Letoun Stipa-Caproni
V roce 1932 navrhl italský konstruktér Luigi Stipa (1900-1992) velice podivný letoun, který si v tisku vysloužil přezdívku "Létající sud" nebo "Létající tunel". Jednalo se o experimentální dvoumístný jednomotorový středoplošník a poháněný tzv. propulsorem. Propulsor je zařízení, které dodává letounu tah, ale na rozdíl od pístového motoru s vrtulí, se jedná o ventilátor umístěný v jakémsi tunelu, který je poháněný motorem. Na jedné straně tunelu je přes speciálně tvarovaný vstupní kanál nasáván vzduch, ventilátor dodá nasávanému vzduchu energii a v zadní části tunelu je výstupní tryska, která upraví rychlost vzduchu tak, aby propulsor vytvářel žádaný tah. Propulsor využívá Bernoulliho principu, který formuloval švýcarský fyzik a matematik, zakladatel hydrodynamiky - Daniel Bernoulli (1700-1782). Ve rovnici říká, že celková energie malého množství nestlačitelné kapaliny nebo plynu proudícího z místa A do místa B zůstává konstantní. Pokud uvažujeme ustálený proud ideální kapaliny nebo plynu, proudící dostatečnou rychlostí v trubici, která nemá konstatní průměr, bude mít kapalina v místě s větším průměrem větší tlak ale menší rychlost, zatímco v místě s menším průměrem vyšší rychlost, ale menší tlak. Jednalo se vlastně o princip reaktivního pohonu. Letoun na stejném principu navrhl již v roce 1893 český průkopník letectví Gustav Victor Finger (1854-1919). Nepodařilo se mu ale nikdy získat dostatek prostředků k praktickým pokusům. Luigi Stipa prezentoval svůj návrh Italskému ministerstvu letectví, které následně rozhodlo o stavbě prototypu. Stavbou byla pověřena firma Caproni a o pohon se měl starat motor de Havilland Gipsy III, umístěn i s vrtulí ve válcovém tunelu. První zkušební let byl proveden 7. října 1932. Poté prototyp převzalo italské královské letectvo a provedlo s ním řadu testovacích letů. Během nich se potvrdil Stipův předpoklad, že umístění motoru do tunelu zvýší jeho účinnost. Oceňována byla stabilita letu a mimořádně nízká přistávací rychlost (68 km/h). Letadlo ale nebylo příliš obratné a letectvo se tedy rozhodlo v dalším vývoji tohoto letounu nepokračovat. Konstrukce ale měla přímý vliv na vývoj druhého proudového letounu na světě Caproni-Campini N.1. V roce 1998 byla v Austrálii postavena replika letadla ve zmenšeném měřítku (3/5). V říjnu 2001 byly provedeny dva lety o délce přibližně 600 m a výšce letu asi 6 m a další lety s touto replikou již nebyly uskutečněny.
Technické údaje
Osádka: 1 - 2
Délka: 6,04 m
Rozpětí: 14,30 m
Výška 3,24 m
Nosná plocha: 19 m²
Hmotnost (prázdný): 595 kg
Hmotnost (vzletová): 800 kg
Motor: de Havilland Gipsy III
Výkon motoru: 120 ks (90 kW)
Maximální rychlost : 131 km/h
Přistávací rychlost : 68 km/h
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stipa-Caproni
http://blog.livedoor.jp/fistoria/archives/2616586.html
