SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka VIII. Č 1.
Díl VIII.
Část 1.
Ještě jednu záludnost připravila sovětská vláda pro vpád SSSR do Finska.
Moskevský rozhlas dne 1. prosince 1939 v 21 hodin 50 minut oznamuje jako zvláštní zprávu agentury TASS – dnes byla ustanovena v pohraniční vesnici Terijoki (Zelenogorsk) „Lidová vláda Finska“. Měla to být protiváha oficielní finské vlády v Helsinkách. V čele této vlády stanul (byl Sověty stanut) vůdce komunistické strany Finska O. V. Kuusinen, ten žil od porážky bolševického povstání ve Finsku v roce 1918 v sovětské emigraci.
Protože toto politikum praktikoval SSSR i v dalších desetiletích (ČSSR – dělnicko – rolnická vláda 1968 –nezdařilo se plně jí zrealizovat, Afganistan s menší obměnou, Čečensko s menší obměnou) a některé prameny neuvádí přesné informace – řekneme si více. V 90tých letech minulého století se otevřely archivy NKVD a bývalého SSSR – je tedy možno poměrně přesně říci jak to bylo, doplnit tak i kusé zprávy z knihy: Zimní válka Sovětský útok na Finsko 1939 – 40 – Eloise Engleová, Lauri Paananen.
Od ustavení tzv. „Lidové vlády Finska“ si Sověti slibovali, že rozloží soudržnost Finska, podkopají autoritu legální finské vlády, možná vyvolají občanskou válku. Tím by snáze dosáhli vítězství v boji s Finskem.
Mannerheim sám ve svých pamětech uvádí, že utváření finské sovětské republiky se projednávalo již 13. listopadu 1939, tedy v den kdy finští diplomati opouštěli Moskvu po nezdařeném jednání.
Sověti nejprve jednali s Arvo Touminenem, bývalým finským komunistou, který žil ve Stockholmu. Jemu prvnímu nabídli místo premiéra v „Lidové vládě“. Touminen byl i po několika dnech informován o tom, že proti Finsku budou vedeny bojové operace.
Buď Sověti své rozhodnutí změnili, nebo se Touminen zalekl „čistek“ v Rusku – premiérem se nestal.
Reakce zahraničního tisku začala ihned odhalovat proč to Sověti provedli: SSSR chce loutkovou vládou Kuusinena zlikvidovat nezávislost Finska.
Finský lid okamžitě pochopil, že je Sověti chtějí rozeštvat a pevně se přimkl k vládě předsedy Rytiho.
Sovětské archívy vypovídají, že Moskva chtěla Finsko ovládnout již v létě a na podzim, kdy vznikala hrozba, že se Polsko s Finskem a Německem spojí proti SSSR.
Pravdou je, že Finové vždy v SSSR viděli stát, který je chce zbavit nezávislosti. Přispívalo k tomu oddělení východní Karelie od Finska v tzv. Karelofinské SSR. A naopak i snahy finských nacionalistů, kteří chtěli přičlenit toto území k Finsku.
Sovětská vláda poskytovala komunistické straně Finska otevřenou podporu a nutila jí k protivládnímu komunistickému povstání ve Finsku.
V roce 1920 vznikla ve Finsku alternativní komunistická strana pod vedením Arvo Touminena. Ta se tvářila, že je nezávislá na Moskvě, ale podřizovala se vlivu Kominterny, která byla podřízena sovětským státním zájmům.
Otto Vilgelmovič Kuusinen, byl členem levého křídla finské SDS (Sociálnědemokratické strany). V roce 1905 – 07, za revoluce, byl velitelem Rudé gardy v Helsinkách. Do revoluce 1917 byl předsedou výkonného výboru sociální demokracie a poslanec finského sněmu, delegát kongresů II. internacionály a později Leninův spolupracovník. Stal se jedním z vůdců finského bolševického povstání a byl členem revoluční vlády. Když byly Rudí poraženi ještě nějakou dobu žil ilegálně ve Finsku, kde vyvíjel protivládní revoluční činnost. Tajně jezdil na kongresy Kominterny, jako tajemník její exekutivy. Velmi obratně prosazoval internacionalismus proti národnímu komunismu. Později musel uprchnout do Sovětského svazu.
Ještě v roce 1922 získali finští komunisté ve volbách 27 křesel. Ovšem příští rok byl jejich klub v Parlamentu obviněn z velezrady a KS Finska zakázána.
V dalších volbách se komunisti zařadili do strany pod názvem „Volební sdružení socialistického dělnictva a drobných rolníků“, ostatní strany se od nich distancovaly. Byla totiž jasně patrná závislost na Moskvě. To ohrožovalo Finsko. Strana prováděla politické stávky a narušovala klid a pořádek v zemi. Distancovali se od nich i Sociální demokrati. Ti si nakonec vytvořili i své vlastní odbory.
Na přísně tajné poradě v červnu 1939 ve Stalinově kremelské pracovně, za účasti Mereckova (popsal to ve svých pamětech) je Kuusinen seznámen s plány Moskvy a je požádán o účast finské komunistické emigrace.
Jak víme v listopadu selhaly rozhovory SSSR Finsko. Mereckov na příkaz Vorošilova 17. listopadu 1939 předkládá plán útoku na Finsko. Tam dostane svůj prostor i Kuusinen.
Z pamětí N. S. Chruščova plyne, že si jej na sklonku podzimu 1939 pozval Stalin a za přítomnosti Molotova se „Domluvili s Kusinenem, že on se postaví do čela vedení budoucí lidové moci…“
Je tedy jasné, co bylo nejprve dávno domluveno ústně v rámci příprav na agresi, to se nyní uskutečnilo.
Jak dál potvrzují odtajněné dokumenty, přikročilo se k organizaci „finské lidové armády“.
Podle písemných dispozicí lidového komisaře obrany SSSR z 11. až 19. listopadu 1939 se ukládá do 24. listopadu 1939 dokončit zformování zvláštního svazku pod názvem 106. střelecká divize z Finů a Karelů. Podaří se to s třídenním zpožděním. Tedy Vorošilov obdržel hlášení 27. listopadu 1939, že bylo zformováno 13 000 mužů – tedy skoro 1 válečná divize.
Připravuje se i text politického dokumentu, jako návrh „Smlouvy o vzájemné pomoci mezi Sovětským svazem a Finskou demokratickou republikou.“
Autoři, odpovědní pracovníci lidového komisariátu zahraničních věcí A. A. Sobolev a S. P. Kozirev jej mají hotový 22. listopadu 1939.
Původně se předpokládalo, že smlouvu podepíše A. A. Ždanov a O. V. Kuusinen v městě Käkisalmi (Kexgolm).
Text je zachován v archivu zahraniční politiky i s poznámkami ve formulacích, které dodatečně udělali Molotov i Kuusinen.
Tato smlouva o vzájemné pomoci je osvědčeným trikem sovětské zahraniční politiky. Byla též použita při anexi Lotyšska, Litevska a Estonska.
