Kříženec člověka a šimpanze
Jedná se v podstatě o hypotetického mezidruhového křížence a stále se vedou úvahy, zda se jedná o realizovatelný projekt. Podle řady teorií se v minulosti mohli lidé a šimpanzi křížit, ale pozůstatky žádného takového křížence nebyly nikdy nalezeny. V polovině dvacátých let 20.století se o vytvoření křížence člověka a primáta pokoušel ruský biolog Ilja Ivanovič Ivanov (1870-1932), jehož specializací byla problematika inseminace a mezidruhového křížení.
Ilja Ivanovič Ivanov se narodil ve vsi Ščigry v Kurské gubernii a roku 1896 absolvoval Charkovskou univerzitu. Roku 1907 se stal řádným profesorem a několik let studoval v zahraničí. Na začátku dvacátého století zdokonalil techniku inseminace a prokázal, že díky umělému oplodnění dokáže jeden hřebec oplodnit až 500 klisen, což bylo 20krát více než při normálním pohlavním styku. Tyto výsledky ve své době vzbudily senzaci a Ivanovova stanice byla navštěvována chovateli koní z celého světa. Již v roce 1910 na zoologickém kongresu ve Štýrském Hradci (Gratz), přednesl možnost získání mezidruhového křížence pomocí umělého oplodnění. Úspěšně zkřížil osly se zebrami, myši s krysami a jiné příbuzné živočišné druhy a jeho plány měly jít ještě mnohem dál. Narážel ale na nedostatek finančních prostředků a tak se vývoj opozdil o mnoho let. Poprvé mu svitla naděje v roce 1924, když získal od Pasteurova institutu v Paříži svolení provádět své experimenty na jeho chovné stanici opic v Kindii, ve Francouzské Guineji. Následujícího roku jeho projekt schválila i sovětská vláda a podpořila jej částkou ve výši 10 000 dolarů. V roce 2005 byly odtajněny materiály, dle niž si Stalin u Ivanova přímo objednal vyšlechtění jakéhosi dokonalého "sovětského člověka". Ruský diktátor prý ruskému vědci vzkázal: "Chci novou neporazitelnou lidskou bytost, necitlivou k bolesti, odolnou i lhostejnou ke kvalitě jídla, které jí." Obdařen nadlidskou silou, jenž zastane práci 10 lidí a který pracuje bez nároku na mzdu i na volný čas. V rozhodnutí o udělení grantu se píše: "Nápad, který profesor Ivanov předložil, by mohl náboženství zasadit rozhodující ránu, což bychom rozhodně využili v naší propagandě a v boji za osvobození pracujícího lidu z područí církve." Patrně se tedy mělo jednat o prokázání pravdivosti Darwinovy teorie, tedy že se člověk vyvinul z opice, a nikoli že jej stvořil Bůh. Vzhledem k nedostatku primátů, se musel vědec vypravit až do Afriky, kde mu místní lovci odchytávali šimpanze. Pokusy vědec prováděl v přísném utajení jen za přítomnosti svého syna coby asistenta. Pomocí spermatu od neznámého dárce (patrně vlastní) se pokusil oplodnit tři šimpanzice, ale žádná z nich nezabřezla. Rozhodl se proto zvolit šetrnější metodu - opičím spermatem uměle oplodnit lidské ženy. Domorodci považovali každého, kdo se nějak kontaktuje s opicemi, za morálně zkaženého a tak u místních žen jeho nápad nesklidil nadšení. Se zbytkem opic se vrátil do SSSR, ale většina opic cestou pohynula. Dále tak byl odkázán pouze na orangutaního samce jménem Tarzan, s jehož pomocí chtěl uměle oplodnit až pět žen. V roce 1929 zorganizoval sérii pokusů, kde se pokoušel opičí sperma aplikovat dobrovolnicím. K tomuto účelu byla v Suchumi u Černého moře založena chovná stanice a institut pro péči o těhotné ženy. Než se mu však podařilo přemluvit alespoň jednu dobrovolnici, známou pod tajemnou značkou "G", Tarzan pošel. Ivanov se ovšem nevzdával a objednal si další zásilku šimpanzích samců, jenže právě když dorazili, došlo k dalším komplikacím. Radikální politické změny v Sovětském svazu se projevily i na poli vědy a spolu s Ivanovem řada vědců věnujících se primárnímu výzkumu přišla o svá místa. Na jaře 1930 byl Ivanov na veterinárním institutu podroben politické kritice a 13.prosince byl uvězněn. Byl odsouzen k pětiletému vyhnanství v Alma Atě, kde pracoval v Kazašském veterinárně zoologickém institutu až do smrti na mozkovou mrtvici 20.března 1932.
Chovná stanice v Gruzii však přežila a od roku 1960 chovala přes dva tisíce lidoopů a opic, využívaných v rámci kosmických programů. Ivanovova práce se stala jedním z inspiračních zdrojů nedokončené satirické opery Orango, jejíž Prolog načrtl v roce 1932 Dmitrij Šostakovič na libreto A. N. Tolstého a Alexandra Osipoviče Starčakova, ale myšlenku později opustil a definitivně odložil. Rukopis nalezla ruská muzikoložka Olga Donská v Glinkově muzeu v Moskvě v roce 2004. Dílo v instrumentaci Gerarda McBurney mělo premiéru 2. prosince 2011 v Los Angeles, provedla jej Losangeleská filharmonie pod taktovkou Esa-Pekky Salonenena.
Poněkud zarážející je fakt, že Ilja Ivanovič Ivanov nebyl jediným člověkem, který se pokoušel stvořit křížence člověka a primáta. Dle tvrzení uznávaného evolučního psychologa Gordona G. Gallup, Jr. že americkým vědcům se ve dvacátých letech podařilo vytvořit křížence člověka a šimpanze. Tuto šokující informaci mu měl prozradit jeden z jeho bývalých univerzitních profesorů. Vědci prý tenkrát úspěšně oplodnili šimpanzí samici lidským spermatem od anonymního dárce. Krátce po narození mělo být mládě utraceno z etických důvodů. Zdroj této informace působil ve zmíněné laboratoři na Floridě a neměl důvod si vymýšlet. Je tedy opravdu možné, že se američtí vědci nechtěli nechat zahanbit svými zahraničními kolegy a rozhodli se tento pokus minimálně vyzkoušet. Ve prospěch této domněnky svědčí i to, že zakladatel zmíněné laboratoře, Robert Mearns Yerkes (1876-1956) měl poměrně kontroverzní pověst. Podle dostupných informací mj. podporoval výzkumy v oblasti eugeniky a byl fascinován chováním primátů.
Zdroj:
http://pravednes.cz/IvanovIvanovicIlja.profil
http://www.info.cz/magazin/stalinuv-ved ... -7899.html
http://extrastory.cz/chtel-stalin-zkriz ... cnika.html
https://relax.lidovky.cz/rusky-vedec-ch ... n_veda_ape
http://www.ahaonline.cz/clanek/musite-v ... oblem.html
https://vtm.zive.cz/clanky/americane-ud ... fault.aspx
https://oval.ru/enc/28474.html
Ilja Ivanovič Ivanov (1870-1932)
