Určitě někteří z vás slyšeli či četli něco o bojích armády Slovenského štátu na východní frontě. Jedním z vojenských vystoupení byla i tzv. bitva u Lipovce, kde se proti Slovákům postavila 44.Horská Střelecká Divize. O slovenské Rychlé brigádě či jiných slovenských útvarech, je toho známo poměrně dost.Zkusme si představit protivníka, který Slovákům u Lipovce zle zatopil.
Takže něco k oné 44.horské střelecké divizi.
Příslušníci této divize si prošli boji už při obsazování Polska a Finska v roce 1939-40.
Po vypuknutí války s Německem byla tato divize někde u poblíž Maďarska a v polovině července 1941 organizovaně ustupovala. Některé pluky vedly zadržující boje, ale hlavní síly zůstali netknuté.Tato divize podléhala 8.střeleckému sboru 12. armády.Hlavní síly této divize se jako celek právě dostali prvně do boje u Lipovce proti Slovákům a německé 295.pěší divizi.
Tato divize se po ústupu nacházela u městečka nebo obce Vinnice a do prostoru Lipovce se dostala v neděli večer 20.7.1941.Podle rozkazu z vyšších míst se divize se divize měla připravit na obranu. Divizi velel generálmajor Semjon Akimovič Tkačenko a měl k dispozici několik tisíc vojáků. Jejich počet se dá určit ale velmi těžko. Podle archivních pramenů měla divize k 16.7.1941 asi 10 925 vojáků, ale už k 21.7 jich zůstalo 5038 vojáků-Jelikož se divize mezi těmito uvedenými daty nezúčastnila výraznějších bojových střetů, připadají v úvahu pouze masové dezerce. Něco okolo 6000 vojáků přeběhlo k nepříteli. Vesměs to byli Ukrajinci a Moldavané. Většinou to byli vojáci záložníci, kteří byli k divizi povoláni, ale určitě se mezi nimi našlo i pár kmenových Rusů.
Masové dezerce se v počátečním období nevyskytovaly jen u této divize. Byl to celoarmádní problém. Spoustě mužů se nechtělo za Stalina bojovat a mysleli li si, že u Němců bude líp. Jak to dopadlo, to už dnes víme.
Takže nakonec Tkačenkovi zůstalo 5038 mužů,kteří byli ochotni a motivovani bojovat.

Generálmajor Semjon Akimovič Tkačenko, velitel 44.HSD
na konci srpna 1941 padl do zajetí a zemřel v myslím v koncentračním táboře Sachsenhausen v roce 1945
Příslušníci divize se chystali na obranu u Lipovce. Mezitím Pilfousek dostal od Němců rozkaz pronásledovat demoralizovaného a ustupujícího nepřítele, jenomže to nebyla pravda. Rusové byli připraveni, akorát nevěděli proti komu. Slovenská Rychlá brigáda narazila( na místo demoralizovaných a ustupujících Rusů), na zakopanou 44.divizi s 5038 vojáky. Tuto divizi posílil u Lipovce ještě 14.horský střelecký pluk od 72.horské střelecké divize. Takže generálmajor Tkačenko v oblasti disponoval 6500 vojáky, 6 houfnicemi ráže 122 mm, 21 horskými kanony ráže 76 mm, 4 protitankovými děly ráže 45 mm, 60 minomety ráže 50, 80, a 107 mm.
Oproti tomu Pilfousek mohl nasadit 4902 vojáků, 12 kanonu ráže 105 mm, 24 kanonu ráže 100 mm, 4 horské kanony ráže 75 mm, 39 protitankových děl ráže 37 mm. K tomu ještě musíme připočíst 43 tanků. Bylo to 27 LT 35, 9 LT 38 a 7 LT 40. K tomu ještě 5 obrněných aut OA vz.30
Tak a ted poměr sil.
Obrněná technika Rychlé brigády představovala hlavní údernou sílu. V dělostřelectvu byl poměr sil vyrovnaný. Rusové měli ovšem navrch v minometech. Největší rozdíl byl v počtu mužů. Zatímco Tkačenko mohl v první linii nasadit zhruba 5500 vojáků, tak Pilfousek jen něco okolo 1800 až 2000 vojáků. Zbytek vojáků vlastně sloužil v útvarech bojové podpory a bojového zabezpečení.
První den bojů
První den se pro Slováky nevyvíjel vůbec dobře. V 5 hodin ráno sovětští pozorovatelé zpozorovali pohyb na hlavní cestě od západu směrem k Lipovci. Byl to onen předvoj Rychlé brigády, který byl roztažen v kilometrové koloně. Sověti nechali slovenský předvoj přiblížit a potom spustili vražednou palbu. Přístup k Lipovci bránil 319.horský střelecký pluk 44.HSD. Na tomto pluku ze začátku ležela hlavní tíha bojů proti Rychlé brigádě. Pluk byl dislokován na západním okraji Lipovce. Na jižní straně byl zase 14. horský střelecký pluk, který kmenově patřil k 72.HSD.
Slovenský útok začal ve 12.30 hodin dělostřeleckou přípravou. Potom nastoupila pěchota a tanky. Pod těžkou palbou sovětských děl a minometů, pronikli Slováci k prvním hlavním obranným okopům sovětů. Byly to ony „liščí díry“, dobře maskované okopy, které se navzájem kryly palbou z kulometů a pěchotních zbraní. O tuto linii se rozpoutal krvavý zápas, který nakonec rozhodly slovenské tanky. Podle pamětníků se tak urputně bojovalo, že i tankisté otevřeli poklopy a pistolemi a granáty likvidovali sovětské vojáky v liščích dírách. Případně na tyto okopy najížděli a drtili obránce pásy svých eltéček. Zhruba okolo 13.30 hodin byla tato obrana prolomena. Po prolomení obrany 319.horského střeleckého pluku Slováci pronikli do Lipovce a začal takzvaný boj „dům od domu“. Jenomže generál Tkačenko měl ještě zálohy na východě od Lipovce. A to 25. a 305 horský střelecký pluk.

Slovenští vojáci pochodují na Lipovec

zničená slovenská auta před Lipovcem
Liščí díry a zajatí příslušníci 44.HSD předvádí obranu

Mezitím co se tyto oba záložní pluky přesouvaly z východní strany Lipovce směrem blíž k centru, udělali Slováci fatální chybu, která oslabila bojeschopnost celé této brigády. Kvůli neustálému dělostřeleckému a minometnému odstřelování ze sovětské strany, nebylo možné slovenským tankům dopravit munici a palivo přímo na bojiště. Proto asi o 16.hodině byl vydán rozkaz, aby se tanky přesunuly k obci Feliksovka, což byla obec kousíček před Lipovcem a tam doplnit zásoby střeliva. Jenomže plukovník Pilfousek nařídil přesun tanků až do obce Ščastlivaja, což už je dál od Lipovce.To však znamenalo úplné stažení tanků z boje. Slovenská pěchota tak přišla o svoji výhodu, kterou tak kompenzovala sovětskou převahu v žívé síle. Plukovník Pilfousek si totiž myslel, že když už jsou Slováci v Lipovci, tak je obec dobytá a tuto informaci hlásil i svým nadřízeným a to na štáb XXXXIX. sboru. Jenomže to se krutě mýlil,jelikož generál Tkačenko již přesouval zálohy.
Přesně v 17.45 zahájili sovětské dělostřelecké a minometné baterie palebný přepad a ony dva čerstvě přisunuté pluky přešli do protiútoku. V Lipovci došlo k těžkým bojům a Slováci byli postupně vytlačováni z obce. Nejkritičtější situace nastala na jihozápadě od Lipovce, jelikož přisunutý 25.horský střelecký pluk začal Lipovec obcházeti právě z tohoto směru a hrozilo že slovenským jednotkám v padne na nechráněné křídlo a odřežou bojujícící Slováky v Lipovci. Proto plukovník Pilfousek vydal v 18.00 hodin rozkaz, aby se bojující slovenské jednotky stáhly z Lipovce. Jenomže to už byl velký problém, jelikož slovenští vojáci byli až moc vázaní bojem přímo v Lipovci. Naštěstí se do toho vložili slovenské dělostřelecké baterie, které se v průběhu odpoledne přesunuly blíž k frontové linii a zasypávaly sověty přívaly kartáčů a tím kryli i ustupující Slováky. Tento ústup pomáhalo krýt i 6 tanků a 2 obrněné auta. Přesto v Lipovci zůstalo odříznuto přibližně asi 250 vojáků, kteří do setmění nestačili ustoupit. Většina z nich ale v noci z 22. na 23. unikla, ale přesto 50 vojáků padlo do zajetí. Z těchto 50 se v následujících dnech podařilo utéci a vrátit se zpět 31 vojáků. Devatenáct jich však zůstalo v sovětském zajetí. Čehož se později chytla i sovětská propaganda, která tvrdila, že k nim zajatci přeběhli dobrovolně. Naopak v slovenském zajetí skončilo 150 sovětských vojáků.

Druhý a třetí den bojů
Odražení slovenských jednotek však způsobilo vrásky na štábu onoho německého XXXXIX.sboru. A proto ze zálohy přesměrovali k Lipovci 295.pěší divizi a to všechny 3 pluky. Tato divize spolu s Rychlou brigádou začaly sověty pomalu vytlačovat z města. Stále se však tvrdě bojovalo. Např.onen 319.horský střelecký pluk již ztratil 60 procent vojáků a disponoval něco mezi 300-400 muži. Generál Tkačenko už neměl žádné zálohy a proto požádal o ústup. Velení vyhovělo a nařídilo, aby se divize (nebo to co z ní zbylo)zakopalo asi 5 km východně od Lipovce .
Třetí den bojů a to 24.7.41 zahájilo přesunuté sovětské dělostřelectvo 44.HSD palbu na pozice 295.pěší divize v okolí Lipovce. Generál Tkačenko potřeboval získat čas pro vybudování nové obranné linie a dokončení zákopových prací a proto nařídil 25.horskému střeleckému pluku, aby vykonal sérii lokálních protiútoků na Lipovec. Od rána do poledne Sověti útočili na slovensko-německé jednotky, ale Lipovec už se jim nepodařilo obsadit. Sověti měli velké ztráty. Mrtvých nevím kolik bylo, ale podařilo se zajmout 172 vojáků včetně zástupce velitel 25.horského střeleckého pluku, majora Vasilije Ivanoviče Kozlova.

slovenští dělostřelci u Lipovce
zničený LT 35

Závěr
Sovětské velení nařídilo 13.střeleckému sboru pod něhož 44. HSD patřila, aby všechny jednotky organizovaně ustupovaly na novou linii obrany. Příslušníci 44.HSD se během noci z 24. Na 25.7. 41 začali stahovat na jihovýchod do prostoru Novyj Dašov-Oratov.
Tak skončila bitva o Lipovec . Z taktického hlediska šlo o vítězství sovětů, jelikož odrazila útok Rychlé brigády a potom zadržovaly postupující Němce.
Ztráty-
Z 50 zajatých se do vlastních línií vrátilo 27 mužů, 4 padli pri pokusu o útěk a 19 zůstalo v zajetí. Oficiální ztráty Rychlé brigády byly 75 padlých, 167 raněných, 2 zajatí a 17 nezvěstných. Jenže všichni nezvěstní, byli v zajetí. V boji bylo zničených 6 tanků a to čtyři LT-35, jeden LT- 38 a jeden LT-40. K tomu jeden obrněný automobil vz. 30, 11 kanónů proti útočné vozbě a dva těžké kulomety. Zničených bylo i 25 náklaďaků. Poškozených zůstalo sedm tanků a to pět LT-35, jeden LT- 38 a jeden LT-40 a dva obrněné automobily.
O sovětské straně toho moc nevím. Dokumenty o materiálních ztrátách se nezachovaly,ale např.z hlášení 295.pěší divize se píše –že bylo ukořistěno 10 děl a 200 koní.
Lidské ztráty byly něco okolo 450-500 mužů mrtvých a 1500 vojáků raněných či padlo do zajetí. Např.onen zmiňovaný 319.pluk, který bránil Lipovec již první den, byl již na konci bojů skoro rozbitý.
mapka prvního dne bojů u Lipovce

modrá-Rychlá brigáda
Složení 44.HSD
319.HORSKÝ STŘELECKÝ PLUK
25.HORSKÝ STŘELECKÝ PLUK
305.HORSKÝ STŘELECKÝ PLUK
122.LEHKÝ DĚLOSTŘELECKÝ PLUK
179.HOUFNICOVÝ PLUK
a k tomu na jihu
14.HORSKÝ STŘELECKÝ PLUK 72.HORSKÉ STŘELECKÉ DIVIZE
Zdroje-časopis VOJENSTVÍ,červen 2013 č.3
Pavel Mičianik,Slovenská armáda v ťažení proti Sovietskému zvazu
http://www.istor-44gsd.ru/index.html