pomocný křižník MÖWE

[Rase]

Pomocný křižník MÖWE

Poměrně málo známý je nejúspěšnější pomocný křižník (Hilfskreuzer) první světové války, sloužící pod jménem Möwe. Její kýl byl založen v loděnici J.C. Tecklenburg v Geestemünde v roce 1914 a spuštěna na vodu 9. května. Původně se jednalo o nákladní loď pojmenovanou Pungo, provozovanou společností Afrikanische Fruchtkompanie z Hamburku, pro dovoz banánů (Bananenfrachter) z německé kolonie v Kamerunu. Krátce po vypuknutí války bylo plavidlo zabaveno Císařským námořnictvem a ve Wilhelmshavenu přestavěno na pomocný křižník. Císařské námořnictvo jej převzalo prvního listopadu 1915 pod jménem Möwe (Racek). Jejím velitelem se stal Nikolaus Graf zu Dohna-Schlodien (1879-1956) a pod jeho velením vyklouzla loď dne 29. prosince z Wilhelmshavenu s cílem položit miny poblíž základny Britské flotily ve Scapa Flow. Kvůli nepříznivému počasí musela misi přerušit, i tak se minou podařilo u Cape Wrath potopit bitevní loď HMS King Edward VII. Mina explodovala pod pravobokem na úrovni strojovny a loď byla ochromenou. Uhelný parník a Princess Melita a torpédoborec Kempenfelt se neúspěšně, po dobu 5 hodin pokoušeli loď zachránit a odtáhnout, leč po neúspěšných pokusech musela být opuštěna a potopila se za další 4 hodiny. Při návratu na Jih, k ústí řeky Gironde, potopila minami další dvě plavidla. Následně se Möwe přesunula do Atlantiku, operující nejprve mezi Španělskem a Kanárskými ostrovy a později k Brazílii. Dne 16. ledna 1916 se plavidlo setkalo s lehce ozbrojenou britskou obchodní lodí a po krátké přestřelce byla britská loď potopena. Během tří měsíců bylo zajato celkem 15 plavidel, z toho tři byly i s vězni a kořistí poslány do Německa, zbytek byl potopen. Pomocný křižník MÖWE se vrátil do Německa dne 4. dubna 1916 a osádka byla vítána jako hrdinové a Richard Stumpf zaznamenal, že mezi osádkou bylo velké množství Afričanů. Tento skvělý úspěch zjistil kapitánu Nikolausi Graf zu Dohna-Schlodien mnoho vysokých vyznamenání a mezi nimi i řád Pour le Mérite. Jednalo se o nejvyšší pruské a německé vojenské vyznamenání, neformálně zvané též Modrý Max.
Jako bezpečnostní opatření, byla loď přejmenována na Vineta, podle jiného pomocného křižníku, který byl stažen ze služby. V této době loď podnikla několik nájezdů na spojenecké námořní trasy při pobřeží Norska. Zde se ale podařilo potopit pouze jedinou loď. Dne 23. listopadu 1916, vyrazila osádka na svoji druhou plavbu do Atlantiku. Dne 6. prosince zachytila ​​a potopila kanadskou nákladní loď SS Mount Temple, na jejíž palubě bylo 700 koní pro Kanadský expediční sbor a mnoho beden s fosíliemi dinosaurů pro britské museum. O šest dní později potopila SS Georgic s nákladem 1 200 koní. Za čtyři měsíce zde potopila 25 lodí o celkovém výtlaku 123 265 BRT. Dne 10. března byla poškozena v boji s ozbrojenou obchodní lodí z Nového Zélandu. Pět členů osádky bylo v boji zabito, deset zraněno a plavidlo se muselo vrátit do Německa kvůli nezbytným opravám. Plavidlo ještě několikrát vyrazilo na kratší mise, ale po návratu 22. března 1917, byla stažena ze služby, jako velice důležitý nástroj propagandy. Během dvou nájezdů do Atlantiku, Möwe potopila 41 lodí o rekordní tonáži 186 111 BRT. Po podepsání mírové smlouvy ve Versailles, bylo plavidlo vydáno Británii jako součást reparací. Zde sloužila pod názvem Greenbeer a v roce 1933 byla prodán zpět do Německa a přejmenován na Oldenburg. Zde se plavila mezi Německem a okupovaným Norskem, jako běžná nákladní loď. Dne 7. dubna 1945 byla u norského pobřeží, poblíž osady Vad, přepadena britským letounem a poškozena. Vyřazena byla až v roce 1953.

Technické parametry:
název: Möwe / Vineta
typ: pomocný křižník
kapitán: Leutnant Hans Berg
délka celková: 124,5 metrů
šířka: 14,44 metrů
ponor: 6,8 metrů
výtlak standardní: 9 800 tun (4 788 BRT)
výkon strojů: 3 200 HP
rychlost: 14 uzlů
výzbroj:
4 děla 150 mm
1 dělo 105 mm
2 torpédomety 500 mm
500 min

Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/SMS_M%C3%B6we
https://en.wikipedia.org/wiki/Nikolaus_ ... -Schlodien
https://de.wikipedia.org/wiki/Nikolaus_ ... -Schlodien
https://www.deutsche-schutzgebiete.de/s ... reuzer.htm
http://www.allworldwars.com/German-Worl ... rt-II.html


důstojníci, uprostřed Nikolaus Graf zu Dohna-Schlodien


osádka lodi Möwe se fotí se zajatci


kapitán hovoří k osádce




návrat z výpravy

[Rase]

Koukám že část příběhu pomocného křižníku Möwe popsal už Jarl ve svém článku o tragickém osudu pomocného křižníku Leopard.

...nejúspěšnějším korzárem se stal MÖWE, jenž pod vedením korvetního kapitána hraběte zu Dohna-Schlodien podnikl dvě bojové plavby, přičemž potopil či zajal 41 lodí o souhrnné tonáži 184 111 BRT, čímž se dostáváme na začátek příběhu nešťastného LEOPARDU. Hlídky na MÖWE zpozorovaly v ranních hodinách 11. prosince 1916 parník YARROWDALE (4562 BRT) plující z New Yorku do Le Havru. Loď postavenou před pouhými čtyřmi lety vlastnila britská společnost Mackill Steam Ship Company Limited, ale ta jí pronajala francouzské vládě, čemuž odpovídal vezený náklad. V podpalubí spočívalo 117 nákladních automobilů, 32 725 rolí ostnatého drátu, 3400 tun oceli určené k výrobě dělostřeleckých granátů, 6266 přepravek puškových nábojů, maso a množství dalšího tovaru.
Kapitán W. Buers se bez odporu podrobil příkazu zastavit stroje, a jakmile kontrolní skupina zjistila totožnost parníku a seznam nákladu, stali se z velitele a jeho 49 podřízených zajatci, zatímco parník mající v bunkrech uhlí na několik týdnů, se zu Dohna rozhodl odeslat do Německa, protože se na MÖWE tísnilo 442 členů posádek potopených lodí, o které se museli starat. Velitelem se stal osvědčený kořistní důstojník nadporučík Reinhold Badewitz mající na povel 17 ozbrojených námořníků, a jelikož tento muž později zahynul na LEOPARDU, bude užitečné připomenout jeho nedávné dobrodružství, za něž byl dekorován Železným křížem 1. třídy.
MÖWE na své první korzárské výpravě 8. února 1916 zadržel mezi Kapverdskými ostrovy a Pernambucem parník WESTBURN (3300 BRT) patřící rejdařství James Westoll a plující do Brazílie s nákladem 3878 tun cardiffského uhlí. Němci na 23 let starý parník přelodili 187 zajatců, které měl Badewitz a šest námořníků vysadit na Kanárských ostrovech. Poručík zadání splnil a 22. února 1916 je předal přístavním úředníků v Santa Cruz, přičemž jej nadšeně přivítali krajané z internovaných civilních lodí a němečtí osadníci. Jenomže co čert nechtěl. V neutrálním přístavu kotvil britský pancéřový křižník SUTLEJ, takže museli WESTBURN 23. února vně španělských teritoriálních vod potopit a nechat se internovat. Badewitz však v internačním táboře dlouho nezůstal, jelikož se mu v mnišské kutně podařilo uprchnout, načež se přes Španělsko a Rakousko-Uhersko vrátil do vlasti.
Přeloďování zajatců z MÖWE zkomplikovalo špatné počasí a zadržení parníku ST. THEODOREN, takže se rozloučili teprve 13. prosince. Na YARROWDALE bylo kromě původní posádky a Badewitzova komanda možná až 501 osob z posádek lodí CAMBRIAN RANGE, DUCHESS OF CORNWALL, GEORGIC, HALLBJORG, KING GEORGE, MOUNT TEMPLE a VOLTAIRE, takže zajatci početně vysoce převyšovali Němce, kteří se proto museli mít na pozoru. Badewitz však žádné porušení disciplíny nepřipustil, a jelikož nenarazili na dohodové válečné lodě, shodili na Silvestra 1916 kotvu ve Svinoústí, kde většinu vězňů propustili, cenný náklad zabavila německá vláda, načež inspektoři z Císařského námořnictva doporučili parník k přestavbě na pomocný křižník...

Původně jsem našel tady tu fotografii níže (jen v hodně špatné kvalitě) a zajímalo mě, zda se nejedná o nějakou Osmanskou loď, jen s německými veliteli...
později jsem zjistil že se jedná o osádku Möwe se zajatci. Tak jsem chtěl zjistit o osádce něco víc. Nemohl jsem ale nic najít, tak jsem musel zase překládat.

[jarl]

Velitelem Möwe v lednu 1918 jmenovali Juliuse Lauterbacha, bývalého kořistního důstojníka na slavném Emdenu. Pod jeho velením se Möwe na jaře 1918 zúčastnil německé intervence ve Finsku a zajal ruský dělový člun a osm obchodních lodí.


Julius Lauterbach

[jarl]

Dne 10. března byla poškozena v boji s ozbrojenou obchodní lodí z Nového Zélandu. Pět členů osádky bylo v boji zabito, deset zraněno a plavidlo se muselo vrátit do Německa kvůli nezbytným opravám.

Tou novozélandskou lodí byl parník Otaki nesoucí jedno záďové dělo ráže 102 mm a plující pod velením kapitána Bisseta-Smithe z Londýna do New Yorku. Otaki dokázal vyvinout rychlost 15 uzlů, takže se Möwe přibližoval pouze pomalu a představoval dobrý cíl. Pomocný křižník zasáhly 3 granáty; první probil palubu poblíž velitelského můstku a explodoval nad strojovnou, druhý pronikl do uhelného bunkru, kde zapálil palivo (hořelo několik dní), zatímco třetí vybuchl poblíž Möwe a střepiny prorazily lodní bok na úrovni vodorysky. Škody nebyly vážné, ale kouř v podpalubí způsobil paniku mezi stovkami zajatců, kteří se dožadovali vypuštění na palubu, což Dohna-Schlodien odmítl, protože vyděšení zajatci mohli napadnout posádku pomocného křižníku. Naproti tomu Otaki zasáhlo zhruba 30 projektilů a rozstřílená loď se převrátila na pravý bok a potopila, zatímco přeživší námořníci se zachránili ve člunech. Padlo šest mužů včetně kapitána, jenž odmítl opustit svoji loď, za což dostal Viktoriin kříž, a mnoho dalších bylo zraněno.


Potápějící se Otaki

[Rase]

Zajímavá je i historie Möwe, když se ještě jmenovala Pungo a fungovala jako nákladní loď pro dovoz banánů z německé kolonie v Kamerunu (u společnosti Afrikanische Fruchtkompanie z Hamburku). Přeci jen banány byly ještě na začátkem minulého století luxusní a nedostupnou pochoutkou. Změna nastala až kolem roku 1924, kdy došlo k radikálnímu snížení jejich ceny. Tehdy byl u nás banány takovou vzácností, že jste je viděli nanejvýše za výkladem některého lahůdkáře, nebo hezky do žluta kolorované v zeměpisné učebnici. A když si někdo koupil banán, musel nevyhnutelně proměnit nějakou papírovou bankovku, protože drobné na ten luxus nestačily. Nedej bože pustit se do něj veřejně na ulicil, to by bylo šeptání o bezbožnosti, provokaci — a kdo ví o čem ještě. Tedy ač funkce prostředku na dovoz banánů, se dnes zdá být triviální, před první válkou tomu bylo zcela naopak.
https://www.bejvavalo.cz/clanky.php?detail=16