Maurice Tillet (1903-1955) aneb opravdový Shrek
tvůrci stejnojmenného animovaného filmu se nechali inspirovat podobou Maurice Tilleta, profesionálního zápasníka, který žil na začátku 20.století. Ač obrem, byl velice inteligentní, ovládal 14 jazyků, psal básně a doufal, že se jednou bude věnovat obchodu. Ve dvaceti letech se u něj projevily příznaky akromegalie, jenž změnila celé jeho tělo. Hlava získala rysy typické pro toto onemocnění, což vedlo k mnoha posměškům. Tillet se tedy rozhodl opustit milovanou Francii a odcestoval do USA. Zde se živil jako profesionální zápasník, přezdívaný "šílený obr ringu" či "francouzský anděl". Největší úspěch a slávu mu přineslo vítězství nad Stevem "Rozbíječem" Caseym, mistrem "Americké wrestlingové asociace", v srpnu roku 1944. Ač byl slavný, žil samotářským životem a skutečných přátel měl velmi málo. Maurice Tillett zemřel v roce 1955 na srdeční chorobu. Na smrtelném loži dal souhlas k tomu, aby byly po jeho smrti zhotoveny tři posmrtné masky. Jeho tvář se o 50 let později stala inspirací pro tvůrce filmu Shrek.
Fotografie z výpravy kapitána Roberta Falcona Scotta na Jižní pól v letech 1910-1913
během zimy 1911 pořídil profesionální fotograf Herbert Ponting celou řadu fotografií Scotta a dalších členů expedice v chatě Cape Evans (Cape Evans hut). Začátek sezóny 1911-1912 Ponting fotografoval další členy výpravy na pobřeží a čekali zda trek bude úspěšný. Ponting byl jedním z prvních mužů, kteří v Antarktidě použili přenosnou filmovou kameru. Primitivní zařízení zvané cinematograph mohlo pořizovat krátké videosekvence. Ponting měl s sebou také několik autochromových desek a pořídil několik průkopnických barevných fotografií. Po 14. měsících na mysu Evans, Ponting spolu s osmi dalšími muži, nastoupil na loď Terra Nova a v únoru 1912 se rozhodli k návratu do civilizace, zajistit soupis více než 1700 fotografických desek a sepsat celý příběh expedice. Ponting ještě ve svém vyprávění v roce 1913 očekával návrat kapitána Scotta. Fotografie zachycují počáteční optimismus i vyčerpání a beznaděj na jejím konci. Scottova výprava však skončila nezdarem. Sibiřští poníci, které zvolil jako tažná zvířata, se neosvědčili. Brodili se po břicha ve sněhu a nakonec museli být utraceni. Ve vzdálenosti 200 mil od pólu se Scott vydal na další cestu sám se čtyřmi druhy. Sáně museli táhnout sami a cesta byla tak strastiplná, že někdy urazili jen 16 km za den. Přesto dosáhli dne 18. ledna 1912 jižního pólu, kde však zjistili, že Roald Amundsen tam již byl o čtyři týdny dříve. Cesta zpět se jim pak stala osudnou. Zastihla je sněhová vánice a došly jim zásoby. Vyčerpáním a vysílením zahynuli 29. nebo 30. března 1912 jen 18 km od velkého zásobovacího skladu potravin a paliva. Jejich těla byla nalezena až o osm měsíců později.
Julia Pastrana (1834-1860)
je historicky doloženou nejchlupatější ženou. Žila v 19. století a jako atrakce kočovného cirkusu ve své době fascinovala publikum. Vystupovala jako tanečnice a zpěvačka. Vždy to ale bylo v šatech, které nechávaly oko zvědavců spočinout na její chlupaté nohy, ruce i tváře. Francouzský lékařský časopis ji v roce 1857 popsal jako „podivnost“. Podle dnešních znalostí šlo o poruchu, které se dnes říká vrozená generalizovaná terminální hypertrichóza (CGHT), případně„vlkodlačí syndrom“. Kromě nadměrného růstu tmavě pigmentovaných chlupů, bývá tato porucha doprovázena zvětšením úst, rtů, čelistí, pořivením tváře. Narodila se roku 1834 v Mexiku. Julia byla vskutku laskavá, jemná žena. Byla velmi inteligentní, zanícená žáka, která se naučila zpívat, tančit a mluvila třemi jazyky, včetně angličtiny. Ráda cestovala, vařila a šila a byla ochotna podstoupit lékařský výzkum, který zahrnoval vyšetření jejího stavu. Provdala se za Theodora Lenta a v lednu 1860, když byla v Moskvě, porodila dítě, které zemřelo jen o dva dny později. Tři dny po smrti chlapce zemřela i Julia. Byla vystavována i po smrti a oficiálně pohřbena až v roce 2013 (!)
Félix-Jacques Moulin (1802-1875)
v roce 1849 otevřel fotograf Moulin vlastní obchod na Faubourg-Montmartre v Paříži a začal pořizovat daguerrotypie mladých dívek ve věku od 14. do 16. let. V roce 1851 byly Moulinovi jeho práce zabaveny a on byl odsouzen na jeden měsíc vězení za "obscénní" charakter jeho snímků - "tak obscénních, že i vyslovení jejich titulů (...) by bylo spáchání obscénnosti". Po svém propuštění pokračoval Moulin ve své činnosti více diskrétně. Učil fotografii, prodával fotografické vybavení a měl ve svém obchodě zadní dveře, aby se vyhnul dalším právním problémům. Jeho díla získala vážnost kritiků. V roce 1856 Moulin podnikl fotografickou expedici do Alžírska s více než jednou tunou vybavení a požehnáním vlády, která mu zajistila přístup ke koloniálním autoritám. V Alžírsku se setkal s technickými obtížemi kvůli změnám vlhkosti, práci v otevřeném terénu a kvalitou vody. Nicméně se mu podařilo pořídit rozsáhlý dokument o francouzských koloniích v severní Africe. Vrátil se v roce 1858 se stovkami fotografií krajin, měst, archeologických průzkumů a portréty obyvatel. 300 z nich publikoval v díle L'Algérie photographiée, která vyšla ve třech dílech. Tyto dokumenty se staly oficiální brožurou koloniální vlády Napoleona III., kterému byla věnována. Snímky cestovaly Evropou na několika výstavách.
Historie toaletního papíru
1857: Joseph Cayetty prodává první továrně vyrobený toaletní papír v USA
1879: Scott Paper Company prodává první toaletní papír na rolce, i když původně nevytiskne jméno firmy na balení
1891: 22. prosince byl toaletní papír na rolce patentován (č. 465 588). Dostupnost rolek perforovaného toaletního papíru nahradila ostrou hranu na odtrhávání papíru v dávkovači
1900: zlepšení kanalizace ve viktoriánské éře vedlo k širokému použití splachovacích toalet a (v Evropě) bidetu
1935: firma Northern Tissue inzeruje svůj toaletní papír jako „bez třísek“
1942: vyroben první dvouvrstvý toaletní papír firmou St. Andrew's Paper Mill v Anglii, toaletní papír se stal jemnější a víc ohebný
1969: v SSSR se začal vyrábět toaletní papír.
1980: vynalezena bezpapírová toaleta v Japonsku (kombinace toalety, bidetu a sušáku - Japonská toaleta)
V Československu je známý nedostatek toaletního papíru v dobách socialismu (plánované ekonomiky) - jednalo se o jednorázový (zato závažný) problém, který nastal v dubnu 1988 po požáru Harmaneckých papíren.
Bělení kůže pomocí rentgenového záření (1908)
Když chtěli začátkem minulého století afroameričané získat dokonale bílou pleť, tak mohli využít velmi zvláštní metodu využívající nedávno objevené rentgenové záření.
Lota Cheek
tuto fotografii pořídil v roce 1923 George Maillard Kesslere (1894-1979). Předchozího roku zvítězila Lota Cheek v New Yorské soutěži krásy. Později se věnovala herectví.
Londýnský obchod nabízející maso pro kočky a psy (1930)
tak jako v jiných městech, i v Londýně bylo mnoho jatek, přičemž většina zvířat se spotřebovala jako potrava pro lidi, či jako suroviny pro průmysl. Maso z nemocných zvířat a koní bylo často barveno na modro nebo zeleno a prodáváno jako potrava pro kočky a psy. Barvy byly sice toxické ale varovaly tak lidi a domácím mazlíčkům nevadily.
Eadweard Muybridge (1830-1904) byl anglický fotograf a vynálezce. Zabýval se fotografií krajiny, ale proslavil se svými studiemi pohybu, používáním několika fotoaparátů zároveň a také vynálezem zoopraxiskopu a kinematoskopu, což byla zařízení na promítání pohyblivých obrázků, o mnoho let dříve, než přišel na trh celuloidový kinofilm. Považuje se za zakladatele chronofotografie. Roku 1874 zastřelil milence své ženy, v soudním procesu byl však zproštěn viny s tím, že šlo o důvodné zabití.
Originální parní lokomotiva "Cornwall". Postavena byla již v roce 1847 a v roce 1851 ji zrekonstruoval slavný inženýr John Ramsbottom (1814-1897). Tuto netradiční konstrukci poháněly dva parní válce o průměru 440 mm a zdvihu 619 mm. Ty roztáčely jedinou nápravu opatřenou koly o průměru 2590 mm. Ještě v roce 1902 sloužila k dopravě rychlíků na trati Liverpool-Manchester, kde dosahovala rychlosti až 126,6 km za hodinu (!) Sloužila až do roku 1935, tedy téměř 90 let.
Fotografie kočky z roku 1880. Tehdy pořízení fotografie trvalo velice dlouho a je tedy zajímavé, že kočka vydržela pózovat nehnutě. Teoreticky mohl být pro rychlejší zachycení snímku, použit hořčíkový blesk - experimentovalo se s ním od roku 1865. Fotografie je rovněž retušovaná na levé straně - kolem zad a ocásku.
Tento chlapík jménem Federick Messer, zvaný "Uncle Fed" zažil celkem tři staletí. Narodil se 12. srpna 1792 v Lincolnu, South Fork a zemřel v roce 1907 ve věku 115 let (!)
Žil hodně skromně ve své chatrči ve Haywood County (NC), kde se o něj starala dcera. Jeho manželka zemřela v roce 1894 a Fed s ní měl celkem 9 dětí. V roce 1901 jej navštívil reportér a zaznamenal, že Fed měl stále rád Whisky a žvýkal tabák. Nezapínal si košili a za celý život ji měl zapnutou pouze dvakrát (!) Nikdy se nenaučil číst nebo psát. Často mluvil o Bibli, ale reportérovi se jej podařilo nasměrovat ke vzpomínkám z vlastního života. Vzpomínal si na smrt prezidenta Washingtona (1799) a další zajímavosti z historie USA. O věku strýčka Feda nebylo pochyb, jelikož oproti jiným dlouhověkým lidem, byly zachovány autentické úřední záznamy o jeho narození.
První, nebo alespoň jednu z prvních dochovaných fotografií, pořídil v roce 1826 nebo 1827 francouzský vynálezce fotografie a průkopník v tomto oboru Joseph Nicéphore Niépce (1765-1833). Fotografie s názvem Pohled z okna v Le Gras pořídil Niépce ve francouzském Saint-Loup-de-Varennes.
