Renault FT-17 - praotec moderních tanků
Asi všichni si pamatují na nasazení prvních tanků. Anglické tanky přece jen vypadaly trochu jinak než dnešní tanky, připomínaly spíše lodní konstrukce. Výzbroj byla umístěna v bočních střílnách, tank měl spoustu hluchých prostorů které nemohl pokrýt střelbou s kanonů či kulometů. První francouzské tanky Schneider a St Chamond byly krabicového vzhledu, vyzbrojené kanónem ráže 75 mm a kulomety. Tanky však měly problém překonávat terén na frontě, byly velké a pomalé. To se však mělo změnit.
Již v roce 1915 zformuloval požadavky na tank pro přímou podporu pěchoty generál Estienne. Mělo se jednat o malé, lehce pancéřované vozidlo. Na jaře 1916 začala firma Renault s projekčními pracemi na takovém vozidle. To však muselo soupeřit s opravdu „těžkým“ konkurentem – těžkým tankem „Char 2C“. Projekt Renaultu zachránila až intervence generála Estienna. Tank je ve světě známý jako Renault FT-17.
U Renaultu vznikl tank, který radikálně ovlivnil konstrukci tanku. Poprvé byla na vozidle umístěna plně otočná věž s výzbrojí. Tato koncepce se používá dodnes a asi se ještě nějaký ten pátek používat bude. Tank lze velmi jednoduše identifikovat již podle podvozku. Přední napínací kolo je totiž poměrně velké, podpůrné kladky (celkem 6) jsou namontovány svisle směrem dolů. Vzadu je hnací kolo, na společném rámu je celkem devět pojezdových kol, uspořádaných do dvou skupin (5 a 4). Kola jsou párovány, jen přední „pár“ má tři kola. Tank poháněl motor Renault, jednalo se vodou chlazený benzínový čtyřválec o objemu 4480 ccm, jeho výkon byl 35 HP. Vzadu za vozidlem byl ještě připevněn rámovou konstrukci – ostruhu - pomáhající překonávat náročnější terén.
Pancéřování tanku odpovídalo době vzniku a výkonu motoru. S takovým motorem nelze očekávat nějaké monstrum s pancéřováním v řádu desítek milimetrů. Síla pancíře se pohybovala od 6 mm (dno a strop korby) do 22 mm u pláště věže. Boku korby měly sílu 8 mm, čelo korby 16 mm. Osádku tvořili dva muži, řidič měl své stanoviště v přední části korby. Do tanku se dostal dvoukřídlými dvířkami. Druhý člen osádky, velitel-střelec, měl své stanoviště ve věži. Do ní se mohl dostat zadními dvířky nebo poklopem v pozorovací věžičce. Existovaly několik verzí věže, u prvních sérií byla věž odlévaná, později se objevuje osmihraná nýtovaná věž. Ta byla později nahrazena oblou nýtovanou věží.
V základní verzích byla vyráběna varianta kulometná a kanónová. Kulometná verze měla ve věži lafetovaný kulomet Hotchkiss Mle 1914 ráže 8 mm. Palebný průměr pro kulomet byl 4800 nábojů 8x50R. Později byl kulomet nahrazen modernějším kulometem vz. 1931 ráže 7,5 mm.
V kanónové verzi byl v čele věže lafetován kanón Puteaux SA18 ráže 37 mm. Jeho palebný průměr byl 100 střel. Velitel zároveň plnil funkci nabíječe i střelce. Další verzí bylo umístění 75 mm krátké houfnice do věže, vzniklo tak samohybné dělo FT-17 BS (Blockhaus Schneider petard).
Tank existoval i ve velitelské verzi, označované jako Char TSF - télégraphie sans fil. Ta neměla žádnou výzbroj, zato byla vybavena radiostanicí.
První tanky FT-17 obdržela francouzská armáda již na jaře 1917. Ale teprve v květnu 1918 se tanky zapojují ve menším počtu bojů, hromadného nasazení se tank dočkal až v polovině roku 1918. Původní objednávka na 2500 vozidel je koncem války navýšena o dalších 12000 tanků. Ty se po ukončení bojů samozřejmě v takovém počtu nevyráběly, nicméně do roku 1921 je vyrobeno 3 728 vozidel všech verzí - 2 100 vozidel s kulometem, 1 246 tanků s kanónem ráže 37 mm, 39 samohybných děl s houfnicí ráže 75 mm, 188 radiotanků a 155 školních tanků bez výzbroje. Cena tanku se pohybovala okolo 56 000 tehdejších franků.
Tank byl již v průběhu války zaveden do výzbroje americké armády. Ta ve Francii používala 514 vozidel, v USA byl tank licenčně vyráběn jako Six Ton Tank Model 1917. Je vyráběn podle US norem, celkem je vyrobeno 950 tanků. Z toho bylo 374 tanků s kanónem a 50 radiotanků.
Do Itálie jsou dodány tři tanky, je zde vyráběna italská verze Fiat 3000. Ta je snadno rozeznatelná podle dvoujkulometu ráže 6,5 mm. Vozidlo je vybaveno výkonnějším motorem o výkonu 50HP.
V Sovětském svazu, v té době ještě v Ruské sovětská federativní socialistické republice, bylo vyrobeno patnáct kopií FT-17 pod názvem Russkij Reno. Tyto kopie byly první tanky vyrobené v budoucí tankové supervelmoci.
V prvorepublikovém Československu byla snaha již v roce 1919 zakoupit tanky od Francie, svého největšího spojence. Původně se mělo jednat o 32 tanků, později po četných průtazích na francouzské (odmítnutí a navýšení ceny) i naší (nebyly peníze) je nakonec do výzbroje zařazeno jen sedm tanků... Na druhou stranu to možná urychlilo vývoj vlastní obrněné techniky a republika nebyla závislá na licencích a dovozech. To je však již jiná kapitola dějin.
technická data FT-17
délka s ostruhou – 4,96 m
délka bez ostruhy – 4,10 m
šířka – 1,74 m
výška – 2,14 m
hmotnost (kulometná verze) – 6,5 t
hmotnost (kanónová verze) – 6,7 t
výkon motoru – 35 HP
max. rychlost silnice – 7,8 km/h
dojezd silnice – 35 km
osádka – 2
Použité zdroje:
http://www.chars-francais.net
http://www.armor.kiev.ua
http://www.wikipedia.org
časopis HPM
