Skeptik píše:
Ta-152 určitě nenabízel "mnohem větší potenciál" než tehdejší nejlepší stíhací letouny. Spíše se jednalo o letoun s nimi srovnatelný případně mírně lepší. Nicméně ve výškách do 6.000 metrů nenabízel ani to, co poslední verze Bf-109 G-14 a K. Jako výškový speciál - OK.
Sice souhlasím, že Ta 152 (neboli Fw 190 C), jako takový nenabízel nějaký podstatně vyšší potenciál, než Fw 190 D, ale přesto znamenal určitý nový stupeň odladění konstrukce. Příčinou jeho bytí byla aplikace dosud získaných zkušeností s konstrukcí Fw 190 a její modernizace dle aktuálních potřeb Luftwaffe. Letoun si měl především poradit s růstem hmotnosti způsobeným jak zesilovanou výzbrojí, mohutnější avionikou a především podstatně vyšším množstvím paliva neseném uvnitř. Jenže se to příliš nepovedlo, letadlo trpělo především na nevhodně umístěné těžiště, které letadlu poskytovalo pouze nedostatečnou podélnou stabilitu. Toto se podařilo lépe vyřešit pouze u výškové varianty "H", ale hloubková "C" nepředstavovala letoun zrovna příjemný na pilotáž. Historie nám ukázala, že soudobá úprava základní konstrukce, tedy Fw 190 D, se i přes jistá omezení v podobě menšího množství paliva a slabší výzbroje ukázala jako bojově efektivnější a hlavně byla k dispozici. Byť je Ta 152 právě díky variantě H dnes poměrně vyzdvihovaným strojem, ve skutečnosti byla pro Kurta Tanka celá tahle řada (Fw 190 C - Ta 152) ve srovnání s Fw 190 velmi problematickou.
Do 335 ... no myslím, že právě Do 335 je typický příklad toho, že vrtulové stíhací letouny dostály svého zenitu. Byla to snaha za každou cenu (i za cenu extrémní složitosti) přidat nějaký ten km/h navíc. To v žádném případě nemohl být klasický stíhací letoun poloviny 40-tých let 20. století. Prostě nouzovka - stejně jako de Havilland Hornet, Grumman F7F Tigercat, MiG-13; Kyushu J7W ... řazeno dle "bláznivosti konstrukce" (to prosím brát s nadsázkou)
Tak tady hodně nesouhlasím. Potenciál Do 335 byl naopak obrovský a jeho idea výborná. To letadlo totiž spojovalo letové výkony jednomotorových strojů s doletem a těžkou výzbrojí těch vícemotorových. Ač byl Dornier poněkud přerostlý, tak stále pro palubní střelce nepředstavoval významně větší cíl. Navíc pohodlně uvezl dalšího člena posádky pro případné noční nasazení a byl vybaven plnohodnotnou pumovnicí. Nevýhodou (a to podstatnou) ale byla naopak vyšší spotřeba paliva a samozřejmě mnohem vyšší pořizovací náklady, než u dvojice 109 & 190. Konfigurace motorů do tandemu měla výhodu i v případě poruchy jednoho z nich. S nevýhodou spočívající ve složitějším opuštění stroje si kancelář Claudia Dorniera také poradila. Ale už přišel pozdě.
Mám jiný názor který jsem již napsal výše ale nikomu nic neberu. Pokud by se pokračovalo v projektu Me 309, vznikl by možná časem takový Messerschmitt Ta 152C, ale určitě by nebyl Me 262, to jsem už psal a myslím, že RLM se rozhodl dobře, že Messerschmitt se věnoval Me 262 a Tank Fw 190D a Ta 152. Ten ale nebyl bezproblémový, pokud tedy není debata zde na palbě už stará a problém s těžištěm byl vyřešen ( pak už tedy není nazýván Hanzem "Chromý kůň"), případně se neobjevily další zdroje.
RLM jen málokdy nařídilo nějaký vývoj zastavit. Fungovalo to spíše systémem finanční podpory. Tedy pokud se na ministerstvu nějaké konstrukce jevila, že nemá dostatečný potenciál, tak se prostě uzavřely penězovody. Nebylo ale žádnou raritou, že konstrukční kancelář pokračovala na vývoji na vlastní triko (a vlastní peníze) i nadále. Jedním z nejznámějších příkladů jsou Heinkely He 100 a vlastně i 112, nebo Focke-Wulfův Fw 187. Messerschmitt pracoval paralelně na řadě konstrukcí, stejně jako Kurt Tank u Focke-Wulfu. Nebylo to tak, že by se ty kanceláře soustředily jen na Fw 190, nebo třeba jen na Me 262.
Me 209 by byl dobrý, ale k čemu by byl ? Bf 109 a Fw 190D udělali stejnou práci a byly zavedenné. Me 209 nebyl horší než Bf 109 a ani Fw 190 D, můj názor a nikomu neberu. Můžeme se na to podívat.
Každopádně bych poprosil, zdroje. Odkazy a odkud berete své domněnky o Me 309 které mají určitě opodstatnění.
No, že nebyl horší je odvážné tvrzení. To letadlo nepřekročilo stádium prototypu a sám Messerschmitt (pokud si tedy informace z memoárů pamatuji správně) právě Me 209 považoval za svůj největší neúspěch (spolu s Me 210). Průšvih byl, že se Messerschmitt kladl až příliš velký důraz na výkony svých konstrukcí - tím myslím především rychlost. Jeho základní filosofie spočívala v dokonale aerodynamicky krytém výkonném motoru v co možná nejmenším draku. To sice bylo zárukou vynikající rychlosti, ale další charakteristiky tím mohly velmi utrpět.
Mě totiž zajimá něco jiného.
1. Proč berete u Me 309 maximální rychlost 580 km/h když tato rychlost byla naměřena se slabším motorem o cca 275 PS než na který byl Me 309 konstruován a navíc v provedení " těžký stíhač", když nejsou známy žádné podmínky testu ? Co když letěl s vysunutým chladičem ? Nebo účel testu byl jinný ?
Diskutující ji asi přijali za dogma, přestože k tomu neměli příliš důvod. Jenže pokud nemáme k dispozici nějaké protokoly z měření, tak se stejně moc daleko nedostaneme. Budeme-li důvěřovat hodnocení testovacích pilotů a budeme-li vycházet z Messerschmittovy filosofie, pak dospějeme k závěru, že Me 309 musel být rychlejší, než 109. Nemusel ale být nutně rychlejší se slabším motorem, tedy s tím, jaký byl ve 109ce.
2. Proč byl u Me 309 změněn motor z DB 603 na DB 605 ? Mohl za to podvozek ? Nebo šlo o dočasnou výpomoc protože DB 603 nebyl k dispozici ?
DB 603 byl v dostatečném množství vyráběn až v průběhu roku 1943 a spíše 1944.
3. Problémy s chlazením byly možná opraveny, možná i s podvozkem, ale opravdu to tak bylo ?
Těžko říct, pramenů je strašlivě málo. Nicméně obojí jsou to problémy, které jistě byly celkem řešitelné. Pokud ale konstrukce měla zásadní problém třeba se stabilitou, řiditelností, nebo i pevností, pak je to průšvih a celý letoun to může poslat do kytek.
4. Vedl Me 309 k Me 509 a na základě japonského zájmu o Me 309?
O tom opravdu hodně pochybuji. Me 509 neopustil rýsovací prkna, ne?