Tak to vnímáš špatně. ČSR nebyla nástupcem českého království a nebyla ani nástupcem Rakouska (nepřebírala jeho válečné dluhy). Byla nakreslena zcela nově. Stejně jako Polsko nebo třeba Sýrie. A ne, hranice českého království nerespektovala, polovina toho území nikdy českým královstvím nebyla (ve skutečnosti více, protože Morava byla markrabství a Slezsko vévodství, sice jim vládl český král, ale stejně, jako vládl třeba Burgundsku). Opakuji - kde se v hranicích českého království vzalo někdejší území Uher? Jak tohle obhájíš nějakou historickou mapou?kacermiroslav píše:GlobeElement píše: Tak v tom případě si opravdu nikdy neporozumíme, protože já ČSR vnímám jako nástupce českého království. Odkazy na historii jsou evidentní. Kdo jiný by asi tak měl být nástupcem českého knížectví a království? Proto také ČSR respektovala hranice českého království. Nezapomeň na to, že české království se svými hranicemi existovalo i jakou součást Rakousko-Uherska až do jeho rozpadu. To, že se k ČSR přidalo Slovensko a Podkarpatská Rus, je jiná kapitola. Právo na sebeurčení Sudeťákům nikdo nebere. Ale je zvláštní, že v rámci R-U (Českého království) se cítili obyvateli R-U (Českého království) a nikoliv Německa. Proč by se měli při vzniku ČSR Masaryk a spol. vzdát dobrovolně území, které prostě tisíc let bylo součástí českého království? Nic nad rámec původních hranic si prakticky nepřivlastnili.
Podobná situace panovala po roce 1918 s Maďarskem. To zase těžce neslo, že přišlo o 2/3 svého území, které bylo součástí Uherského království po staletí. Nicméně tady byl problém v tom, že se jednalo o poražený stát, stejně jako Rakousko. To si myslím, že už by byla zajímavější diskuse na téma, jak-to, že se Slovensko mohlo odtrhnout od Maďarska/Uher a přidat se k Česku?
Sebeurčení Němcům někdo bral a sice vítězné mocnosti. Proto v roce 1918 nedovolily vznik velkého Německa zahrnujícího i Rakousko, proto ignorovaly přítomnost německého obyvatelstva v nově vznikajících národních státech - důraz je na slově národní. Zejména Francie chtěla Německo co nejvíce oslabit a každá metoda se hodila.
Masaryk se žádného území vzdát nemohl, protože žádné neměl. U stolu seděli zástupci různých národů a států, i nově vznikajících, a snažili se vítěze války přesvědčit, co všechno by měli dostat za území. V případě ČSR argumentovali národem aby dostali kus Uher, historií aby dostali historické Čechy a armádou, aby dostali uhelnou pánev ve Slezsku a železnici. Poláci v tu samou dobu argumentovali národem ve Slezsku, historií v Pomořansku a Litvě a armádou na Ukrajině.
S těmi Uhrami máš pravdu - poražený stát byl trestán (i když zrovna Uhry v tom byly nevinně). Problém byl, když byl trestán poražený národ. To vedlo k pocitům křivdy a následně k separatismu a výsledek už známe.