FuSZ Judenhau, kóta 983 Lesný.
Se svými devíti sty a třiaosmdesáti metry představuje Lesný nejvyšší horu Slavkovského lesa, respektive nejvyšší bod českých vnitrozemských pohoří a vrchovin vůbec. Ve zdejší složité historii kraje si jen málo zeměpisných názvů udrželo svoji původní podobu, přičemž ani Lesnému se hektický tok dějin nevyhnul. Z počátku Špičák/Spitzberg, od 19. století Židovská mýtina/Judenhau se k dnešnímu názvu propracovala v roce 1946, tedy v období „odsunu“, kdy vše německé mělo příznaky infekce. Mj. právě tehdy získal dosavadní Císařský les/Kaiserwald své nové jméno, již zmíněný Slavkovský les.
Přestože bez sedmnácti metrů téměř „tisícovka“. Pro příznivce vojenství leží Lesný stále ve stínu zájmu nedaleko tyčící se Dyleně (940 m). Další dominanty kraje, tentokráte však Českého lesa. Ačkoliv oba vrcholy tvoří nepřehlédnutelné přírodní ohraničení, mezi nimi se vinoucí starobylé zemské brány. Díky do dnes stojícím objektům bývalého Stacionárního průzkumného stanoviště 7. radiotechnické brigády zvláštního určení ČSLA , je pak na samotné západní hranici situovaná Dyleň mnohem atraktivnějším bodem. Nicméně i geografická poloha Lesného jej v historii předurčovala k vojenskému využití.
V návaznosti na posledně řečené, je o jednom z nejstudenějších míst Slavkovského lesa v běžně dostupných zdrojích pouze obecně zmiňováno, že zde za druhé světové války sídlila německá vojenská posádka, zajišťující protivzdušnou ochranu 1). Popřípadě nějaká jednotka Luftwaffe. Nic bližšího, nic konkrétního.
1) Průměrný úhrn srážek na Lesném převyšuje hodnotu 900 mm za rok, kdy průměrná roční teplota se pohybuje +/- kolem 5 stupňů Celsia.
Pokusíme-li se tedy identifkovat onu záhadnou jednotku a zároveň, vyloučíme-li z možného okruhu některou z mnoha leteckých hlásek (Flugwachen/Fluwa) plzeňského hlásného obvodu (Flukwachkommandos/Fluko), spadajících pod Leteckou župu č. XVII (Luftgau Nr. XVII). Neboť, nejbližší známá letecká hláska se v této lokalitě nacházela na Zádubské výšině (779 m) nad Mariánskými Lázněmi. Musíme vzít v potaz existenci Radiolokační ústředny 1. řádu „Engerlink“ (Funkmeßstellung 1. Ordnung Engerlink), situované nedaleko obce Přílezy u Toužimi. Vzdálené vzdušnou čarou od vrcholu Lesného cca 25 km. Respektive možnost existence jejího odloučeného stanoviště, zvláště když i Engerlink/Larva byla v podřízenosti plzeňského hlásného obvodu, a se zmíněnou „zádubskou hláskou“ měla vybudováno spojení 2).
2) Vzhledem k faktu, že se jednalo o ústřednu 1. řádu, mělo tomu odpovídat i její vybavení. Se stavbou objektů radarové stanice se započalo někdy v polovině roku 1944, kdy dle projektové dokumentace měla disponovat: 1 x radiolokátorem pro panoramatické zobrazení letecké situace typ FuMG 404 Jagdschloß, 3 x radiolokátory typu FuMG? Freya a 2 x radiolokátory typu FuMG 65 Würzburg Reise. V nově zbudovaných objektech se dále nacházela vysílací ústředna s radiostanicemi 2 x FuG X, 1 x FuG III, vč. nedaleko stojících tří desetimetrových stožárů. Dále zde byl vybudován vysílací sál a několik obslužných budov s trafostanicí, nouzovými agregáty a ubikacemi obsluhy. Ne vše ovšem bylo do konce války hotovo.
Vzhledem k poměrně rozsáhlé, a na výbavu bohaté radarové stanici, byla její obsluha tvořena těžkou rotou leteckého spojovacího pluku. Konkrétně se jednalo o 21. rotu (těž.) III. praporu 237. leteckého spojovacího pluku (21. schw. Flugm.-Leit-Kompanie III./LN-Rgt 237) pod vedením npor. Burcharda. A právě někteří z těchto Burchardových mužů, mohli teoreticky tvořit posádku onoho stanoviště německého letectva na vrcholu Lesného, tehdejšího Judenhau. Současně pak toto konstatování s přihlédnutím k momentální absenci dalších upřesňujících zdrojů a informací, by mohlo v dané věci být konstatováním závěrečným.
Nicméně, tak jak už to při obdobných webových bádání bývá, vše je o jednom kliknutí myší, respektive vhodné kombinaci slov ve vyhledavači, kdy doposud utvářený konstrukt se tak kolikrát během chvilky bortí jako domeček z karet. Ostatně, toto je i popisovaný případ.
Letecký snímek bývalého stanoviště FuSZ Judenhau (1952).
Díky vytěžení informací z jednoho šťastně nalezeného zahraničního portálu, věnujícího se mj. i otázce objektů druhoválečných německých radiostanic (Funksendezentralen – FuSZ), získala otázka německé posádky na kótě 983 mnohem jasnější kontury. V německém spolkovém archivu se totiž do dnešní doby dochovala dvojice stavebních hlášení, která pro Leteckou župu č. XIII (Norimberk) vypracovalo správní/stavební Oddělení IVa (Abteilung IVa), a jenž v sobě mj. zahrnovala soupis stavebních prací třinácté župě podřízených útvarů. Jen pro představu, Bauberichte November 1939 v sobě obsahuje 564 stran dokumentů, zatímco Bauberichte März 1940 jich má již 663. Kromě nespočtu realizovaných stavebních prací spadajících do působnosti Letecké župy č. XIII lze pak v těchto svazcích nalézt dva dokumenty týkající se výstavby, ..... FuSZ Judenhau!
Jak je z výše uvedeného zřejmé, první dokument pochází z listopadu 1939 a druhý z března 1940. A přestože se jedná pouze o dvě strany formátu A4, technickou mluvou psaný text velmi dobře ozřejmuje projekt a další okolnosti doprovázející výstavbu radiocentrály na vrcholu dnešního Lesného. K zahájení prvotních stavebních prací pod vedením stavbyvedoucího Dipl. Ing. Erwina Grasse došlo v březnu 1939, přičemž dohled nad samotnou realizací vykonávala správa letiště Cheb – Bauleitung Flugplatz Eger. Základna pro radiocentrálu byla budována v rozsahu:
- Sondergebäude - objekt radiostanice
- Mannschaftsunterkunf - ubytovací objekt posádky
- Maschinenmstr. – Wohnhaus - dům strojníka
- Stallung - stáj
- Türme - věže
- Feuerlöschgrube - požární nádrž
- Wasserversorgung - vodovod
- Stromversorgung - elektrické vedení
- Platz – u. Wegebau - terénní úpravy
Buď jak buď, v návaznosti na výše uvedené lze tedy se stoprocentní jistou tvrdit, že oním útvarem Luftwaffe situovaným po dobu trvání celé 2 sv. války na Lesném, byla obsluha radiocentrály FuSZ Judenhau. Z vrcholu nejvyššího bodu tehdejšího Císařského lesa pak tato malá radiová základna obhospodařovala obě chebská letiště a pravděpodobně i mariánskolázeňské letiště ve Sklářích. Za pomoci leteckých map z let 1947 -1958 a šetřením přímo na místě samém můžeme ještě v dnešní době identifikovat základy dvojice objektů bývalé Funksendzentralen, vč. částečně zachovalých prvků ukotvení anténního stožáru. Jakým konkrétním vybavením bylo stanoviště vybaveno se dnes můžeme pouze domnívat, přesto lze předpokládat, že nevybočovalo ze standartu tehdejších německých FuSZ.
Radiocentrála - FuSZ Judenhau přežila konec války jen o pár let. Vznik VVT Prameny na konci čtyřicátých let znamenal pro objekty radiostanice de facto zánik 3).
3) VVT Prameny - vojenský výcvikový tábor Prameny, později VVT Kynžvart. Výcvikový prostor o celkové rozloze 25 km2 vnikl v roce 1947, ovšem díky nálezu ložisek uranu byl v roce 1954 uzavřen. Vojenské a civilní zájmy zkrátka nebyly schopny vzájemné koexistence. Nástupcem VVT Prameny/Kynžvart se stal dnešní VÚ Hradiště.
___________________________________________________________________________________________________________
Někdy v průběhu Studené války se vojáci na Lesný opět vrátili. Kromě malé chaty zde byla vybudována menší dřevěná pozorovatelna, připomínající svým vzhledem spíše myslivecký posed. Přesto, mezi objekty tehdejších hlásek PVOS lze toto stanoviště hledat marně. Poněkud amatérský způsob provedení pak svádí k domněnce, že se spíše mohlo jednat o iniciativu některého z tehdejších mariánskolázeňských útvarů ČSLA. Každopádně pozorovatelna nepřežila osmdesátá léta, dřevěná chata rok 1998. V součastnosti se na vrcholu nachází turistický přístřešek, přičemž potenciál výhledů do kraje je bohužel silně limitován okolními vzrostlými stromy.
Dřevěná chata. Relativně dobrou představu o podobě sousedící pozorovatelny nám poskytuje její stín.
Zdroje:
http://cestovani.kr-karlovarsky.cz
http://www.eknihovna.maxzone.eu
http://hamelika.wz.cz
http://www.vrtulnik.cz
https://kontaminace.cenia.cz
https://www.geschichtsspuren.de
https://www.archivportal-d.de
http://www.vojensko.cz
Zemské stezky, strážnice a brány – J. K. Hraše
