Bagration 1944 IV. Němci Č 1- 4.

[michan]

Bagration mapa







Bagration 1944 IV. Němci Č 1-4.

Díl IV.

Část 1.

Jak se mohlo stát, že moderně vyzbrojená a zkušená německá armáda v roce 1944 utrpěla takový debakl jakým Bagration nesporně byl? Pojďme si částečně z pohledu Němců říci základní důvody porážky a samotný průběh bojů nám pak řekne to ostatní.
V roce 1944, jak konstatují východní i západní historici, představovala německá armáda extrémně mocnou bojovou sílu. Přestože se již technicky i zkušenostmi sovětská armáda dosti svou kvalitou přiblížila ( některé historické prameny hovoří o roce 1944, že se technicky a kvalitativně, již armáda sovětská a německá vyrovnaly), německou armádu vždy předčila jen kvantitou.
Německá armáda byla schopna porazit v roce 1944 v izolovaném střetnutí každou armádu světa. Nedovedla však již výsledky udržet a nedovedla již útočit na celých frontách.
Připomeňme si jak vypadalo rozložení německých sil na východní frontě.
Proti sovětské armádě na východní frontě bojovaly 4 německé skupiny armád. Byla to skupina armád Sever, Střed, Severní Ukrajina a Jižní Ukrajina.
Skupina armád Střed, která nás nyní bude zajímat, hájila frontu dlouhou 785 km. Na začátku května 1944 měla ve stavu 38 divizí. Z těchto 38 divizí u skupiny armád Střed, byla jedna divize maďarská, tři divize byly tankové a dvě divize z toho byly v záloze.
Skupina armád Severní Ukrajina měla 35 německých a 10 maďarských divizí a bránila úsek fronty dlouhý 352 km. Ale z těch 45 divizí bylo 8 divizí tankových.
V rámci skupiny armád Severní Ukrajina a Jižní Ukrajina působilo 18 tankových divizí (některé byly divizemi pancéřových granátníků s prapory tanků Panther V – počítaly se mezi td). Je tedy s podivem, a my si za chvíli vysvětlíme, že u skupiny armád Střed byly jen „Tři“ tankové divize a mnohem větší délka fronty.
Skupině armád Střed velel polní maršál Ernst Busch. Polní maršál Ernst Busch bojoval jako důstojník pěchoty i ve ww1. Tam byl v bojích vyznamenán řádem Pour le Merité.
Protože Pour le Merité je zde často jmenován a mimo jiné jej též obdržel Rommel napíši zde jak je historiky vysvětlován - cituji :
„Pour le Merité – řád ve tvaru osmihrotého maltéského kříže s děleným francouzským nápisem ‚Pour le Merité‘ (Za zásluhy), nejvyšší pruský řád udělovaný důstojníkům za prokázanou mimořádnou statečnost v boji. Francouzština byla na půdě pruského kurfiřta Friedricha Wilhelma v době vzniku řádu (rok 1667) dvorním jazykem, proto je nápis vyveden ve francouzštině. S koncem rytířství nově vzniklé řády už neznamenaly automatické zařazení do společenství lidí se společným označením (řádu); výraz řád dostal nový další význam. Stal se formou viditelného vyznamenání, jakými jsou medaile a kříže.“
Ale vraťme se k polnímu maršálu Ernstu Buschovi. Mimo svých dobrých velitelských vlastností je o něm známo, že byl velice přizpůsobivý zvláště k lidem, kteří hlásali nacistické ideje a byl spojen s nacistickou špičkou.
Jeho náčelník štábu plukovník Peter von Groeben o něm řekl: „Byl jsem při několika diskuzích, ve kterých se pokoušel Hitlera odradit od některých konkrétních postupů. Když se mu vůdcovo pojetí zvrátit nepodařilo, považoval za svou povinnost vykonat to, co vůdce rozhodl. Říkal mi často: Groebene, jsem voják. Naučil jsem se plnit rozkazy. A splnil rozkaz i když se jeho přesvědčení a názoru sebevíc příčil.“
To je jen na vysvětlenou, aby bylo jasné, jak poddajného velitele nešťastná německá skupina armád Střed měla.
Ve svazku skupiny armád Střed byly 4 armády. Nejseverněji to byla 3. TA, té velel generálplukovník Hans Reinhardt. Skládala se ze třech armádních sborů (dále as) tyto tři as měly devět pěších divizí v předních postaveních a dvě pěší divize v záloze. Přestože se armáda jmenovala 3. Tanková Armáda neměla ani jednu td. Pro pěšáky zde byla jen podpora 86 ks SHD. Čtyři z těchto divizí byly rozmístěny v prostoru Vitebska. Kde právě město Vitebsk Hitler určil jako Fester Platz – měl to být hlavní pilíř obrany pro skupinu armád Střed.
Fester Platz – tento pojem Hitler svým rozkazem s datem 8. března 1944 vysvětlil takto: „Fester Platz bude plnit roli, jaká v historických údobích příslušela pevnosti. Zaručí, že nepřítel nebude okupovat určité teritorium z rozhodujícím operačním významem. Posádka FP se nechá obklíčit, a tím, že na sebe bude vázat co možná největší počty nepřátelských vojsk, zajistí co nejpříznivější podmínky pro úspěšný protiútok.“
My ještě uvidíme, co tato hloupost, když není dostatek pohyblivých mechanizovaných záloh (a ty zálohy skupina armád Střed neměla) na průnik do FP pro skupinu armád Střed znamenala.
Jaké bylo pozadí vzniku Hitlerovy myšlenky FP a kterou Hitler prosadil, to vykresluje hrabě von Kielmansegg. Ten říká: „Pojem Fester Platz vytvořil sám Hitler. Nějaký čas tuto koncepci, která vycházela z jeho osobní filozofie, nosil nedozrálou v hlavě. Nesmíme zapomínat, že si uchoval velmi živé vzpomínky na První světovou válku, tedy na válku zákopovou. Válku, během níž se skutečně počítalo s každým metrem země. Takovým způsobem se pokoušel udržet německou frontu prakticky až do samého konce války.“

[michan]

Bagration 1944 IV. Němci Č 2.

Díl IV.

Část 2.

Směrem na jih od 3. TA byla rozložena 4. A. 4. A se skládala ze třech armádních sborů, které měly devět divizí. Velitelem 4. A byl generálplukovník Gotthard Heinrici – jeden z nejzkušenějších německých generálů – mistr obrany. Dovedl velice dobře odhadovat vývoj bojů, to vše ze zkušeností, které získal v boji se Sověty. Bohužel zrovna na začátku května 1944 byl na dovolené v Německu. Ve velení 4. A jej zastupoval generál pěchoty Kurt Tippelskirch. Generál pěchoty Kurt Tippelskirch byl vynikající historik – po válce se stal autorem podrobných dějin 2. světové války.
Jižně pod 4. A byla rozložena 9. A. Ta se skládala též z devíti divizí a zabezpečovala obranu města Bobrujsk. 9. A byla jak uvidíme svým Bobrujskem nejvíce zaangažovaným FP (Fester Platze), ze všech čtyř předsunutých FP v operaci Bagration. Této 9. A velel generál pěchoty Hans Jordan.
Pod 9. A jižně ležela 2. A generálplukovníka Waltera Weisse. 2. A sehrála v operaci Bagration jen malou roli, neboť většina bojů, které budeme popisovat byla namířena severněji, tedy proti 3. TA, 4. A a 9. A. Je pak jasné, že 2. A moc velkou roli v příštích událostech nesehraje.
Zvláštní je, že Němci tušili po 6. červnu 1944, vylodění spojenců v Normandii, že Sověti ofenzívu podniknou. Bylo jim jasné, že Sověti budou chtít vázat co nejvíc německých divizí na východě tak, aby je Němci nemohli použít v Normandii. Němcům tedy bylo jasné, že sovětská ofenzíva přijde. Jak tedy vlastně vzniklo to strašné překvapení, které pak vedlo k operaci Bagration, tak strašné porážce Němců?
Pro první odpovědi si pojďme k německé zpravodajské sekci OKH pro východní Evropu.
Náčelníkem FHO (Fremdes heeres Ost), zpravodajské sekce OKH pro východní Evropu,se stal na jaře roku 1942 plukovník Reinhardt Gehlen. Ve funkci náčelníka se pak s hodností generálmajora dočkal konce války. Když v květnu roku 1945 Německo kapitulovalo, Gehlen začal spolupracovat s Američany. Plně využil svých znalostí z východní sekce. Měl shromážděno velké množství válečných mikrofilmů o SSSR a o Rudé armádě včetně dokumentace. Američané mu dovolili založit Gehlenovu organizaci (GO). V rámci GO nadále shromažďoval informační materiály o východním bloku. Tato GO pak po roce 1956 dala vznik Bundesnachrichtendienst (Federální zpravodajská služba). Tato Federální zpravodajská služba (BND,) pod velením Gehlena, se stala součástí NSR.
Ale zpět. Gehlen byl povinen předkládat vždy OKH pravidelné zpravodajské shrnutí situace. Pojďme se tedy podívat jak se tyto zpravodajské zprávy vyvíjely v čase.
Gehlen v listopadu 1943 ve své zprávě jako prognózu záměrů Sovětů uvádí:
„Hlavní úsilí nepřítele ve vojenské oblasti je v současné době napřeno do jižní poloviny východní fronty. Masa operačních tankových jednotek je soustřeďována do prostoru působnosti skupiny armád Jih, kde je zřejmě počítáno s rozhodným útokem, v prvé fázi směřujícím na Balkán a do jižních partií Generálního Gouvernmentu či na jih okupovaného Polska.“
Generální Gouvernment – ze středního Polska byl po obsazení země Německem ustaven Generální Gouvernment, k němuž byly v průběhu let administrativně připojovány další části. Pouze východní část Polska, zhruba ta, již v roce 1939 okupoval SSSR, nebyla do GG nikdy začleněna.
Ale zpět ke zprávě plukovníka Gehlena.
Je zajímavé, že po půl roce a o několik sovětských ofenzív později, ještě OKH vůbec necítilo potřebu na zprávě plukovníka nic měnit.
V květnu roku 1944 FHO provedlo shrnutí, kde uvažovalo o dvou způsobech sovětských ofenzív. Oba dva způsoby měly probíhat v jižních částech východní fronty.
Jedna zpráva Gehlenovy sekce hovoří, že útočná operace bude směřovat proti obraně skupiny armád Severní Ukrajina a po jejím proražení přes Varšavu k Baltskému moři, druhá, jižnější, bude mít cíl obsazení Balkánu.
Zpravodajská služba potom vyhodnotila, z jí dostupných údajů, že k uskutečnění té první varianty nebudou mít Sověti dostatek vojsk a techniky. Z těchto důvodů předkládala variantu číslo dvě – tj. ta nejjižnější s cílem obsazení Balkánu.
Tady jsou vidět chyby a nedostatek průzkumu.
FHO se totiž o sektorech severně od Pripjaťských bažin domnívá, že zůstanou v klidu, i když nevylučovalo, že může dojít k útokům Sovětů, k odvedení pozornosti.
Na základě tohoto hodnocení a prognózy v květnu 1944, je většina záloh Wehrmachtu rozmisťováno v zázemí v jižních částech německo – ruské fronty.

[michan]

Bagration 1944 IV. Němci Č 3.

Díl IV.

Část 3.

Řekněme si, které skutečnosti a fakta stěžovala Gehlenově sekci FHO objektivně vyhodnocovat situaci na východní frontě na jaře a v létě 1944:
a/ Němci na jaře 1944 již nebyli armádou, která určovala směr vedení války. Tím byla Rudá armáda – ta určovala, kde se bude útočit.
b/ Značná letecká převaha sovětů, znemožňovala průzkum. Stejně tak i stabilní sovětské zázemí, znemožňovalo vysílání malých německých parašutistických skupin do týlu sovětů – které by přinesly nové zprávy.
c/ Skvělá ( na Palbě popsaná) sovětská „ Maskirovka“, která nařizovala striktní radiový klid. Němci tak neměli z čeho vyhodnocovat situaci.
Tak to byly ty hlavní příčiny selhání německé zpravodajské služby.
Vyhodnocovat se mohlo prakticky jen od zajatců.
A tak tedy Gehlen předložil 12. května 1944 takovou zprávu, že dospěli k závěru, že hlavní ofenzíva bude Jih, s podpůrnými útoky v sektoru skupiny armád Severní Ukrajina, a to ve směru na Brest a Lublin.
To OKH přijalo, neboť to i zapadalo do původní prognózy a nebyla třeba oprava.
Wehrmacht na jaře 1944 mohl vytvořit rezervy ( zálohy) za některou svou skupinou armád – neměl však tolik sil, aby je vytvořil za celou německo – ruskou frontou.
Tyto prognózy situaci zjednodušovaly.
Skupině armád Střed tak byl sebrán 56. sbor a byl odeslán na Jih. Zde měl být připraven, aby sovětům mohl zasazovat preventivní údery.
Skupině armád Střed byla zkrácena fronta o směšných 6% ( 37 km). Ovšem odebráním 56. sboru poklesl stav skupiny armád Střed o 15% divizí. Co je ale nejhorší – ztratila tím 88% tanků a 23% SHD. Dále přišla o 50% protitankových děl a 33% těžkých děl.
Bylo to jako kdyby již Rusové zaútočili a několik dní již Němce ničili. A to ještě bitva nezačala!!!
Přece jenom se však koncem května a začátkem června 1944, začal obraz o tom co sověti chtějí dělat v létě 1944 - u Němců měnit.
Ač měli sověti skvělou „ Maskirovku“ něco proniklo.
Jeden zajatý rudoarmějec opakovaně tvrdil, že spatřil generála P.A. Rotmistrova u Smolenska. To znamenalo, že se jeho slavná 5. gardová TA přesunula před skupinu armád Střed.
To ještě pohled Němců plně neměnilo. Těch potvrzení muselo být víc!
Průzkum nyní hlásil, že se ke střední skupině rusko – německé fronty přesouvají pěší a dělostřelecké divize a že je hlášen čilý ruch na železnicích. To vše hlásili i přeběhlíci.
To již i OKH v podobě plukovníka J. A. Graf von Kielmansegg, zástupce náčelníka operační sekce OKH a jeho velitele náčelníka sekce generálplukovníka Adolfa Hausingera ( po válce velící generál NATO), nové zprávy měla.
Plynulo z toho, že hlavní úder sovětů nebude proti skupinám armád Severní a Jižní Ukrajina, ale proti skupině armád Střed.
A to již také v konci května a začátkem června 1944 reagují svými hlášeními i jednotlivé armády skupiny armád Střed ( 3.TA, 4.A,9.A a 2.A). OKH reaguje, zatím jen tak, že odvolá preventivní útok 56. sboru proti sovětům u skupiny armád Severní Ukrajina. Ovšem 56. sbor skupině armád Střed nevrátí. Rozkáže jen velení 20. td, aby svou tankovou divizi, 16. června 1944, přemístilo jako jedinou pohyblivou zálohu ke skupině armád Střed. Málo!! Pozdě!!!
Německá 3. TA hlásí potyčky se sověty jižně od Vitebska, ty potyčky severně od Vitebska nesmyslně zamlčí.
No a 4.A hlásí, že sověti určitě zaútočí proti ní ve dvou liniích – První linie – silnice Smolensk – Moskva. Druhá linie – východně od Mogileva – kde zjistila silnou koncentraci sovětského dělostřelectva.
I 9. A svým průzkumem, 30. května 1944 hlásí skupině armád Střed, že sověti zamýšlejí dva průlomy k obklíčení Bobrujska.
Jen 2. A, rozmístěná podél Pripjaťských bažin, žádný pohyb nehlásí.
Z těchto hlášení tak skupina armád Střed zná směry útoku Sovětů. Utajeno zůstává jen „Nástupiště“, to se nachází v prostoru severně od Vitebska.
Maršál Busch tak ví skoro vše, a tak je k 19. červnu 1944 sestavena jeho štábem pro OKH nová zpráva ( 3 – 4 dny před začátkem Bagration), cituji:
„Útoky, jež nepřítel povede proti úseku hájenému skupinou armád Střed a jež budou směřovat proti Bobrujsku, Mogilevu, Orše a pravděpodobně i proti cílům jihozápadně od Vitebska, budou podstatně vážnější povahy než pouze lokální. Suma sumárum kvanta nasazených nepřátelských pozemních a leteckých sil vnukají přesvědčení, že cílem protivníkových příprav je způsobit kolaps skupiny armád Střed průlomem obrany v několika jejích úsecích. Na základě dostupných informací o dispozicích Rudé armádě a odhadů však zatím nic nenasvědčuje tomu, že by nepřítel plánoval údery, jejichž cíle se nacházejí v německém týlu, jako například Minsk.“

[michan]

Bagration 1944 IV. Němci Č 4.


Díl IV.


Část 4.

Z toho co jsme si zde ve třech částech popsali jasně plyne, že sovětská „Maskirovka“ úspěšná byla: i když Němci věděli, že Sověti zaútočí – neměli informace o množství a místě kde Sověti zaútočí. Nedovedli odhadnout sílu úderu, které proti nim Sověti povedou.
Tušili, že jejich obrana je nedostatečná.
Vypracovali proto pro OKH dvě taktické varianty – strategické jim nepříslušely – ty přísluší OKH:
a) První varianta – ustoupit do nových obranných pozic, pokud možno v přímce. Zkrátí se fronta, sníží se množství vojsk potřebných k obsazení HBL. Vzniknou tak zálohy k nasazení v proražené frontě.
b) Druhá varianta – vyčkat na sovětskou ofenzívu, na průniky Sovětů do týlu německé obrany – potom přejít na taktiku pohyblivé obrany. V tom byla německá armáda mistrem. Potom by se německá vojska – v určité fázi boje – rychle přesunula do předem připravených pozic a tím předešla obklíčení a zničení.
Již 20. května 1944 tyto varianty přednesl velitel skupiny armád Střed, polní maršál Ernst Busch Hitlerovi. Hitler obě varianty zavrhl a poddajnému Buschovi řekl: „Nikdy jsem si nepomyslel, že i polní maršál patří k těm generálům, který veškerý svůj čas tráví ohlížením se dozadu..“
Polní maršál se schlíple vrátil 24. května 1944 ke svým vojskům a nařídil jim připravit obranu svých pozic jak nejlépe budou umět.
O situaci hovoří major Heins – Georg Lemm, velitel 1. praporu 27. střeleckého pluku 12. divize. S touto divizí prošel dosavadní válku na východě (po válce působil v hodnosti generálporučíka v Bundeswehru). Cituji: „Naše pozice tvořila půlkruh, jehož pravý bok však nebyl krytý. Šlo o oblast pokrytou zamokřenými loukami, kterou bylo možné krýt střelbou z kulometu za dne a mít pod kontrolou prostřednictvím hlídek v noci. Naše hlavní pozice se nacházela na nevysokém kopci, jehož jeden svah klesal až dolu k řece. Na jeho opačné straně jsme vybudovali okopy. Nacvičil jsem se svými vojáky činnost, kterou budou dělat až Rusové zahájí palbu – v předsunuté linii zůstanou pouze pozorovatelé, zatímco ostatní se přesunou do zákopů na protější stranu kopce.
Zhruba 10 dní před sovětským útokem jsme začali registrovat zvýšenou aktivitu na ruské straně. V lesích káceli stromy a vytvářeli průseky pro tanky. Tu a tam bylo slyšet jednotlivé výstřely z děl, jejichž postavení jsme neznali – zastřelovali se. Ruští průzkumníci pátrali v řece po brodech a pokoušeli se vyhledat vhodná místa pro stavbu pontonových mostů. Měli jsme pod kontrolou jistou část jejich telefonního vedení, takže jsme byli s to sledovat, jak u nich v poslední době prudce vzrůstá frekvence hovorů. Když jsme o našich poznatcích informovali sbor a divizi, řekli nám, že to všechno jsou aktivity naoko, pouhé předstírání. Nepřítel finguje činnost, aby nás zmátl. Hlavní sovětský útok se prý očekává na jihu.“
My víme, že rozkazem s datem 8. března 1944 Hitler prohlásil v sektoru skupiny armád Střed – Fester Platz. Za Fester Platz byla prohlášena města nacházející se buď na frontové linii, nebo těsně za ní. Byla to Vitebsk, Orša, Mogilev a Bobrujsk a v hlubším týlu pak Sluck, Minsk, Baranoviči a Vilnius. Myšlenka by nebyla špatná, kdyby byly zálohy a pohyblivé mobilní jednotky, které by přišly na pomoc. Nebylo ani jedno a tak šest divizí bylo Rusy obklíčeno a následně zajato. Mnoho důležitého nedostatkového materiálu padlo Sovětům do ruky.
Před 22. červnem 1944 tedy vojska prohlubovala zákopy a chystala dle fantazie různá překvapení pro Sověty.
Charakter dní před 22. červnem 1944 nejlépe vystihuje generál Jordan, velitel 9. armády. Cituji: „Před 9. armádou je začátek další velké bitvy, nepředvídatelné jak co do rozsahu tak trvání. Pouze jedna věc je zcela jistá : Nepřítel jenž proti naší armádě shromažďoval čím dál enormnější kvanta vojsk, dokončil během posledních týdnů své přípravy. U 9. armády panuje přesvědčení, že masy ruských vojáků, dislokované v jí hájeném sektoru, svými počty naprosto předčí síly, jimž musí čelit severní křídlo skupiny armád Severní Ukrajina… 9. se cítila povinna opakovaně velení upozorňovat, že enormní posilování a soustřeďování nepřátelských vojsk v jí svěřeném sektoru považuje za přípravy k letošní sovětské hlavní ofenzívě, jejímž cílem bude dobytí Bílé Rusi. 9. věří, že i za současného stavu poměru sil na frontě je možné nepřátelskou ofenzívu zbrzdit a zastavit; v žádném případě se to však nemůže podařit pokud zůstanou v platnosti direktivy, jež nekompromisně nařizují zaujmout absolutně nehybnou obranu…, neboť není možné pochybovat o tom, že… pokud 9. armáda v obraně proti útočícím ruským ofenzivním silám nebude moci přejít na mobilní taktiku, bude obrana v jejím úseku nepřítelem rozdrcena a jako taková přestane i existovat…
Devátá armáda považuje za obzvlášť nebezpečné rozkazy přikazující zřízení Feste Platzů. Armáda nyní hledí vstříc nadcházející bitvě s hořkostí, jsa si vědoma, že je spoutána rozkazy, které jí striktně předepisují a vymezují taktické postupy, jimiž se musí řídit a jimiž musí na nepřátelský útok reagovat, které však s čistým svědomím nemůže akceptovat jakož to správné. Jde o přesně takové rozkazy, které byly v předešlých vítězných kampaních příčinou těžkých porážek nepřítele, když se jimi při obraně řídil. Není možné si v této souvislosti nepřipomenout drtivé průlomy a obkličovací bitvy v Polsku a ve Francii.
Velitel a náčelník štábu armády v tomto smyslu informovali armádní skupinu na četných poradách, ale zřejmě stále chyběla odvaha předat výsledky hodnocení nahoru, neboť žádné protiargumenty ani reakce OKH – z výjimkou odkazů na rozkazy vrchního velení – nebyly nikdy armádní skupinou 9. armádě předány. A právě to je hlavním původcem znepokojení, s nímž armáda pohlíží do budoucna.“

Použitá literatura: Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Paul Carel – Spálená země.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Mé poznámky.
Nyní musíme odskočit, to abychom mohli pokračovat v Bagrationu. Další pojednání bude:
SSSR – Finsko „Zimní válka 1939 – 40“. Úvod Č 1 – 4. Neboť po skončení těchto článků, budeme pokračovat klamným manévrem Sovětů nad Leningradem – tam ústřední postavou bude právě armáda Finska – bez toho Bagration nelze.

[jeikob]

Ač nejlepší armáda ,tak se špatnou organizací vrchního velení je odsouzená k pořážce.Docela vidím podobnost s vylodením u normandie,ted jsem zrovna dočetl hráz proti invazi.A ta podobnost víc se prosadila strategie pevné hráze ,tedy spíš statické obrany u pobřeží ,přičemž ta obrana již byla velmi děravá.A to kompromisní rešení moc neprospelo. A také nemci dojeli svým zpusobem na spojeneckou maskýrovku.Vedeli že spojenci udeří,ale nevedeli kde

[michan]

S tím velením máš pravdu. Jestliže armádě, která má jako nejsilnější součást své taktiky pohyblivost a manévrový způsob boje, zákážeš právě tyto její přednosti - nemůže nastat nic jiného než porážka. Když se k tomu přidal v té době nedostatek letectva, jak se později dozvíme a skvělá sovětská " Maskirovka", je vymalováno.
Podobné to skutečně bylo, jak říkáš s Normandií.
Němcům silně vázl průzkum, již nestačily na mnoho front.
Skutečně mohli dobře řešit jen místní bitvy, na související boje již nestačili.
Začínal soumrak Německa. Ještě však vybojovali mnoho bitev a bojů, než jak se říká - kobyla padla!!!!

[jeikob]

No hlavne i kdyby v tuto dobu velení bylo pružnejší tak už docházely zdroje veteránu ubývalo, lidské zdroje se tenčily,nebylo na co jezdit a pomalu čím střílet

[michan]

No to tak úplně né - v roce 1944 byla největší produkce tanků a SHD a vůbec techniky v celé ww2, díky Albertu Speerovi. Bylo moc bojišť - všichni chtěli hodně - nejlépe co nejvíc. Ty veteráni to určitě.

[jeikob]

To s tou technikou to je pravda.Ale prušvih to byl třeba se střelivem.Zrovna v té knížce o normandi si frontový velitelé stežujií,hlavne delostřelci ,že kvuli tomu moc nenacičovali to samé palivo ,štabní vozidla se mohla používat jednou týdne.Tak si dovedu představit jak na tom byla armáda střed ,ofenzíva se tam nečekala,v popředí byla normandie a utok se čekal na jihu vychodní fronty.Tak tam asi material prednostne nešel

[michan]

Ještě na jaře a v létě 1944, v době příprav operace Bagration a v operaci Bagration, tak velký nedostatek PHM nebyl. Němci vyráběli syntetický benzín a ještě měli i Rumunskou naftu. Omezení bylo, to ano, Např. ho měly velké hladinové lodě, jezdily především ponorky. Velká omezení přišla na podzim a v zimě 1944, po prohraných ofenzívách a po ztrátě Rumunska a rozbombardování továren na syntetický benzín.
Tady jde především o to, že u skupiny armád Jižní a Severní Ukrajina, bylo 18 td a mot. a u skupiny armád 2 respektive 3 td.
Maskirovka, průzkum, lpění na Fester Platz, mnoho front najednou, ztráty nejlepších vojáků ( veteránů) a dogmatické lpění na každém kousku země - to jsou ty nejdůležitější důvody katastrofy.

[kowalski]

Kazdopadne mohli byt Nemci velmi radi ze prehrali tak skoro, lebo inak v ramci strategie "germany first" pocitili co to znamena atomova bomba. Ktoru uz Spojenci nastastie nestihli pouzit proti Nemecku. Lebo pochybujem ze by sa psychopat ako Hitler vzdal ako to spravil japonsky cisar.

[pplk. mil]

Zimní válka je perfektně popsaná na serveru valka.cz - byla by škoda plýtvat časem a popisovat to samé ...

[Pegeucko]

pplk. mil:
Nad tím bych se nepozastavoval. Na spoustě jiných webů je popsáno mnoho událostí i techniky,které je možno najít i zde a naopak.
Jde o úhel pohledu - proto zde netolerujeme kopírování,ale osobitý přístup.
Jsem si téměř jist, že s ohledem na dosavadní michanovo aktivitu se bude jednat o osobitý přístup, nikoliv o totožný výklad.
Navíc deklaruje i to,že se neomezí pouze na rok 1940,ale bude pokračovat až do r. 1944.

[hornet]

Na "konkurenčním" serveru valka.cz v diskuzi autor článku sám uvádí, že většinu údajů čerpal z knihy "Zimní válka: Útok SSR proti Finsku 1939 -1940" (vydáno v roce 1992). Předpokládám, že jako obvykle má Michan zdrojů více.

[michan]

Díky všem, kteří mě věří. Hornet a Pegeucko - první.
Přestože " Zimní válka " bude také jedním ze zdrojů, někteří mě již znají, že jen z jednoho zdroje většinou nepíši.
Chci, ale říci - mapa Finska je taková jaká je ( změny na mapě Finska pak poznamená tato válka) a události, které se od 30. listopadu 1939 ve Finsku staly do 13. března 1940, jsou stejné ve všech zdrojích. Ony se nemohly jinak zapsat ( pokud je nechtěl někdo falšovat), než jak se staly.
Pro jistotu zde uvedu to, že dva první zdroje, které zde uvádím, z kterých jsem čerpal, popisují historické události stejně na 98%, a jen v popisu bojů se mírně slovníkem liší.
Ostatní zdroje mají jiné i velmi zajímavé nové poznatky z jiných pramenů.

Zdroje : Eloise Engelová, Lauri Paananen - Zimní válka - Sovětský útok na Finsko 1939 - 1940.
Karel Richter - Hranice placená krví.
Velká vlastenecká válka.
Donald Sommerville - Druhá světová válka - Den za dnem.
Mé letité zápisky a mapy.
Tedy já se budu snažit, aby to bylo co nelépe stravitelné, jako zde na Palbě máme. Držte mě palce.
Odmlčím se makám!!!

[jeikob]

Jo jo talvisota.Také sem na to zvedav moc o té valce nevím.Jen že finnové partyzánskou taktikou davali rusum pekne zabrat a rusové vyhrali jen díky ohromný převaze z ohromnými ztrátami

[kowalski]

Inak Michan, v tvojom clanku si opomenul spomenut sPzAbt 501, tusim tam bol rozmiestneny a bojoval, ak si dobre pamatam, nemam pri sebe literaturu...

[michan]

Jinak kowalski,
určitě nevyjmenovávám v článcích úplně všechny jednotlivé, ani ruské a ani zde německé prapory, a to ani tankové a tudíž ani tento prapor těžkých tanků Tiger. I když některé jsou v jiném článku vzpomínané.
Když zde, pravě na tomto odkaze, je třeba vzpomínán 505. SchPzBn , protože je z rozkazu No 8. a spíše tam má být skutečně 505. sPzAbt

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2022

O Tebou jmenovaném praporu jsem vygoogloval jen toto a v použítí je, Afrika, Vitebsk v Rusku a pak to pokračuje - Po Bagrationu.
http://www.military.cz/german/armour/ta ... /Tiger.htm

Mé podklady neříkají jakou roli sehrál 501. sPzAbt u Vitebska, při zániku německého 53.as z 3.TA, když pojednání o 3. TA. a německém obklíčení u Vitebska Rusy, v Bagrationu jsou zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1969
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1973