SFRJ - měla zadrátované hranice?

[Fricoolinek]

Chtěl bych se zeptat - měla SFRJ zadrátované hranice? Jak případně s Maďarskem, Rumunskem, Bulharskej si Albánií, tak naopak s Řeckem, Itálií či Rakouskem?

[GlobeElement]

Zadrátované ne, ale hlídané ano. S trochou štěstí bylo možné utéct z Jugoslávie do Itálie - ale taky se mohlo stát, že člověka chytí a dostane trest za nelegální překročení hranic.

Oni Jugoslávci se po zhroucení ekonomiky hromadně vydávali na západ za prací, takže hlídat hranice by nedávalo žádnou logiku.

[Fricoolinek]

A hranice se zeměmi VS tedy drátované nebyly? Nemohli třeba se pokoušet Bulhaři unikat přes SFRJ do Řecka?

[Fricoolinek]

A hranice se zeměmi VS tedy drátované nebyly? Nemohli třeba se pokoušet Bulhaři unikat přes SFRJ do Řecka či Maďaři do Rakouska - přes "trojmezí"?

[GlobeElement]

Ze strany Jugoslávie ne. Ale ze strany oněch států VS to hlídané bylo, i když ne tak razantně, jako hranice s Rakouskem.

[Zemakt]

Kámoš takhle "emigroval" do dnešního Slovinska, tuším že někde u Jesenice, když přešel kopec potkal pár "myslivců", načež se jich ptal kudy tudy. No, vyklubali se z nich pohraničníci, dostal pár facek, kopanec do zadku a skončil zpátky v Rakousku. Bez záznamu se stihl vrátit.

Bylo to v létě 89

[kenavf]

Do Juhoslávie sa naši ľudia asi väčšinou dostávali v rámci rekreácie keď im bola udelená/vydaná "doložka do Juhoslávie a devizový príslub". Do ostatných krajín RVHP(NDR,Polsko,Maďarsko,) stačila "obyčajná doložka". Zadrátované boli všetky krajiny RVHP(neviem ako to bolo na hrebeňoch v Tatrách). Takže utekať "cez dráty" aj do Maďarska by bolo problémové. Jednalo sa asi o to že kto sa dostal do Juhoslávie(legálne) tak išiel na Taliansku alebo Rakúsku hranicu cez ktorú sa dalo prejsť. Ako to bolo komplikované alebo nebezpečné, to neviem.

[Zemakt]

Tak tak, byli jsme tam takhle komplet rodinka. Škoda 100 švédská zelená. Máma, táta a dva kluci. No, fotřík neměl koule. Dodnes toho nelituje nikdo z nás.

[redy]

Tady je článek o podobě hranic s Jugoslávií ze strany Bulharska: http://pohranicnik.blogspot.com/2012/05 ... lismu.html

Jugoslávie asi žádnou "železnou oponu" (moná s výjmkou prvních let po válce) nestavěla, vzhledem k množství občanů SFRJ, kteří legálně cestovali pracovat do zahraničí by to bylo zbytečné. Jestli někde byla hranice silněji chráněna, tak - myslím, je to pouze můj dohad - ne na hranicích se "Západem", ale spíš s Albánií.

[GlobeElement]

Hranice mezi NDR a Polskem byla chráněna stejně, jako hranice mezi Bulharskem a Jugoslávií. Ale hranici mezi ČSSR a PLR bylo možné bez problémů přejít. V horách se ani nedala poznat.
Všechny vnější hranice socialistického tábora byly zadrátované. Ne všechny byly zaminované.

[vodouch]

S československo-polskou hranicí mám zkušenost na Cestě československo-polského přátelství (dneska jen česko-polského). Cesta se vinula po hranici, tu kousek v Česku, tu kousek v Polsku. Když se člověk držel cesty, bylo vše v nejlepším pořádku. Když z cesty na území bratrského státu sešel, kde se vzal tu se vzal pohraničník (i na nezalesněných úsecích, kde naprosto neměl možnost se ukrýt) a člověka nekompromisně vracel na cestu.

[parmezano]

Z Jeseníku do Opavy a Ostravy je nejkratší cesta vlakem přes polskou stanici Glucholazy, až do roku 1955 museli cestující vlakem do obou měst , to objíždět přes Zábřech , Olomouc. V roce 1955 byla sjednána dohoda mezi ČSR a Polskem o průjezdu našich vlaků ze stanice Jindřichov ve Slezku do Mikulovice přes polskou stanici Glucholazy( tzv. peáž) . V obou směrech musí naše vlaky zastavit ve žst. Glucholazy , protože je tam úvrať( lokomotiva tam musí objet po jiné koleji na opačnou stranu vlaku , aby se vlak mohl vrátit zpět do ČSR , po jiné trati). A do roku 1992 , byla v jízdním řádu pro této linky , poznámka , že ve stanici Glucholazy , je zakázán výstup našich cestujících z vlaku po dobu pobytu vlaku ve stanici Glucholazy . Podobně to bylo i na lince Liberec -Varnsdorf v německé stanici Zittau.

[ringlett]

S československo-polskou hranicí mám zkušenost na Cestě československo-polského přátelství (dneska jen česko-polského). Cesta se vinula po hranici, tu kousek v Česku, tu kousek v Polsku. Když se člověk držel cesty, bylo vše v nejlepším pořádku. Když z cesty na území bratrského státu sešel, kde se vzal tu se vzal pohraničník (i na nezalesněných úsecích, kde naprosto neměl možnost se ukrýt) a člověka nekompromisně vracel na cestu.

Tohle můžu potvrdit, v pozdních osmdesátkách, jsme tam byli také, po hřebenech Krkonoš, cestička z různých stran hraničních kamenů. Děda udělal pár kroků na polskou stranu aby si nás vyfotil a nefotil proti slunci a v tu ránu se z třiceticentimetrové kleče vynořila dvojka polských pohraničníků jako by vystoupila z mlhy a začala ho expedovat zpět na stezku. Bylo by to úsměvné kdyby si tenkrát jeden z nich nedržel odstup stranou a nepřehodil samopal ze zad pěkně do rukou.

[Zemakt]

( tzv. peáž)

Shodou okolností jsem nedávno gůglil co to vůbec peážní vlaky jsou, v návaznosti na knihu Válka o červeného medvěda. Načež jsem posléze zjistil, že mi jich za barákem denně projíždí pěkný pár kousků a že některými jezdím do Chebu na pivko

[Fricoolinek]

https://mapy.cz/s/jecarugefa

Plesná - Vojtanov?

[Zemakt]

Frantovky. Obecně se to dá ale vztáhnout na žel. propojení Bavorska a Saska. Jezdí tu německé spoje s ČD personálem.

[Alfik]

Z Jeseníku do Opavy a Ostravy je nejkratší cesta vlakem přes polskou stanici Glucholazy, až do roku 1955 museli cestující vlakem do obou měst , to objíždět přes Zábřech , Olomouc. V roce 1955 byla sjednána dohoda mezi ČSR a Polskem o průjezdu našich vlaků ze stanice Jindřichov ve Slezku do Mikulovice přes polskou stanici Glucholazy( tzv. peáž) . V obou směrech musí naše vlaky zastavit ve žst. Glucholazy , protože je tam úvrať( lokomotiva tam musí objet po jiné koleji na opačnou stranu vlaku , aby se vlak mohl vrátit zpět do ČSR , po jiné trati). A do roku 1992 , byla v jízdním řádu pro této linky , poznámka , že ve stanici Glucholazy , je zakázán výstup našich cestujících z vlaku po dobu pobytu vlaku ve stanici Glucholazy . Podobně to bylo i na lince Liberec -Varnsdorf v německé stanici Zittau.

V l. 1968-1971 se muselo vystoupit, vlak byl prohledáván, stejně tak náhodně vybr. cestující. Zvl. na vánoce r. 1968, s dětmi, apod., to bylo velmi záživné. A vzhl. k tomu, že Poláci byli jeden z "bratrských" národů, a zvl. v tomto kraji to byli právě Poláci kdo nám "pomáhal zvládat kontrarevoluci", si vyslechli vojáci dost nadávek.
Zvláštní bylo, že na rozdíl od vojáků SSSR (kteří byli alokováni mj. v Jeseníku), kteří se styděli, a svou "pomoc" se snažili omlouvat tím, že museli poslechnout rozkaz, tak Poláci se chovali jako zmrdi... což dodnes vede u mnoha starších lidí z býv. SM kraje ke krajnímu znechucení čímkoli polským... stejně jako "kauza Těšínsko" apod

[Martan]

Z Jeseníku do Opavy a Ostravy je nejkratší cesta vlakem přes polskou stanici Glucholazy, až do roku 1955 museli cestující vlakem do obou měst , to objíždět přes Zábřech , Olomouc. V roce 1955 byla sjednána dohoda mezi ČSR a Polskem o průjezdu našich vlaků ze stanice Jindřichov ve Slezku do Mikulovice přes polskou stanici Glucholazy( tzv. peáž) . V obou směrech musí naše vlaky zastavit ve žst. Glucholazy , protože je tam úvrať( lokomotiva tam musí objet po jiné koleji na opačnou stranu vlaku , aby se vlak mohl vrátit zpět do ČSR , po jiné trati). A do roku 1992 , byla v jízdním řádu pro této linky , poznámka , že ve stanici Glucholazy , je zakázán výstup našich cestujících z vlaku po dobu pobytu vlaku ve stanici Glucholazy . Podobně to bylo i na lince Liberec -Varnsdorf v německé stanici Zittau.

Někdy koncem 80tých jsem tím vlakem jel. V Glucholazech mě překvapilo, že na nástupišti bylo rozestavených několik polských pohraničníků s připravenými samopaly. Jinak bylo nástupiště prázdné. Z druhé strany vlaku byl drátěný plot a opět sestava pohraničníků.
Dokonalá ukázka "bratrského socialismu" v praxi.
Vyrůstal jsem ve Slezsku v Javorníku asi 3km od polských hranic. Hranice byla volná a nebýt "patníků", cedulí a pěšiny vyšlapané na polské straně od jejich pohraničníků, tak by člověk nepoznal, že tam nějaká hranice je. Z naší strany hlídaná nebyla, ale Poláci ji hlídali docela dost.
V nedaleké Bílé Vodě měli (nevím jestli ještě mají) kuriozitu. Na dvou místech jste mohli bez problémů a dokladů překročit hranici:
- Prvním místem byl kostel, kde oltář byl v Polsku, ale zbytek kostela u nás.
- Druhým místem byla jedna klášterní zahrada, která byla celá v Polsku. Řádové sestry tam měly ovocný sad a obrovský sušák na prádlo.

[Alfik]

Na Javornicku, na Krnovsku, i na Opavsku - mimo hory, se dalo překročit kdekoli. Byla tam jen mez, mezi poli. V obd. "polských problémů" se tam akorát vyorala a vysmýkala taková "čára" z několikametrového, neosetého pole-role, to se muselo obnovovat a jednou denně si ji Pl. pohraničníci zkontrolovali jestli na ní nejsou stopy (děcka jim je dělaly schválně ), a jinak nic. A polští vojáci hlídali jen na horách a v těch Glucholazech na peróně
Ostatně obec Bernartice je na tom jako Těšín - pokračuje v Polsku coby Dziewietlice
Cesta odtud na Krnov jde po hranici skoro celá, škarpa je státní hranice.

[parmezano]

Až do postavení "berlínské zdi" , střežily hranici s NDR dvě pohraniční brigády Karlovarská a Děčínská. Hranice se se státy VS střežily "Pohraniční oddělení SNB", vyjma hranice s Maďarskem na Dunaji , tu střežily dva poříční oddíly " Bratislavské "brigády PS.