Přesně před 60.lety začala jedna z nejdramatičtějších epizod studené války.
V červnu 1948 se Sovětský svaz rozhodl zablokovat celý západní Berlín od okolního světa. Akce začala nenápadně dne 12.6.1948 kdy sověti oznámili že dálnicš vedoucí do Berlína bude uzavřena kvůli opravám. Tři dny nato byli uzavřeny všechny pozemní komunikace vedoucí do sovětského sektoru.
Tento čin již rozpoutal vášnivou debatu mezi spojenci – USA, Velkou Británií a Francií. Velitel amerických sil v západním německu generál Clay chtěl řešit tento problém vojenskou silou a blokádu prorazit. Prezident Truman a náčelník generálního štábu, který byl tou dobou v Evropě, ho ale uklidnili a hledali další řešení.
Jako jediné řešení jim stále vycházelo zásobování ze vzduchu. S tímto souhlasili i britové ale francouzi byli silně skeptičtí a nevěřili v úspěch této obrovské operace, kdy bylo třeba denně dopravit do Berlína více jak 4000tun surovin potřebných k přežití 2 milionů němců žijících v západním Berlíně.
Veškeré tyto položky a další informace jsou na http://en.wikipedia.org/wiki/Berlin_Blockade
Sověti si nechtěli připustit úspěch této operace neboť vycházeli ze zkušeností z bojů u Stalingradu a tam zkušenosti veleli jasně.
Po odsouhlasení všech detailů, byla akce pojmenována „Operation Vittles“(v Anglii „Operation Plainfare“. Francouzi, tou dobou již zaneprázdněni v Indočíně se akce ze začátku nezúčastnili. Operace začala 28.6. a doba trvání se předpokládala na 3 týdny. To že se z ní stane nejdelší letecká historie trvající pomalu celý rok s tím nikdo nepočítal.
Spojenci využívali tři letové koridor pro přílet do Berlína viz mapa:
Slabinou Berlína byly letiště. První Gatow v britském sektoru a druhé Tempelhof v americkém. To druhé bylo silně počiněné bombardováním na konci války. A tady přicházejí na scénu ženisté.
852.ženijní letecký pluk byl ihned po válce umístěn v Berlíně s úkolem opravit runway a letištní zázemí, aby se mohli opět rozjet mezinárodní lety z tohoto letiště. Ženisté použili makadan jako základ a na to položili beton. Na tento pak položili děrované železné pláty. To všechno byl válečný způsob zřizování letišť. Samozřejmě že nevyhovoval potřebám tak husté dopravy a brzy došlo k velkému opotřebení a runway se stala nebezpečnou. Ženisti byli rozmístěni podél runwaye a zasypaváli každou díru pískem a zalévali tekutým asfaltem. Zatímco prováděli tuto činnost jeden hlídal přibližující se letadlo.
Po 14 dnech této namáhavé práce, ale stejně letiště v Tempelhofu již nebylo schopno vydržet nápor letecké dopravy a tak byl 8.7. vydán další úkol ženistům: „Provést průzkum a vytipovat vhodné oblasti k postavení nového letiště“.
Plukovník Reginald Whitaker, který velel v té době ženijnímu vojsku rozmístěnému v západní Německu se tohoto úkolu zhostil s malou skupinou skupinou ženistů od žp a průzkum začal na konci červenci. Parametry letiště měli splňovat soudobé standarty. Délka runwaye byla stanovena na 5.500 feetů, cca. 1.7km a její šířka na 140 feetů, cca.50m. Podařilo se jim nalézt vhodný prostor v oblasti Tegel, ve francouzském sektoru. Tento prostor nebyl tak obklopen budovami jako letiště Gatow.
Plukovník Whitaker se svojí skupinou odhadli dobu budování do února 1949. To se samozřejmě nelíbilo generálu Clayovi, který stanovil deadline na konec prosince. Tento termín si vyžádal další zdroje a to jak lidské tak materiální, jelikož ženisté nebyli vybaveni těžkou stavební technikou. Na úkol bylo vyčleněno 150 ženistů a 15 důstojníků a něco málo ženijní techniky ale to nestačilo. A tak se začali ženisté prát o místo v letadlech pro svojí techniku, cement a asfalt, kerým muselo ustoupit jídlo a uhlí.
Samotná stavba začala v srpnu a bylo využito najatých německých civilistů a sutě ze zničených domů. Celkové počty najatých dělníků dosáhli 17000 z čehož polovina byly ženy, jak je jasné po válce asi v Německu moc chlapů nebylo. Tito pracovali za 1.20Marky na den a teplé jídlo. Na vytvoření základu letiště hlubokého 50cm byla spotřebována suť z 10 čtvrtí západního Berlína.
Na další vrstvu byl použit štěrk z nepoužívaných železničních náspů. Tehdy poručík Delbridge, popsal dění na letišti, na kterém chyběli válce takto:
„ Moje skupina složená z žen okolo 60 let pracovala bok po boku na zarovnání a utemování štěrkové vrstvy. Jelikož se nemohli ohnout museli jim ženisté udělat delší násady na kladiva. Takto vybavené postupovaly v řadě vpřed a utěsňovaly štěrk na který se položil asfalt“.
Asfalt byl přivážen do prostoru v 250litrových sudech a pak byl ohříván na otevřeném ohni, dost nebezpečné. Poté byl smíchán s drtí z dlažebních kostek vysbíraných na ulicích Berlína. Rusové protestovali proti odvážení dlažebních kostek a štěrku z kolejí. Nic jim to nebylo platné tak jako při likvidaci rozhlasové věže, používanou sověty, u rodícího se letiště. Tu prostě jednoho dne vzali ztečí francouzští vojáci s ženisty a pod bajonety vyvedli sovětskou obsluhu ven. Poté ženisti provedli svou část úkolu - věž odpálili.
Jak probíhala doprava těžké ženijní techniky, která se nevešla do tehdy používaných letadel? Jednoduše ji ženisté na základně v Hanau rozebrali na menší díly a pak ji zase složili dohromady v prostoru letiště. Nějakých 40 kusů této techniky bylo přepraveno tímto způsobem. A tak již v listopadu bylo letiště schopné přijmout první letadla.
V únoru roku 49 začala stavba nové, delší runwaye při které již ženisté používali letecky dopravenou techniku. Zároveň s novou runwayí byly postaveny i kasárna a ubytovny pro posádky přilétajících letadel.
Francouzi se zapojili do přepravy v říjnu se svými kořistními Ju 52, které byli ale použity k zabezpečení vlastních jednotek.
12.srpna se podařilo dopravit 4500tun za jeden den, množství tolik potřebné pro přežití v západním Berlíně. Největší množství potravin bylo dopraveno na velikonoce roku 1949 a to skoro 13000tun ve 1 398letech, což znamená že pomalu každou minutu přistálo jedno letadlo. Blokáda byla ukončena ze sovětské strany 12.května 1949, ale letecký most pokračoval až do 30.září 1949, na přání generála Claye, který se obával další blokády.
