Vývojem karabiny MKb-42(H), respektíve MP-43A, vznikla další zbraň se zkráceným plynovým válcem a přepracovaným spoušťovým ústrojím označená zprvu MP-43B. Varianta určena pro odstřelovače se záměrným dalekohledem se nazývala MP-43/1. Výroba karabiny střílející jak dávkou, tak jednotlivými ranami se rozběhla u několika firem v Německu v červenci 1943 a od poloviny následujícího roku dosáhla měsíční úrovně 50 000 kusů, která se dodržovala až do konce války. Zbrojní úřad za toto obdobípřevzal 425 979 těchto zbraní a jejich rozšíření e Wehrmachtu i vojsk SS se stále stupňovalo. Přesto plánů výroby nebylo dosaženo ani na 50% a k předpokládanému nahrazení jak samopalu MP-38/40, tak pušek opakovaček Mauser 98k nedošlo.
V dubnu 1944 karabinu přejmenovali na MP-44,aniž se nějak konstrukčně změnila. V listopadu téhož roku byl zaveden konečný název Sturmgewehr-44 (StG-44), tedy útočná puška. Byla vyvinutá vyrianta se zakřivenou hlavní, z níž se dalo střílet ,,za roh" , přičemž se mířilo periskopickým zaměřovačem. Tato zbraň byla vhodná pro boj ve městě či pro střelbu z obrněných vozidel. Kromě zaměřovacího dalekohledu pro odstřelovače se na StG-44 dal namontovat i granátomet a pro noční střelby jeden z prvních typů infrazaměřovačů. Prvky konstrukce StG-44 se využily po válce v řadě zemí, ZVLÁŠTĚ RUSKÝ AUTOMAT KALAŚNIKOV Z NÍ TĚŽIL.
