Železniční torpédo ŽDT-3

[Rase]

Železniční torpédo ŽDT-3

Sovětské železniční torpédo ŽDT-3 (ЖДТ-3) bylo vyvíjeno od července 1935 Ordžonikidzeho strojírnou v Podolsku a Továrnou č. 80 Národního muničního komisariátu. Konstrukčně sa jednalo o velmi jednoduchou dvounápravovou platformu o délce 1703 mm, šířce 1750 mm a výšce 456 mm. Hmotnosti činila 225 kg (včetně 100 kg výbušniny TNT). Na jednoduchém rámu byly neseny dvě autobaterie, které napájely dva elektromotory, které pocházely ze startérů nákladních automobilů. Tento pohon umožňoval vozidlu dosáhnout dojezd 10 km o maximální rychlosti až 60 km/hod. Rám je sestaven z většího počtu kovových tyčí různých délek, tvarů a průřezů. Hlavními prvky rámu je přední a zadní náprava. Osa se skládala ze dvou polovičních hřídelí, přivařených do centrálního kruhu. Poloosy jsou navíc spojeny s kruhem prostřednictvím dvou dvojic vzpěr. Na koncích poloos jsou upevněna kola. Konstrukční celky obou os jsou spojeny pomocí několika tyčí přivařených k centrálnímu kruhu. K těmto tyčím jsou přivařeny i plechové plošiny nesoucí autobaterie. Přední náprava je vybavena elektromotory s převodovkami. Jako zdroj pohonu sloužily dvě automobilové baterie. Tato sestava umožňovala potřebné jízdní vlastnosti při nízkých nákladech. Hlavice železničního torpéda se skládala z nálože TNT o hmotnosti 100 kg v kovovém pouzdře. Nálož měla dvě roznětky – nárazovou a dálkovou, jednalo se o rádiový odpal. Podle některých údajů se hlavice železničního torpéda skládala ze dvou částí dělostřelecké střely ráže 152 mm spojených pomocí speciální svorky. Pokud je tato verze je pravdivá, pak hmotnost 100 kg se netýká TNT, ale celé střely. Hmotnost výbušniny v takovém případě nepřekračuje 10-12 kg.
Testy prototypů probíhaly na začátku roku 1936 a v červenci armáda převzala prvních 20 sériových kusů a v sestavě každého oddílu mělo být 5 takových torpéd. V roce 1938 bylo vyrobeno 30 kusů ŽDT–3 a v roce následujícím ještě dalších 36. Výsledky armádních zkoušek však byly zklamáním. Celé zařízení bylo poněkud těžkopádné. Účinnost výbušniny byla nízká a rozbuška byla nespolehlivá. Také pokusy s rádiovým odpalem provázely problémy, přičemž nárazové se nezdálo dostatečné pro efektivní nasazení. Rovněž elektromotory byly nespolehlivé. Velení Správy motorizace a mechanizace Rudé armády navrhlo proto stažení z výzbroje, přesto projekt nebyl do roku 1941 oficiálně zrušen. Na počátku války měla Rudá armáda ve výzbroji ještě 26 těchto torpéd, ale dislokované na Dálném Východě, proti Japoncům. ŽDT-3 byla specifická zbraň. Možnost dopravit výbušninu k cíli nemohla být plně realizována. Obrana proti ní byla celkem jednoduchá a to vedlo k ukončení celého projektu. Zachovala se pouze jedna fotografie železničního torpéda. Informace o bojovém nasazení chybí, především proto, že k soubojům obrněných vlaků na počátku války nedošlo. Existují však svědectví o použití podobných zařízení. Například existují jisté informace, že koncem října 1943, bylo u Starinova použito improvizovaného železničního torpéda, zhotoveného partyzány. Dodejme že nálož tvořilo pět nevybuchlých bomb usazených na vozíku a pro zamaskování, byli na vozíku usazeni dva "němci" - tedy slamění panáci oblečení v kořistních uniformách. Vozík byl vypuštěn zhruba míli od cíle, projel pozicemi Němců a k explozi došlo po nárazu o nosník mostu. Stráže zahájili palbu až několik minut po explozi, kdy již byl most zničen:

"Grabčakova rozvědka zjistila, že dvakrát týdně přijíždí k mostu drezínou místní fašistický velitel a kontroluje podřízené. To vyvolalo nápad provést neočekávanou diverzní akci… Příprava probíhala dva týdny. Ze dvou vozíkových podstavníků (náprava) se setrojil podvozek drezíny, dal se tam motor a naložilo se 5 leteckých bomb a mezi nimi se připevnila dlouhá tyč, jejíž jeden konec se spojil drátel s roznětkami... Poté se na letecké bomby posadil „velitel“ a „strojník“ v ukořistěných německých uniformách. Ve 4 hodiny dne 31.října se torpédová drezína posadila na koleje poblíž vesnice Těpěnici, asi kilometr od mostu. Po nastartování motoruse vyrazilo. Ochrana mostu po přijíždějící drezíně nevypálila ani jednou a nezavřela ocelová vrata. Ozval se hromový výbuch! Několik rozpěr a nosníků mostové konstrukce se zhroutilo… Tumpachový hitlerovci zahájili palbu až deset minut po diverzní akci. …Opravit most se jim podařilo až po čtyřech dnech….. Po vylepšení se toto zařízení ještě objevilo na Charkovském předmětí a koncem listopadu měli partyzáni již 10 takových strojů."

Zdroj:
Фронтовая иллюстрация N 3, 2004
М.Коломиец - "Бронепезда Красной Армии в 1930-1941 годах"
http://www.modelarovo.cz/zeleznicni-torpedo-zdt-3/
http://forum.valka.cz/topic/view/112994 ... ne-torpedo

[Martin Hessler]

Pokud je výčet technických problémů pravdivý, pak mi přijde, že:

a) na vývoji téhle věci nikomu nijak zvlášť nezáleželo

nebo

b) konstruktéři poťápali co mohli.

Co se dá proboha zkazit na konstrukci takové hračky? Vždyť něco podobného by snad svedl postavit i šestnáctiletý učeň, pokud opominu nálož. A i tu by možná svedl. Rádiový odpal? Proč si komplikovali život? Mechanická roznětka s půlvteřinovým zpožděním, aby nálož na jedoucím vozíčku vybuchla až pod podvozkem čelního vozu (u pancéřových vlaků nebývá lokomotiva z pochopitelných důvodů v čele soupravy), by úplně stačila... A systém vypouštění? Co takhle šikmá kolejová rampa na platformovém vagonu (další tři tyhle vehementy mohou být na plošině v zásobě), uvolněním zádržky vozík sjede vlastní vahou na trať, výtržné lanko sepne el. spínač motoru a současně odjistí nálož. Nic technicky nezvladatelného ani ve 30. letech. Možná by bylo lze vypustit i z pomalu jedoucího vlaku. A místo trápení se se dvěma spojenými granáty do houfnice bych na to plácnul 200 kg TNT v plechové krabici. To už by zvládlo katapultovat vagon až do Kremlu.

Obrana by byla pořád jednoduchá, například pomocí představného vagonu naloženého pískem - ten by výbuch z větší části absorboval. Ale dostatečně silná exploze by i tak roztrhala železniční svršek a donutila soupravu na pár hodin zastavit - v lepším případě (rychlejší jízda) by došlo k jejímu vykolejení.

[Ejdou Rotacak]

jako že by partizáni ukořistili celý vlak a z posledního vagonu vypouštěli roje železničních torpéd? jo, to dává rozum - vlak se dá dobře zamaskovat a hlavně jednoduše ukrást a všude je spoustu nehlídaných odboček a slepých ramen, kam kdyžtak mašinu zaparkují v případě, že by byli pronásledováni. Popřípadě mi na tvé myšlence něco uniklo a pochopil jí jinak, než ty zamýšlel

[Rase]

Když se stavbou funkční obdoby neměli problém partyzáni, tak to torpédo určitě šlo udělat i mnohem snáz. Soudruzi to poněkud překombinovali. Místo elektromotorů klasický spalovací motor (třeba z motocyklu) - asi jim ale šlo o tichost. Dálkové odpálení je poplatné své době, přeci jen sověti tehdy zkoušeli i dálkově řízené tanky atd. Fukčnost bych nechal v uvozovkách :-)

[Martin Hessler]

jako že by partizáni ukořistili celý vlak a z posledního vagonu vypouštěli roje železničních torpéd? jo, to dává rozum - vlak se dá dobře zamaskovat a hlavně jednoduše ukrást a všude je spoustu nehlídaných odboček a slepých ramen, kam kdyžtak mašinu zaparkují v případě, že by byli pronásledováni. Popřípadě mi na tvé myšlence něco uniklo a pochopil jí jinak, než ty zamýšlel

Možná jsem to pochopil špatně, ale z článku mi vyplývá, že tahle věc měla být (a jistou dobu také zřejmě byla) vyráběna průmyslově a používána regulérním železničním vojskem. RKKA za občanské války nasbírala spoustu převážně pozitivních zkušeností s použitím pancéřových vlaků a v rozsáhlých oblastech bez silniční sítě to byl často jediný smysluplný způsob, jak rychle a operativně přesunovat větší oddíly vojska s těžkou výzbrojí. Koneckonců, legionáři takhle ovládli skoro celou východní Sibiř...

[kacermiroslav]

Nepochybně zajímavá hračka, ale jinak si myslím, že prakticky příliš nevhodná k bojové službě. Jednodušší bylo prostě někde trať přerušit, nebo podminovat. Bylo to levnější a bezpečnější a zřejmě jí účinnější. Alespoň tedy v partyzánském boji hojně užívané.

[Skeptik]

Neuniká vám jedna drobnost?

Kdysi jsem o tom četl ruský článek, a pokud si správně pamatuji, tak ta nálož byla v tom lůžku volně a při střetu s protijedoucím vlakem měla setrvačností vyletět ven a vletět pod vlak. Proto ten dálkový odpal ... vybuchovala uprostřed vlaku.

[kenavf]

Neuniká vám jedna drobnost?

Kdysi jsem o tom četl ruský článek, a pokud si správně pamatuji, tak ta nálož byla v tom lůžku volně a při střetu s protijedoucím vlakem měla setrvačností vyletět ven a vletět pod vlak. Proto ten dálkový odpal ... vybuchovala uprostřed vlaku.

Tomu by nasvedčovalo aj to uloženie "nálože" v tom ráme,z jednej strany je priečka, ale zo strany blížšie k nám priečka nie je a je tam volný otvor ktorým by to mohlo volne vyletieť.

[Martin Hessler]

Neuniká vám jedna drobnost?
Kdysi jsem o tom četl ruský článek, a pokud si správně pamatuji, tak ta nálož byla v tom lůžku volně a při střetu s protijedoucím vlakem měla setrvačností vyletět ven a vletět pod vlak. Proto ten dálkový odpal ... vybuchovala uprostřed vlaku.

Trochu těžkopádné řešení, ale zřejmě to tak bude. I v tom případě by ale bylo jednodušší a spolehlivější provést odpal pomocí struny nebo ocelového lanka... Nálož by při nárazu vozíku na čelní vůz vlaku vylétla z uložení, a jak by "utíkala" pod podvozky, rozvinovalo by se odpalové lanko. Jakmile by se napjalo, vytrhlo by kolík a odjistilo roznětku... Ta by tak mohla být ryze mechanická, velmi jednoduchá a bez rizika cizího rušení.

[Rase]

Tak on tehdy nikdo pořádně nevěděl jak se případná válka vyvine. Pokud by se Japoncům podařilo obsadit většinu Číny (našlápnuto tehdy měli) a rozhodli se obsadit i Sibiř, tak obrněné vlaky a podobná torpéda by měla velký smysl. Přeci jen to že se Rusům dařilo Japonce odrážet už na hranicích (1938 a 1939), ještě neznamenalo, že se jim jednou nemůže podařit průlom. Pak by byl problém je zastavit. Navíc koncem občanské války v Rusku, japonské a další expediční sbory, okupovaly nemalou část Sibiře.