Protiofenzíva Sever 42 I. Č 1-3.

[michan]

Protiofenzíva Sever 42 I. Č 1 – 3.


I. Díl.

Část 1.

V první dekádě ledna 1942 spustili Sověti proti skupině armád Sever, mezi Ilmeňským jezerem a Seligerským jezerem ofenzívu, která byla co do koncentrace sil největší od začátku východního tažení. Tato operace sledovala dva cíle. První cíl byl jižně od Ilmeňského jezera a přímo přes jezero prorazit řídce obsazenou německou frontu a přes Staroju Rusu zaútočit na Leningrad z jihovýchodu s cílem prorazit blokádu.
Druhý cíl přes Seligerské jezero a jižně od něho prorazit spojnici mezi skupinou armád Sever a Střed a zaútočit na hluboký týl 9. armády ze skupiny armád Střed a tuto s jižním ramenem Žukovovi armády obklíčit a zničit. Tento druhý cíl si popíšeme u skupiny armád Střed.
Zde se budeme zabývat prvním cílem protiofenzívou přes Ilmeňské jezero a jižně od něho.

Mezi Ilmeňským jezerem a Seligerským jezerem stála od září 1941 290. pd z 18. armády. 502. pěší pluk stál vlevo, 501. pp ve středu a 503. pp vpravo. Dále navazovala 30. pd.
Rybářská vesnice Vsvad byla strategický opěrný bod, pevnůstka na silnici s koncovým bodem fronty na zemském mostu. Bylo to nejsevernější křídlo 290. pd.




Ilmeňské jezero bylo zamrzlé do hloubky 65 centimetrů, bylo 41 stupňů mrazu.
6. ledna 1942 vysílá velitel opěrného bodu dvě průzkumné hlídky na lyžích na jezero a jeho okolí. Hlídky jsou za dvě hodiny zpátky a hlásí velké množství lyžařských stop u řeky Lovat. Velitel podá zprávy na divizi 7. ledna 1942. Již ve 21 hodin 20 minut je z opěrného bodu, který leží 3 km jihovýchodně od Vsvadu hlášeno: „Velké pohyby nepřítele. Kolem projíždějí motorové saně a sovětské jednotky na lyžích“. Vojska z opěrných bodů jsou okamžitě stažena do Vsvadu.
8. ledna 1942 ve 3 hodiny ráno Rusové napadnou opěrný bod Vsvad. Do Vsvadu se stačí ještě přemístit 6. rota 1. leteckého spojovacího pluku, části 38 motocyklového praporu z 18. pěší (mot.) divize a 2. rota 615. strážního praporu. Kapitán Pröhl má nyní k dispozici 543 mužů. Tento vlnolam izolovaný opěrný bod u Ilmeňského jezera drží tito muži 13 dní. Rusové proti této pevnosti na silnici do Staroj Russy nasazují „Stalinovy varhany“, stíhací bombardéry a tanky. Vojska jsou zde zásobována letecky. Hitlerův radiogram chválí obránce a současně sděluje, že osvobození z obklíčení není možné. Na veliteli kapitánu Pröhlovi nechává rozhodnutí vyklidit Vsvad, až bude hrozit nebezpečí zničení.
20. ledna 1942 je po posledním ruském útoku situace neudržitelná. Němci pohřbí ve společném hrobě své mrtvé, raněné naloží na saně. Na divizi ohlásí: „Průlom začíná. Naše znamení: světlice v pořadí zelená, bílá, červená.“
Pochod je velice obtížný. Na jezeře je mráz 50 stupňů, střelky kompasu zamrzají. Důstojníci musí hlídat při pochodu vojáky, aby neusnuli, nebo nezůstali stát. Po 14 hodinách pochodu narazí na muže zahalené v bílých oblecích s typickými německými přilbami. Jsou to Španělé, dobrovolníci 269. pěšího pluku nasazené „Modré divize“, která stojí na sever od Ilmeňského jezera jako 250. pd.
10. ledna 1942 vyrazila španělská lyžařská rota kapitána Ordáse s 205 muži od severního břehu Ilmeňského jezera a měla posílit Němce ve Vsvadu. Kompas jim zamrzl a radiostanice vypověděla službu. Na dalším pochodu je napadly sibiřské úderné jednotky, Španělé je odrazili a společně s jednou četou policejní roty dobyli zpět Černec. Potom odvraceli ruské zběsilé protiútoky. Když se 21. ledna 1942 východně Ušinu setkali se skupinou Němců ze Vsvadu žilo jich z 205 jen 34. Ti potom ještě v úseku 81. pd, právě převelené z Francie podnikali protiútoky s cílem získat zpět ztracené opěrné body Mal, Ušin a Bol. Po skončení těchto bojů jich zbylo 12. 12 z 205.
Bojová skupina ze Vsvadu ztratila na svém pochodu přes jezero 5 mužů. Ti prostě zmrzli. Ztratili nervy, k smrti unaveni, sedli nepozorovaně do sněhu a usnuli navždy


Demyansk 42.


Toropets Kholm 42.

[michan]

Protiofenzíva Sever 42 I. Č 2.

I. Díl.


Část 2.

Město Staraja Russa se v lednu 1942 stane „super Vsvad“.
Staraja Russa bylo staré obchodní středisko u Ilmeňského jezera. O toto město se velmi často v dějinách Ruska bojovalo. Bylo mnohokrát dobýváno a ničeno.
V zimě 1941/42 je Staraja Russa dopravním uzlem, zásobovací základnou a srdcem německé fronty na zemském mostě mezi Ilmeňským a Seligerským jezerem. Kdyby padl, padla by i fronta. Brání jej 18. pěší (mot.) divize generálmajora Herrleina. Za nemocného velitele jí řídí plukovník Werner von Erdmannsdorff. 18. pěší (mot.) divize zmaří svým odporem operační plán sovětské 11. armády generála Morozova.
11. armáda útočí kolem Ilmeňského jezera v součinnosti s jednou silnou armádní skupinou, která operuje severně od jezera proti Volchovu, kde chce napadnout východně od Leningradu 18. armádu generálplukovníka Küchlera. Tím by mělo být zahájeno osvobozování Leningradu.
Proto byly proti Staroj Russy nasazeny na západním křídle 11. armády i gardové jednotky – 1. a 2. gardový sbor. Tyto gardové jednotky jasně naznačovaly jakou důležitost sovětské velení tomuto boji přikládá. Ve Staroj Russy byly totiž obrovské zásobovací sklady a parky materiálů 16. armády. Takové zásoby na jednom místě pro špatně zásobované sovětské sbory představovaly obrovskou kořist.
Gardové jednotky během prvního týdne bojů proniknou pětkrát až do středu města. Dokonce se dostanou až do armádního zásobovacího skladu. Pětkrát je Němci vyženou. Muniční sklady vyletí do povětří. Staraja Russa, je zničena, ze staroslavného města jsou jen ruiny. Stane se však vlnolamem na kterém 10. sbor znovu postaví frontu na rozbitém boku 16. armády.
Jak vše začalo?
8. ledna 1942 začala ofenzíva v tichosti bez dělostřelecké přípravy. Sovětské dělostřelectvo zahájilo palbu až při čelním útoku proti 290. pd. To již ale pronikly silné útočné síly velkou mezerou ve frontě po zamrzlých vodách a bažinách do delty Lovatu a především přes zamrzlé Ilmeňské jezero do týlu 290. pd.
Nákladní kluzáky a transportní letadla přistála na zamrzlém jezeře, vyložila lyžařské prapory a střelecké brigády. Sovětské tankové brigády překročily s těžkými tanky jezero a valily se do prostoru vlomu. KV 2 válcovaly sníh na jezeře. Sněhové pluhy rachotily před sovětskou pěchotou a razily jim cestu. Motorové saně převážely pěchotu.
Němci nic podobného do té doby neviděli.




Cílem útoků prvních jednotek byla Staraja Russa. Celý týden útočila 11. armáda a gardové jednotky na Staroju Russu. Do Staroj Russy jsou postupně staženy zbytky rozbitých německých jednotek z okolí, je zde vybudována velice silná obrana a podaří se i v okolí města stabilizovat situaci.
Všechny útoky ztroskotají a Sovětům nezbývá nic jiného než nechat město vpravo a věnovat se druhému úkolu, kterým bylo zaútočit hlavními silami podél řeky Lovat na jih a vpadnout divizím německého 10. sboru do zad.
Stejně jako ve Vsvadu zůstanou roty 290. pd ve svých postaveních a jen s nepatrnými silami brání v opěrných bodech svá postavení. Na základě Hitlerova rozkazu tak vytvářejí „vlnolamy“ proti útokům sovětských divizí.

[michan]

Protiofenzíva Sever 42 I. č 3.

I. Díl.

Část 3.

V Tulitově se drží 2. prapor 502. pp z 290. pd téměř pět týdnů. Potom se přes něj Rusové doslova přeženou a zničí jej. V Pustynce 1. rota 503. pp poručíka Beckra brání svá postavení 26 dnů a váže na sebe značné síly Sovětů. Opěrné body „Teufelinsel“ (Čertův ostrov), „Eiszapfen (Rampouch) „ a „Robinsoninsel“ (Robinson), brání po celé dny roty Eckardt a Wetthauer 503. pluku, bez toho, že by se k nim dostaly nějaké potraviny.
V německých hlášeních je záznam, nad kterým zůstává rozum stát. 290. pd hlásí 10. armádnímu sboru: „Požadujeme naléhavě munici“.
10. armádní sbor odpovídá: „Podle našich propočtů jste spotřebovali příliš mnoho munice“.
290. pd jen lakonicky odpoví: „Vaše propočty nejsou směrodatné“.
Německé pluky někdy jen s 80 puškami na 1 km zadržují celé divize sovětské 11. armády. Zabrání tím rozhodujícímu frontálnímu průlomu obrany.
Nezabrání však ruskému 1. a 2. gardovému sboru v obchvatném manévru.
2. gardový sbor ovládne Parfino, nádraží na důležité železniční trati Leningrad – Staraja Russa – Moskva.
1. gardový sbor pronikne ještě víc do týlu 290. pd.
34. sovětská armáda prolomí obranu vpravo od 290. pd u 30. pd, přeruší spojení obou divizí a stočí se do týlu 290. pd. U Poly, na stejnojmenné řece se ramena kleští s 2. gardovým sborem spojí.
Za 290. pd sklapne past. Levé křídlo německé fronty u Ilmeňského jezera je vymanévrované. Sovětům se podařilo 10. sbor rozdělit a dostat ho do tísně.

9. ledna 1942 se vyvalila po Seligerském jezeře ještě jedna větší sovětská ofenziva, která, co do koncentrace sil a prudkostí úderu, předčila vše, co Němci dosud poznali.
Čtyři sovětské armády, 22. a 53. armáda a 3.a 4. úderná armáda, útočily se zhruba 20 divizemi a několika desítkami samostatných tankových a lyžařských brigád přes zamrzlou jezerní oblast.
Zde byl jen slabě obsazený, 80 km široký úsek jediné 123. pd a pravým sousedem byla 253. pd jako boční divize skupiny armád Střed.
Hlavní úder roztříštil obranu pluků 123. pd, která byla doslova smetena.
A jaké byly cíle této ruské ofenzívy?
53. armáda byla zaměřena výhradně proti německé frontě na zemním mostě. Po průlomu obrany se rychle stočila na severozápad, aby se spojila se silami od severu přicházející 11. armády. měla obklíčit hlavní síly 10. a celý 2. sbor.
Ve středu tohoto kotle, v oblasti dominujících Valdajských výšin leží neznámé a nevýznamné městečko Demjansk. Podle tohoto městečka je pojmenována i jedna ze strategicky nejvýznamnějších obkličovacích bitev v historii válek – „Obkličovací bitva Demjansk“.
Více nežli rok, až do jara 1943, zde probíhají těžké krvavé boje o pralesy, bažiny a ubohé vesnice Valdajských výšin. V této oblasti, v níž pramení řeky Volha, Dvina, Dněpr a která je rozvodím evropského Ruska se šest německých pěších divizí ( 2. sboru) pod velením generála hraběte Brockdorff – Ahlefedta, odříznutých od hlavních sil, odkázaných na sebe a po větší část té doby jen nouzově zásobovaných ze vzduchu, brání obrovské přesile nepřítele. Znemožní tak Sovětům proniknout na jih a západ a zachrání skupinu armád Sever před zničením.
Ale jaký úkol měly 3. a 4. úderná armáda a 22. armáda Sovětů? Jaký byl jejich operační cíl?
Jejich operační cíl má velice odvážné úmysly. Mají hlubokým úderem na jih do týlu německé fronty přivodit zhroucení celé skupiny armád Střed. Tento úder má být rozhodující v celé ofenzívě před Moskvou. Je namířen do hlubokého týlu 9. armády skupiny armád Střed. My si o něm povíme v Protiofenzíva Moskva 41 a 42 III. u skupiny armád Střed.

Použité podklady pro celou Východní frontu:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Paul Carell – Operace Barbarossa a Spálená země.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Dějiny Velké vlastenecké války.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Mé poznámky a mapy.

[Ralph Kerr]

Fotky


Sovětští vojáci čistí vesnici


Čištění pokračuje


Sovětští tankisté u svého stroje

[michan]

Dík za foto.

[Ralph Kerr]

Pro zajímavost


Návštěva novináře Ilji Erenburga na frontě ve štábu generála Vlasova - protiofenzíva 1941/42

[michan]

Neboj k Vlasovovi se také postupně propracujem. Teď se vrátíme na Střed. Ale tady byl ještě krásně v pohodě a věřil v socialismus.

[Stribrik]

Zdravím, měl bych dotaz. Nevíte někdo něco podrobnějšího o působení německé 11. Infanterie Division (ideálně konkrétně 2. Kompanie Infanterie Ersatz Bataillon 514) během bojů o Leningrad a u Volchova v zimě a na jaře 1942. Případně, nenapadají Vás nějaké zdroje, do kterých se podívat. Díky moc...