Mohl to být další průlomový počin firmy Fokker, stejně jako zavedení Eindeckeru se synchronizátorem, tak se i tento typ mohl stát černou můrou spojenců.
Začátkem roku 1918 se Fokker začal pokoušet o výrobu nového stíhacího jednoplošníku, rovnice byla jasná, méně nosných ploch= menší odpor vzduchu a tím i větší rychlost, což dávalo německým pilotům větší šanci na přežití při početní výhodě spojenců.
Původní návrh středoplošníku byl přepracován na samonosný hornoplošník zejména kvůli špatnému výhledu, přestože jeho výkony nebyly vůbec špatné. Trup letounu byl z kovových trubek, křídlo bylo dřevěné s kovovými výztuhami, obé s plátěným potahem. Na letounu se zkoušelo několik motorů, rotační devítiválce Oberursel Ur.II (110 koní), Oberursel Ur.III (145 koní), nebo Goebel Goe.III (160 koní). Zajímavé jistě je, že ani jeden z těchto motorů nebyl oficiálně schválen k operačnímu nasazení. I s nejslabším motorem však letoun dosahoval velmi dobrých výkonů, proto přišla objednávka na 400 kusů ve verzi V.26 (číslo prototypu) pod označením Fokker E.V (pátý operačně nasazený Fokkerův typ). Polovina letounů měla být vybavena motory Oberursel Ur.III a druhá část motory Goebel Goe.III, nedařilo se však pokrývat objednávku a proto se do některých letounů montoval i Oberursel Ur.II, původně určený jen pro zkušební verze. Mezitím došlo ke změně názvu na Fokker D.VIII, přestal se již rozlišovat počet nosných ploch a všechna stíhací letadla dostala jednotné označení "D".
První letouny dostala Jasta 6 v červenci 1918, následovat mělo přezbrojení jednotek Jasta 19, Jasta 24 a Jasta 36. První sestřel na sebe nenechal dlouho čekat, 17. srpna zvítězil Lt.Emil Rolff nad francouzským Spadem 13. V krátké době si tento nový typ vysloužil u soupeřů přezdívku "létající žiletka". Pak však přišla studená sprcha.
Tentýž Emil Rolff zahynul o dva dny později ve své stíhačce, když se mu zhroutilo křídlo, další dvě obdobné nehody následovaly v krátké době, hrozilo, že německé letectvo bude během pár dnů bez svých nejlepších stíhačů. Piloti přestali "žiletkám" důvěřovat a Fokker se dostal do prekérní situace. Zpětným přezkoumáním se však zjistilo, že to nebyla jeho chyba, ale křídlo se hroutilo díky nesmyslnému nařízení Armádní technické inspekce, která požadovala úpravy na nosnících, Fokkerovo původní řešení bylo příliš novátorské a proto nařídili jeho přepracování dle obvyklých standardů. Výsledkem pak byla nedostatečná tuhost, která zapřičiňovala rozkmitávání křídel v mezních limitech letů, díky kterým křídlo posléze praskalo. Když se křídla upravila podle původních specifikací, tento problém zmizel. Na frontu se však již opravené Fokkery vlastně nedostaly, válka skončila.
Několik Fokkerů D.VIII bylo po válce převezeno a zkoušeno v USA, Kanadě, Itálii a Velké Británii, ale podle všeho šlo ještě o staré neopravené typy s nejslabším motorem, takže příliš neoslnily. Čtyři Fokkery se dostaly buhvíjak do Polska a posloužily v lokálním konfliktu s Ukrajinou, i zde však jednomu letounu křídlo prasklo. D.VIII logicky létaly i v Holandském letectvu.
Tento letoun mohl nadělat spojencům velké vrásky, ale do jisté míry se zde odehrála ta samá tragikomedie, jako o několik let později v případě Me-262, i zde šlo o průlomový letoun, který čněl výkony nad svou konkurencí, i zde jeho nasazení zbrzdila úřednická libovůle, i zde letoun trpěl špatným motorem, k tomu se přidalo velmi špatné dílenské zpracování s nekvalitním materiálem a místo špičkové stíhačky se zrodil letoun nebezpečný hlavně pro vlastní piloty...
Technické údaje a výkony
Délka: 5,86m
Rozpětí: 8,34m
Výška: 2,82m
Plocha křídel: 10,7m²
Prázdná hmotnost: 405 kg
Vzletová hmotnost : 605 kg
Motor: Oberursel Ur.II (110 koní), Oberursel Ur.III (145 koní), Goebel Goe.III (160 koní)
Maximální rychlost: 200 km/h s Ur.II, 240 km/h s Goe.III
Stoupavost: 2.000m/4,5 min, 6.000m/19,5 min
Dostup: 6.300 m
Dolet: 250 km
Výzbroj: 2x synchronizovaný kulomet MG 08/15 Spandau 7,92mm (500 nábojů na hlaveň)
Celkem bylo vyrobeno 289 strojů.
a tohle reseni bylo zvoleno - jak se pise v clanku - pouze kvuli vyhledu. Kridlo melo 2 podelne nosniky a bylo zcela samonosne. Tzn. zadna lanka, zadne vzpery na ruznych mistech...... Uz D.VII byl resen jako vlastne castecne samonosny, kdy jednoduche vnejsi vzpery pouze posilovaly kridla a jak jsem cetl v knizce od A. Fokkera byly take "na efekt", protoze armadni "hlavouni" by letadlu bez vzper neverili....
"Podle něho právě nedostatečná tuhost zadního nosníku byla příčinou chvění křídel a jejich zhroucení. Fokker prohlásil, že havárie které se udály rozhodly o návratu k původní navržené konstrukci. Dle jiných případů poruch nebo havárií dalších letadel z továrny Fokker se však dalo usuzovat, že problém s křídlem není ve špatném návrhu konstrukce, ale spíše ve špatné kvalitě výroby, která byla pro Fokkery během první světové války bohužel příznačná. Křídla pro E.V vyráběla subdodavatelská firma Perzina Pianoforte Fabrik, kde byla kontrola kvality výroby nevalná. Pásnice nosníků se při výrobě stavěly příliš daleko od sebe, tím byly nosníky příliš velké a obrysem přesahovaly nad křídelní žebra. Přebývající materiál při výrobě tedy jednoduše odstranili a tím způsobili nebezpečné oslabení nosníků. Testy prokázaly, že při dodržení kvality výroby je křídlo E.V podstatně pevnější a bezpečnější. Na základě těchto zjištění a po personálních změnách, které měly zlepšit kontrolu kvality výroby, Idflieg nakonec opět výrobu povolil. Nové křídlo bylo testováno 7. září a 24. září se spustila výroba, tentokrát pod označením Fokker D.VIII. První stroj obdržela Jasta 11 v říjnu 1918..........." Tolik citace. Jestli jste docetli az sem, chci vas ujistit, ze to je vse co jsem mel na srdci 
Jinak diky za skvele clanky na Palbe (zvlaste o mene znamych a nepravem opomijenych typech letadel)
