Zde příběh jednoho zapomenutého vojáka.Jmenoval se Karel Vejvoda a jeho příběh je skutečně přinejmenším velice zvláštní.Za první republiky se mu vůbec nedařilo a díky svému přičinění byl skoro takovým vojenským psancem,aby se nakonec stal letcem,dobrým tankistou,vzorným vojákem a nositelem mnoha vyznamenání.
Karel Vejvoda se narodil 13.října 1905 v Modřanech.Rodina se poté přestěhovala do Kostelce nad Černými lesy.Vejvoda byl ze skromné rodiny a měl ještě dalších 5 sourozenců.Školu vychodil v Kostelci a poté nastoupil do učení na zámečníka u místní firmy.Výuční list však nezískal,jelikož jeho otec těžce onemocněl a Karel Vejvoda musel začít živit rodinu.Odešel z Kostelce do Prahy kvůli práci.Pomalu se blížil čas vojenské prezenční služby a Vejvoda tíhl k letectví a tak si podal přihlášku k letectvu.Měl štěstí a jeho žádost byla vyslyšena a Karel Vejvoda nastoupil v dubnu 1924 do oddělení pilotů Školy pro odborný dorost letectva v Chebu.Zkráceně je to vlastně letecké učiliště.Zlom v jeho leteckém výcviku nastal na podzim roku 1925,kdy byl Vejvoda ze Školy vyloučen a za trest byl přeložen až do Chustu na Podkarpatskou Rus k Pěšímu pluku 45.Jednalo se asi o tehdy dost velký prohřešek a to hrubé porušení kázně.Dle vzpomínek se vlastně jednalo o to,že Vejvoda měl v leteckém učilišti či škole v době hotovosti opustit útvar a odešel do města.Za to měl zaděláno na problém a strávil 14 dní ve vyšetřovací vazbě v místní posádkové věznici.Dnes či v dobách nedávno minulých se to myslím nazývalo SVOP.(z mé vojenské zkušenosti na letišti v Žatci se tomu říkalo Svévolné Opuštění Posádky).Jestli to je ovšem pravý důvod jeho přeložení,to nevím.Každopádně jeho sen o letectvu se rozplynul.
Na Podkarpatské Rusi u Pěšího pluku 45 se mu ovšem moc nelíbilo.Došlo tam k velmi závažné události,kdy vojín Karel Vejvoda dne 14.11.1925 opustil svůj útvar a zběhnul.Dostal se až do Maďarska,kde se poté po vyčerpání finančních prostředků nakonec přihlásil na nejbližší četnickou stanici.Samozřejmě byl zpět deportován do Československa.Důvodem jeho zběhnutí bylo znechucení vojenské služby a jestli jsem to dobře pochopil,tak v tom sehrála roli asi i šikana ze strany nadřízeného.Vejvoda dokonce žádal o zproštění vojenské služby a propuštění do civilu.Jako důvod uváděl,že se musí starat o své nemocné rodiče.
Divizní soud v Košicích se ovšem nedal obměkčit a Vejvodovi napařil za zběhnutí 4 měsíce vězení.Po propuštění následovalo dosluhování řádné vojenské služby a nashluhování doby,kterou strávil ve vězení.Ovšem Karel Vejvoda se i z této situace nepoučil a v březnu 1926 opět zběhl,tentokrát z nemocničního zařízení.Byl opět chycen a odsouzen,tentokrát na 2 měsíce.Poté měl ještě nějaké kázeňské přestupky,včetně dalšího svévolného opuštění posádky.No suma sumárum si vojnu prodloužil až na konec roku 1928.
Po skončení vojny se Vejvoda do Kostelce nevrátil a usadil se v Praze.Živil se různými pracemi a zrovna né někdy v mezích zákona.
Jeho sen o letectvu se začal naplňovat s vypuknutím Španělské občanské války.Do Španělska pravděpodobně přicestoval v září či říjnu 1936.Jelikož se do Španělska dostal celkem brzo a byl tehdy velký nedostatek létajícího personálu,tak Španělé brali všechny,kteří měli s letectvem co do činění.Byť Vejvoda neměl vlastně vůbec pořádný letecký výcvik,tak přesto byl zařazen do leteckého výcviku na letišti v Quintanar de la Orden,kde se nacházela hlavní základna Grupo de Aviacion 15.Karel Vejvoda začal oficiálně sloužit u republikánského letectva dne 14.října 1936.Podle jeho slov se zúčastnil leteckých bojů u Madridu,Guadalajary a Teruelu.Údajně nalétal asi 200 hodin.Zajímavé je,že dodnes se vlastně pořádně neví,zda li ve Španělsku létal jako pilot či pozorovatel,nebo palubní střelec.Údajně létal na letadlech typu Polikarpov R-5,kterému Španělé říkali "Rasante" a taky Polikarpov R-Z zvaného "Nataša či Natacha".V jiném zdroji jsem se dočetl,že létal i na bombardérech SB 2,ale to se mi zdá málo pravděpodobné.Každopádně později onemocněl břišním tyfem,dokonce jsem se dočetl v jiném zdroji,že se léčil na nervy a měl problémy se zrakem.Co je na tom pravdy ,nedokážu posoudit.Jeho Španělská anabáze skončila a návrat do vlasti je taky obestřen tajemstvím.Není přesně známo,kdy se vrátil.Jeho pobyt v Československu je datován od dubna 1938,ale údajně se už vrátil koncem roku 1937.To je ale v podstatě jedno.Co jsem se tak dočetl,tak ze Španělska se vrátil v hodnosti nadporučíka španělského vládního letectva.
letec Karel Vejvoda ve španělském vládním letectvu
Polikarpov R-Z "Nataša"
Polikarpov R-5 "Rasante"
Dalším mezníkem jeho života byla okupace.Po 15.březnu 1939 začala všem bývalým interbrigadistům hořet koudel pod nohama.Kdo neutekl před tím,tak měl nejvyšší čas.Tak jak třeba Jan Ferák či ostatní interbrigadisté,tak i Karel Vejvoda volil cestu do SSSR.Opatřil si vízum a hranice překročil 4.dubna 1939.Jelikož byl bývalý interbrigadista,tak se k němu v SSSR chovali celkem slušně,narozdíl třeba od pozdějších internovaných československých vojáků,kteří padli Sovětům do rukou při polské anabázi.Viz.Svobodova skupina,ale i další.
Koncem září 1939 se Vejvoda dobrovolně přihlásil na práci v průmyslu a začal pracovat jako obraběč kovů v traktorovém závodě ve Stalingradu,kde se v následujících dvou letech podílel na výrobě tanků.
Po napadení SSSR Německem si Karel Vejvoda dal žádost o přijetí do sovětského letectva.Chtěl opět bojovat a v této věci byl dne 18.prosince povolán do Moskvy.Jeho žádost spolu s žádostí dalšího interbrigadisty Jana Feráka byly zamítnuty.Karel Vejvoda,stejně jako většina vojáků bývalé československé armády,skončil nakonec v Buzuluku.Sovětský svaz tehdy ještě nepočítal s vytvořením československé letecké jednotky,i když pár československých letců v "rudém" letectvu sloužilo(třeba J.Hlaďo,J.Mikulecký,Zikmund a Návesník ve zvláštní letce NKVD),ale s větší leteckou jednotkou se nepočítalo.A za další bylo Vejvodovi v té době 38 let.
V Buzuluku dostal hodnost desátníka a byl přidělen ke spojovací četě.V září 1942 byl povýšen na četaře a absolvoval kurs výkonných rotmistrů ,který dokončil s prospěchem výtečný.Po povýšení na rotného odjel na frontu a zúčastnil se prvního boje Čechoslováků u známého Sokolova.V červenci 1943 byl přemístěn k tankovému praporu,který se formoval.Svou roli zde sehrála jeho manuální zručnost a zkušenosti z práce ze Stalingradu,kde se v traktorovém závodě vyráběli tanky a Vejvoda tam pracoval.Stal se posluchačem tankového kursu při sovětské tankové brigádě v Tambově a prodělal výcvik na specializaci velitele tanku a závěrečné zkoušky zakončil s prospěchem -výtečný.
Později se stal příslušníkem roty středních tanků podporučíka Josefa Buršíka a to jako velitel tanku T 34/76 se známým názvem "JÁNOŠÍK".Ze svými zkušenostmi začal později vykonávat funkci technického důstojníka roty.
T 34/76 "Janošík"
Karel Vejvoda se vyznamenal i v bitvě o Kyjev,kde prokázal svou odvahu a zkušenosti.Viz.citace z knihy-Ve dnech 5.a 6. listopadu 1943.......postupoval mezi tanky,pod silnou palbou protivníka,pomáhal zasažené vlastní tanky opravit a svou bezpříkladnou chrabrostí dával příklad druhým.
S rotou pak pokračoval v bojích u Bílé Cerkve,citace-své tanky udržoval i nadále v bojeschopném stavu.Evakuoval z bojiště poškozená vozidla,přestože se nacházela pod minometnou a kulometnou palbou,přičemž zastřelil asi 10 Němců.
Za tyto akce u Kyjeva a Bílé Cerkve byl navržen na vysoká vyznamenání a to Československý válečný kříž 1939 a medailí Za chrabrost před nepřítelem.
Za projevenou osobní statečnost v boji a za příkladnou zodpovědnost byl Karel Vejvoda povýšen na podporučíka pěchoty.
Karpatsko-dukelské operace se Vejvoda nezúčastnil,jelikož jeho prapor ve kterém sloužil se zabýval výcvikem nových osádek.Poté se přesunul se svými tankisty hlouběji do Polska,protože v březnu 1945 začala první fáze Ostravské operace.Dne 24.března 1945 byl západně o dnešního polského města Žory těžce zraněn střepinou granátu.
Po skončení války byl povýšen na nadporučíka pěchoty.V jeho návrhu na povýšení od tehdejšího kapitána Buršíka čteme-jako technický důstojník praporu se velmi osvědčil,inteligentní,poctivý,důsledný,pracovitý,velmi obětavý,kamarádský,vojenské vystupování,energický,výborné technické znalosti a výborný učitel.
V prosinci roku 1945 armádu opouští a je přeložen do zálohy.I když bojoval ve Španělsku a později i v Sovětském svazu,byl taky v padesátých letech různě diskriminován a šikanován,např.bezdůvodným snížením platu ,nedůvěrou, a dalšími věcmi.
Bohužel zdravotní stav Karla Vejvody se vlivem válečného nasazení postupně zhoršoval a tento bývalý letec a tankista zemřel 14.července 1968 ve věku pouhých 62 let.Byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939,medailí Za chrabrost ,Československou medaili Za zásluhy I.stupně,Sokolovskou pamětní medailí,medaili Čs.velitelského řádu Jana Žížky z Trocnova,sovětskou medaili Za pobědu nad Germanijej a v roce 1964 obdržel Řád rudé hvězdy.
Zde jsem zhruba popsal příběh jednoho zajímavého člověka a i když jeho kariéra začala neslavně,vykoupil svou vlastní krví a odvahou ony nezdary z mládí.Čest jeho památce!
Zdroje - hlavní zdroj-Jan Ferák a ti druzí,Jiří Rajlich,David Majtenyi
https://www.valka.cz/14247-Na-spanelske ... -5-Rasante
http://www.vhu.cz/exhibit/legitimace-av ... l-vejvoda/
https://www.lidovky.cz/domov/cechoslova ... B1005404/4
Kostelecký zpravodaj
file:///C:/Users/Martin/Downloads/kost07_8_11c%20(1).pdf
