Bagration 1944 V. Rudá armáda Č 1.
Díl V.
Část 1.
Protože jsme si popsali poslední přípravy Němců pro obranu letního tažení 1944, je nutné říci něco i o posledních přípravách Sovětů před operací „Bagration“.
Sovětská vojenská věda za 3 roky krutých a těžkých bojů vyspěla. Její velitelé i vojáci (kteří přežili 3 roky porážek a vítězství), se stali nejmocnější vojenskou silou světa.
Nejvyšší sovětští velitelé a STAVKA již dříve pečlivě připravovali jednotlivé útočné operace. Příprava operace „Bagration“ však předčila vše co do té doby sovětská vojenská věda zplodila. Příprava operace „Bagration“ byla grandiózní.
Během měsíců května a začátku června 1944 je dokončováno soustřeďování vojsk a materiálů všeho druhu.
Sověti k operaci „Bagration“ (Běloruská operace) a k navazujícím operacím připraví 2 500 000 vojáků (v prvém sledu je to 1 250 000 lidí). Dále připraví, podle nejnovějších údajů, 22 000 děl a minometů a 2 000 Kaťuší (dle starých údajů je to dokonce 45 000 děl, minometů a Kaťuší). Dále dle nových údajů je to 4 080 tanků a SHD (dle starých údajů je to dokonce 6 000 tanků a SHD). K podpoře operace ve vzduchu je připraveno dle novějších údajů přes 6 000 letadel (dle starých údajů je to 7 000 letadel).
Proti tomu stojí Němci v obraně a mají 800 000 mužů a celkově asi 500 tanků a SHD.
Do začátku operace „Bagration“ štáby Rudé armády rozpracují celý plán ofenzívy až na jednotlivé prapory a pluky.
Jak vypadal konečný plán „Bagration“ a jaká je stručná charakteristika sovětských velitelů frontů, kteří mají plán provádět.
Nejprve je třeba si říci, že STAVKA, a je to jejím zvykem v celé historii války na Východě, pověřila své 2 maršály, Žukova a Vasilevského koordinací částí operace „Bagration“.
Maršál Vasilevskij koordinuje sever operace „Bagration“, tj. 1. Baltský front a 3. Běloruský front.
Maršál Žukov je pověřen jižní části operace „Bagration“, tedy 1. a 2. Běloruský front.
Na severu (v působnosti Vasilevského) 1.Baltskému frontu velí generál I. Ch. Bagramjan (říkalo se o něm, že je chráněnec Žukova). Generál Bagramjan dříve velel např. 11. armádě v Západním frontu, od listopadu 1943 převzal velení 1. Baltského frontu (vystřídal Jeremenka).
Součástí 1. Baltského frontu jsou 3 sovětské armády. Jsou to 4. útočná (nejvíce na severu), 6. gardová a 43. armáda.
Bagramjanovým úkolem je rozdrtit německé severní křídlo 3. TA a přerušit spojení mezi německými skupinami armád Sever a Střed. Zároveň má jeho 1. Baltský front krýt celé severní křídlo operace „Bagration“. Sovětská 43. armáda, která operuje na levém křídle Baltského frontu má ze západu obklíčit Vitebsk a potom operovat v součinnosti s útočícím pravým křídlem 3. Běloruského frontu.
Velitelem 3. Běloruského frontu je generálplukovník Čerňachovskij, tento 38letý vysoký důstojník je svým původem Žid. V Rudé armádě není běžné, aby 38letý důstojník byl generálplukovníkem a velel frontu. Generálplukovník Čerňachovskij velmi úspěšně velel 60. armádě u Kurska a později se svou 60. armádou podílel na osvobozování Ukrajiny.
Nyní měl generálplukovník Čerňachovskij se svým 3. Běloruským frontem prorazit německou obranu v prostoru mezi Vitebskem a Oršou a postupovat na Minsk, Moloděčno a potom dál na litevský Vilnius.
Právě u Čerňachovského je dislokována 30 km od Smolenska slavná 5. GTA generála Rotmistrova, která se tam přemístila z Ukrajiny. Čerňachovskij s ní však disponovat nebude, je to záloha STAVKY.
Rotmistrovova 5. GTA bude zasazena do boje (na rozkaz STAVKY) až vševojskové armády prorazí německou obranu.
Čerňachovskij má pro svůj útok připravenou 39. armádu, 5. armádu a 2. GA.
Pod koordinací Žukova, na jih od 3. Běloruského frontu operuje 2. Běloruský front.
Maršál Žukov, když ve svých pamětech hovoří o 2. Běloruském frontu, rozvádí rozhovor o sovětské vojenské terminologii. Vysvětluje, že v sovětské vojenské terminologii existují tyto termíny: Hlavní úder, nebo Postraní, nebo Vedlejší úder. Když Hlavní úder zasazují 2 fronty, nazývá je sovětská terminologie: Mohutný úder dvou frontů.
Zde tedy u 2. Běloruského frontu je to tedy Postraní, nebo Vedlejší úder.
Velitelem 2. Běloruského frontu je jmenován nově generál G. F. Zacharov, veterán z Občanské války. Do řad Rudé armády vstoupil v Petrohradu v roce 1917 a tehdy byl zařazen k dělostřelectvu. Postupně vystřídal v Rudé armádě mnoho i vysokých velitelských funkcí. Nyní ho Stalin určil jako velitele 2. Běloruského frontu. Vystřídal v této funkci generála I. E. Petrova, o kterém politický komisař Mechlis ve vojenském výboru SSSR řekl, cituji:
„…je neustále příliš nemocný na to, aby mohl zastávat současnou funkci.“
Na svém prohlášení Mechlis trval a bylo to. Generál I. E. Petrov šel prostě z funkce.
Úkolem 2. Běloruského frontu generála G. F. Zacharova bylo, že měl postupovat svou 31. A, 33. A, 49. A a 50. A v součinnosti s 3. Běloruským a 1. Běloruským ve směru na Minsk.
