Úvod:
Jestli se řekne mezikontinentální balistická řízená střela, tak se krom Sovětské R-7 většina lidí představí raketu Minuteman. Je to jakýsi etalon tohoto typu zbraní. Do součastné doby má za sebou bez mála 50ti letou historii a ta ještě není z daleka u konce.
Už v roce 1955 probíhaly ve Spojených státech studie na strategickou raketu poháněnou tuhými pohonnými hmotami. Od počátku bylo jasné, že na rozdíl od KPH na prvních raketách by šlo o velmi praktické řešení. Raketa by byla neustále v připravenosti na start, což u v té době vyvíjených raket Atlas a Titan možné nebylo. U nich používaná kombinace, tj. alkohol a kapalný kyslík byla na manipulaci dost nepraktická a co hlavně, nebylo možno ji přechovávat v nádržích natankované rakety. Výsledkem těchto prvních studií bylo to, že se všechny firmy, jenž se měly zájem touto technologií zabývat, měly čas zahájit výzkum a testy. Jedním z výsledků těchto prvních prací byla balistická raketa Polaris, která stála na počátku balistických raket pro strategické ponorky námořnictva Spojených států. I když se jednalo o raketu s „pouze“ středním doletem, jednalo se o první strategickou raketu s motory na TPH. My ale budeme sledovat jinou cestu vývoje. V létě 1957 bylo usouzeno, že je možné vyvinout MBŘS s motory na TPH a bylo započato se specifikací technického zadání. 27.února 1958 byl oficiálně vyhlášen záměr vyvinout MBŘS poháněnou motory na TPH. Raketa dostala prvotní označení „Missile Q“ (MQ) a ještě na jaře roku 1958 bylo zadání rozesláno na 17 firem, které se do konkurzu přihlásily. No a z 14 koncepcí, které se zadavateli vrátily byl 9.října 1958 vybrán návrh firmy Boeing Aircraft. Právě s Boeningem byl tedy podepsán kontrakt na vývoj rakety, která už v této chvíli nesla oficiální označení SM-80 Minuteman.
V dubnu 1959 ministr obrany Spojených států Neil H. McElroy sehnal na projekt dodatečné prostředky a 4.října 1959 celý projekt dostal nejvyšší prioritu. To byl přímý důsledek toho, co já nazývám Chruščovovi bubáci. Byly to operace typu „karusel“ z roku 1955 a další, kdy Sovětské tajné služby, vyjádření politiků i prezentace a velká publicita projektům Sovětským strategickým bombardérům a strategickým raketám zapříčinily to, že ve Spojených státech značně znejistěly. Co se to vlastně v Rusku děje? Lety U-2 sice dokázaly dopravit domů filmové záběry, ovšem z minimální plochy Sovětského svazu. Projekt průzkumných balonů v podstatě ztroskotal a projekt Corona byl v plénkách, respektive se nedařilo. Nepodařilo se sice najít proklamované základny plné strategických bombardérů (proč asi?) ani budované základny MBŘS, ale… Navíc zde byl ještě jeden vážný faktor. Tím byla vnitřní politika ve Spojených státech a do jisté míry i hra CIA. V roce 1958 proběhly kongresové volby a prezidentské v roce 1960 byly za dveřmi. Konzervativní republikáni nevynechali jedinou příležitost zveřejnit svoje obavy z toho, že Eisenhowerova vláda podceňuje vojenskou sílu Sovětů. Podvýbor senátora Lyndona Jonsona v lednu 1958 vydal zprávu v nichž jednoznačně tvrdil, že Spojené státy zaostávají za Sovětským svazem v raketové síle a v červenci 1958 se dokonce objevil komentář, který předpokládal, že v roce 1962 bude mít Sovětský svaz 1500 MBŘS a Spojené státy pouze 130. Eisenhower si rozhodně nebyl jist, že Sovětský svaz má v roce 1958 vůbec nějaké MBŘS, zdaleka nepředpokládal, že výrobní kapacita Sovětského svazu umožňuje hromadnou výrobu bombardérů, jenže to prostě nevěděl s proto bylo rozumné počítat z horším scénářem. Na straně druhé podle údajů CIA (které se ale dost rozcházely) věděl, že to nebude tak horké. (měl rozhodně pravdu, ale po bitvě je každý generál). Každopádně právě tahle horká doba měla za následek, že se v projektu Minuteman rozhodně nezahálelo.
Tedy zpátky k raketě. Ta měla být třístupňová s motory na TPH ve všech stupních. Od počátku bylo jasné, že to bude trochu složitější než to vypadá. Motor prvního stupně pocházel od firmy Thiokol, ve druhém stupni motor firmy Aerojet General a ve třetím stupni pak Herkules. Palivo bylo jedno a zrno motorů bylo odléváno přímo do konstrukce stupně s podélným kanálem po celé délce motoru. Palivo mohlo být v raketě skladováno léta a celá ŘS byla připravena ke startu v podstatě v kterýkoli okamžik. To byla obrovská devíza. Byl to základní přelom ve vývoji strategických raket a budoucnost dala této koncepci jednoznačně za pravdu. Pochopitelná nevýhoda byla nemožnost s motorem v letu manipulovat, měnit tah, případně motor vypnout. Spalovací komora motoru musela vydržet vnitřní přetlak plynů vzniklých při spalování paliva, proto musela být konstrukce odolná. Síla stěn prvního stupně byla 3,7mm, stupně druhého 1,9mm, to vše v oceli a třetí stupeň měl laminátovou konstrukci o síle stěny 12,5mm. Stěny navíc měly tepelnou izolaci, aby nedocházelo k jejich přehřátí.
První zkoušky začaly 5.října 1959. Jelikož se problémy předpokládaly, tak pro první letové zkoušky byla použita maketa rakety s funkční pouze prvním stupněm a zbývající konstrukci tvořila pouze balastní zátěž. Bylo jich postaveno 18 kusů. První odpálení takovéto verze proběhlo 15. října 1959 na základně Edwards. Po osmi startech (poslední proběhl 7.května 1960), které se ukázaly nadmíru úspěšné, bylo rozhodnuté testy pozastavit a přejít k testu kompletních raket. Lze se setkat s názorem, že testy nebyly úspěšné, ale to je nepochopení toho, že nešlo o kompletní rakety, takže když na to narazíte, berte zdroj s rezervou.
XMS-80 na Floridě, jeden z prvních startů. Vedle pak jádro motoru na TPH ve spalovací komoře. Trysky motoru prvního stupně.
Mezitím se na Floridě, na Cape Canaveral stavělo zkušební silo, ale ještě proběhla zajímavější etapa. Tou bylo rozhodnutí velení USAF, že rakety budou rozmístněny na mobilních odpalovacích zařízeních. Těmi měly být spaciální vagony, pohybující se na běžné kolejovém svršku, odkud měla raketa startovat. Tato koncepce se nabízela díky velmi malé hmotnosti raket. Hmotnost Minutemanu I byla pouze 29380kg, což proti v té době používaným raketám Atlas (122t) byla opravdu malá hodnota. Mobilní varianta by v podstatě vylučovala možnost protivníka efektivně rakety zničit, jelikož v případě jejich pohybu v podstatě po celém území Spojených států, by jejich polohu prostě neznal a i kdyby, za dobu od zjištění polohy a doby letu jeho ŘS na cíl, byla by již souprava s Minutemany jinde. Celý projekt dostal označení Big Star a byly postaveny čtyři pokusné odpalovací zařízení pro testy jejich provozu na běžné železniční síti. Testy započaly 20.června 1960 a úspěšně skončily 27.srpna téhož roku a 1.prosince bylo zformováno první křídlo raket SM-80 Minuteman. Tou jednotkou bylo 4062. MMW (Mobile Missile Wing) Organizačně se mělo křídlo skládat ze tří MMS (Mobile Missile Squadron) každá s deseti soupravami po třech ŘS, tj. celkem 90 MBŘS na křídlo. (V armádě Sojených států patří raketové strategické síly do složek letectva, tudíž jejich organizace odpovídá leteckým zvyklostem).
25.března 1960 ministerstvo obrany přijalo rozhodnutí o zařazení raket Minuteman do výzbroje do poloviny roku 1963 a ve výzbroji mělo být 150 raket Minuteman na základně Malmstrom v podzemních silech. 1.února došlo k prvnímu úspěšnému odpálení rakety SM-80 Minuteman ze zkušebního stolu na Floridě.
28.března 1961 prezident J.F.Kenedy představil nový projekt rozvoje strategických sil ( Já sem se o něm zmínil v článku věnovaném UR-100). Tato koncepce postavená na budoucí síle raket Minuteman předpokládala nasazení raket v silech a předpokládala, že případný útok na USA rakety v silech přečkají, případně díky jejich krátké přípravy na start již budou v okamžiku dopadu protivníkových hlavic ve vzduchu a protivník zasáhne prázdná sila. To vše spolu se statutem Assured destruction, nově připravovanou jadernou doktrínou Spojených států, která později vyvrcholila ve Flexible Response, a v podstatě s již profláknutým skutečným stavem strategických sil Sovětského svazu vytvořilo prostředí ve kterém nebyl prostor pro mobilní OZ, naopak, všechny MBŘS budou umístněny v silech a budou tvořit základ strategických sil Spojených států.
V průběhu roku 1961 vývoj pokračoval a 30.srpna došlo k prvnímu startu rakety z podzemního sila. Podle některých účastníků to ovšem byla nejkrásnější exploze jakou Cape Canaveral viděl, ovšem již 17.listopadu 1961 proběhlo vše jak mělo a maketa hlavice dopadla ve vzdálenosti více jak 10000km podle plánu. Bylo to první odpálení MBŘS z podzemního sila na území Spojených států. Do té doby v silech umístněné rakety Atlas F a Titan I, byly po natankování vysunuty na startovacím stole na povrch a startovaly z povrchu. Tady byla koncepce jiná, start proběhl přímo v sile a motor prvního stupně ji vynesl přímo z podzemí. 1.prosince 1961 kongres přijal koncepci prezidenta a v souladu s ní bylo 4062. křídlo 20. února 1962 rozformováno. Rakety Minuteman měly být nasazeny pouze v silech. Byl to poslední krok v první cestě budoucí legendy.
