Výsadek u Dieppe byl spojenecký útok na Němci okupovaný přístav ve Francii dne 19. srpna 1942 během druhé světové války. Akce však skončila naprostou pohromou, velmi málo vojáků vyvázlo, spojenecké ztráty dosáhly až 60 procent (archivy mluví až o 4000 zabitých, zraněných a zajatých vojácích). Důvody pro nájezd na Dieppe byly poněkud kuriózní, Britové plánovali různé výsadky na pobřeží, ale nájezd na Dieppe byl přenesen do reality touhami nového velitele kombinovaných operací Louise Mountbattena. Daný výsadek byl podniknut bez schválení spojeneckých náčelníků štábu a mnoho elementů v plánování mělo neoficiální povahu. Předchozí velitel kombinovaných operací Roger Keyes, který velel slavnému nájezdu na Zeebrugge v roce 1918 organizoval nájezdy na obsazenou Evropu. Byl však nahrazený Mountbattenem v roce 1941 na přímý zásah Winstona Churchilla a poté se konalo množství nájezdů na Vaagso, Bruneval a větší útok na St. Nazaire. Kritici Mountbattena tvrdí, že všechny nájezdy před Dieppem byly vytvořeny ještě pod vedením Keyese.
Nájezd na Dieppe byl zpočátku plánován na červenec pod označením Rutter. Úkol byl teoreticky jednoduchý: obsadit a udržet významný přístav po krátké období, a jestliže to bude možné shromažďovat zprávy od zajatců a zkoumat německé reakce. Operace též počítala s použitím velkých leteckých sil k neutralizaci Luftwaffe a nasazení kanadských vojsk. Doufalo se, že se uspokojí kanadští velitelé (po dlouhé nečinnosti kanadských sil v Anglii). Churchill tento plán podporoval, zatímco porážky v severní Africe podněcovaly kritiku tisku i parlamentu a „starý kozel“ hodlal situaci uklidnit spanilým a jak doufal úspěšným nájezdem na okupovanou Evropu.
Operace Rutter byla schválena v květnu 1942. Sestávala se z hlavního útoku na Dieppe -městské pláže, s dvěma útoky parašutistů, s podporou RAF a Royal Navy, 2. kanadská divize měla vést útok. Avšak operace byla oproti původním plánům redukována, obzvláště RAF neměla bombardováním zničit město (ne ze soucitu, nýbrž protože Britové chtěli dosáhnout momentu překvapení), vojáci nastoupili do lodí až 5. července. Počasí se však začalo zhoršovat ve chvíli, kdy lodě byly ještě v přístavu a 7. července byla operace zrušena.
Poté se začalo uvažovat o tom zda by nebylo lepší operaci zrušit definitivně, někteří přestávali věřit ve smysluplnost akce, která byla spojena s určitými riziky. Montgomery jí chtěl zrušit, Mountbatten však ne.
Mountbatten plánuje "Jubilee"
Mountbatten poté začal částečně reorganizovat plán nájezdu, ovšem při tom ignoroval spojenecké vedoucí autority a přejmenoval operaci na "Jubilee". Mountbatten je instruoval, že plán bude proveden ke konci července. Tato situace, ale vyústila v určitá opomenutí při plánování. Například se neinformovaly spojenecké zpravodajské organizace, které by mohly doplnit aktuální informace. Později někteří argumentovali tím, že informace o útoku byla sdělena Němcům jejich agenty v Británii. Nicméně německé a britské zpravodajské záznamy toto doposud neprokázaly (i když Němci teoreticky s útokem na severní pobřeží Francie počítali), zatímco od britské rozvědky se postrádalo hodnocení situace v Dieppe, zvláště pak rozložení německých ozbrojených sil.
V novém plánu se ještě více spoléhalo na 2. kanadskou divizi, která měla napadnout Dieppe, Puys a Pourville, zatímco parašutistický útok na postranní německé dělostřelecké baterie byl nahrazen obojživelným útokem komand. Nájezdu se má účastnit 6000 mužů. Pět tisíc z nich jsou Kanaďané, zbytek britští commandos a 50 amerických rangerů.
Plán operace Jubilee byl ve zkratce následující: obsadit pobřežní baterie a město, zničit přístavní zařízení, obsadit letiště St. Auban a velitelství 302. divize, ležící nedaleko Arques-la-Bataille. 4. komando mělo napadnout Varengeville a Quiberville na západě a 3. komando mělo zaútočit na Berneval na východě.
Útok mělo podporovat třicet nových tanků Churchill, bylo doručeno použít nové vyloďovací čluny pro tanky. Bylo též rozhodnuto neprovádět předchozí letecké bombardování a námořní ostřelování ve snaze o co největší moment překvapení (ovšem jak píši dále momentu překvapení se nepodařilo dosáhnout).
Situace na druhé straně
V prostoru vesnic Quiberville, Varengeville-sur-Mer, Pourville, Puys a Berneval bylo šest dělostřeleckých baterií s kanóny ráže 150, 88 a 75 mm, protiletadlovými děly a zamaskovanými kulometnými hnízdy, minovými poli a zátarasy z ostnatého drátu.
Dieppe jako celek byl Němci slabě bráněn, kvalita vojáků byla průměrná, avšak bylo třeba se mít na pozoru před kulomety, minomety a artilerií. Hlavní přístup k přístavu byl přiměřeně bráněný (zvláště z jeskyní v útesu). Němci v Dieppe disponovali 571. regimentem 302. pěchotní divize – velitel Conrad Haase moudře držel větší část vojska ve městě s ukrytými těžkými zbraněmi. Část 571. regimentu bránila radarovou stanici blízko Pourville a baterii u Varengeville. Na západě 570. regiment bránil baterii u Berneval.
V noci 18. srpna 1942 opustilo téměř 240 lodí své přístavy a začaly se přibližovat ke francouzskému pobřeží. Svaz lodí vezoucí 3. komando, přibližující se od východu, narazil na německou hlídkovou loď. Německé plavidlo rychle uprchlo za těžkých ztrát, avšak pobřežní obrana byla upozorněna. Nečekaný incident a špatné počasí rozptýlil spojenecké komando, obojživelné čluny přistály na různých místech pobřeží a jen málo z nich na určených pozicích. Komando bylo prakticky neschopné zničit určené cíle, nedokázalo zabránit pálit baterii na hlavní útok. Alespoň 4. komando přistálo v plné síle a splnilo zadaný úkol, což byl jediný úspěch operace. Kanaďané ve středu však velmi trpěli.
U Puys se zdržel královský regiment a potenciální výhoda překvapení a tmy byla ztracena, německé síly držely Kanaďany v šachu - 225 mužů bylo zabito, 264 se vzdalo a 33 uteklo zpět do Anglie. U města Pourville dopadl Saskatchewanský regiment lépe avšak jeho postup na Dieppe byl brzy zastaven. Oba regimenty tak utrpěly ztráty a začaly ustupovat, statečnost osádek přistávacích člunů dovolila 342 mužům se nalodit, ale rostoucí německý tlak znamenal, že zbytek vojáků byl nechán napospas.
Pláž se proměnila v jatka
Hlavní útok utrpěl též debakl - vylodění třiceti tanků Churchill na pobřeží dopadlo tragicky, sedmadvacet tanků se sice podařilo vysadit, ale jen patnáct dokázalo zdolat pláž pod neúprosnou palbou, pouze šest tanků dosáhlo promenády a poté byly zastaveny protitankovými překážkami a zničeny. Tanky neschopné opustit pláž poskytly zbývajícím tankům alespoň podporu, když ustupovaly (nebylo to však nic platné, všichni skončily nakonec ve šrotu).
V 10 hodin 50 minut byl vydán všeobecný povel k ústupu. Největší ztráty byly v řadách příslušníků 2. kanadské divize, tvořící hlavní část vyloděných jednotek. Ze 4963 jejích vojáků, nasazených do akce, padlo 907, zraněno nebo zajato nepřítelem bylo 2460. Královské námořnictvo ztratilo 550 mužů, jeden torpédoborec a 33 menších výsadkových nebo podpůrných plavidel.
Němečtí velitelé byli sice stateční, avšak zavrhli přímý protiútok, což “zesměšňovalo všechna pravidla vojenské strategie a logiky”, naopak se ukázala výhoda opevněného přístavu (při pozdějších operacích měli Spojenci většinou úspěch jen tehdy, když opevněné město naprosto
bombardováním zničili či obklíčili).
RAF dosáhla asi 85 sestřelů nepřátelských letadel, sama ztratila 106 vlastních strojů a 80 pilotů. Vysoké procento ztrát Spitfiru Mk. V zvýraznilo, jak potřebná je výkonnější verze tohoto typu, kterou představovaly Spitfiry Mk. IX, sloužící tehdy ještě v žalostně malých počtech. Stíhačka Focke-Wulf 190 předčila legendární Spitfire prakticky ve všech ohledech. Britové proto vytvořili nouzovou verzi Spitfiru Mk. IX improvizovaně upravenou pro motor Merlin 61 s viditelně delší přídí a čtyřlistou vrtulí.
Následky operace Jubilee
Mimo jiné se stalo, že podřízený kanadský důstojník brigádního generála Southama přinášel na břeh kopie plánu útoku (tajné dokumenty). Ačkoli se je pokoušel pohřbít pod oblázky na pláži v době kapitulace, jeho snaha byla odhalena a plán získali Němci. Sekce pro pěchotu obsahovala rozkazy spoutat vězně. Když se toto doneslo k Hitlerovi nařídil spoutat kanadské zajatce, Churchill na revanš nařídil spoutat německé vězně v Kanadě. Obě „objednávky“ byly zrušeny až po švýcarské intervenci.
Nájezd na Dieppe byla akce většího rozsahu a dodnes existují různé výklady této události. Historici akci vysvětlují jako gesto Sovětům (ti žádali brzké otevření druhé fronty v Evropě) či signál Američanům, upozornění na předčasnou invazi, či jako cennou zpravodajskou informaci pro pozdější suverénní operace. Udělená lekce však jasně ukázala nebezpečí frontálního útoku na chráněný pobřežní přístav. Výsledky silně ovlivnily britský přístup k obojživelným operacím. Jako problematický se ukázal už samotný plán útoku, který byl zbytečně komplikovaný a spoléhal na "nepředvídatelné" faktory, jako byl moment překvapení. Nájezd na Dieppe ukázal, že k úspěšnému provedení rozsáhlejší výsadkové operace je třeba zajistit nadvládu ve vzduchu, podporu námořního dělostřelectva a spolupráci bojových plavidel.
Pláž u Dieppe se proměnila v jatka.
