DĚLOSTŘELECKÉ BRIGÁDY PROTITANKOVÉ OBRANY
-
NESILNĚJŠÍ PROTITANKOVÉ ÚTVARY RUDÉ ARMÁDY NA POČÁTKU VÁLKY
ÚVOD.
-
NESILNĚJŠÍ PROTITANKOVÉ ÚTVARY RUDÉ ARMÁDY NA POČÁTKU VÁLKY
ÚVOD.
Jak se blížila válka a že se blíží bylo asi jasné všem ve vrcholném vedení Sovětského svazu i ve velení Rudé armáda, přes neuvěřitelnou početní převahu tankových vojsk rudé armády, začaly panovat obavy, jestli by bylo čím zastavit případné masové tankové útoky nepřítele. Kdo bude nepřítel bylo jasné, i když zde byla smlouva a do Německa ze Sovětského svazu jezdil jeden vlak se surovinami potravinami za druhým.
Od roku 1938 až do začátku války Rudá armáda procházel neuvěřitelnými změnami co do počtů,, kdy neustále rostly počty a velikost tankových a motorizovaných formací všeho typu. Rostly počty a vybavenost střeleckých jednotek, útvarů a svazků všeho typu. A někdy na konci zimy 1941, vznikl projekt pro dělostřelectvo. Byl to projekt dělostřelecké brigády protitankové obrany pro Zálohy vrchního velení a mělo jít o útvary, které do té doby neměly v Rudé armádě ani nikde jinde na světě obdoby. Tak se na ně podíváme.
Část první: O CO VLASTNĚ ŠLO?
Nebyl to – v Rudé armádě - první pokus o podobný typ vojskového tělesa tohoto určení. Než se přistoupilo k tomuto kroku, byl proveden jiný, a mě se osobně zdá, že byl výrazně ambiciosnější. 14. října 1940 se obrátil Lidový komisař obrany SSSR na politické špičky země s návrhem, který v dané době vrcholícího gigantismu nikoho nepřekvapil.
Předložil návrh – požadavek - na povolení v první polovině roku 1941 z formovat 20 kulometně-dělostřeleckých brigád, s mohutnou dělostřeleckou a kulometnou výzbrojí, které byly předurčeny k boji s nepřátelskými tankovými a motorizovanými vojsky nepřítele. Přece jen se v Rudé armádě dívali směrem na západ, a když viděli, jak německé tankové formace válcují každého na koho udeří, asi měli špatné spaní.
Dislokace těchto brigád měla být tato:
Leningradský vojenský okruh: 5 brigád
Přibaltský zvláštní vojenský okruh: 4 brigády
Západní zvláštní vojenský okru: 3 brigády
Kyjevský zvláštní vojenský okruh: 5 brigád
Zabajkalský vojenský okruh: 1 brigáda
Dálněvýchodní vojenský okruh: 2 brigády.
Pro tyto brigády nového typu byla pro reorganizaci předurčeny tato vojsková tělesa Rudé armády:
3 dělostřelecké pluky opevněných rajónů Kyjevského zvláštního vojenského okruhu a Oděského vojenského okruhu
4 samostatné dělostřelecké pluky vyzbrojených 76 mm kanóny a 85 mm protiletadlovými kanóny předurčené pro posílení obou výše uvedených okruhů.
Další dělostřelecké útvary a samostatné dělostřelecké oddíly a dokonce k tomu bylo rozhodnuto rozpustit tři střelecké divize a využít je pro tvorbu těchto vojskových těles.
Souhlas na formování nových protitankových svazků byl udělen, a vydáním rozkazu Lidového komisariátu obrany SSSR mohlo začít v sestavě automobilních protitankových vojsk formování výše zmíněných dvacet kulometně-dělostřeleckých motorizovaných brigád. Bylo plánováno ukončení naplnění všech těchto brigád personálem všech kategorií a učebně výcvikovým materiálem k 1. lednu roku 1941. Tabulkový materiál bojový – ostré zbraně a munice měly být doplněny do 30. dubna 1941. Mělo jít o postupné doplňování v závislosti na možnostech průmyslu.
Jenže celé to asi nefungovalo, jak mělo. Průmysl nebyl schopen dodat potřebné velké množství dělostřeleckých zbraní několika typů, a to samé platilo i pro dodávky munice, pěchotní výzbroje a vozidel předepsaných pro tyto brigády.
Nakonec došlo k tomu, že se z označení postupně vytratilo označení „kulometně- dělostřelecké“ a postupně se dle více zdrojů začalo používat označení „dělostřelecké motorizované“. Tyto Motorizované brigády se formovaly v souladu s nařízením 05/100-05/112.
Základní schéma kulometně-dělostřelecké protitankové brigády, první pokus
Pokud by tyto brigády byly vytvořeny dle tabulek předepsaných počtů měly by tento stav:
6 199 lidí
17 kusů lehkých tanků T-26
19 kusů obrněných automobilů s kulometnou výzbrojí
Kulomety D11- 56 kusů
Těžké a lehké kulomety: 156 kusů
Protiletadlové velkorážové kulomety DŠK ráže 12,7 mm : 48 kusů
Minomety ráže 50 mm: 90 kusů
Minomety ráže 82 mm: 28 kusů
Minomety ráže 107 mm: 12 kusů
Protitankové kanóny 45 mm: 30 kusů
Plukovní/divizní/ kanóny ráže 76,2 mm vzor 1936 nebo vzor 1939: 42 kusů
Divizní kanón 73,2 mm vzor 1936
Rychlopalných kanónů ráže 37 mm: 12 kusů
Protiletadlový kanón ráže 76,2 mm vzor 1938 nebo protiletadlový kanón ráže 85 mm vzor 1939: 36 kusů
Protiletadlový kanón 76,2 mm vzor 1938
Traktory: 82 kusů
Automobily: 545 kusů
Bohužel, rychle se ukázalo, že hlavním nedostatek těchto brigád bylo zavedení dvou typů protiletadlových kanónů, které nebyly pro uvažovaný protitankový boj úplně vhodné. Jejich balistické charakteristiky a absence krycího čelního štítu neumožnily správnou palbu a ochranu posádky.
Navíc pro tyto protitankové oddíly určené pro boj s tanky nebyly dodávány prostředky pro řízení protiletadlové palby – byl jich velký nedostatek a tak nebyly schopné protiletadlové palby. tak byla ztracena asi původně uvažovaná dvouúčelnost těchto zbraní. Prostě neuvěřitelný chaos.
Malá obrazová vložka- vybrané typy sovětských dělostřeleckých tahačů - pásových traktorů
xxxxx
První je krásný kus pásového traktoru - tahače, označený internacionálně „Komintern“. Je to opravdu pěkný kus pásáku. Druhý žádné hrdé socialistické jméno nemá, je označen prostě „J-12“, ale pořád je to pěkný stroj.
xxxxx
Zde je pásový traktor označený zase jen „ST3-5“, a je ze všech nejškaredější. Ten poslední už zase vypadá k světu a má i jméno hrdinské a povznášející – „Vorošilovec“.
Leč poté, co jste odlehčili zrak i mysl od psaného textu, se k němu musíme vrátit. Musím splnit svoji normu 25 stran wordu. Jinak by jste mě nepoznali.
Nakonec došlo k tomu, co bylo v Rudé armádě v této době běžné. Na přelomu února a března 1941 byly tyto brigády v tichosti zrušeny ještě před tím než de facto vznikly a materiál a personál se staly základem pro dělostřelecké součásti nově formovaných mechanizovaných sborů a střeleckých divizí.
Jenže nápad to nebyl vyloženě debilní, a tak se šlo cestou úpravy a bylo rozhodnuto o tom, že vzniknou obdobné svazky, ale bude jich méně a budou menší.
Dělostřelecké brigády protitankové obrany byly vytvářeny v měsících duben až červen 1941 na základě usnesení v Běloruském zvláštním vojenském okruhu Ústředního výboru velké komunistické strany a Sboru lidových komisařů SSSR číslo 1112-459 ss, ze dne 23. dubna 1941, nesoucího název „O formování nových útvarů v sestavě Rudé armády.“
Brigády se formovaly v:
Kyjevské zvláštním vojenském okruhu: 1. až 5. brigáda
Západním zvláštním vojenském okruhu: 6. až 8. brigáda
Přibaltském zvláštním vojenském okruhu 9. a 10. brigáda
Měly to být brigády jednotné organizační struktury a jednotné výzbroje a vybavení, odlišné mohly být třeba tahače děl a dopravní technika.
Brigáda byla tvořena těmito součástmi:
-velitelstvím brigády
-velitelskou baterií
-dvěma dělostřeleckými pluky:
-samostatným minovým-ženijním praporem
-samostatným automobilním dopravním praporem
Plukovními a brigádními jednotkami – průzkum, týlové zabezpečení, zdravotnické zabezpečení a další.
Základní organizační schéma dělostřelecké brigády protitankové obrany
Výzbroj brigády byla impozantní:
PRIMO: 48 kusů divizních kanónů 76,2 mm vzor 1936 se dvěma druhy protitankové munice, ale nebyla to vysloveně protitanková zbraň.
76,2 divizní kanón vzor 1936, byl ve své době velmi dobrou zbraní, používaný i ke střelbě proti letadlům, i když nebyl vybaven protiletadlovým zaměřovačem. Používal tuto protitankovou munici- granát UBP-350P s kulatou průbojnou střelou BR-350A, schopnou prorazit až 82 mm pancíře. Ale jen na 100 metrů a při dopadu pod úhlem 90°. Dále k němu byla zavedena podkaliberní granát UBP -354B se střelou BR-354B s průrazem 120 mm při kolmém dopadu na vzdálenost 100 metrů. Tedy stejnou munici a stejné účinky jako výše uvedený typ.
76,2 mm divizní kanón vzor 1936 vede palbu
SECUNDO: 48 kusů protiletadlových kanónů 85 mm vzor 1939, schopných díky konstrukci přímé střelby a díky zavedení protipancéřové munice i boje s tanky nepřítele.
Sovětský protiletadlový kanón 85 mm vzor 1939 připravený k palbě na pozemní cíle.
TERTIO: 24 kusů divizních kanónů 106 mm vzor 1940, vybavený protipancéřovou municí a tedy schopen přímého boje s tanky nepřítele.
107 mm divizní kanón vzor 1940 byl těžký dělostřelecký prostředek, určený pro palebnou podporu jednotek střeleckých divizí. Byl určen i pro boj s tanky nepřítele, ale nebyl to jeho prioritní úkol. Pro boj s pancéřovanými cíly používal granát označený B-420 a ten dokázal i na 3 000 metrů prorazit 83 mm pancíře. Na 100 metrů potom průraznost při kolmém dopadu naskočila na 132 mm.
107 mm divizní kanón vzor 1940 při přesunu s pásovým tahačem
KVARTO: 16 kusů rychlopalných protiletadlových kanónů ráže 37 mm vzor 1939, slavných „zenitek“. I tyto zbraně měly zavedeny dva druhy protipancéřových granátů s velkou účinností podkaliberní dokázal na 100 metrů při úhlu dopadu střely 60°probít pancíř 46 mm a při úhlu dopadu 90° dokonce 56 mm.
Zenitka v palebném postavení
KVINTO: 12 kusů velkorážových kulometů DŠK ráže 12,7 mm
DALŠÍ MATERIÁL:
93 kusů lehkých kulometů
4800 kusů protitankových min
1000 kusů protipěchotních min
Nákladních automobilů: 584 kusů
Speciálních automobilů: 123 kusů
Osobních automobilů terénních: 11 kusů
Dělostřeleckých tahačů: 165 kusů
Tabulkový počet vojáků v brigádě, nebyl jednotný, závisel na skutečně dodané výzbroji, a dopravní technice, ale bylo to V PRŮMĚRU kolem 5 382 lidí.
Každý dělostřelecký pluk se skládal ze šesti oddílů různé síly:
dva oddíly byly vyzbrojeny divizními kanóny 76 mm vzor 1936, po 12 kusech
dva oddíly byly vyzbrojeny protiletadlovými kanóny 85 mm vzor 1939, po 12 kusech
jeden oddíly byl vyzbrojen divizními kanóny 106 mm vzor 1940, 12 kusů
jeden oddíl byl vyzbrojen rychlopalnými protiletadlovými kanóny 37 mm vzor 1939 8 kusů a
6 velkorážovými kulomety DŠK ráže 12,7 m.
Takže lze říci že plnokrevný dělostřelecký pluk protitankové obrany měl tabulkově: 2331 osob, 74 kusů těžkých zbraní, 84 motorových vozidel, 35 traktorů.
Praxe ale byla různá. K několika brigádám nebyly dodány divizní kanóny 106 mm vzor 1940 a byly potom v počtu těchto nedodaných děl nahrazeny dodávkou protiletadlových kanónů ráže 85 mm vzor 1939, jako tomu bylo třeba i 1. dělostřelecké brigády protitankové obrany.
Jiné brigády, třeba 8. dělostřelecká brigáda protitankové obrany byly vybaveny dle tabulek, ale měly o dva oddíly protiletadlových kanónů ráže 76 mm nebo 85 mm více. Tedy měly celkový počet těžkých zbraní o 24 kusů navýšen a k tomu adekvátně i počty vojáků a potřebných dopravních prostředků a materiálu.
Dle výše uvedeného nařízení bylo postaveno 10 těchto brigád. Byly číslovány vzestupně čísly 1. až 10.
Na základě rozhodnutí padlého už v době probíhající války, bylo dle stejného nařízení či jeho obsahu rozhodnuto o vybudování jedenácté dělostřelecké brigády protitankové obrany, která ale obdržena netypicky číslo 14- tá. Její organizační struktura ale nakonec byla velmi odlišná od toho, co jsem uvedl výše. Na tuto brigádu se podrobněji podíváme později, ale dopředu mohu říci, že moc informací o ní nemám dispozici.
Na závěr této kapitoly se podíváme na protitankovou divizi, tak jak byla vytvořena v roce 1942, měla to být tak nějak náhrada zaniklých dělostřeleckých brigád protitankové obrany. Jak vidíte, nebyla to plnohodnotná náhrada, ale bylo to pořád mocné dělostřelecké vojskové těleso.
Organizační schéma protitankové divize z roku 1942, kdy páteřní zbraň tvořili protitankové pušky. Schéma je z memoárové knihy Kirilla Semjonoviče Moskalenka.
