SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka IV. Č 1.
Díl IV.
Část 1.
Dne 30. listopadu 1939 ve 2 hodiny v noci vysílá sovětský rozhlas ( ve stejném znění vyjdou i denníky) zprávy o tom, že v noci překročila finská pěchota finsko – ruské hranice u břehů Ladožského jezera a o chvíli později prý zaútočila, podporována kulomety i na Karelské šiji v prostoru Raasuli směrem na Korkiämäki a dvě roty zaútočili na vesnici Termolovo.
Lež, nic víc než lež!!! Stejně jako Němci v Polsku, tak i SSSR chce ukázat, že agresor je na druhé straně!
Ve skutečnosti sověti, v 7,30 finského času a 8,30 moskevského času, dne 30. listopadu 1939 po půlhodinové těžké dělostřelecké palbě ( včetně kronštadtského těžkého dělostřelectva a námořního dělostřelectva) překračují v 8 hodin ( 9 hodin moskevského času), sovětsko – finskou hranici.
Do Finska se v prvních hodinách valí strašná síla.
V 5ti proudech, v Prvním sledu, postupuje skoro 500 000 vojáků s 1 915 děly a 1 500 tanky. K jejich podpoře je připraveno ( a část již vzlétla) 1 000 stíhacích a bombardovacích letadel.
Mimo to má ještě námořnictvo k disposici dalších 383 bojových letadel.
Baltská flotila zapojuje do boje 2 řadové lodě, 1 křižník, 2 bitevní lodě, 11 torpédoborců a 29 ponorek.
Sovětské Severní loďstvo má 1 torpédoborec a 5 ponorek.
V druhém sledu mají sověti připraveno dalších 250 000 mužů s příslušným množstvím děl, tanků a letadel. O druhém sledu jsou všichni na sovětské straně přesvědčeni – Nebude třeba!!!
Do 8 hodin finského času se finská hranice otřásá výbuchy těžkých granátů a potom je palba přenášena do vnitrozemí.
Sovětské bombardovací letectvo odstartovalo ještě za tmy ( dle vzdálenosti od cíle) a také hranici přelétávalo již po 7 hodině.
Finští pohraničníci jsou otřeseni a jen sporadicky odpovídají po celé hranici (1610 km), kulomety, puškami a samopaly a pomalu ustupují do vnitrozemí.
Maršál Mannerheim se o útoku SSSR na Finsko dozví tak, že je mu zatelefonováno z budovy Finského generálního štábu. Okamžitě tam odjede. Zde se dozví všechny dostupné zprávy z hranic. Po upřesnění zpráv okamžitě odjede do „Zámečku“. Zde ho přijme president Kallio, vážný, ale klidný.
Maršál presidentovi z očí do očí oznámí, že jestli si president a vláda přejí, za této situace, že zůstane ve funkci „ Předsedy rady obrany“ ( 27. listopadu 1939 písemně funkci složil a president abdikaci přijal).
President Kallio poděkuje a požádá maršála, aby převzal „Vrchní velení Finské armády“. Ještě ten den ( 30. listopadu 1939) vláda Finska maršála Mannerheima ve funkci „ Vrchního velitele Finské armády“ potvrdí.
V době útoku má finská armáda 11 divizí z toho 8 přímo na frontě (4.,5.,6.,3.,8.,10.,7.,11.,2.,12. a 13.) a 4 pěší brigády, 1samostatný pěší pluk, 31. prapor a jezdeckou brigádu. V týlu se z nevycvičených branců urychleně formují 3 záložní divize ( 21.,22. a 23.) z toho 22. je pro neúplnost počtů rozpuštěna.
Ve zbrani je 265 000 mužů a asi 500 000 prošlo základním výcvikem. Výzbroj finské armády se skládá z 422 děl různé ráže, do výzbroje přichází 112 protitankových děl. Dále má armáda 26 bojeschopných tanků a 270 letadel.
Finská vláda a finský lid jsou zděšeni. Panovalo totiž přesvědčení, že napětí polevilo a že sověti nezahájí válku na začátku zimy.
První město, které sověti bombardují je Viipuri ( Vyborg). Bohužel 6 Fokkerů DXXI, pod velením poručíka Luukanena přiletlo k Viipuri o 3 minuty později. Sovětská SB 2 hladce odbombardovala a odlétla aniž byla rušena. Piloti Fokkerů již jen v dálce zahlédli 2 SB 2 jak mizí v mracích.
V starobylém finském pevnostním městě Viipuri ( Vyborg) hořelo dřevěné seřaďovací nádraží a přilehlé budovy.
Ještě hodinu hlídkovali Fokkery mezi Viipuri a Kuolemajärvi. Sověti již nepřiletěli. Když Fokkerům docházelo palivo vrátili se na svou základnu v Immole ( asi 20 min. od Viipuri). Na základně se dozvěděli, že sovětské SB 2 bombardovaly Viipuri do 9,42 a oni přilétli se svými fokkery nad Viipuri v 9,45. Tak začala i pro letce válka a ještě své hrdinství ukáží. Tuto událost zachycuje ve své knize sám pilot Fokker DXXI Eino Luukanen.
Dne 30. listopadu 1939 se do bojů zapojuje i námořnictvo obou válčících stran.
Sovětské námořnictvo svou námořní pěchotou obsazuje několik nestřežených ostrovů u jižního pobřeží Finska ve Finském zálivu. Sovětský křižník Kirov pak se dvěma torpédoborci pálí na pevnost Russarö nedaleko Hanko. V krátkém dělostřeleckém souboji je pak jeden sovětský torpédoborec zasažen dělostřelectvem z pevnosti. Je poškozen, musí opustit formaci. Po zjištění této skutečnosti sovětský námořní svaz odplouvá.
Na finské straně, v pevnosti Russarrö, není nikdo ani zraněn.
Z finského námořnictva 2 pancéřové lodě o výtlaku 4 000 tun Väinämöinen a Ilmarinen obě s 4mi děly 254 mm, s 8 děly ráže 105 mm a 8 děly ráže 40 mm vplují do vod Turku, zde budou provádět protileteckou obranu tohoto pro Finsko životně důležitého přístavu. Ve Finském zálivu hlídkuje 5 finských ponorek – 3 x 500 tun - Ikuturso, Vesihissi a Vetehinen – 1x 250 tun – Vessiko a 1x 99 tun – Saukko. Tyto ponorky vplouvají až do rižské zátoky u pobřeží Lotyšska, ohrožují sovětské dopravní lodě a provádí průzkumnou činnost. Zde též operují dělové čluny 2x 450 tun Uusimaa a Hämeenma, 2x 370 tun, Karjala a Turunma. A také 10x 15 tun torpédovky.
Celkem 13 000 finských námořníků, kterým velí generálmajor V. Valve je připraveno. Až moře zamrzne postaví zvláštní oddíl - 2 prapory pěšáků pod názvem „Prapor Aaltonen“.
