SSSR a Finsko 1941-45 Pokračovací válka II. Č 1.
Díl II.
Část 1.
O diplomatickém sbližování Německa a Finska přes německo – ruský pakt jsme si řekli v Díl I.
Jak došlo k sbližování generálních štábů Německa a Finska?
Z pověření maršála Mannerheima navštíví generálmajor Talvela na podzim a dokonce roku 1940 čtyřikrát Berlín.
Nejprve jedná o nákupu zbraní a přesunech vojsk přes Finsko. Dne 20. listopadu 1940 Talvela navrhuje náčelníku štábu německého válečného námořnictva viceadmirálu Otto Schniewindovi, aby německé námořnictvo obsadilo Alandy. Dne 10. prosince 1940 se Talvela, při čtvrté návštěvě, společně s generálporučíkem Östermanem setká v Berlíně s představiteli vrchního velení německé branné moci generálem Kurtem von Tippelskirchem, generálem Waldemarem Erfurthem a šéfem oddělení Fremde Heere Ost (pro Východ) generálního štábu podplukovníkem Eberhardem Kinzlem. Porady se zúčastní i zprostředkovatel schůzky finský vojenský přidělenec plukovník Horn. Plukovník Horn, z jehož deníku čerpáme, si zapsal, cituji: „Pro generály to byla dobrá příležitost k rozhovoru o důležitých věcech.“
Že to byl rozhovor plodný, o tom svědčí i to, že se čtyři dny po této schůzce objevují ve směrnici číslo 21 (operace Barbarossa) změny, které se týkají obsazení Petsama a zajištění silnice k Severnímu ledovému oceánu.
Dne 16. prosince 1940 požaduje generál Halder od generála Talvela zprávu – za jaký čas je schopna finská armáda zaujmout nenápadnou pohotovost k útoku ve směru jih – východ. Halder trvá na tom, aby byl maršál Mannerheim o této žádosti informován jen ústně. Stejně však je to nevyslovený náznak, že se Němci chystají k útoku na východ, směrem k sovětským hranicím a to za účasti finské armády.
Objevují se pro Finy i nové náznaky. Když Finové hovoří o velkých materiálních ztrátách za Zimní války, Halder říká cituji: „S materiálními ztrátami si nemusíte dělat žádné starosti, pokud jimi není dotčena vaše bojeschopnost. Vy dostanete ještě všechno zpátky. Německo také ztratilo Versailleskou smlouvou nesmírné materiální hodnoty, které se nám však nyní mnohonásobně vracejí.“ Stejným způsobem hovoří říšský maršál Göring dne 18. a 19. prosince 1940 s Talvelou když mu říká, cituji: „Malé nezdary a ztráty teď nic neznamenají, protože budoucnost je v každém případě jasná.“
Při této poradě naopak generálmajor Talvela ubezpečuje Göringa, že Finsko je nejbližší a přirozený spojenec Německa. Dále, že ze severních oblastí Finska je možno vést významné údery proti důležitým místům severního Ruska. Připomíná též Göringovi, aby Německo nezapomnělo, že Finsko v Zimní válce vázalo na své frontě 45 sovětských divizí.
Právě při této poradě dospějí říšský maršál Göring, Halder a Talvela k tomu, že je již čas k navázání kontaktů, mezi generálním štábem Německa a generálním štábem Finska. Také by se mělo umožnit vyšším finským důstojníkům, seznámit se ve školících kurzech, s nejnovější válečnou technikou.
Takže tedy právě Talvelova mise v Berlíně do konce roku 1940 je tím počátkem spolupráce obou generálních štábů.
Když se Talvela vrátil z Berlína do Helsinek a seznámil s výsledky jednání maršála Mannerheima, začíná se v operačním oddělení finské armády zpracovávat studie finských útočných možností proti východnímu sousedu.
Dne 7. ledna 1941 odesílá maršál Mannerheim říšskému maršálu Göringovi dopis, ve kterém mu děkuje za jeho postoj v době Zimní války a za jeho nynější kladný vztah k finským záležitostem.
Je třeba mít stále na zřeteli, že Finsko nevědělo koncem roku 1940, že Německo již pracuje na směrnici číslo 21 operace Barbarossa. Finsko si stále myslelo, že se jedná o německý postoj k pomoci Finsku v případě, že by bylo napadeno SSSR.
My však víme, že Němci již dávno pracují na směrnici číslo 21. Právě na přelomu roku 1940/41 vrcholí přípravy Německa v této směrnici číslo 21 – Operace Barbarossa. Tam Němci přisuzují spojeneckému Finsku tuto úlohu, cituji:
„Masa finské armády musí v souladu se skupinou armád Nord operující přes Baltik zaútočit na velké sovětské síly východně nebo západně od Ladožského jezera, podle možnosti však východně a společně s německou skupinou armád je rozdrtit. Vedle zvláštního úkolu vyřazení sovětského opěrného bodu Hanko musí finské svazky krýt postup německých sil do severního Finska a operačně je podporovat. Jinak forma součinnosti a podřízenost finských jednotek podléhá německému vrchnímu velení.“
Je jasné, že nejseverněji se v operaci Barbarossa počítalo s nasazením německých jednotek skupiny armád Nord. Ty měly odstínit případné britské útoky, nebo pokusy o vylodění. Německé svazky, které budou přivedeny z oblasti Kirkenesu, především horský sbor „Dietl“ má jako první úkol v den zahájení operace, nebo i dřív proniknout do oblasti Petsamo, zde zajistit niklové doly. Ty jsou důležité pro německou zbrojní výrobu. Potom má horský sbor Dietl společně s finskou armádou zaútočit na Murmanskou železnici a znemožnit tak zásobování Sovětům v murmanské oblasti po souši.
Německý sbor měl spolu s Finy nejprve blokovat a pokud bude mít dost sil k útoku, dobýt Murmansk. Murmansk byl velmi důležitý pro sovětské pozemní, námořní a letecké síly.
V severní části Finska se pak již od prosince 1940 vytváří podmínky pro přijetí silného uskupení vojsk. To má z prostoru Rovaniemi postupovat přes Kuloajärvi na východ a dobytím Kandalakši dosáhnout pobřeží Bílého moře – to má být první operační cíl. Pro tuto operaci se snaží Němci získat souhlas od Švédska, aby mohli využít jejich železniční síť, pro přesun 2 až 3 divizí z jižního Norska do severofinského prostoru soustředění.
Finové jsou se záměry Němců seznamováni postupně, stále jakoby se jednalo jen o pomoc Němců v případě napadení Finska SSSR.
Od října 1940 do ledna 1941 je to první etapa, v té německé štáby zkoumají podmínky pro rozvíjení operací v prostoru mezi Východním mořem a Barentsovým mořem. Vše Němci presentují jako aktivní zapojení Finů s německými jednotkami při odrážení sovětského útoku.
Kontakty štábů se uskutečňují jen na místních úrovních.
Mějme stále na paměti, že skutečně dle zpráv z finské rozvědky a i ze sdělovacích prostředků SSSR v měsících – říjen, listopad a prosinec 1940, dále leden, únor, březen 1941, hrozilo, že SSSR Finsko obsadí ( tak jako se to stalo v Lotyšsku, Litevsku a Estonsku), že SSSR vyvolá ve Finsku puč a přijde „pracujícímu lidu Finska na pomoc“!
