Finsko: výdaje na zbrojení pro rok 1935 89 milionů, námořnictvo 24 milionů (27 %).
Údaje jsou převzaté z knihy Marynarka Wojenna Polski Odrodzonej od Miroslawa Kulakowskiho:

Moderátor: jarl
Knížka vyšla v roce 1988 v Torontu.Kouzelnik píše:2 Jarl: Díky za reakci i za naskenování. Ta knížka je vydání 1988 nebo novější?
Ahoj, nevěděl bys prosím tě, jak to bylo s těmi místními jako součástí posádek nebo přístavního zázemí námořnictva Holandské východní Indie? Jestli chápu správně, tak do 30. let je zřejmé že byli součástí posádek, ale ta nešťastná (nezvládnutá místní vládou) událost vrcholící vzporou a pak následně s dopadem do parlamentních voleb i v evropském Holadnsku, tak to možná způsobilo nějakou změnu.jarl píše:Lehký křižník Tromp-loď duchů
(...)
Posádku tvořilo v mírových časech nominálně 295 mužů (údaje se různí), ale po vypuknutí války to již bylo 360 osob. Je třeba uvést, že v holandském válečném námořnictvu sloužilo mnoho tzv. „ostrovanů“, což byli obyvatelé Nizozemské Východní Indie. Ti sice vykonávali pouze profese nevyžadující vyšší kvalifikaci, ale přesto jejich angažování vyvolávalo zlou krev. Běloši měli pocit, že jim Asiaté berou práci a domorodci se zase cítili znevýhodněni, neboť pobírali mnohem menší mzdu. Proto se „ostrovanů“ v první polovině 30. let citelně dotklo snížení platů ve zdejším námořnictvu, což vyústilo v ostudnou vzpouru na obrněnci DE ZEVEN PROVINCIËN, která si vyžádala 23 životů.
Nizozemci si toho byli dobře vědomi, ale pro obranu své nejcennější državy toho mnoho učinit nemohli. Problém představovalo už pouhé navýšení lodních posádek na válečné stavy, takže kromě mobilizovaných záložníků musela Koninklijke Marine vzít zavděk důstojníky a námořníky obchodní flotily. Holanďané se však odhodlaně pustili do práce a snažili se napravit vše, co kvůli vlastní liknavosti v uplynulých letech zanedbali. Začalo se s budováním nové námořní základny v Tjilatjapu a loďstvo zrekvírovalo a následně vyzbrojilo některá vládní a civilní plavidla, načež se zdejší loděnice dokonce pustily do stavby minolovek, strážních lodí a torpédových člunů. Určitých úspěchů dosáhli i kryptologové, kteří dokázali částečně rozluštit japonské šifry, i když kód JN-25 používaný válečným námořnictvem jejich úsilí odolal.
(...)
Kde přesně je v tomto problém?Kouzelnik píše:ve vztahu k záhadnému klíči pro dislokaci francouzské Vichistické flotile
Záhada je to pro mne, neb jsem nikdy v literatuře nenarazil že by téma dislokace (např. před Torch) bylo dislokováno. Chápu-li správně související (zejména následné události do půlky roku 1943), tak Vichystická vláda/námořnictvo do značné míry "prohospodařilo" celou flotilu, nejen tu část která skončila na dně základny v Toulonu. Myslím tím obtíže s využitím i toho zbytku lodí, který se nakonec připojil ke Spojencům. Vůbec nemluvím o odvaze nebo chuti bojovat, mluvím o takových věcech jako logistika.Polarfox píše:Kde přesně je v tomto problém?Kouzelnik píše:ve vztahu k záhadnému klíči pro dislokaci francouzské Vichistické flotile
Ahoj! Blíže se touto problematikou budu zaobírat v Michanově pacifickém cyklu, pro který chystám sérii článků o dobytí Nizozemské Východní Indie, takže zatím odpovím jenom stručně. Domorodí Indonésané na válečných lodích dislokovaných v Nizozemské Východní Indii sloužili i po té vzpouře, ale bylo jich méně než v koloniální armádě (procento si nepamatuji, ale mohu je dohledat), kde na počátku r. 1942 sloužilo 55 600 Indonésanů, 45 800 Evropanů a 21 200 míšenců. V námořnictvu naopak převažovali Evropané, takže třeba na křižníku De Ruyter byla 463 členná posádka, z čehož na Indonésany připadlo pouze 189 mužů.Kouzelnik píše: Ahoj, nevěděl bys prosím tě, jak to bylo s těmi místními jako součástí posádek nebo přístavního zázemí námořnictva Holandské východní Indie? Jestli chápu správně, tak do 30. let je zřejmé že byli součástí posádek, ale ta nešťastná (nezvládnutá místní vládou) událost vrcholící vzporou a pak následně s dopadem do parlamentních voleb i v evropském Holadnsku, tak to možná způsobilo nějakou změnu.
Jde mi o to, že nechápu přístup Holanďanů. Sám nahoře píšeš, že po okupaci evropského Holandskou Třetí Říší, tak v Holandské východní Indii přidali plynu na zajištění obrany proti spojencům nacistů - tj. obrany proti Japoncům. To co píšeš je logické (rekvírovat lodě, "lepit" posádky lidmi z příbuzných oborů atd.). Ale kde brali lidi? Přece nemohli převelet úplně všechny z obchodního loďstva k vojenskému námořnictvu.
Ptám se, proto, že tuším, že speciálně v Holandské východní Indii možná mohl být problém nabírat i indonésko-evropské míšence nebo lidi z některých indonéských národností. A tzv. evropanů (tj. kromě lidí narozených v Evropě taky míšenců, tak indonésko-evropských míšenců) bylo velmi málo, pár set tisíc.
edit:
uvedený odkaz wiki je můj omyl...správný odkaz k poslednímu předválečnému sčítání v r. 1930: https://en.wikipedia.org/wiki/Indo_peop ... 00_-_1949)
Nově doplňuji i další odkaz - případné posily do expandujícího námořnictva Holandské východní Indie - by mohli být i z čínské menšiny v kontextu s vyšším průměrem vzdělaných: https://www.researchgate.net/figure/Dem ... l1_4865710 a taky tady je otázkou jestli je nabírali k námořnictvu či nikoliv.
A taky jestli se pod Holanďany nezačala "lámat větev, kterou si sami nařízli", když je patrně limitovalo i to, že nebylo dost přiměřeně vzdělaných lidí, kvůli limitovanému přístupu ke vzdělání v minulosti. Kromě případné absence technických znalostí předpokládám že zásadním problémem bylo omezení znalosti holandštiny zejména do nejvzdělanějších vrstev obyvatel Holandské východních Indie.
Ahoj, rozumím. Díky, moc.jarl píše: Ahoj! Blíže se touto problematikou budu zaobírat v Michanově pacifickém cyklu, pro který chystám sérii článků o dobytí Nizozemské Východní Indie, takže zatím odpovím jenom stručně.
Náhodou... neměl bys i info o posádkách těch 7 torpédoborců obou podtříd Admiralen a ponorek třídy O21? Na tyhle lodě se ptám, jednak protože kolektiv jednotlivých lodí byl mnohem méně početný, na druhé straně obvykle platí, že v malém kolektivu se spíše uplatní člověk který kromě své práce dokáže kvalifikovaně zastoupit i někoho dalšího... oproti tomu ve větším kolektivu je více schůdnější specializace = z nováčka se může rychleji stát plnohodný člen posádky. Samozřejmě další roli v mém dotazu hraje, že do určité míry šlo jak u torpédoborců tak u těchto ponorek o třídu s větším množství lodí v sérii, než byl sólový křižník = čili výuka/výchova či zapracování se mohlo zefektivně/zrychlit kurzem na míru pro členy posádek z více lidí dohromady (např. dělostřelci).jarl píše: V námořnictvu naopak převažovali Evropané, takže třeba na křižníku De Ruyter byla 463 členná posádka, z čehož na Indonésany připadlo pouze 189 mužů.
jarl píše:Situace námořních sil navíc zkomplikoval rozkaz od ministra námořnictva převelet do Evropy posádky pro nové lodě, které před okupací unikly do Británie, ale viceadmirál Helfrich se s tím nakonec jakž takž vyrovnal a jeho muži byli pokládáni za dobře připravené a motivované. Na Jávě byla dokonce narychlo založená škola pro námořní důstojníky, ale horší to bylo s pozemním personálem, takže (...)