Zde viz mapu
na které je vidět, na která místa se podařilo, do doby útoku, navozit Japoncům z celého Malajska dělostřelecké baterie a oddíly, se všemi rážemi děl. Vše do doby útoku spuštěného v noci z 8. na 9. února 1942, /je zde vidět i realizace plánu útoku, mezi 8. až 15. únorem, kdy byl přijata Brity kapitulace/, mapa je volně přístupná na několika webech.
Již řečené historické prameny - Válka v Pacifiku. Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt, str. 50 až 89., Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner, str,118 až 144, ale i Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt, str. 231 až 268, ale stejně a podobně hovoří i ostatní historické prameny uvedené v Použité podklady, říkají, píší o dalším, a já cituji:
"Útočníci (kteří přežili v noci z 8. na 9. únor vylodění, spíše vojáci z třetí japonské vyloděné vlny) se vyhnuli zbylým kulometným hnízdům a opěrným bodům obrany a ve skupinách po třech, po pěti, napadali obránce ze zadu, ničili obranná postavení a pomalu získávali iniciativu. Tam, kde obráncům došlo střelivo, docházelo k boji muže proti muži. Vytvořenými mezerami pronikali Japonci do vnitrozemí.
V australské obraně zavládl chaos. Většina důstojníků padla, nebo byla zraněna a součinnost jednotek a jejich spojení přestaly existovat.
V nastalé tmě celé skupiny Australanů ztratily orientaci a během zmateného ústupu se dostaly až do Bukit Timah. Někteří vojáci dokonce skončili až v samotném Singapuru, kde byli znovu vyzbrojeni, přiděleni k jiným jednotkám a znovu vysláni do boje.
Dopoledne 9. února (1942) okolo desáté hodiny - méně než 12 hodin po zahájení útoku - přestala být australská 22. brigáda, která zajišťovala obranu severozápadní části ostrova, bojeschopnou jednotkou.
Poslední možností, jak zachránit situaci, by bylo provedení rozhodného protiútoku. Nedošlo k němu z velice jednoduchého důvodu. Generál Bennett (zde viz foto
generála Gordona Benneta, foto je volně přístupno na několika webech) dal totiž zálohy, vyčleněné pro tento protiútok k dispozici generálu Taylorovi, veliteli 22. brigády, a právě tyto jednotky utrpěly těžké ztráty během bojů na pobřeží.
Zbylá letadla, deset stíhaček typu Hurricane a čtyři zastaralé Swordfish, dostaly rozkaz zaútočit za rozbřesku na japonské předmostí. Byla to labutí píseň obrany, protože brzy po startu britské stroje narazily na skupinu asi 80 nepřátelských letadel, blížících se k Singapuru. Několik japonských bombardérů bylo sice sestřeleno, ale ke koordinovanému útoku na vyloďovací oblast nedošlo."
Bylo poledne dne 9. února 1942, když generál Jamašita dostal hlášení, že se japonští vojáci z 5. a 18. divize úspěšně vylodily, prolomily britskou obranu, a již poměrně hladce, postupují jejich úderné oddíly do vnitrozemí ostrova Singapur. Velmi rychle tak byla západní část ostrova v rukou japonských jednotek, které nejprve obsadily letiště Tengah u Ama Keng a po krátkém boji donutily australské obránce k ústupu. V bezvýchodné situaci, která nastala, byl generál Taylor nucen stáhnout celý zbytek své brigády za Jurongovu silnici, kde se jeho ustupující oddíly začaly snažit o vybudování, alespoň nějaké, improvizované, obrany.
Ale japonský útok nepostupoval tak docela podle plánu. Zdálo se jako nepochopitelné, ale jsou na to historické zápisy, že i u toho kdo jasně vyhrával, v době útoku, pokračovaly v japonském nejvyšším velení, dál spory a naschvály.
K tomu nyní již řečenému, historické prameny - Válka v Pacifiku. Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt, str. 50 až 90., Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner, str, 86 až 144, ale i Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt, str. 231 až 268, ale stejně a podobně hovoří i ostatní historické prameny uvedené v Použité podklady, které říkají, píší, o dalším dění, a já cituji:
"Za japonskou 5. divizí měla následovat v útoku gardová divize, ale její velitel Nišimura úmyslně pozdržel přesun divize přes Johorskou úžinu. Měl pocit, že ztratil Jamašitovu důvěru během bitvy u řeky Muar. Rozzuření Japonci, zaskočeni tuhým odporem, popravili během bitvy asi 200 zraněných, které tam zanechaly ustupující australské a indické brigády. Během bitvy byl zraněn velitel třetího gardového pluku a Jamašita jmenoval novým velitelem jeho nástupce. Nišimura se urazil, byl přesvědčen, že Jamašita překročil svou pravomoc a rozhodl se, že bude dělat potíže. Jamašita se proti svému zvyku rozčílil, dal Nišimurovi rozkaz a ultimatum a gardová divize se dala na pochod.
Po setmění 9. února připlul generál Jamašita se svým štábem k ostrovu. Když vystoupil na břeh, plukovník Tsuji (zde viz foto
, na kterém je plukovník Tsuji, foto je volně přístupné na několika webech.) cítil, že se mu něco hýbe pod nohama. Rozsvítil baterku a zjistil, že na zemi leží v řadách svázaní britští a australští zajatci.
Generálu Bennettovi se zatím, dočasně, podařilo stabilizovat situaci na juronské obranné linii. Tento kopcovitý, horský hřeben se táhl asi 3 míle mezi řekou Jurong a přítokem řeky Kranji. Ale stejně jako v Malajsku, ani tady prakticky, kromě terénu, skutečná obrana neexistovala. Předpolí nebylo zaminováno, balíky ostnatého drátu se válely po zemi a chyběl protitankový příkop, stejně jako improvizovaná opevnění a zákopy."
I generálu Percivalovi, se dle zápisů, jevilo, že jurongskou linii bude velice těžké ubránit, a to i jen několik dní.. Nejhorší bylo, že pokud se skutečně nepodaří jurongskou linii ubránit a Japonci jí rychle prolomí, nebude jim v cestě a k dobytí Bukit Timahu již stát takřka nic. Prolomení nepřipravené obrany tak bylo fakticky, již jen otázka času... Generál se opět musel rozhodnout. A co dál? Vždyť Bukit Timah, jehož dobytí byl jasné, ležel jen 8 km severozápadně od města Singapur. Otázka zněla: Ustoupit do východní části ostrova, nebo se snažit vybudovat obrannou linii okolo města Singapur?
Generál Percival (zde viz foto
na kterém je sir Arthur Percival, foto je volně přístupné na několika webech) se pak konečně rozhodl pro tu druhou variantu, neboť se mu jevilo, že by všechny zbývající sklady, nemocnice a poslední fungující vodní rezervoáry určitě padly nepříteli do rukou...!
"Večer 9. února 1942 oznámil generál Percival své plány Heathovi (zde viz foto
, na kterém je Lt_generál Heath, foto je volně přístupné na několika webech.) a Simmonsovi a později v noci byly vydány tajné pokyny pro všechny velitele brigád a jejich štáby. A opět došlo k nedorozumění.
Generál Bennett vydal rozkaz k zaujetí nové obranné pozice na základě pokynů, které byly vydány velitelům brigád. Tyto pokyny upřesňovaly koordinaci ústupu a opouštění jurogonské linie, a to tak, aby ji bylo možno udržet co nejdéle... Jednotlivým brigádám určovaly nové specifické úseky obrany, které měly být obsazeny teprve až po všeobecném ústupu z jurongské linie.
Když tyto pokyny četl velitel 27. australské brigády generál Maxwell, vyrozuměl, že musí ustoupit na novou pozici okamžitě. Nejen, že to provedl, ale navíc to Bennettovi neoznámil.
Generál Taylor, velitel 22. brigády (zde viz foto
na kterém je gen. H. B. Taylor, velitel 22. brigády, foto je volně přístupné na několika webech.), která držela střed jurongské linie, dostal hlášení, že 27. brigáda vyklízí pozice a rovněž dal rozkaz k ústupu. Tím se vytvořila mezera, do které pronikly čelní úderné jednotky japonské 5. divize a tento průlom už nebylo čím zatarasit a jen usilovný a dobře vedený ústupový boj statečných Australanů zabránil katastrofě. Obrana jurongské linie se zhroutila předčasně.
Taková tedy byla situace, když 10. února 1942 přijel generál Wavell na poslední návštěvu ostrova."
Kapitulace Singapuru.
Již první den po vylodění se útočící jednotky obou dvou japonských divizí, hned 9. února 1942, zachytily na ostrově a pomalu začaly postupovat směrem na Bukit Timah, který je klíčovým bodem k veškeré obraně Singapuru. Celý den se bojovalo o každý čtvereční metr půdy a Japonci pomalu, ale jistě, rozbíjeli jednotlivá střediska odporu ustupujících Australanů.
Australské oddíly za boje ustupovaly za linii vedoucí severně od ústí řeky Jurong, a to až k východnímu rameni řeky Kranji. Pravě tady chtěl tehdy, generál Gordon Bennett Japonce zadržet. Chtěl tím zabránit obsazení důležité silnice, která vedla od jižního konce hráze přes Bukit Timah přímo do Singapuru.
"Pokud by se podařilo Japoncům silnici obsadit, jejich tankové a motorizované jednotky by mohly dorazit do města Singapuru během několika hodin. A v Bukit Timah byl největší sklad střeliva a zbraní na celém ostrově.
V Tokiu ve stejnou dobu připravovali důstojníci hlavního císařského štábu denní operační hlášení císaři Hirohitovi. Informace ze Singapuru byly kusé a zmatené a v hlavním štábu vládla značná nervozita.
Císař nebyl spokojen s dosavadním průběhem války a tvrdošíjná obrana amerických a filipínských jednotek na Bataanu mu dělala starosti. Jedenáctého února slaví celé Japonsko svůj národní svátek Kigensetsu a císař si přál oslavit tento velký den stejně velkým vítězstvím. Na Bataanu se Japoncům nedařilo a císař upínal své naděje k Singapuru.
Terauči se spojil s Jamašitou a tentýž den oznámil do Tokia radostnou zprávu - armáda plní svůj slib a císař může začít s oslavami Kigensetsu. Výšina Bukit Timah, strategicky nejdůležitější bod obrany Singapuru, bude dobyta příštího dne.
Jamašita si klidně mohl dovolit takové tvrzení, protože už 10. února 1942 Japonci jurongskou linii prorazili a sám Bennett pochopil, že tato linie existovala spíš ve fantazii Percivalova štábu než ve skutečnosti."
Ve stejnou dobu přiletěl, a to již naposledy, generál Wavell, z Jávy do Singapuru. Po příletu vyhledal generála Percivala ve Fort Canning, což bylo kousek od Singapuru, a spolu se pak vydali za generálem Bennettem. To co viděli po cestě byl jen chaos, obraz destrukce a zmaru. Nedávno ještě krásné město Singapur leželo v troskách a hořelo na všech stranách. Japonská dělostřelba a bombardování zasáhly vodní rezervoáry a tak obyvatelstvu chyběla voda, trpělo i nedostatkem potravin Na trávnících v parcích , ale i jen v ulicích ležely stovky raněných, neboť všechny pomocné a improvizací zřízené pomocné ošetřovny v kinech, restauracích a i veřejných budovách byly již dávno přeplněny.
Japonské bombardéry nerušila protiletadlová palba, letouny kroužily nad městem Singapur a do různých míst dopadala rušivá dělostřelecká palba, která ničila komunikace a tím ještě více zvyšovala zmatek ve městě.
V improvizovaném úkrytu u generála Bennetta proběhla krátká porada s Wavellem a Percivalem, která jasně ukazovala, jurongskou linii obrany britských vojsk je možno udržet jen pár hodin. Poté se Percival s Wavellem vrátili do Fort Canningu, kde generála Wavella očekával telegram od Winstona Churchilla, který zněl:
" Boj je nutno dovést do hořkého konce... Obránci mají početní převahu a musí vynaložit veškeré úsilí na rozdrcení nepřítele. Velitelé jsou povinni bojovat do posledního muže a padnout se svými vojáky. V sázce je čest britského Impéria a jeho armády. Spoléhám na vás, že nepodlehnete depresi a momentální slabosti..."
