
Messerschmitt P 1101
V polovině roku 1944, vrchní velitelství Luftwaffe (OKL – Oberkommando Luftwaffe), zadalo vývoj nové levné jednomístné stíhačky, poháněné jedním motorem, s rychlostí 1000 km/h ve výšce 7000 m, která by nahradila drahé dvoumotorové letouny Me 262. Messerschmitt tedy navrhl nový letoun, označený jako P 1101, který měl být postaven kolem motoru Heinkel HeS 011 o tahu 1300 kg. Ten ale ještě nebyl k dispozici a tak byl prototyp osazen motorem Junkers Jumo 004 o tahu 890 kg. Pilot byl usazen v přetlakové kabině. Mechanická mířidla a ocasní plochy, měly být použity z letounu Me 262. Výzbroj měly tvořit čtyři kanóny MK 108 ráže 30 mm, s celkovou zásobou munice 210 kusů, a čtyři naváděné protiletadlové rakety Ruhrstahl X-4. Tyto rakety poháněl motor na kapalnou pohonnou látku (KPL) a byly řízeny kabelem. Pro tento letoun se ale počítalo s raketou X-4 s rádiovým řízením a motorem na tuhou pohonnou látku (TPL). Projekční práce na původní raketě X-4 byly zahájeny počátkem roku 1943 v Německém zkušebním ústavu pro letectví DVL (Deutsche Versuchsanstalt fůr Luftfahrt) v Berlíně Adiershofu. První střelby proběhly v srpnu 1944, o jejich operačním nasazení ale není nic známo. S raketami X-4 se počítalo pro letouny Focke-Wulf Fw 190F-8, Messerschmitt Me 262A-1 a Messerschmitt P 1101. Vrchní velitelství Luftwaffe tento projekt nakonec odmítlo a výrobce koncept upravil pro otestování křídel s měnitelnlou šípovitostí křídel. Tu bylo možno měnit pouze na zemi a to v rozpětí 30°, 40° a 45°. Krátce před koncem války, se rozestavěný prototyp (hotový z 80 %) a pouze s maketou motoru, nacházel v továrně, v Oberammergau (tzv. Oberbayerische Forschungsanstalt). Zde jej v dubnu 1945 ukořistlili Američané a převezli do USA. Ve společnosti Bell Aircraft Works, se tým vedený Robertem J. Woodsem, spolu s Woldemarem Voightem, vrchním inženýrem Messerschmittu, prosadili dokončení prototypu P 1101. Problémem ale byl v tom, že většinu výkresové dokumentace ukořistili Francouzi a samotný drak letouny byl poškozený - a to jak pádem z nákladního automobilu, tak i díky lovcům suvenýrů. Přesto byl v roce 1948 dopraven do Bell Aircraft Works v Buffalu. Letoun zde byl osazen proudovým motorem Allison J-35 a maketami šesti kanonů MG 151, případně čtyř MK 108. Bell pak použil letoun jako základ pro stavbu vlastního letounu X-5, kde části původního stroje posloužily pro zátěžové testy. Letoun Bell X-5 již ale mohl měnit geometrii křídel během letu. Někdy na počátku 50.let, byly pozůstatky letounu Messerschmitt P 1101 sešrotovány. Co se týče letounu Bell X-5, tak byly postaveny dva prototypy (50-1838 a 50-1839). První stroj poprvé vzlétl 20. června 1951, letoun s číslem 50-1839 se 13. října 1953 zřítil, druhý zůstal v provozu do konce roku 1955. Poslední let provedl 25. října 1955. Z těchto pokusů získal americký letecký průmysl informace o nosných plochách s měnitelnou geometrií. Přeživší první prototyp byl v březnu 1958 předán Národnímu muzeumu letectva Spojených států amerických a je vystaven na Wright-Pattersonově letecké základně.
návrh sériového stroje (1945)
název: Messerschmitt P 1101
typ: stíhačka (multifunkční)
délka: 9,175 m
výška: 3,71 m
rozpětí: 8,06 m při šípu 40°
váha při startu: 4064 kg
motor: Heinkel HeS 011-A-0
tah: 1300 kg
nejvyšší rychlost: 985 km/h
výzbroj: 4x kanón MK 108 (210 nábojů)
rakety: 4x Ruhrstahl X-4
Zdroje:
Messerschmitt Geheimprojekte - Radinger a Schick (1991)
Die Deutsche Luftrüstung 1933–1945 - Nowarra Heinz (1993)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Messerschmitt_P._1101
http://aviadejavu.ru/Site/Crafts/Craft20509.htm
http://www.airwar.ru/enc/fww2/p1101.html
http://www.luft46.com/mess/mep1101.html
http://www.luft46.com/mess/mep1101.html
