V letech 1950 - 51 byla testována verze pro torpédové útoky – Il-28T (torpedonosec). V prodloužené pumovnici mohla nést jedno letecké, na padáku svrhované torpédo RAT-52 a jednu protilodní minu, nebo po úpravě klasické bomby. Sériově se nestavěla, její roli nakonec zaujal již zmiňovaný Tupolevův typ Tu-14T a později specializovaná verze Tupolevu Tu-16.
[align=center]Il-28T[/align]
Podobně dopadla i verze Il-28PL (protivlodnyj) určená k nesení jednoho torpéda AT-1. V té době byly již Il-28 zastaralé.
Ani verze Il-28Š (šturmovik), což byla přestavba z roku 1967 nedopadla lépe. Bitevník se šesti zbraňovými závěsy pod každou polovinou křídla a další výzbrojí v pumovnici sice vynikal palebnou silou, ale jeho šance na překonání PVO i naděje na přežití posádky při letech v malých výškách byly posouzeny jako minimální.
V roce 1956 byla zkoušena verze Il-28-131, nosič klouzavé, rádiem řízené klouzavé pumy UB-2F Čajka. Tato puma, koncepčně připomínající německý válečný systém Fritz X, byla nesena pod trupem. Vážila 2000 kg a kódu NATO nesla označení Seagull. Podle některých pramenů byla verze Il-28-131 stavěna, či přestavována v menší sérii.
Další přestavby se týkaly úprav pro zkušební nebo výzkumné účely jako například Il-28LL (letujaščaja laboratorija) z roku 1952 pro zkoušky radiolokátoru Sokol určeného pro záchytné stíhače Jak-25 a La-200, nebo Il-28ZA (zondirovščik atmosfery) pro meteorologický průzkum.
Zajímavá verze byl typ Il-28P (počtovyj) později označený jako Il-20. Tento výzbroje zbavený letoun sloužil na vnitrostátních linkách jako poštovní a mimo jiné dopravoval matrice ústředních sovětských deníků do některých měst Sovětského Svazu. Jejich obyvatelé měli pak to potěšení číst si v nejpravdivějších novinách na světě stejný den jako Moskvané.
Pokusem vylepšení výkonů základní bombardovací verze byl typ Il-28S. Jednalo se o letoun s novými motory VK-5 a šípovým křídlem. Ve stádiu přestavby se ukázalo, že ani tato verze už nestačí na nově vyvíjené typy a práce na ni byly ukončeny.
Další dvě verze, či přestavby sloužily při výcviku jednotek PVO a PVOS. Byl to jednak Il-28BM (buksirovščik mišeněj – vlečná cvičného terče) vybavený navijákem s několikakilometrovým ocelovým lanem umístěným před kabinou střelce a jednak Il-28M (bezpilotnaja mišeň – bezpilotní cvičný cíl) vybavený aparaturou pro dálkové ovládání. Tento typ sloužil i při řadě zkoušek nově vyvíjených raketových i hlavňových systémů protivzdušné obrany.
[align=center]Il-28BM s cvičným terčem[/align]
Za zmínku také stojí pokusy vybavit Il-28 speciálním housenkovým podvozkem pro zkoušky operací na jinak neúnosném podloží – blátě, tajícím sněhu a jiných nezpevněných površích. Zkoušky byly provedeny na jednom ze sériových letounů a ačkoliv stroj prokázal značně zlepšený pohyb v jinak nepoužitelném terénu, vzhledem k složitosti a váze celého systému byly ukončeny. Stroj poté dosloužil jako instruktážní pomůcka.
Posledním vývojovým stupněm Il-28 lze snad nazvat typ Il-46, který vznikl na základě požadavku na vývoj těžkého dálkového bombardéru. Byla to osmadvacítka zhruba zvětšená na dvojnásobek – v rozměrech i v hmotnosti. V soutěži však byla tentokrát poražena rozhodně moderněji pojatým Tupolevovým typem Tu-88, ze kterého vznikl známý Tu-16, potažmo i slavný dopravní Tu-104.
Il-46[/align]
Produkce strojů všech verzí postavených v Sovětském Svazu v letech 1949 až 1955 čítá přes 6300 kusů. K tomu je nutno přičíst i licenční stavby uskutečněné v Československu, Polsku a počtem v nejrozsáhlejší produkci mimo SSSR v Číně. Zde byl tento stroj označen jako Harbin H-5 a dle některých zdrojů slouží v poměrně vysokých počtech dodnes.
Čínské stroje se stavěly v těchto verzích: H-5 základní bombardovací verze, H-5A nosič jaderné zbraně, H-5T námořní verze, HJ-5 cvičná verze, HZ-5 příp. H-5R průzkumná verze, HD-5 verze pro REB, B-5 bylo označení exportní bombardovací verze.
[align=center]Formace polských Il-28...
...a čínských Harbinů H-5[/align]
Il-28 či Harbiny H-5 létaly v řadě leteckých sil, samozřejmě především zemí více, či méně politicky blízkých Sovětskému Svazu. Kromě států Varšavské smlouvy to byly nebo jsou Afghánistán, Alžír, Egypt, Finsko, Indonézie, Írák, Jemen, Čína, Kambodža, KLDR, Maroko, Nigérie, Sýrie, Somálsko a Vietnam.
Služba IL-28 v Československu začala počátkem roku 1955. V bombardovacích plucích nahradily stařičké Siebely C-3 a výrazně posílily údernou sílu našeho letectva. Zpočátku nesly označení B-228, v případě cvičných verzí pak CB-228. Mimo běžnou službu rozhodně stojí za zmínku seskok tří našich parašutistů ze stratosféry, který je popsán zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1407&highlight=il28
Iljušin s trupovým označením 6915 zase sloužil jako létající laboratoř při zkouškách československého proudového motoru M701 pro letoun L-29 Delfín a později motoru AI-25 pro L-39 Albatros. Zkoušený motor byl namontován v prodloužené zadní částí trupu pod a za střeleckou věží.
Bombardovací varianty byly z našeho letectva vyřazeny v roce 1965, poslední průzkumné a radiotechnické verze spolu s několika cvičnými stroji v roce 1973.
[align=center]Československý Il-28RTR[/align]
Bojové nasazení.
Korea
K prvnímu bojovému nasazení mohlo dojít již v průběhu korejské války, letectvo KLDR bylo těmito letouny již vyzbrojeno, údajně v dostatečném počtu. Zda letoun nebyl nasazen z obavy severokorejských velitelů z příliš vysokých ztrát při operacích nad nepřátelským územím, nakolik by bombardování bylo účinné, zda by se letouny sami, případně s doprovodem dokázaly ubránit útokům stíhačů OSN a další otázky se dají dnes odpovídat jen na tenkém ledě dohadů a spekulací.
Střední východ
Suezská krize – rok 1956
1. listopadu, v předvečer pozemní části operace Musketeer, přelétli Egypťané své jednu část svých Il-28, 20 strojů do bezpečí saudského Rijádu. Stejný počet, tj. 20 letounů 8. a 9. bombardovací squadrony, které ještě nebyly plně operační, uklidili do zdánlivého bezpečí letecké základny Luxor na jihu Egypta. Tam je objevila britská průzkumná Canberra a 4. listopadu tuto bázi nečekaně „navštívily“ francouzské F-84F. Osm Thunderjetů vyzbrojených raketami a vybavených přídavnými nádržemi během pěti minut zničilo všechny ily na zemi a bez toho, že by po nich někdo vystřelil se vrátilo v pořádku na základnu.
Šestidenní válka – rok 1967
Hned první den války, 5.června, provedly izraelské bombardovací Vantoury útoky na základnu Ras Banas. Zde zničily 16 Il-28 na zemi a bez ztráty se vrátily. Další skupina Vantourů zaútočila na již známé letiště Luxor. Tady byla letištní PVO připravena a za zničené iljušiny zaplatili Izraelci jedním sestřeleným Vantourem.
[align=center]Egyptský Il-28[/align]
O dva dny později, 7. června se jeden ze zbylých Il-28 s doprovodem stíhačů pokusil napadnout základnu El Ariš na Sinajském poloostrově, která byla v té době již obsazena izraelskými vojsky. Stíhacími Miragemi IIIC IAF byl promptně sestřelen i s jedním MiGem.
Celkové ztráty egyptských Il-28 v Šestidenní válce činily 29 z původních 35 strojů, Sýrie ztratila dva ze šesti strojů.
Kubánská krize
V roce 1962 objevily na Kubě americké průzkumné letouny nově rozmisťované rakety střední doletu a rovněž právě dodávané Il-28, podle některých západních pramenů ve verzi označené jako Il-28N (nuclear ?), což by byla patrně verze Il-28A. V takzvané kubánské krizi, která svět skutečně dovedla téměř na práh jaderného konfliktu došlo nakonec k dohodě mezi USA a SSSR a uvedené zbrojní systémy byly z Kuby odvezeny. Iljušiny tedy bojově nasazeny nebyly, staly se však málem jednou z příčin vzniku jaderné války.
Československo
Mezi řadou typů použitých při hanebné okupaci Československa státy Varšavské smlouvy v srpnu 1968 nechyběly ani Il-28 a Il-28R. Při tomto předvedení brežněvovské doktríny omezené svrchovanosti socialistických států v praxi byly na trupech označeny dvěma červenými invazními pruhy.
Nigérie – Biafra
Tento konflikt, či spíše občanská válka z konce šedesátých let minulého století je v dobových pramenech popsán s takovým ideologickým balastem, že není možné je seriózně použít. Je známo, že nigerijská armáda při likvidaci nového nezávislého státu Biafra používala kromě iljušinů i československé L-29 Delfín. Něco málo je popsáno zde:
http://www.brushfirewars.org/aircraft/i ... 28_naf.htm
Uvítal bych překlad lepšího znalce anglického jazyka, než jsem já (což opravdu není vysoko nastavená laťka).
Další konflikty, či incidenty, ve kterých Il-28 sehrály svou roli:
Afghánistán, Jemen, Vietnam – Kambodža, Čína – Taiwan., poněkud neurčitou zmínku jsem nalezl i o nasazení maďarských ilů v době maďarské krize v roce 1956.
Na závěr slíbené porovnání britské Canberry a Il-28.
Řekl bych, že běh na delší vzdálenost vyhrála rozhodně Canberra. Její konstruktéři vytvořili nadčasový typ, letoun, který byl dlouhá léta schopen držet krok se stále novými požadavky na kladené úkoly, na moderní zejména elektronické a ostatní přístrojové vybavení i schopnost pronikání nepřátelskou obranou. Canberry postupně dokázaly plnit nejrůznější role, od klasických taktických bombardéru, přes bitevníky až po průzkumné letouny s vysoce sofistikovanými elektronickými a optickými systémy.
To však neznamená, že by Il-28 v pomyslné soutěži propadl. Naopak, i tento letoun se stal legendou.
V řadě letectev tvořil ve své době účinný útočný systém. Navíc, mnoha technicky méně erudovaným příslušníkům jak leteckého, tak pozemního personálu pomohl snadněji zvládnout složitou proudovou leteckou techniku. Jeho pilotáž byla příjemná, neměl záludné vlastnosti. Dobře se obsluhoval na zemi. Byl bombardovací obdobou slavného MiGu-15.
Prvních deset let své existence představoval skutečnou sílu. Po té jeho bojová hodnota rychle klesala. Jeho roli přebíraly stíhací bombardéry s podstatně vyšší rychlostí i ostatními výkony, s modernějším vybavením, schopné překonat stále účinnější PVO, případně se ubránit záchytným stíhačům.
A ještě jednu poznámku: Není mi známo jediné úspěšné použití střelecké výzbroje pro vlastní obranu (informace přivítám). Z tohoto pohledu všechny ty tisíce iljušinu nosily značnou zátěž zbytečně, na úkor jiného, účinnějšího vybavení, případně lepších výkonů. Přesto bych pro takto koncipovaný letoun neměl označení slepé cesty, spíše konce jedné etapy vývoje letecké techniky.
[align=center]Il-28 - třípohledový nákres[/align]
Některá technická data
................................................................Il-28……........Il-28U…………….Il-28R
Rozpětí (m)……...................……………………….21,45……………….……………….22,65
Délka beze zbraní.(m)..………............………..17,65
Celková výška.(m)…………...............……………6,7
Nosná plocha.(m2)…………................…………60,8
Motory…….…………………...................…….2 x VK-1 - proudový s radiálním kompresorem
Tah motoru (kp)……............………………….2 700
Prázdná hmotnost (t)……………..........….12 890…………..12 500……..….13 518
Maximální vzletová hmotnost (t)…..…..23 200…………..21 000……..….22 680
Max. hmotnost pumové výzbroje (kg)...3 000
Cestovní rychlost (km/h)………….......………700…………………….....………….…..670
Maximální rychlost (km/h)……….…......…….906……………...910……..….....……876
Praktický dostup (m)…………........………12 500………...13 250…….….…..12 300
Dolet (km)………………………….............……2 400………………………......………..3 150
Stručný popis
Celokovový, samonosný hornoplošník s rovným křídlem, šípovými ocasními plochami a dvojicí proudových motorů zavěšených v samostatných gondolách pod křídlem.
Trup kruhového průřezu je rozdělen na přední přetlakovou část, ve které na vystřelovacích sedačkách sedí pilot a letovod, střední část s nosníky křídla, pumovnicí, prostorem pro palivové nádrže a ostatní vybavení, a zadní přetlakovou část s pracovním prostorem pro střelce - radistu.
Křídlo je přímé, dvounosníkové, dělené na centroplán a vnější demontovatelné části křídla. Mechanizace křídla je tvořena křidélky a štěrbinovými vztlakovými klapkami.
Střelecká výzbroj je obsahuje dvojici předních pevných kanónů NR-23 ráže 23 mm se zásobou 100 nábojů na hlaveň. Zbraně zaměřuje pilot celým letounem pomocí reflexního kolimátorového zaměřovače PKI-1 umístěného za čelním pancéřovým štítkem pilotní kabiny. Obranu letounu při napadení ze zadní polosféry zajišťuje střelec - radista ovládající zadní střeleckou věž Il-K6 s dvojicí pohyblivých kanónů NR-23 a zásobou 250 nábojů na hlaveň. Pohon věže tvoří elektrohydraulický systém, kanóny se zaměřují poloautomatickým gyroskopickým kolimátorovým zaměřovačem ASP-3P. Věž, včetně nábojových schránek, stejně jako ostatní prostory posádky je chráněná pancéřováním o celkové hmotnosti 500 kg.
Pumová výzbroj je nesená v pumovnici ve střední části trupu. Tvoří je nejrůznější kombinace klasické pumové výzbroje až do celkové hmotnosti 3000 kg, případně taktická jaderná puma.
Typické varianty nesené výzbroje: 12 x FAB 100, 8 x FAB 250, 4 x FAB 500, 1 x FAB 1500, 1 x FAB 3000. Jaderná puma o hmotnosti 3000 kg je některými prameny označována jako RDS-4 Tatiana.
Přístrojové vybavení bylo na svou dobu bohaté a na vysoké úrovni. Bylo tvořeno např. optickým pumovým zaměřovačem OPB-5S synchronizovaným s autopilotem, radiolokačním zaměřovačem PSBN-M-8 jenž umožňoval bombardování přes mraky, výstražným radiolokačním přijímačem S-2 Siréna varujícím zachycení letounu radiolokátorem nepřátelského stíhače a celou řadou dalších radiotechnických, navigačních a komunikačních systémů. Pro snímkování cíle nosily bombardovací verze svislou a panoramatickou kameru.
Označení v kódu NATO: IL-28 Beagle , Il-28U Mascot.
Několik dalších fotografií naleznete ve Foto Galeri:
http://www.palba.cz/forumfoto/thumbnails.php?album=16
http://www.palba.cz/forumfoto/thumbnails.php?album=43
Použité prameny
Literatura:
M. Velek, M. Pajer, J. Krumbach – edice Triáda (značné množství dalších technických informací)
V. Němeček – Vojenská letadla, díl 4
K. Helebrant, V. Radina – Izraelské letectvo
Časopis Letectví a kosmonautika
Internet:
http://legion.wplus.net
http://www.military.cz
http://www.todo-aviones.com
http://www.vectorsite.net
http://pl.wikipedia.org
http://www1.airliners.net
a další
