V zimě 1942/43 se ukázala proti Rusům vhodná taktika opěrných bodů, ovšem v létě nebylo toto vhodné.
V roce 1943 si Hitler uvědomil, že úplná porážka Sovětů před západními spojenci (hrozící invaze do Evropy) je nepravděpodobná a rozhodl se nutit Rusy do remízy. U Kursku měli Němci opět ukázat svou sílu spočívající v mobilním válčení. Stalin se ovšem o připravované ofenzívě dozvěděl od špiónů a chtěl udeřit jako první. Nicméně rada od Žukova zněla - vyčkávat a nejprve vyčerpat německou ofenzívu. Německé zpoždění v zahájení operace Citadela dalo Sovětům čtyři měsíce ve kterých se mohli připravovat a s každým dalším dnem opevňovali kurský výběžek.
Ačkoliv si Němci byli dobře vědomi ruské obrany, ofenzíva byla přesto zahájena. Snad si Hitler myslel, že jsou Němci dostatečně připraveni - shromáždili 200 nových tanků Panther, 90 Ferdinandů, výtečné těžké tanky Tiger, poslední modely Panzer IV a útočná letadla Henschel Hs 129. Celkem asi 2700 tanků, 1800 letadel a 900 000 mužů. To byla největší koncentrace německých sil co kdy měla bojovat. Ofenzíva začala 4. července 1943 odpoledne, kdy letadla Junkers Ju 87 začaly bombardovat ruské linie pro vytvoření mezer na severu. Pak pokračovalo německé dělostřelectvo a pak 3. obrněný sbor.
Na jihu 2. obrněný sbor SS zahájil předběžné útoky, ale setkával se s houževnatým odporem, do boje musela být vyslána vojska vybavená plamenomety. Do této doby získal Žukov informace od německých zajatců a rozhodl se pro dělostřelecké ostřelování německých pozic.
Skutečná bitva začala až 5. července 1943. Rusové vědomi si přesného času shromažďování nepřítele na nástupních prostorech, zahájili masivní dělostřelecké odstřelování deset minut před zahájením německého útoku. Brzy následovaly masivní útoky sovětského letectva na základny Luftwaffe v oblasti. Příští hodiny se tak změnily pravděpodobně v největší leteckou bitvu.
Němci se nakonec nedokázali vyhnout velkému přímému boji. Za několik dnů následovalo největší tankové střetnutí - přes 1500 tanků se ocitlo v blízkém kontaktu. Bitva se rychle zvrhla do nesmírného množství zmatených malých akcí jednotek, často v blízkosti. Boj zuřil celý den a až na večer se dokázaly od sebe obě strany uvolnit. Německé ztráty dosáhly přes 300 tanků. V té době byla bitva ještě v rovnováze. Německé síly na jižním křídle se sice vyčerpaly, ale současně stály před stejně slabou ruskou obranou a měly vynikající pozici pro útok, po proražení obrany by už dosáhly města Kursk. Německé zálohy byly připraveny pro tento moment. Němci mohli bitvu ještě vyhrát.
A pak, všechno se změnilo
11. července se spojenecké síly vylodily na Sicílii. Hitler seznámil von Klugeho a von Mansteina ve Wolfschanze v Polsku (východní Prusko), že se rozhodl odvolal Citadelu. Manstein protestoval a argumentoval, že bitva může být ještě rozhodnuta v německý prospěch. Ovšem Hitler řekl, že na severu byla ofenzíva neúspěšná. Klešťový manévr je obvykle úspěšný, když se podaří spojit obě útočící křídla. Ovšem plány jdou překazit, když je odraženo jedno křídlo ofenzívy. Ačkoli bitva nebyla jasným vítězstvím pro Sověty, Němci utrpěli jasnou porážku. Jejich plány pro rok 1943 byly „v pytli“. Navíc byla otevřena další fronta v Itálii. Obě strany utrpěly velké ztráty, ale jen Sovětský svaz měl dostatek pracovní síly a průmyslového potenciálu, aby se dokázal z bitvy zotavit.
Výsledky pro obě strany byly předvídatelné - německá armáda šla od té doby od porážky k porážce, zatímco se Hitler pokoušel osobně řídit každodenní operace. Ovšem sovětská armáda – generálové získali více svobody v rozhodování.
Kursk 1943 mapa.
