Diskuze_ Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945.

[jarl]

Škola zcela změnila japonský národ, který, jak uvádějí některé historické prameny, byl ještě v roce 1860 prakticky negramotný. Do konce 19. století měl již národ 95 procentní gramotnost. Zde však Len Deighton v knize - Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války říká, že ona naprostá negramotnost 1860 byla mnoha japonskými učenci a historiky jemu osobně zpochybňována. Nebo byly námitky, že gramotnost byla v Japonsku rozšířená i před reformami, a že gramotnost lze těžko stanovit u národa se třemi abecedami a až 30 000 kombinacemi znaků.

Ono to s tou negramotností na konci šógunátu asi opravdu nebylo tak hrozné. Milan Jelínek píše v prvním dílu své trilogie Port Artur, že první japonské noviny Mainiči Šimbun založili v roce 1871 a už o čtyři roky později tu vycházelo zhruba 100 titulů, přičemž některé měli náklad i 100 000 výtisků. Toho by pouhých několik let po zavedení povinné školní docházky nebylo možné dosáhnout, kdyby už dříve nezanedbatelná část populace neuměla číst a psát.

[michan]

OK, OK,
hned několik historických pramenů (Len Deighton, i Prof. PhDr. Aleš Skřivan, CSc. a další) hovoří o tom, že gramotnost v Japonsku ani tehdy nebyla tak špatná, jednalo se spíše o rolníky, kde byla větší negramotnost, která se právě od restaurace Meidži začala, i u rolnictva, poměrně rychle zvyšovat.

[GlobeElement]

Zajímavá je i kniha Japonsko ve válce, Edwin P. Hoyt. Asi nejzajímavější jsou události v Japonsku před válkou.

Ale pro Evropana je Asie a asijské myšlení stejně jiná planeta, možná bychom lépe pochopili uvažování Marťanů.

[michan]

A právě o zajímavých událostech plných intrik, atentátů a pučů, vzpour a jejich potlačování až do roku 1936, zatím, jakož i politicko-ekonomických událostech Japonska a následně i v Číně, jsou mé prvé články z bodů:
1) Úvod a vzdálená historie císařství Japonska (1. tisíciletí přes roky1592 až 1852).
2) "Restaurace Meidži", novověk, velká modernizace Japonska od roku 1868 a výboje do roku 1936.

Článků bude celkem asi 39 čímž říkám - 39: 3 = 13, Tedy asi 13 pondělí od 5. března, což budou pondělky asi do června 2018.

Poté nastupuje pan kolega Jarl s některými bitvami a jejich oživení (dle uvážení pana kolegy Jarla). Viz potom body:
3) Bitva u řeky Jalu 1894, Port Artur 1904, bitva u Cušimy 1905, Korea 1910.
4) Velká válka, "Mukdenský incident" 1931. Stát Mandžukuo 1932.

A poté další pondělky pokračuji já - vše dle Osnovy, která je uvedena - viz zde v Č 1: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=8036&f=393
Další pokračování, kdo, co bude popisovat, budou včas uvedena zde.

[vajotkl]

Zdravim, ctenarem palby jsem uz mnoho let, ale az nyni jsem se zaregistroval.
Clanek ma svou hodnotu, nicmene hodnoceni americkych akci na Filipinach je jak z nejake jine planety. Faktem je, ze vetsina Filipincu Americany vitala jako osvoboditele od spanelske kolonialni nadvlady a ze se jim take pod americkou spravou zacalo zit mnohem lepe.
Jediny, kdo se stavel na odpor, byli muslimsti Morove na jihu, coz byl spis problem kmenovy a kulturni (Morove meli problemy i s ostatnimi Filipinci). Vzbuzovat predstavu, ze slo o nejaky celonarodni filipinsky boj proti okupantum, je vyslovene falesne a vyrok o "brutalni kolonizaci Americanu" doufam autor myslel jako vtip ci snad zamerne dramatizujici literarni licenci.

Příspěvek do příslušného vlákna přesunul Jarl.

[michan]

Angličan Len Deighton takto hovořil o Američanech, jednalo se z mé strany o citaci, nikoliv nějaký, třeba můj - názor.
Vždy každé hodnocení jakékoli kolonizace má několik úhlů pohledu. Zde je jeden z nich. Osvobození či kolonizace - toť otázka?
O Filipínách viz také zde:
https://www.bejvavalo.cz/clanky.php?detail=444
https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%C3% ... v%C3%A1lka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%C3%ADny
https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%C3% ... 1_revoluce


Děkuji pane kolego Jarl za přesun příspěvku do příslušného vlákna.

[Polarfox]

Jen bych chtěl požádat účastníky toho projektu, zda-li by založili příslušné diskuzní vlákno, jak bývalo u Michanových článků zvykem. Nemělo by se to suplovat tímto. Už jen proto, protože k Asii asi budu přistupovat aktivně a eventuálně to komentovat. Nechci vám do toho zatím rejt a zakládat sám.

[GlobeElement]

Zdravim, ctenarem palby jsem uz mnoho let, ale az nyni jsem se zaregistroval.
Clanek ma svou hodnotu, nicmene hodnoceni americkych akci na Filipinach je jak z nejake jine planety. Faktem je, ze vetsina Filipincu Americany vitala jako osvoboditele od spanelske kolonialni nadvlady a ze se jim take pod americkou spravou zacalo zit mnohem lepe.
Jediny, kdo se stavel na odpor, byli muslimsti Morove na jihu, coz byl spis problem kmenovy a kulturni (Morove meli problemy i s ostatnimi Filipinci). Vzbuzovat predstavu, ze slo o nejaky celonarodni filipinsky boj proti okupantum, je vyslovene falesne a vyrok o "brutalni kolonizaci Americanu" doufam autor myslel jako vtip ci snad zamerne dramatizujici literarni licenci.

Příspěvek do příslušného vlákna přesunul Jarl.

Tohle je složitější. USA v té době doháněly kolonialismus evropských zemí a po faktické porážce Španělska Filipíny anektovaly a často se vůči Filipíncům usilujícím o úplnou nezávislost chovaly velice krutě. Ale je pravda, že tam investovaly dost peněz a i koloniální éra trvala jen asi 15 let. Na každý pád na tuhle část své historie asi Američani hrdí nebudou.

[michan]

Pan kolega Polarfox má prostě pravdu.

Zakládám zde diskuzi, či doplnění k tématu o Asii, Pacifiku, Japonsku a Číně od Dávnověku - let okolo 1190 našeho letopočtu až do konce září 1945 do podpisu vítězných velmocí a poraženého Japonska, jeho "Bezpodmínečné kapitulace".
Projekt odhaduji na několik roků, nejméně 2018 a až 2019, neboť jak si již mnozí všimli bude tam vlastně celá 2. světová válka i s jednotlivými bitvami jak námořními tak i boji na ostrovech v daném prostoru - viz Osnovu v Č 1 na tomto odkazu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8036

Dizkuzní příspěvky. které již byly k tématu napsány, nebo doplnění, přenese pan kolega Jarl právě sem, do tohoto vlákna
Já poté budu vždy, když na Palbu vyšlu 3 své články, dám na konci třetího článku odkaz pro diskuzi, či případné doplnění, na odkazu, který se vygeneruje na příslušné stránce dizkuze v daném okamžiku.
Praxe se zde na Palbě osvědčila, neboť tam kde jsme to u Východní fronty ještě nedělali, se nám pomotaly články tak, že Moskva byla např. první a napadení SSSR 22. června 1941 bylo až na konci a podobně (zvolil jsem to zde jen jako příklad)..!

Až pan kolega Jarl vše přenese, opravím i já nově vygenerované odkazy na Č 1 až 3 a také na Č 4 až 6. A poté již průběžně, dle doby, ve které budu články na Palbu dávat.
Děkuji za pochpopení.

[Polarfox]

Diskuse přesunuta.

Díky

Tohle je složitější. USA v té době doháněly kolonialismus evropských zemí a po faktické porážce Španělska Filipíny anektovaly a často se vůči Filipíncům usilujícím o úplnou nezávislost chovaly velice krutě. Ale je pravda, že tam investovaly dost peněz a i koloniální éra trvala jen asi 15 let. Na každý pád na tuhle část své historie asi Američani hrdí nebudou.

Předně - USA nedoháněly kolonialismus evropských zemí. Anexe Filipín se nedá rozhodně označit za zcela populární podnik a že k tomu nakonec přeci jen došlo a ještě v plném rozsahu, je souběhem několik okolností/tlaků. Ostatně když mluvíme o zpožděném kolonialismu, tak první, kdo se na místě výmluvně a výhružně po bitvě ocitnul (s eskadrou válečných lodí), byli Němci. I to byl jeden z impulsů.

Každopádně pro Filipínce to nedopadlo zase tak moc zle. Asi se nedalo moc očekávat, že někdo uzná nezávislost Filipín a tyto odolají tlakům z vnějšku a nebudou rozparcelovány někým jiným (Německo, Japonsko, VB, atd.). USA válčily se Španělskem, neválčily pro samostatnost Filipín. A přes počáteční nejhorší události při povstání na přelomu století to následně velice rychle směřovalo ke stále větší autonomii a posléze nezávislosti. Takto rychlý průběh by to patrně pod jinou mocností nemělo. USA na Filipínách zase tak extrémně nelpěly...byla to výhoda i finanční/strategická zátěž v jednom. A když se McArthur rozhodl, že se přes všechny dlouhodobé plány na Filipínách jednostranně s armádou a letadýlky zabetonuje, tak také mohl klidně USA prohrát válku, ev. ji pěkně zkomplikovat.

[jarl]

Součástí reforem Meidži se v r. 1872 stalo i zavedení papírových peněz. Hodnota jenu tehdy odpovídala ekvivalentu 1,5 gramu zlata či 24,26 gramů stříbra. Zajímavé je srovnání kurzu jenu k tehdy asi nejdůležitější měně britské libře šterlinků. Zpočátku kurz jenu převážně posiloval, ale brzy došlo o obratu. V r. 1872 bylo za 1 jen možné získat 4 šilinky, v r. 1874 4 šilinky a 2 pence, v r. 1875 4 šilinky a 0,8 pencí, v r. 1876 3 šilinky a 11,2 pence, v r. 1877 3 šilinky a 11,8 pencí. K dalšímu poklesu došlo během velkého povstání samurajů, kdy vláda k pokrytí výdajů na jeho potlačení hromadně vydávala nekryté bankovky. V r. 1888 už směnárníci za 1 jen nabízeli pouze 3 šilinky a 1 penci a devalvace rychle pokračovala, takže v r, 1892 to byly 2 šilinky a 10,5 pencí a v r. 1894 už jenom 2 šilinky a 6,7 pencí. To značně prodražovalo stavbu válečných lodí v zahraničí, protože první splátka se loděnici obvykle platila při podpisu kontraktu a poslední až při předání zákazníkovi. A protože větší válečná loď se staví i několik let, musely být stavební náklady navýšeny o částku odpovídající inflaci, což komplikovalo hlavně plnění dlouhodobějších námořních programů.

[jarl]

Zrovna čtu knihu Pearl Harbor od Ivana Brože, kde je zajímavá charakteristika generála Hideki Tódžóa. Píše se tam, že mu přezdívali nejenom "Břitva", ale i "Bojovný Tódžó", protože se jako mladý věrně pral se spolužáky a ostatními vrstevníky, aniž by k tomu potřeboval nějaký konkrétní podnět. Brož píše, že když v patnácti letech nastoupil do vojenské přípravky v Tokiu, zpočátku neměl dobré výsledky, ale později se z něj naopak stal svědomitý student, který absolvoval vojenskou akademii s vyznamenáním.

Jinak Mukdenský incident a vyhlášení loutkového státu Madžukuo mi dost připomíná události, které se tu odehrály počátkem 20. století. Tehdy Mandžusko proti vůli čínské vlády obsadilo Rusko, a Peking se obával, že prohlásí některého z místních hodnostářů za svrchovaného vládce a vyhlásí pod svým patronátem odtržení Mandžuska od Číny. Ruské vojenské akce vzbudily protesty některých velmocí, které požadovaly stažení ruských vojsk, ale v Petrohradu po prvotních ústupcích usoudili, že vyklizení Mandžuska by bylo projevem slabosti, takže stahování svých vojsk zastavili a válka s Japonskem se stala nevyhnutelnou.

[michan]

Vrchol generála Hidekiho Tódžó pak přišel k 18.říjnu 1941. To se totiž stal nejen premiérem, ale i ministrem války i vnitra a jako, diktátor (nebo také "šógun nového věku"), vládl až do léta 1944, kdy musel odstoupit pro válečné neúspěchy Japonska. Po válce byl uvězněn, souzen válečným tribunálem a 23. prosince 1948 oběšen..!

[jarl]

Již před rokem 1931 bylo Mandžusko nejednou ohniskem napětí a místem ozbrojených konfliktů. Důvody jsou vcelku zřejmé, ať máme na mysli výhodnou strategickou polohu mandžuských provincií, nebo jejich značné přírodní bohatství. Ohromné zásoby uhlí, kvalitní železné rudy a dalších surovin, stejně jako například produkce obilovin a sojových bobů - tato lákadla rozněcovala zájem Japonců.

V jednom ze starších čísel časopisu Plastic Planet je článek Šanghajské preludium od Jiřího Vejříka, ve kterém se píše, že na Mandžusko, kromě ložisek uhlí, připadalo 37 % čínských nalezišť železné rudy, takže se tu realizovala výroba 40 % čínské oceli a železa, přičemž na území provincie se také vyrábělo 25 % čínské elektřiny. Z toho je zřejmé o jak hodnotnou kořist se jednalo a jaký byl pro Japonsko její hospodářský význam.

[jarl]

Bojů v Šanghaji v r. 1932 se zúčastnil i americký letec Robert McCawley Short. Ten v Číně působil jako obchodní cestující nabízející letadla americké společnosti Boeing, ale po vypuknutí bojů začal na svém Boeingu létat s ostrou municí, protože bylo pouze otázkou času, kdy se střetne v japonskými piloty. K prvnímu boji došlo 19. února 1932, kdy na něj zaútočily tři stroje z letadlové lodě Hošo, ale tehdy jeho letoun vyvázl pouze s jedním průstřelem. Další boj podstoupil 22. února, kdy z letadlové lodě Kaga odstartovaly tři bombardéry s doprovodu stejného počtu stíhaček a zamířily k Nankingu. Japonci letěli přes město Sü-čou odkud proti nim vystartoval osamocený Short, který se domníval, že se chystají Sü-čou bombardovat, takže zaútočil na šestičlennou formaci. Podařilo se mu zabít poručíka Kotaniho a zranit palubního střelce na dalším bombardéru, ale poté jej sevřeli japonští stíhači a jeho rozstřílený Boeing se zřítil k zemi. Čínská propaganda ze Shorta učinila hrdinu bránícího civilisty před japonským barbarským bombardováním, takže jej posmrtně jmenovali plukovníkem, vystrojili mu státní pohřeb a jeho matce velitelé 19. armádního sboru a 78. divize zaslali soustrastný dopis. V osmdesátých letech mu dokonce v Sü-čou postavili pomník a v tamějším vojenském muzeu mu věnovali samostatnou expozici.

Pokud by někde ze zdejších letců hledal námět na zajímavý článek, mohl by zkusit napsat něco o tomto zapomenutém pilotovi.


Památník Roberta Shorta

[Farky]

Když ono o Shortovy není moc co psát, prakticky všechny důležité informace už jsi uvedl, přidat jdou už jen spíše malé detaily. Asi by byl zajímavý článek o amerických letcích v Číně před vstupem USA do války, ale to je hrozně rozmáchlé téma. A nebo o Číňanech narozených v USA v tamním letectvu, vůbec prvním padlým pilotem konfliktu byl v Kalifornii narozený Huang Yuquan který havaroval 5. února 1932 při startu do boje s Japonci. A nebo činnost sovětských dobrovolníků nad Čínou je v Čechách prakticky nedotčená.

[jarl]

No, vidíš kolik zajímavých námětů by se dalo pro Palbu zpracovat. Já budu později psát o námořní fázi japonských operací proti Číně a SSSR ve třicátých letech, ale vzdušné boje tu zůstávají nezpracované a Michan by ti k tomu prostor určitě dal.

[michan]

Farky, jsi záruka kvality a faktů.
Pokud máš chuť na "Létající tygry" - dej se do toho kdykoliv. Stejně tak o letectvu v oblasti - vše co chceš a co máš.
Já i ostatní (kolegové Jarl, RAYTHEON, Zemakt, zde nech jen kolegovi Zemaktovi plukovníka Doolittla a nálet na Tokio 1942) budeme mít práce dost.

[Farky]

V současné chvíli nic podobného neplánuji.

[jarl]

Chci všem nyní sdělit, že se tímto s Vámi loučím do pondělí 27. srpna, neboť od pondělí 4. června přebírá otěže pan kolega Jarl, který dle naší domluvy začne na Palbu dávat články o japonské zahraniční expanzi od pádu šógunátu (restaurace Meidži 1868) a i dříve, bude dávat historické události Dálného východu do roku 1922.
Ostatně určitě Vás sám seznámí tématicky.
Já začnu dle původní Osnovy pak dávat, - pokračovat - v pondělí 27. srpna:

Tak tedy od příštího týdne začnu na Palbě v rámci Michanova projektu Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 zveřejňovat svoji práci o počátcích japonské expanze od svržení šógunátu do roku 1922, kdy proběhla tzv. Washingtonská konference. Nejvíce prostoru dostanou má oblíbená témata čínsko-japonská a rusko-japonská válka a předem čtenáře upozorňuji, že mi to nečekaně nabobtnalo, takže kdyby se někdy - podobně jako u Michanoných starších projektů - uvažovalo o knižním vydání, muselo by se to brutálně proškrtat.

P.S.
U mých článků je možné diskutovat přímo v každém vlákně a není nutné diskusi směřovat sem.