smluv ve Versailles a v Saint Germain. Kuffner byl důstojníkem a znalcem historie českého válečnictví. Svou důstojnickou kariéru (1883-1889) ukončil pro své národní cítění. Usiloval totiž o prosazení etnických principů v rakousko-uherské armádě, protože se zasazoval o zřizování vojenských jednotek na základě národnostní příslušnosti. Po opuštění armády se stal redaktorem, lépe řečeno na tuto činnost navázal, protože již dříve psal anonymně články mj. pro noviny Národní politika. Dále pak přispíval do Časopisu českého musea (články o taktickém umění Jana Žižky a Prokopa Holého) a vypracoval rozsáhlý Atlas husitských válek. Vydal tématicky příbuzné knihy Husitské vojny v obrazech (1907), Bitva u Lipan (spolu s Miškovským Josefem v roce 1898) a další. Dle Kuffnera bylo potřeba Rakousko prakticky vymazat z mapy a z velké části rozdělit mezi Český a Jihoslovanský stát. Z Rakouska tak mělo zůstat pouze "Středomezí" - doslova hraniční státeček mezi těmito útvary. Skutečnost, že se tyto české ideje nedočkaly naplnění, se odůvodňuje z velké části italským postojem na jednáních, protože Itálie chtěla bezpodmínečně zabránit zesílenému slovanskému vlivu v oblasti Jadranského moře. Kuffnerovo dílo bylo v listopadu 1918 vydáno nákladem Českého lidového knihkupectví a antikvariátu (Josef Springer) Praha -1, Jílská ul. Čís. 24 ve filiálce na Královských Vinohradech. Dodám, že mírová konference v Paříži byla zahájena až 19.1.1919. Soupis byl doplněn o 5 map, na kterých autor ukazuje své návrhy na nové územní uspořádání Střední Evropy a propaguje prosazení všeslovanských myšlenek. Kuffner a Chalupný ale nebyli jediní.
V roce 1918 vzniká velká část textu knihy Československý stát v mezinárodním právu a styku - autor právník Ladislav Stěhule (1875-1946) a nakladatel Jan Laichter, Praha 1919, určená pro "obhájení našeho práva" na pařížské mírové konferenci. Stěhule zde vše staví na protikladu, německý národ je podle něj národ Herrenvolku panského vládnutí, Slované prý vládnou jemně a měkce. Proto německý národ z důvodu rozdílného národního charakteru nemůže být tedy přijat do rodiny národů a "nemůže pro sebe požadovat právo sebeurčovací". Stěhule vznáší otázku, zda Německo může být uznáno jako stát. Avšak státy sousedící s Německem musí vytvářet silnou hráz spočívající v silném Slovanstvu. Území poněmčená musí být navrácena do rodiny jazyků slovanských. Stěhule požadoval teritoriální úpravy ve formě koridoru jdoucím mezi Polskem, Československem, rakouským Burgenlandem a Jugoslávií. Popsal Ideální hranici československého státu, která sahala po Dunaj k dolnorakouské Kremži a na východ až po maďarský Vác. Požadoval také části Slezska a Kladsko. Sice by tím došlo k záboru území s převahou Němců, avšak vyšší slovanská porodnost by dle autora zředila počty Němců a tato území by takto byla rozmělněna. Jak mimo jiné napsal: "Jestli by proces ten nepokračoval dosti rychle, přikročíme k vysídlování německého elementu, pokud by ohrožoval naši bezpečnost". Jeho názory podpořil Tomáš Masaryk v listu Corriere della Sera prohlášením, že český stát je nucen si přivlastnit území obývaná Němci, Poláky a Rusíny, aby „splnil ten účel, ve spojení s Jugoslávií a Rumunskem, vytvořit nezlomný obranný řetěz proti orientálním (východním) choutkám Německa“. Český stát vzniká jako francouzský četník na východní hranici Německa. To mělo později za následek, že s rozpadem versailleského mírového systému byla zpochybněna i existence Československa.
Masarykovo zastání se zdá být z dnešního pohledu rozporuplné, leč již v květnu 1915, profesor Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937), předložil britskému ministru zahraničí Greyovi memorandum Independent Bohemia (Samostatné Čechy), v němž načrtl program "znovuzřízení Čech jako samostatného státu" se v odstavci Samostatný český stát: rozloha a obyvatelstvo objevuje náčrt samostatného státu s připojenými slovenskými kraji (jižní hranice Slovenska by měly kopírovat národopisnou hranici) a v odstavci Svobodné Čechy a Srbochorvatsko, sousední země požaduje vytvoření koridoru spojující obě země vytvořeny z okresu prešpurského (Poszony), šoproňského (Oedenburg) mosovského (Wieselburg) a vaského (Eisenburg). Hranice nového státu, do něhož zařadil Dolní a Horní Lužici, jih Kladska, Hlubčicko, Hlučínsko, Vitorazko a Valticko spolu s koridorem zakreslil Masaryk osobně do mapy. Dle něj vytvořením českého a srbochorvatského státu, spojených navzájem koridorem, by vznikla "slovanská bariéra" proti německému pochodu na Cařihrad a Bagdád - vycházející ze směřování vlivu Německa tímto směrem, před WW1 a v jejím průběhu. Nyní ještě přikládám text Chalupného požadavku:

Protože:
1. střed českého státu z přirozených důvodů nadále směřuje k Dunaji a bude takto směřovat i v budoucnu;
2. vyjma transverzálky všechny železniční tratě jižních Čech a jižní Moravy a také dráhy západního Slovenska ústí ve Vídni;
3. se téměř celý přebytek obyvatelstva jižních Čech a Moravy během posledního století usídlil ve Vídni a v roce 1910 podle odhadu Němce Heckeho – dle Statistického měsičníku z roku 1913 – zde bylo 347.713 obyvatelstva, jež pocházelo z českých okresů Čech a Moravy, což po připočtení dvou generací, zrozených českými rodiči, zjevně odpovídá jednomu milionu;
4. také rovina Dolního Rakouska, obzvláště směrem k hranicím Čech a Slovenska, je tak hustě osídlená, že – jak uvádí Dr. Váhala ve Vídeňském deníku z 10. listopadu 1918 – v četných obcích Moravského pole a podél maďarské hranice na jih od Dunaje Češi tvoří jednu čtvrtinu, jednu třetinu a dokonce více než polovinu obyvatelstva;
5. kulturní a hospodářská zařízení Vídně (vysoké školy a nižší školy, muzea, divadla, knihovny, vědecké a kulturní instituce, železnice atd.) z velké části byla vytvořena z peněz českých zemí;
6. bohatství vídeňského obyvatelstva se obzvláště za války zakládalo z českých zemí;
7. řídce osídlené severní části Dolního Rakouska jsou již dnes a budou ještě mnohem více v budoucnu nezbytné pro osídlování přebytkem obyvateli českého venkova;
8. široké severní lesy Dolního Rakouska jsou neodkladně potřebné jako náhrada za české lesy, které byly vinou rakouské vlády pokáceny během války;
9. český stát nevyhnutelně potřebuje dunajskou trasu od Kremže až do Budapešti k zajištění přiměřeného podílu na tomto hlavním toku střední Evropy;
10. český stát na jihu co nejnutněji potřebuje zakulacení a zkrácení hranic, mezi něž by jinak pronikalo Dolní Rakousko jako klín;
11. územní plochy českého státu, už samy o sobě tvaru dlouhého a úzkého, jsou právě mezi Břeclaví a Bohumínem nejužší a v případě války by byly vystaveny německému pronikání z obou stran, pročež je třeba postarat se o rozšíření českého území směrem na sever směrem k Ratiboři a na jih k Vídni, přičemž by se nynější nejmenší šířka 150 km zvýšila na 250 kilometrů;
12. území českého státu musí být sjednoceno s jihoslovanským státem, k čemuž v žádném případě nepostačuje úzký pás jižně od Bratislavy;
13. spojení českého státu s Jihoslovanskem může jedině a přirozeně vést bezprostředně Vídní;
14. Vídeň, pokud by byla přenechána svazu s alpskými zeměmi, by propadla úpadku, čímž by se tam nacházející investice se svými nehospodárnými, nepřiměřenými bohatstvími, jež byly vytvořeny českou pílí, a bez českých prostředků přišly na zmar, zatímco by díky spojení Vídně s českým státem bylo snadné je zužitkovat pro celou civilizaci;
15. obyčejná menšinová práva v tomto mimořádném případě jsou pro Čechy nedostačující, nechť se tedy Vídeň a část Dolního Rakouska přičlení k českému státu tak, že by hranice probíhaly od jižního cípu Čech po Melk nebo Kremži, pak podél Dunaje až k Tullnu a odtud přes Vídeňský les a přes Baden až po Neziderské jezero, čímž by bylo dáno sjednocení s jihoslovanským státem.

Zdroje:
http://nassmer.blogspot.cz/2015/06/rok- ... mizet.html
http://nassmer.blogspot.cz/2009/07/kuff ... y-sen.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel_Chalupn%C3%BD
http://www.novarepublika.cz/2015/06/kon ... kravy.html


Ukázka jedné z mapových příloh ke Kuffnerově spisu Náš stát a světový mír s Rakouskem. Území od Šumavy až po levý břeh Dunaje je vyznačeno jako česká země, k tomu počínaje Melkem také území napravo od Dunaje až po Nußdorf jako hraniční bod, navíc pak severní Burgendlandsko jako oblast Možoň – krajina před Bratislavou. Korutany a Štýrsko až po Semmering měly připadnout státu SHS (Država Slovenaca, Hrvata i Srba).


Emanuel Chalupný, bohužel se jedná až o starší fotografii

[Zemakt]

Zajímavé Rase, evidentně ti chlapíci nebyli žádní troškaři.

[jarl]

A to se u nás vyskytovaly i názory, že Československo by mohlo získat některou z německých afrických kolonií. Nejsem si jistý kterou, ale tuším, že se jednalo o Togo.

[Rase]

Samotný Kuffner byl velice pozoruhodnou postavou. Krom odborné činnosti, zastával poněkud podivné názory - daly by se připodobnit tvrzením některých nynějších "slovenských nacionalistů". Konkrétně naráží na témata jako Staří Slováci, Kurganové byli slováci atd. Kuffner byl obráncem Rukopisů královédvorského a zelenohorského a za zmínku stojí také dílo Obrazy starého českého válečnictví doby předkřesťanské. V této knize tvrdil, že slovanský živel vládl středu Evropy již za dob antického Říma a že tehdejší autoři jen omylem považovali Slovany za Germány. Údajným dokladem toho byla mj. jména téměř všech míst ve Švýcarsku: Bern byl pojmenován podle slovanského válečníka Brena či Brna, Basilej zase podle palice a Hospental podle hospody. A protože své podřízené nazývali slovanští vůdci čeleď, což antičtí autoři psali jako celet, vzniklo i slovo celt neboli kelt, kterým byl podle jeho teorie označován nikdy neexistující národ. Tedy Keltové dle Kuffnerovy teorie neexistovali, byli to vlastně Slované. Je až fascinující, jak se tato terminologie udržela až do dnešních dnů a stále si nachází aktivní zastánce - jen v lehké úpravě a ne v Čechách, ale ve státě sousedním
Samotná brožura Náš stát a světový mír, byla vydána v nákladu několika stovek kusů. Minimálně 150 kusů bylo rozdáno před jednou z konferencí a další byly prodávány nebo jinak distribuovány. Je pozoruhodné, že Kuffnerova brožura se octla i na programu diskusí v československém Senátu, dne 7.dubna 1927 ji oprášil senátor János Richter z Maďarské národní strany (MNP). Richter tehdy pronesl:
"Nyní chci ještě uvažovati o jedné skutečnosti, kterou nám československý generální štáb stále drží před očima, totiž strategicky nemožné hranice republiky. Před šesti nebo sedmi lety dostala se mně do rukou brožurka, nazvaná »Náš stát a světový mír« od Hanuše Kuffnera. Pročetl a prostudoval jsem tuto brožurku. K brožurce je připojeno 5 map, ze kterých mne 2 velice zajímaly, zajisté také pány. Kdo Hanuš Kuffner je, nepotřebuji slavnému senátu vykládati, že ne! To je pravda, byl důvěrníkem oněch pánů a míst, jež spoluúčinkovala při Versailleské mírové smlouvě. Byl tedy vlastně spolutvůrcem Československé republiky. Jedna mapa představuje nám asi nynější Československo, rozšířené poněkud proti Maďarsku, neboť na této mapě patří ještě Miskolcz a Vácov k Československu. Tuto mapu zdobí nadpis »Nedochůdče« Na této mapě jsou zakresleny kolony, které od severu, západu a jihu napadají Československou republiku, a jak Hanuš Kuffner v brožurce sám udává, jednoho dne by mohly celou republiku zničiti, anebo alespoň ochromiti celé československé vojsko. Proto prohlašuje, že toto »Nedochůdče« nelze udržeti a ukazuje svým stoupencům, jak by vlastně republika měla vypadati. Jak vidíte, nahoře na Odře až k bránám Berlína, pak dolů k západu, kol Drážďan pak dále k jihu a u Bratislavy s předmostím, u Komárna s předmostím, které sahá až k Mooru a odtud do Budína. Ten byl by ještě československým územím. Pešť byla hlavním městem Maďarska, scvrklého na malý komitát. Jak víte, je situace v Budapešti úplně táž, jako zde v Praze: Budín jsou Hradčany, Pešť dolním městem. Děla nad Peští, nikoli děla, nýbrž strojní pušky mohly by vše udržovati v šachu. Pod Budapeští táhne se hranice u Piliše až k nížině, odtud k Tise a přes Tisu skoro až k Debrecínu a tatu má býti ještě jedno předmostí. Tu mne napadá, myslím, že se nemýlím: pánové Clemenceau, Poincaré, obzvláště však také generalissimus Foch tento plán prý úplně přijali a schvalovali."
Zde bych rád vypíchl část, kdy si nemálo vysokých představitelů ČSR jasně uvědomovalo, v jak nevhodném postavení se nachází nová republika. Přeci jen onen trefný termín "nedochudče" byl možná i jedním z důvodů, proč nemálo lidí došlo (v letech 1918-1938) k názoru, že novou vlast nejde ubránit. Prakticky vzato sme se tak ocitli v situaci, kdy sme se sami stali jakousi "Středozemí" (státeček, který chtěl vytvořit z Rakouska Kuffner) nebo "malým komitátem" který měl vzniknout z Maďarska.

ps. do článku jsem ještě přidal práci Ladislava Stěhuleho a překvapivě i Masaryka

[Zemakt]

Hospental podle hospody

Jinak souhlasím, byť je to dnes úsměvné. Jistý pragmatismus Kuffnerovi nechyběl. Na druhou stranu, na vše by se mělo nahlížet prismatem doby, viz třeba ten Masaryk. V roce 1915 jen těžko mohl někdo předpokládat nejbližší vývoj, přičemž germáni představovali jednoznačně nebezpečí numero uno. Nicméně Masaryk byl realista, nebetonoval se na pozicích a vcelku pružně reagoval na měnící se mezinárodní situaci. S Kramářem to bylo horší. Ostatně kdo mohl v patnáctém předvídat jak dopadne situace v Polsku, Maďarsku..., zde jsme byly ve svém snažení jednoznačně napřed.

[Rase]

Nedávno jsem spíš zastával názor, že Slovensko nemělo být přibráno do nového státu a raději zabrat některé regiony v Německu (Lužice) část Slezska a třeba i část Rakouska. Tedy že sme se raději měli soustředit na integraci Němců. Je tady ale pár problémů. Krom toho, že by český národ neměl v novém státě převahu, tak by na východě sousedil s "neoslabeným Uherskem" (byť třeba bez Sedmihradska). Navíc, schopnost integrace Němců do nového státu je hodně sporná - reálně vzato se to nepodařilo ani se Slováky za 20 let, o českých Němcích ani nemluvě. Jediná možnost, jak Němce snáz integrovat, bylo absolutní potupení a rozparcelování Německa - viz některé návrhy Francouzů a jiných světových politiků (přetvoření Německa v "zemědělský stát". Docela to reflektují i Kuffnerovy mapy. Opuštění této myšlenky u Dohodových států, ale znamenal konec plánů na "velké česko" a zároveň významný problém pro ČSR. Když to vezmu doslova, tak ona "zrada spojenců" nebyla v roce 1938, ale již v roce 1919, kdy s rozpadem versailleského mírového systému byla zpochybněna i existence Československa. Na druhou stranu neznám jediný důvod, proč by měly Dohodové státy brát ohled na Československé zájmy, když většina obyvatel, věrně stála za R-U až do roku 1918 - byť se nás nový propaganda snažila vykreslit jako zarputilé odbojáře. ČSR tak bohužel vznikl na sebeklamu (ČSR jako "miláček Dohody") a lži (všichni češi byli proti R-U), tak pak se nelze divit, že tento stát vydržel jen 20 let. Otázkou je, jak by československo vypadalo, kdyby mělo "alespoň 50 let míru" jak zmiňoval Masaryk - osobně si myslím, že i to byla nereálná představa a výsledek by byl podobný.

[Zemakt]

Uff.., no tak já zastávám názor ten, že vznik ČSR byť byl provázen porodními a později vrozenými nemocemi. Umožnil:

A) zachování národa Čechů v podobě ne nevýznamného etnika střední Evropy
B) pomohl přežít národu Slováků, kterým de facto hrozila řízená likvidace (maďarizace)

a to mojí dušičce zcela postačuje, abych přes veškeré chyby projektu ČSR jej nakonec hodnotil jako projekt vydařený. V této souvislosti si rovněž myslím, že chce-li nějaké etnikum postoupit v levelu výše, musí si projít osamostatněním, aby se po té mohlo svobodně rozhodnout jakým směrem se bez keců vydá.

Na druhou stranu neznám jediný důvod, proč by měly Dohodové státy brát ohled na Československé zájmy, když většina obyvatel, věrně stála za R-U až do roku 1918 - byť se nás nový propaganda snažila vykreslit jako zarputilé odbojáře.

? spíš bych to upřesnil ve směru ke klasické mlčící většině. To ovšem neznamená, věrně státi.

PS: na kdyby byly v pr..i ryby, nebyly by v rybníce nehraju

[Rase]

V konečném důsledku, z dnešního pohledu, byl vznik ČSR v roce 1918 nejlepším možným základem současného státu (ČR / SK), to nepopírám. Všechno ostatní možnosti byli jednoduše mnohem horší. Narážím hlavně na to, že nebýt Beneše a lidí kolem něj, kteří znovu vybudovali ČSR (během války v Britském exilu), tak se mohlo velice snadno stát, že po porážce Němců zbyde ze státu pouze území ne o moc větší než Protektorát. V podstatě území shodné s tím, jak by vypadal Český stát v rámci federativního rozdělení Rakouska-Uherska.
k tomu "věrně stáli" jistě, ale i z pohledu zástupců Dohody, čeští vojáci bojovali v nemalém počtu za R-U až do konce války.

[Zemakt]

ale i z pohledu zástupců Dohody, čeští vojáci bojovali v nemalém počtu za R-U až do konce války.

ovšem, pominu-li vojáky z přesvědčení, tak co těm zbylým také zbývalo, že? Provaz. A co si budeme povídat, většina nebojovala z přesvědčení. Zrovna tak v nemalém počtu bojovali čs. vojáci za rozbití R-U a přestože jich nemálo mělo zištné důvody, dovolím si tvrdit, že většina zase bojovala z přesvědčení.

[Bleu]

že většina zase bojovala z přesvědčení.

... a nebo proto, že to bylo lepší než hnít v ruským lágru...

[Zemakt]

a přestože jich nemálo mělo zištné důvody,

[Hans Klos]

Prostě navrhoval rozšířit Čechy o původní území osídlená Slovany:
-Lužické Srbsko - kníže Dervan
-Vitorazsko - kníže Vitoraz povodí Lužnice osídlené Slovany, Přemysl Otakar ho "prohrál v kartách"
-okolí Dunaje několik teorií říká že Wogastisburg ležel v místě Vídně jako hraniční hrad mezi Slovany a snad Germány, po této bitvě se k Sámově říši připojil snad i kníže Dervan z Lužice (Miroslav Ivanov)

Kdyby měl větší rozhled a dnešní znalosti tak mohl slovany protáhnout až k Rostoku - dnes Rostostock, Braniboru - Brandenburgu a mnoho dalších, bohužel v době Kufnera ještě nebyly vykopány destičky z Tartárie (dnes Rumunsko) s prvním písmem s lehkou nadsázkou azbukou, takže to mohl protáhnout až k Rumunské Černa Voda (rumunsky Apa Negru).

[Rase]

Zemakt - nevim, proc by Cesti vlastenci nemohli bojovat v radach k.u.k armady. Preci jen ne kazdy byl pro samostatny stat a Cesi meli v risi nemalou samospravu (byt se na zacatku hodne osekala a castecne obnovila az za noveho Cisare). Uz z podstaty veci, revolucionaru je v kazde spolecnosti jen velmi malo.
Ciste ideologicky duvody vidim hlavne u legionaru ve francii, jinde se rekrutovalo hlavne ze zajateckych taboru.

[Zemakt]

Ale ja netvrdím že tomu tak nebylo. Samozřejmě že ano, jen říkám že ten poměr byl jiný. Z tohoto důvodu pak nelze touto skupinou poukazovat na většinové mínění Čechů na R-U.

Čistě ideologické důvody byly i v Rusku. Spíše v Itálii tomu tak bylo.