Bitva u Doggerbanku

[kacermiroslav]

Poněkud mi úvodní článek k bitvě u Dogger Banku přijde strohý a proto jsem si dovolil jej trošku podrobněji opsat z dobrého zdroje.


Průběh bitvy u Dogger Banku
opsáno ze zdroje: Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil - 1988

Viceadmirál Beatty nemínil nechat si kořist uniknout. Dal proto příkaz ke zvýšení rychlosti svých bitevních křižníků na maximum a v 8 hodin 52 minut hlásil telegraficky admirálu Jellicoeovi, že má nepřítele na dohled, asi ve vzdálenosti 11 mil vpravo před sebou. Poručík Filson Young, který byl členem Beattyho štábu, později vzpomínal, jaká panovala na palubě vlajkového bitevního křižníku radost, když křižníky překročily limit své rychlosti a pluly za nepřítelem rekordní 29 uzlovou rychlostí. Již v 8 hodin 53 minut se ocitl v dostřelu těžkých děl anglických lodí na konci německé sestavy plující pancéřový křižník Blucher. Ze vzdálenosti 19.300 m na něj vypálily Beattyho křižníky první salvy. Byla krátké, ale již další výstřely zasáhly cíl. Tehdy anglická plavidla změnila sestavu z kýlové linie na stupňovitou, aby mohla plněji využít těžkého dělostřelectva. To bylo již 9 hodin a anglický svaz byl 18.500 m od německých lodí, které mu začaly ze svých děl odpovídat. Britský velitel se snažil přeorganizovat systém palby a přitom se uchýlil ke starému způsobu, který používaly plachetní bitevní lodě v dobách řadové taktiky. Poručil totiž, aby každá z jeho lodí střílela na jednu loď protivníka, tak jak plují v řadě za sebou. Bitevní křižník Lion měl pálit na německý Seydlitz, Tiger na bitevní křižník Moltke, Princess Royal na Derfflinger a křižníky kontradmirála Moora na pancéřový křižník Blucher.

Tehdy se projevily první nedostatky v systému předávání rozkazů na britských lodích. Kapitán Tigeru Polly nepochopil rozkaz velitele, a tak Tiger zahájil palbu na Seydlitz, místo aby střílel na křižník Moltke. Tím se stalo, že vlajkovou Hipperovu loď ostřelovaly dva protivníci, kdežto křižník Moltke žádný. Přitom došlo k dalším zmatkům. Dělostřelci na Tigeru korigovali omylem svou palbu podle dopadu granátů z Lionu a tak se stalo, že jejich děla Seydlitze o 2,5 kilometru přestřelovala. Přesto byla německá vlajková loď v těžké situaci. Těžký granát ráže 343 mm (o hmotnosti 635 kg) v 9 hodin a 43 minut prorazil barbetu záďové věže „Dora“ a uvnitř explodoval. Proud ohně pronikl do skladiště střeliva a zapálil je. Posádka se chtěla zachránit útěkem do muniční komory sousední věže „Caesar“, ale oheň otevřenými spojovacími dveřmi zapálil i toto skladiště. Následoval strašlivý výbuch téměř 6.000 kg trhaviny a osádky obou věží v okamžiku zahynuly. Všem se zdálo, že je s lodí konec. Bitevní křižník zachránila pouze duchapřítomnost posádky, která zaplavila zbývající záďové muniční komory 1.000 tun vody, a tak lokalizovala požár. Mezitím byl mnohokrát zasažen také pancéřový křižník Blucher (asi čtyřikrát). Ve dvou věžích ve středu lodě zuřil požár, byla poškozena strojovna i kormidelní zařízení. Loď rychle ztrácela rychlost. Zastaralý křižník se stal téměř bezmocným terčem těžkých děl anglických bitevních křižníků. Zdálo se, že Betty využije situaci a německý svaz rozdrtí.

Hipper se snažil poškozenému křižníku pomoci. Proto chtěl vyřadit z boje především vlajkovou loď protivníka, na níž soustředil palbu jak své vlajkové lodi Seydlitz, tak z nikým neostřelovaného Moltkeho (celkem tedy 20 děl ráže 280 mm mínus 4 děla zničena již dříve na Seydlitzu). Poslal do útoku i své torpédoborce. Zakrátko nastaly na Beattyho vlajkové lodi pro celou posádku těžké chvíle. Lion dostal zásah, po němž, jak vzpomínal F.Young, se loď jakoby zastavila a stožár se roztřásl jako strom v prudké bouři. Z nitra lodi hlásili vzápětí zvukovodem na velitelské stanoviště, že hoří muniční komora věže „A“. Po dobu několika minut byla práce štábu zcela ochromena. Young píše, že všichni čekali výbuch, který je usmrtí. Po čtyřech minutách přišlo uklidňující hlášení, že oheň je uhašen, ale rychlost lodě klesla na pouhých dvacet uzlů. V průběhu následujících pouhých 10 minut Lion zasáhly další dvě střely z německých těžkých děl. Loď se na klonila o 10° na levobok a její rychlost se snížila na 15 uzlů. A tehdy se na hladině objevil předmět, který pozorovatelé omylem považovali za nepřátelskou ponorku připravující se k útoku. Vlajková loď proto provedla obrat o 90° a opustila bojovou sestavu. Bylo zřejmé, že její poškození je natolik vážné, že jí neumožní pokračovat v honbě za protivníkem. David Beatty se nechtěl vzdát již téměř vybojovaného vítězství, a proto se rozhodl, že svůj svaz rozdělí. Lehké křižníky za pomoci bitevního křižníku Indomitable měly zničit Blucher, ostatní bitevní křižníky s výjimkou Lionu měly nadále pronásledovat Hipperův svaz. Opět se ale projevily chyby v předávání rozkazů. Velitelovy rozkazy byly špatně převzaty a zkomoleny a bitevní křižníky se místo dalšího stíhání německých lodí soustředily na doražení Blucheru. Beatty dal z paluby Lionu přivolat torpédoborec Attacka v 11 hodin 50 minut se na něj nalodil. Na jeho palubě dostihl své bitevní křižníky a vztyčil svou vlajku na Princess Royal. Pokusil se o opětovné stíhání Hipperových lodí, ale bylo již pozdě. Ve 12 hodin 45 minut nařídil viceadmirál návrat. Mezitím anglické lodě doslova rozstřílely Blucher, který se v půl jedné po zásahu torpéda z křižníku Arethusa převrátil a potopil s většinou posádky. Vítězové vytáhli z vody pouze 189 trosečníků včetně velitele lodě kapitána S.Erdmanna, který později v zajetí zemřel.


Zdroje:
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil - 1988

[jarl]

Karikaturistické zhodnocení nasazení skvělých koček v bitvě u Doggerbanku. Zatímco si Lion líže rány, Tiger hrdině účtuje s Blücherem.

[Zemakt]

To by mne zajímalo, co by kreslíř načrtl po bitvě u Jutska

[Dzin]

Lion i Tiger si tam vedli dobře, tak asi by je dal oba do nějaké hrdinné pozice.

Moc pěkný obrázek. :-)