ÚTOK NA DAKAR
Operace Menace (Hrozba)
23. - 25. září 1940
Není v historii Royal Navy mnoho operací, které by se dali označit za krach. Bohužel případ plánované operace obsazení západoafrického přístavu Dakar, se za ten krach určitě považovat dá, i když těch příčin, proč a jak k tomu došlo, je celá řada.
Bitevní loď RICHELIEU v Dakaru 23.září 1940, v pozadí zřejmě lehký křižník Montcalm
Poté co spojenec Velké Británie i přes pomoc britského expedičního sboru BEF dne 22. června 1940 podepsal s nacistickým Německem příměří, se ostrovní říše začala obávat toho, jakých vojenských sil a průmyslu se Německo právě u někdejšího francouzského spojence domohlo. Především pak silné francouzské námořní síly dělali britské Admiralitě vrásky na čele. Spojení francouzských a italských námořních sil by totiž dokázalo v plánech britské Admirality nadělat obrovské škody. Kromě jádra plavidel, které kotvili v nově vzniklém Vichistické republice v přístavu Toulon, se Britové obávali i možností, že by se jejich nepřítel zmocnil četných afrických francouzských přístavů, díky kterým by mohla nepřátelská plavidla operovat i na Atlantiku. Tím pádem by se v kritickém ohrožení ocitli jejich zásobovací námořní trasy vedoucí skrz Středozemní moře, ale rovněž kolem afrického kontinentu. Přístav Dakar pak by díky své strategické poloze jedním z těch nejdůležitějších, které nově vzniklá vazalská Vichistická republika držela ve své moci. Britové pak v této fázi bojů Druhé světové války netušili nic o plánech francouzské Admirality, která byla rozhodnuta raději svá plavidla potopit, než aby padli do nepřátelských rukou. Proto se Churchillův válečný kabinet logicky musel snažit zabránit zneužití francouzského loďstva a francouzských přístavů. Operace Menace (Hrozba)
23. - 25. září 1940
Není v historii Royal Navy mnoho operací, které by se dali označit za krach. Bohužel případ plánované operace obsazení západoafrického přístavu Dakar, se za ten krach určitě považovat dá, i když těch příčin, proč a jak k tomu došlo, je celá řada.
Bitevní loď RICHELIEU v Dakaru 23.září 1940, v pozadí zřejmě lehký křižník Montcalm
Po pádu Francie se část loďstva nacházela v britských přístavech, jako například bitevní lodě COURBET a PARIS. Další lodě jako bitevní LORRAINE spolu se třemi těžkými a jedním lehkým křižníkem kotvili v britské Alexandrii (Egypt). Nicméně hlavní část lodí se nacházela v marockých a alžírských přístavech (Casablanca, Alžír, Oran a Mers-el-Kebír, kam před pádem Francie prchli z hlavní základny v Toulonu. Nejmodernější francouzská jednotka v podobě téměř dokončené bitevní lodě RICHELIEU se nacházela v přístavu Dakar. Nedokončená letadlová loď BÉARN spolu s dvojicí lehkých křižníků kotvili na vzdáleném karibském Martiniku. Britové se logicky snažili dost pod svou moc francouzská plavidla, od kterých vůbec nevěděli co mohou v blízké době čekat, což se jim podařilo u některých z nich již dne 3. července 1940. takto se zmocnili lodí, které kotvili v jejich přístavech, včetně těch v Alexandrii, a to za relativně nízkou cenu několika mrtvých na obou stranách. Tento do té doby hladký průběh odzbrojení Francouzů ale narazil na potíže v přístavu Mers-el-Kebír, před kterým zakotvil britský svaz viceadmirála Sommervilla. I když se Britové snažili své někdejší kolegy ve zbrani přesvědčit o vydání plavidel, nebo o některé z dalších vhodných alternativ, tak nakonec ultimátum vypršelo a Britové se tak rozhodli své nové nepřátelé napadnout. Jelikož francouzská plavidla s touto variantou nepočítala a byla poměrně nevhodně uvázaná v přístavu, tak bylo o výsledku de facto již předem rozhodnuto přestože v tomto přístavu kotvila hned čtveřice bitevních lodí. Během několika málo minut se Britům podařilo poškodit bitevní loď BRETAGNE, PROVENCE a bitevní křižník DUNKERQUE. O život přišlo 1.297 francouzských námořníků, což vneslo rozkol mezi do té doby jinak dobré Britsko – Francouzské vztahy. Na základě těchto zkušeností se zbytek francouzského loďstva stáhnul zpět do Toulonu, tj. do dosahu německého vlivu.
Ark Royal v akci
Britové se ale nadále obávali, že by Němci mohli využívat dalších francouzských přístavů. Především pak Dakar vnímali jako velkou hrozbu díky své strategické poloze. Pokud by se Němcům zde podařilo vybudovat ponorkovou základnu, tak by byla ohrožená britská obchodní plavba prakticky v celém Atlantiku. I z toho důvodu Churchill využil nabídky exilového vůdce Francouzů a to generála de Gaulle, který jej přesvědčil, že se místní Vichistická vojenská posádka přidá k jeho Svobodným Francouzům. De Gaulle se snažil ihned v létě 1940 posílit svůj vliv v exilové vládě, což se mu dařilo. Již v srpnu 1940 se k jeho výzvě přidali kolonie Čad, Ubangi-Šari, Kongo a mandátní území Kamerun. Čtvrtá kolonie Gabon se odmítla k De Gaullově hnutí připojit. Navíc do Liberville připlula vichistická ponorka SIDI FERRUCH a krátké poté i transportní loď senegalských střelců v doprovodu ponorky PONCELET. Cílem těchto jednotek bylo nejen chránit kolonii Gabon, ale případně se pokusit obsadit i odpadlá teritoria. Situace se pro Brity v tomto sektoru začala ještě více negativně vyvíjet, to když francouzská admiralita obdržela od Němců povolení k odeslání tří křižníků a tří velkých torpédoborců z Tolounu do západní Afriky. Jednalo se o svaz „Y“.
Na základě aktuálního vývoje Chruchill nadšeně přijal De Gaullův návrh pro obsazení Dakaru. Kor když jej přesvědčil o tom, že jej Francouzi uvítají s otevřenou náručí a tak celá akce proběhne pokojně jen jako formální převzetí moci. Tomu také odpovídali vyslané síly, které byli složené z 4.200 britských vojáků pod velením generála Irwina a 2.400 Svobodných Francouzů, většinou příslušníků Cizinecké legie, která se již dříve účastnila bojů v norském Narviku. Svaz „M“ byl pod velením viceadmirála Johna Cunninghama, dosavadního velitele 1. eskadry křižníků. Za účelem palebné podpory a odstrašujícího příkladu pro případné odpůrce z řada francouzské osádky Dakaru, byl svaz „M“ doplněn o bitevní lodě BARHAM a RESOLUTION s jejich 381 mm děly, O letecké krytí se měla starat letadlová loď ARK ROYAL. Dále byl svaz tvořen křižníky DEVONSHIRE (vlajkový), CUMBERLAND a FIJI, celkem 10 torpédoborci. Svobodní Francouzi pak měli k dispozici avízo SAVORGNAN DE BRAZZA, COMMANDANT DUBOC a COMMANDAT DOMINE. Vlastní vyloďovací jednotky se plavili na několika velkých transportních lodích. Svaz „M“ vyplul z britských přístavů dne 31. srpna 1940, ale již druhý den byl torpédem z německé ponorky U-32 (Jenisch) poškozen křižník FIJI, který se tak musel vrátit do přístavu. Jeho místo narychlo zaujal těžký křižník HMAS AUSTRALIA.
Prvním cílem svazu byl přístav Fretow, kde se měli síly soustředit a následně provést obsazení Dakaru. Operace dostala krycí jméno Menace (Hrozba). Dne 11. září 1940 obdržel velitel svazu „M“ zprávu, že téhož dne Gibraltarem proplul francouzský svaz „Y“ ve výše uvedeném složení tří křižníků a tří velkých torpédoborců. V té chvíli se svaz „M“ nacházel asi 300 mil severozápadně od Dakaru. Cíl francouzského svazu, kterému velel kontradmirál Bourragué, nebyl znám. Svaz bylo složen z křižníků GEORGES LEYGUES (vlajkový), MONTCALM a GLOIRE, a torpédoborců L´AUDACIEUX, LE FANTASQUE a LE MALIN. Asi si kladete otázku, jak se mohl francouzský svaz dostat do Atlantiku skrz Brity střežený Gibraltar? Důvodem byli slabé síly v přístavu „Skály“ a také nevyjasněné kompetence o tom, co mají Britové ohledně francouzských lodí podnikat. Britská Admiralita si záhy uvědomila chyby, že umožnila svazu „Y“ proplout a proto za nimi vyslali bitevní křižník RENOWN. Bylo ale již pozdě, protože Francouzi dne 14. září 1940 zakotvili v Dakaru.
Britové zvažovali, že nakonec bude celá akce odvolána, protože s těmito jednotkami vichistické Francie v Dakaru, se muselo počítat. Avšak Cunningham se nakonec s De Gaullem rozhodli v akci pokračovat. Ve stejný den, tj. 18. září vyplul svaz „Y“ z Dakaru směrem do Liberville, ale postrádal své torpédoborce, které měli malý akční rádius. O čtyři dny dříve byl do Gabonu vyslán křižník PRIMAUGEUT jako doprovod cisternové lodi TARN. Jejich trasu zkřížili britské křižníky CUMBERLAND a AUSTRALIA a následně svaz „Y“ zpovzdálí sledovali. Rovněž křižník PRMAUGEUT byl dostižen křižníky CORWALL a DELHI. Námořní kapitán Goybet byl připraven si cestu probít, ale jeho nadřízený Bourragué se chtěl vyhnout otevřenému boji s Brity a proto kapitánovi nařídil loď otočit a vrátit se zpět do Dakaru. Stejně tak se rozhodl otočit svůj svaz „Y“ a nabrat stejný směr. Zřejmě to v danou chvíli bylo nejlepší rozhodnutí, protože bez potřebného paliva z cisternové lodi, nemohli křižníky ve vzdálených vodách působit. Nicméně Admirál Darlan byl jiného názoru a okamžitě Bourraguá sesadil. Jeho nástupcem jmenoval viceadmirála Lacroixe, který dne 22. září 1940 dorazil do Dakaru.
Samozřejmě všechny tyto předcházející události vedli k tomu, že Britové a Svobodní Francouzi ztratili jakýkoliv moment překvapení, s kterým se v celé akci počítalo. Posádka Dakaru a zde kotvících lodí tak měla dostatek času se připravit na akcí Britů, o jejichž úmyslech asi nebylo potřeba pochybovat díky akcím v Mers-el-Kebíru i jinde. Když se ráno dne 23. září 1940 objevil svaz „M“ před Dakarem, bylo široké okolí navíc pokryté hustou mlhou, což ztěžovalo i politické řešení situace. Přesto Britové vyslali z paluby ARK ROYAL letadlo s De Gaullovými vyjednávači, kterým se podařilo přistát na dakarském letišti, kde byli ale okamžitě zajati. Stejným výsledkem dopadly pokusy shazovat nad Dakarem letáky vyzívající obyvatelé k připojení se hnutí Svobodných Francouzů. Další vyjednávači se vydali do přístavu na člunu, ale jejich návštěva byla přivítaná palbou. Bylo tedy zřejmé, že mírovou cestou se Dakaru nepodaří zmocnit. Kolem 11 hodiny dopoledne se navíc rozezněla pobřežní děla ráže 240 mm (4 děla na mysu Manuel a na ostrůvku Gorée), která zahájila palbu na britské torpédoborce plující v blízkosti přístavu. Jednalo se o děla 240mm/50 Modéle 1902 s odstřelem 14 km pocházející z počátku 20.století ze starých řadových bitevních lodí třídy Danton a Vergniaud (Edit 6.1.2020 - zvýšená elevace umožnila dostřel až 23 km). Později byla palba přenesená i na hlavní síly vyčkávající ve větší vzdálenosti. Britové na palbu odpověděli jen několika salvami, protože měli z nejvyšších politických míst nakázáno řešit situaci palbou jen v krajním případě. Ačkoliv pobřežní dělostřelectvo nepatřilo k nejmodernějším, podařilo se jim zasáhnout křižník CUMBERLAND, který se následně raději stáhnul z dostřelu. Několik projektilů si našlo svůj cíl i na torpédoborcích FORESIGHT a INGLEFIELD. V poledne pak generální guvernér západní Afriky Pierre Boisson radiem oznámil, že se budou bránit všem pokusům o obsazení Dakaru.
torzo dálkoměru v Dakaru
Po neúspěšných pokusech vše vyřešit diplomaticky, se De Gaulle rozhodl provést výsadek východně od Dakaru. Mlha ale zabránila nalézt transporty. Přistoupilo se tedy k menšímu výsadku ze tří eskortních plavidel u Rufisque, ale ten byl odražen s velkými ztrátami. Z Dakaru proti nepřátelskému svazu vyplula ponorka PERSEÉ, ale stala se obětí britských torpédoborců poblíž ostrůvku Gorée. Na podporu obránců se k Rufisque přesouval torpédoborec L´AUDACIEUX, ale stal se cílem palby křižníku AUSTRALIA. Těžký zásah do přední části plavidla způsobil požár a poškozená loď byla nucená najet na pláž u Rufisque, aby se nepotopila. De Gaulle prohlásil, že nechce aby se Francouzi pobíjeli s Francouzi a tak raději nakonec výsadek odvolal a chtěl zrušit celou operaci. Cunningham se ale přesto rozhodl dále pokračovat v akci a doufal, že počáteční odpor se brzy podaří zlomit.
Následující den 24.září byl ve znamení dělostřeleckých soubojů mezi britskými plavidly a vichistickými podporovanými pobřežním dělostřelectvem. Do palby na straně vichistů se zapojila i bitevní loď RICHELIEU, která na nepřítele vyslala 24 projektilů, aniž by něco zasáhla. Přestože britské granáty dopadla v blízkosti RICHELIEU, přesto ani jim se nepodařilo loď zasáhnout. Podle jiných zdrojů (druhasvetovavalka.com, wikipedia.org), dva granáty z HMS BARHAM zasáhli vichistickou bitevní loď, ale žádných velkých škod nenapáchali. Stejně tak prý byl dvěma zásahy z pobřežních děl poškozen BARHAM (navádění pobřežních děl prováděla věž č.1 z bitevní lodi RICHELIEU). Je možné, že k těmto úspěchům na jedné i druhé straně došlo až o den později. Neúspěšný byl i letecký útok z ARK ROYAL, který navíc přišel o čtyři letouny sestřelené nepřátelskou palbou. Ani úspěšnost leteckého bombardování nebyla příliš vysoká. Obráncům se dařilo ztěžovat nepřátelskou palbou i díky umělé dýmové cloně, která halila celý přístav i přístupy k němu. Jediným britským úspěchem toho dne tak bylo potopení vichistické ponorky AJAX torpédoborcem FORTUNE. Večer padlo mezi Cunninghamem a De Gaullem k dohodě, že nazítří se pokusí vylodit britské oddíly a dále bude pokračovat dělostřelba proti bitevní lodi RICHELIEU a oběma křižníkům.
Ráno 25. září 1940 zaujaly lodě svazu „M“ pozici na jih od Dakaru a opět zahájili palbu, která byla tentokráte přesnější, ale stejně se v dýmové cloně nedařilo zasáhnout hlavní terč v podobě bitevní lodi. Proti nepříteli vyrazila poslední z vichistických ponorek BÉVÉZIERS (Pierre Lancelot), které se kolem 10 hodiny podařilo torpédem zasáhnout bitevní loď RESOLUTION. Loď pocházející z První světové války byla na přídi těžce poškozená. O rozsahu škod svědčí, že následná oprava trvala několik měsíců. To byla poslední tečka do původních britských plánů. Cunningham se rozhodl dále neprolévat britskou krev ani nevystavovat svá plavidla poškození a celou akci odvolal. Odpoledne se celý svaz vydal na plavbu do Freetownu, kde Cunningham obdržel z Admirality rozkaz operaci Menace ukončit. V akci ten den byla potopená také dánská fregata MS Tacoma nacházející se v dakarském přístavu.
Tak skončila celá operace, která se v počátku jevila jako dobrý nápad a snadný úkol, pokud by se obránci přidali na stranu Svobodných Francouzů. K selhání přispělo hned několik faktorů, mezi které je potřeba započítat i vystoupení Britů proti Francouzům v Mers-el-Kebír. Samozřejmě jedním z hlavních byla pak ztráta momentu překvapení a rovněž špatné počasí, které v té dny panovalo a neumožňovalo sledovat celou situaci. Stejně tak se zdá být podceněným vlastní pobřežní dělostřelectvo, které bylo zastoupeno v počtu tří děl ráže 240mm na Zeleném mysu, dvou děl ráže 240mm na mysu Manuel, dvou děl stejné ráže na Bel Air a dvojici děl ráže 90mm u Rufisque. To vše navíc zesílené palbou bitevní lodi RICHELIEU, dvou křižníků a dalších menších vojenských lodí. Kromě poškození celé řady britských lodí včetně bitevní lodě RESOLUTION, měla celá operace na svědomí prohloubení nepřátelství mezi vichistickými námořníky a britskou Royal Navy a Svobodnými Francouzi. Závěrem ještě dodám, že německé plány s obsazením Dakaru zřejmě nepočítali, nebo spíše si uvědomovali obtížnost vybudovat zde a hlavně provozovat ponorkovou základnu.
Vláda ve Vichy útok na Dakar odsoudila a v odvetu provedli nálet na britskou základnu na Gibraltaru, která ale nenapáchala žádnou velkou škodu. Dne 24. září podniklo vichistické letectvo útok 50 letounů se 150 bombami na palubě a o den později to již bylo 100 letounů a 300 bomb. Výsledek byl ale malý. Přímým zásahem se podařilo potopit pouze trawler HMT Stella Sirius.
Dislokace francouzského loďstva v den uzavření příměří (pouze mimo domovské přístavy vlastní Francie).
- Ve 21 britských přístavech, především v Portsmouthu a Plymouthu: bitevní lodě COURBERT a PARIS, torpédoborce LÉOPARD, LE TRIOMPHANTE, MISTRAL a OURAGAN, dále šest torpédovek, 7 ponorek (včetně podmořského křižníku SURCOUF), 13 avíz, 16 stíhačů ponorek, 3 minonosky, 7 torpédových člunů, 98 pomocných minolovek a strážních člunů, 42 remorkérů, 1 cílová loď a 20 rekvírovaných trawlerů.
- Alexandrie: bitevní loď LORRAINE, těžké křižníky DUQUESNE, TOURVILLÉ a SUFREN, lehký křižník DUGUY-TROUIN, torpédoborce BASQUE, FORBIN A LE FORTUNÉ ponorka PROTÉE.
- Mers-el-Kebír: bitevní křižník DUNKERQUE a STRASBOURG, bitevní lodě PROVENCE a BRETAGNE, mateřská loď hydroplánů COMANDANT TESTE a torpédoborce MOGADOR, VOLTA, TIGRE, LYNX, LE TERRIBLE a KERSAINT.
- Oran: 7 torpédoborců, 4 ponorky, 4 avíza
- Alžír: celkem 6 lehkých křižníků třídy MARSEILLAISE.
- Casablanca: nedokončená bitevní loď JEAN BART, lehký křižník PRIMAUGUET.
- Dakar: bitevní loď RICHELIEU
- Martinik: letadlová loď BÉARN, lehké křižníky EMILE BERTIN a JEANNE D´ARC.
- Indočína a Pacifik: lehký křižník LA MOTTE-PICOUET a několik avíz
Poznámka: Závěrem prosím o schovívavost s gramatikou, s kterou se peru celý svůj život:-)
Zdroje:
Pejčoch, Novák, Hájek - Válečné lodě 4 – 1993
Hrben Ivan, Hrbek Jaroslav – Salvy nad vlnami – 1997
http://www.druhasvetova.com
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
