Bagration 1944 XI. 5. GTA versus 5. td Č 1.

[michan]

Mapa Bagrationu.





Bagration 1944 XI. 5. GTA versus 5. td Č 1.

Díl XI.

Část 1.

Bojovými operacemi Rudé armády ve dnech 23. června až 28. června 1944 došlo k proražení německé fronty skupiny armád Střed (Mitte) v úsecích všech jejich armád, tedy 3. TA, 4. A a 9. A.
Armády, sbory a divize sovětských 1. Baltského, 3. Běloruského, 2. Běloruského a 1. Běloruského frontu se svými operačními a bojovými pohyby (na sever a na jih) dostaly i mimo své přidělené úseky.
STAVKA na vzniklou situaci reaguje svým rozkazem dne 28. června 1944, kdy upřesní další úkoly jednotlivých frontů:
1. Baltský front dostane rozkaz osvobodit Polock a útočit ve směru na Glubokoje.
Stejně tak sovětský 3. a 2. Běloruský front dostane za úkol osvobodit hlavní město Běloruska Minsk. A hlavní síly 1. Běloruského frontu mají útočit na slucko – baranovičském směru a část jeho sil má pokračovat v úderu na Minsk, který bude obchvacovat z jihu a jihozápadu.
Všechny tyto úkoly vyplývají z celkového plánu operace „Bagration“ kde hlavním cílem operace je úplné obklíčení a rozdrcení německé skupiny armád „Mitte“ Střed. Prostředky, které má Rudá armáda k dispozici plně odpovídají tomuto úkolu.

Dne 28. června 1944, tedy ve stejný den jako vydává rozkaz STAVKA, reaguje svým rozkazem (dodatek číslo 8 k původnímu rozkazu o Fester Platzech) na katastrofální situaci skupiny armád „Mitte“ i generální štáb německé armády v čele s Hitlerem.
K pochopení toho jak byl dodatek číslo 8. scestný (stejně jako rozkaz o Fester Platzech), jak špatné informace Hitler a generální štáb dne 27. a 28. června 1944 měli, jej cituji v českém překladu:

DODATEK 8
HITLERŮV OPERAČNÍ ROZKAZ NO. 8

PŘÍSNĚ TAJNÉ!
K rukám velitelům armád skupiny armád Střed
Odesláno skupinou armád Střed
Přílohou Vůdcův rozkaz skupině armád Střed.

V zájmu utajení bude taktický obsah velitelům sborů a divizí sdělen ústně a pouze v rozsahu, jenž se jich týká. Vůdcovy požadavky jiného než taktického charakteru budou vojákům všech hodností tlumočeny obvyklým způsobem. Listiny s rozkazem budou po přečtení zničeny. Tento rozkaz (Rozkaz No. 8) nic nemění na Vůdcově rozkazu No. 1, přikazujícím držet Bobrujsk a Mogilev.
Podpis: Busch
Velitelství skupiny armád Střed

Operační rozkaz No. 8
Instrukce pro skupinu armád Střed pro vedení dalších operací.
Postup nepřítele v sektoru skupiny armád Střed musí být zastaven jednou pro vždy. K dosažení tohoto výsledku jsem nařídil posílit vojska skupiny armád Střed tankovými divizemi a brigádami útočných děl jiných skupin armád i z Německa v čase a měřítku, přinášejícím oslabení ostatních front. Také jsem natolik posílil 6. leteckou armádu, že se z ní stala nejmohutnější vzdušná síla na východní frontě. Oplátkou teď od skupiny armád Střed očekávám, že nevydá jediný metr země bez boje a že každý velitel i muž skupiny armád ve svém nitru vybudí železnou vůli vytrvat. Nejzazší čára, na níž musejí být Rusové za jakoukoliv cenu zastaveni, prochází následujícími body: Červonoje – Ljubaň – Star Dorogi – Osipoviči – řeka Svisloč – řeka Berezina po město Berezino – jezero Ljukolmskoje – současná pozice 3. TA. Pokud jde o nepřítele na území za touto linií, musí být bezodkladně zatlačen zpět brutálním nasazením všech dostupných sil. A pokud se jedná o podmínky, za nichž a o kolik smí být uvedená krajní linie fronty posunuta zpátky, musí jít o postupný proces stahování se po krátkých vzdálenostech vždy do kompaktních a kontrolovaných obranných pozic. Pro naše vojáky se musí stát přeprava veškeré výzbroje a výstroje do nových postavení věcí cti. Území postoupené nepříteli musí být co možná nejvíce vypáleno a zničeno: veškeré zbraně a zásoby, které budou naše vojska nucena opustit, musí být totálně zničeny.
Tankové formace mají za úkol – přidržujíce se osvědčených bojových zásad – zničit nepřátelské skupiny, jež pronikly za vytčenou frontovou linii, sérií rychlých, prudkých úderů. Zakazuji nasazovat tankové formace do pozic za účelem vázání sil nepřítele.

Mé detailní rozkazy:
1) Budou vytvořeny 3 Gegenangriffgruppen (protiúderové skupiny):
a. V sektoru 9. A 12. a 20. td v rámci 41. ts
b. V sektoru 4. A 5. td a 505. SchPzBn pod velením generálporučíka von Sauckena; k sledovanému cíli mu bude dočasně podřízen štáb 39. ts.
c. V sektoru 3. TA 212. pd a 227. a 232. brigáda útočných děl.
d. Rozhodnutí o nasazení 4. td bude učiněno v přiměřeném čase.
2) 9. A obnoví ve svém sektoru souvislou frontu tak, že stáhne svůj střed a levé křídlo a k protiútoku v maximální míře využije své mobilní formace. V průběhu uvedených operací nesmí 9. A ztratit kontakt s pravým křídlem 4. A. Kritickým faktorem operace je rychlost manévrů 4. A.
3) 4. armáda se, aniž by přerušila souvislou frontu, stáhne na linii řeka Berezina – jezero Ljukolmskoje. Během této operace musí použít mobilní formace k podpoře svého levého křídla. Mogilev a Orša musejí být hájeny řádově několik dní; vyvázání sil umožní vybudovat v hlubším zázemí finální frontovou linii. Každý muž posádek obou měst si musí být vědom, jaký význam má a jak důležité je splnění jeho povinností.
4) 3. TA bude dál držet své současné pozice nebo, v nezbytném případě, si vybojuje volnost pohybu. Za žádných okolností se však nesmí nechat zatlačit ještě dál zpátky.
Věřím, že skupina armád učiní vše, co je v jejich silách, aby zadaný úkol splnila. Očekávám, že skupina armád prokáže oprávněnost důvěry, kterou k ní chovám, svými skutky.
Podpis: ADOLF HITLER.

[michan]

Bagration 1944 XI. 5. GTA versus 5. td Č 2.

Díl XI.

Část 2.

V Hitlerově – mé detailní rozkazy ( Dodatek č. 8) se v bodě 1) písmeno b. dozvídáme, že v sektoru 4. A bude vytvořena operační skupina z 5. td a 505. SchPzBn pod velením generálporučíka von Sauckena a že mu k dosažení sledovaného cíle (zastavení Rusů) bude dočasně podřízen štáb německého 39. ts.
Na popisu tohoto dění se podíváme na pokračování Bagrationu severovýchodně od Minska. Na vznik minského kotle, osvobození Minska Rudou armádou a další dění v operaci „Bagration“. Přiblížíme si boje německé 5. td, která narazila na části sovětské 5. GTA generála Rotmistrova.
Generál Rotmistrov je po těchto bojích povýšen na maršála SSSR a je stažen do STAVKY. Od 8. srpna 1944 pak velí slavné sovětské 5. GTA generálporučík M. D. Solomatin a od 18. srpna 1944, velí 5. GTA generálporučík V. T. Volskij.
Tak tedy zpět k Bagrationu.
Hitler vůbec nevěřil, že Rusové zaútočí v létě 1944 tak jak vlastně potom Bagration probíhal. Boje ve dnech 22. až 24. června 1944 ho vůbec nepřesvědčily. Stále čekal na útok proti skupině armád Severní Ukrajina. Přesto cítil, a velení Wehrmachtu ho přesvědčovalo, že skupina armád Střed (Mitte) nemá dost tankových divizí. Proti svému přesvědčení přesto dne 24. června 1944 ráno rozhodne, aby německá 5. td byla převedena do skupiny armád Střed (Mitte).
Řekněme si nejprve o německé 5. td.
Vznik německé 5. td se datuje k listopadu roku 1938. Do 5. td jsou zařazováni (většina mužstva), vojáci ze Slezska a ze Sudet. Dle toho listopadu 1938 vidíme, že to bylo nedlouho po záboru Sudet a Slezska, které Hitler získal po Mnichovské dohodě na ČSR
Německá 5. td si vedla dobře v bojích ve Francii v roce 1940 a stejně tak dobře si vedla i na Balkáně v roce 1941.
Německé 5. td byl odebrán 2. tp, který se stal jádrem 11. td, která se stala neméně slavnou tankovou divizí.
Německá 5. td vstoupila do Ruska již v červnu 1941. Své kvality ukazovala v bitvě o Moskvu a později i v neúspěšné (pro Němce) Kurské bitvě.
Na jaře 1944 bojovala 5. td východně od Bobrujska, kde bránila Sovětům zmocnit se Rogačeva. Pak byla přesunuta do prostoru Kovela, kde se podílela, u skupiny armád Severní Ukrajina, na vytlačení Rudé armády z těchto prostor. Vyhnala Sověty z okolí Kovela, zabránila obklíčení města a přispěla k udržení komunikační sítě v okolí.
Po těchto těžkých bojích dostala 12 dní na opravu bojové techniky a odpočinek mužstva.
V době kdy především všichni technici a elektrikáři odstraňují závady a opravují tanky, přijede k 5. td 1. prapor 31. tankového pluku. Tento 1. prapor byl přezbrojen v Německu na tanky typu PzKpfw.V Panther. Počet tanků v 5. td se rázem více než zdvojnásobil. Německá 5. td má nyní 70 tanků PzKpfw. V Panther a 55 tanků PzKpfw. IV s dlouhými hlavněmi.
Jediné bolavé místo, které německá 5. td má je stav pancéřových granátníků. Roty, které měly mít tabulkových 150 mužů jich měly v průměru jen 35.
Německé 5. td velel generálmajor Karl Decker, zkušený tankový velitel, který u tankových vojsk sloužil od začátku východního tažení. Byl nadprůměrným taktikem, ale měl i další přednost – dbal o své vojáky. Vojáci, kteří pod Deckerem sloužili tvrdili, že je absolutní jedničkou mezi veliteli divizí.
Zástupcem Deckera, jeho „Ia“, byl podplukovník Anton Detlev von Plato.
Detlev von Plato byl hned v začátku zařazen ke Guderianově experimentální skupině obrněnců. Když se začaly tvořit německé td byl Detlev von Plato zařazen do německé 3. td, kde působil ve funkcích u pluku pancéřových granátníků, které byly k td přiřazeny. Po praxi ve štábu byl převelen k 1. td, kde plnil úkoly 2. důstojníka štábu divize. Tady byl podřízen jednomu z nejznámějších štábních důstojníků Wehrmachtu plukovníku Wenckovi.
Je to ten samý Wenck, který se podílel na pozdějším vzniku, neortodoxními metodami, 6. A po jejím zničení u Stalingradu. Je to ten samý Wenck, velící německé 12. A, po kterém Hitler volá v Berlíně v dubnu 1945 (Hitlerova poslední naděje) – „kde je Wenck a jeho 12. armáda“.
Podplukovník Detlev von Plato je k německé 5. td přeložen v říjnu 1943 a zůstane u ní až do doby, než je jmenován později náčelníkem štábu znovu postaveného 27. as.
Po skončení války vstupuje do Bundeswehru. Velí tankové škole v Münsteru. Později se stane prvním německým náčelníkem štábu v NATO. Kariéru končí jako generálporučík, ve funkci velitele armádního sboru.
Pozdější generálporučík Anton Detlev von Plato také sepsal historii německé 5. td.

Štáb 5. td se z pravidelných denních radiogramů Wehrmachtu dne 22. a 23. června 1944 dozvídá o ruském útoku proti skupině armád Střed. Informace jsou bez podrobností. Je to přesně dle rozkazu Hitlera: „každý smí vědět jen to, co nezbytně pro splnění úkolů potřebuje vědět.“
Až teprve dopoledne v 10 hodin dne 25. června 1944 (Hitler rozkaz k přesunu pro 5. td vydal, jak víme, ráno 24. června 1944), se štáb 5. td dozví nový rozkaz. Celá 5. td se má ihned přesunout do prostoru Bobrujska.
Naložení na železniční soupravy bude provedeno v Chelmu (Chelm – polské město se železniční stanicí na hranicích Běloruska). Během přepravy je místo vykládky a určení konečné stanice změněno na Borisov a Krupki (Krupki – malé město a silniční křižovatka 40 km východně od Borisova). Vlaky (bylo to 53 vlakových souprav) musí během své cesty mnohokrát stavět. Potíže působí partyzáni, ale především sovětské stíhačky, které nízko nad zemí útočí na německé vlaky. První vlakové soupravy do Borisova dorazí dne 27. června 1944.

[michan]

Bagration 1944 XI. 5. GTA versus 5. td Č 3.

Díl XI.

Část 3.

Jako první je v Borisově dne 27. června 1944 vyložen 89. ženijní prapor spolu s průzkumným praporem. Všichni jsou to bojem na východní frontě ostřílení vojáci. Budou dohlížet na vykládání vojenské techniky a materiálu z vlakových souprav. Důstojníci štábu 5. td cestují osobními automobily. Cestou se staví v Minsku, kde vyzvednou poslední rozkazy u skupiny armád Střed.
Nevyložené vlakové soupravy se musí 28. června 1944 přemístit do Minska. Vykládání v Borisově, na odstavných kolejích, bylo neustále napadáno sovětskými letouny, které úplně znemožnily vykládání. Úplně poslední vlak veze tanky PzKpfw. V Panther z 31. tankového pluku. V té době jsou již poblíž Minska předsunuté sovětské tankové jednotky. To znamená, že němečtí tankisté musí nejprve do svých tanků na vagónech nastoupit; střelbou na dálku odehnat sovětské T 34 a pak teprve mohou sjíždět z rampy.
Mezitím 89. ženijní prapor buduje podél silnice 1. třídy mezi Borisovem a Krupkou obranná postavení. Ta obsazují příslušníci dvou policejních pluků a několik narychlo zformovaných praporů pod velením SS Gruppenführera (odpovídá přibližně hodnosti generálmajora) Joachima von Gottberga. Úkolem těchto jednotek je zadržet pronikající sovětských předsunutých čel do té doby, než se vyloží celá 5. td a zaujme postavení.
Velitelské stanoviště si německá 5. td zřídí v Němanici, což je 6 km severovýchodně od Borisova.
V článku Č 1 jsme si řekli o rozkazech, které spouští 2 etapu Bagrationu. Sověti i Němci, každý s jiným zaměřením jej dostali 28. června 1944. Čtyři sovětské fronty mají osvobodit Minsk a bojem si vynutit další postup na západ. Tři německé skupiny naproti tomu mají zaujmout pevnou obrannou linii podél řeky Bereziny a zlikvidovat sovětské průlomy. K tomu mají vytvořit 3 úderné tankové skupiny.
Do čela skupiny armád Střed je jak víme jmenován maršál Model (ponechá si však velení skupiny armád Sever). Když dostane Hitlerův rozkaz No 8, okamžitě do Berlína žádá, aby byly od skupiny armád Sever přesunuty dvě divize, které budou krýt svým pravým křídlem město Polock (Polock je starobylé město s 50 000 obyvatel na západní Dvině v Bělorusku. Je vzdáleno od Minska 200 km na SSV a je důležitým silničním a železničním uzlem s vlastním letištěm). Tyto dvě divize mají krýt severní prostory nad německou 5. td.
Současně také Model žádá, aby byla z jihu přisunuta 28. lehká divize (Jägerdivision) do postavení v prostoru Slucku a aby bylo urychleno soustřeďování německé 4. td v prostoru Baranoviči (vše viz. mapa u Č 1.). Krytí jihu pod Minskem.
Zároveň skupina armád Střed vydává rozkaz k uzavření široké mezery mezi 3. TA a 4. A. To vše s úkolem vybudovat pevnou obranu Borisova proti sovětským útokům ze severovýchodu. Dále je uloženo generálporučíku Dietrichu von Saucken, aby s použitím 5. td a 505. praporem těžkých tanků (Schwere Panzer Abteilung 505 – SchPzBn), vybavené těžkými tanky Tiger, opětovně dobyl ztracená území. K tomu jsou ještě k von Sauckenu přidány rozličné formace zbraní SS a je mu přidělen štáb 39. ts.
Obrněné uskupení generálporučíka Dietricha von Sauckena má Sověty napadnout na severu a severovýchodně od Borisova.
Nemá však informace!
Saucken okamžitě vysílá průzkumné jednotky do těchto směrů. Brzy přichází informace – 50 km severně od Borisova se valí na západ velké počty sovětských tanků (sovětské tanky byly lokalizovány na západním břehu Bereziny v prostoru bažinaté přírodní rezervace, tedy už několik km hluboko v týlu německých armád).
Rozkaz bránit severovýchodní přístupy k Borisovu dostává v noci z 28. na 29. června 1944 13. pluk pancéřových granátníků. Do obranných postavení se tento 13. pluk pancéřových granátníků dostane poměrně lehce. Vojáci, kryti hlídkami, mají dokonce i čas se ve svých obranných postaveních několik hodin prospat.
Za svítání, ve 4 hodiny 30 minut dne 29. června 1944 probudí sudetské a slezské vojáky 13. pluku pancéřových granátníků rachot motorů sovětských tanků T 34. Když zaujmou pozice vidí temné stíny desítek tanků T 34 doprovázených sovětskou pěchotou. Vypukne peklo!
Sovětské tanky T 34 pálí z kulometů a kanónů a postupují proti německým zákopům. Pancéřoví granátníci nemají tanky. Přivítají T 34 panzerfausty, nebo minami, které kladou při přejetí zákopu na spodek T 34. Některé T 34 hoří, některé ustupují – ne však všechny. Některé se točí za neustálé střelby z kulometů na přetrženém páse, aby je po chvíli granátníci zničili pancéřovou pěstí.
Řetěz pancéřových granátníků v obraně je však řídký. Když je některý pancéřový granátník zraněn nebo zabit, vznikne mezera. Mezerou pronikne T 34 a dostává se obráncům do zad. Tam okamžitě spěchá další pancéřový granátník, který je buď úspěšný a ničí tank buď magnetickou minou, kterou přiloží zespodu, nebo panzerfaustem, a nebo zahyne.
Celé hodiny odráží pancéřoví granátníci útoky Sovětů.
Tak je tomu po celý den.
Pancéřoví granátníci jsou sami, nemají dělostřelectvo, nemají tanky. Z nebe na ně útočí sovětské stíhačky, které přelétávají nad zákopy, pálí do nich z kulometů, shazují pumy a útočí na vše co se hne.
Německé tanky nemohou přes den přijet, neboť by se staly kořistí sovětských bitevních letadel. Německé tanky musí být maskovány v lesích a mezi budovami. Na pomoc 13. pluku pancéřových granátníků mohou vyrazit až za soumraku.
Až téměř za tmy sem dorazí tanky Panther.
Dochází k zvratu v boji.
V krátké, ale zuřivé tankové bitvě zničí německé tanky Panther, bez jediného vlastního zničeného, nebo poškozeného tanku, 6 T 34.
Otřesení sovětští tankisté otáčí své stroje a dávají se na ústup. Pancéřoví granátníci vyženou sovětskou pěchotu z míst, které dobyla a obsadí své původní pozice. Tam kde Sověti nechtějí své pozice vyklidit je Němci nemilosrdně pobijí.
Po objevení několika tanků Panther na bojišti, po jejich vítězství, nastane na chvíli klid.
Teprve až pozdě v noci opět T 34 s pěchotou vyrazí. Sovětský útok opět ztroskotá na přesné palbě tanků Panther. Teprve nyní se podaří zajmout jednoho sovětského tankistu, který měl to štěstí, že přežil zásah věže T 34. Od něho se Němci dozví, že sovětské tanky, které napadly pozice 13.pluku pancéřových granátníků patří sovětskému 29. tankovému sboru, který operuje jako pravé křídlo 5. GTA generála Rotmistrova.
Tak proti sobě stanou dvě slavná uskupení. Na sovětské straně je to 5. GTA a na německé straně neméně slavná 5. td. Ale opravdová tanková bitva tato dvě uskupení teprve čeká.

[michan]

Bagration 1944 XI. 5. GTA versus 5. td Č 4.

Díl XI.

Část 4.

Vznik sovětské 5. gardové tankové armády ( 5. GTA) je spojen s měsícem březnem 1944.
Sověti koncem roku 1942 a na začátku roku 1943 provedli velkou reorganizaci svých tankových sil, a jako následek reorganizace jsou právě „ Tankové armády“ Již v počátku přepadení SSSR a v bojích roku 1941 se ukázalo, u Sovětů, jako nesprávné, nasazování tanků po četách, rotách a to většinou k podpoře pěchoty.
Sověti ( ale i jak se zvětšovala produkce tanků – 1942,43) pociťovali velký nedostatek kompaktního útočného celku, který by dovedl prorazit frontu a samostatně by působil ve směru úderu, před hlavními silami při ofenzívě. Tato fakta ( včetně toho, že pečlivě sledovali jak Němci hromadně nasazují td.) dala vzniknout „ Tankovým armádám“. Jako pátá v pořadí tak vznikne i 5. GTA.
Sovětská 5. GTA se skvěle uvede v bitvě u Kurska ( Prochorovka) a i v následné protiofenzívě u Bělgorodu.
Velitelem 5. GTA je generál P. A. Rotmistrov, který je krátce po Bagrationu povýšen na maršála a odejde do STAVKY, kde působí jako koordinátor všech obrněných vojsk SSSR.
V době Bagrationu se 5. GTA skládá z 3. gardového tankového sboru ( velitel generál I. A. Vovčenko) a z 29. tankového sboru ( velitel generál E. I. Fominych) a ve své sestavě má 524 tanků a SHD ( T 34/76, T 34/85, IS 2 a ISU 76 a 122 a 152). Je to skoro jako 4 tankové divize, ale ještě k tomu má v sestavě více jak 2 motorizované divize s pěchotou na OT.
V okolí Borisova proti ní stojí neméně silná německá 5. td se 70ti tanky PzKpfw. V Panther a 55 tanků PzKpfw. IV, tedy 125 tanků, mimo toho je vedle i 20 tanků PzKpfw. VI Tiger z německého praporu těžkých tanků – 505 – SchPzBn. Němci však jak víme mají velmi slabou pěchotní složku.
Ráno 29. června 1944 hlásí německý průzkum pronikání sovětských tankových jednotek na severu. Němci tam vysílají 14.pluk panceřových granátníků, který má podporovat právě vyložený 31. tankový pluk s Panthery. Později se ukáže, že tanky na severu nepatří 5. GTA, ale je to část 3. gardového mechanizovaného sboru jezdecko – mechanizované skupiny generála Oslikovského.
Sovětská 5. GTA v té době rozdělena do dvou částí, neustále útočí proti hlavním německým obranným pozicím z předmostí v Borisovu a druhá část se pokouší obejít německé posice ze severu, aby pronikla německé obraně do boku a do zad. To ještě není tanková bitva, k té se teprve schyluje.
Boje na severu, u Rudně, proti sovětskému 3. mechanizovanému sboru z jezdecko – mechanizované skupiny řídí Ia. ( zástupce velitele 5. td) podplukovník Anton Detlev von Plato, který sem přivedl část 31. tp s Panthery. Průzkumný prapor a Panthery zadržují Sověty u Rudně celý den. Důležitost a skvělé vedení boje je oceněno tak, že von Plato za tyto boje obdrží Ritterkreuz ( Rytířský kříž).
Dostaví se sem i generál von Saucken ( velitel útočného odřadu), který převezme velení nad všemi jednotkami v oblasti, v okolí Borisova.
Přiveze rozkaz, který všem jednotkám přikazuje, jak víme, že mají zadržovat Sověty v jejich postupu na Minsk tak dlouho jak to jen bude možné, a zároveň krýt přechody přes řeku Berezinu pro ustupující zbytky německé 4. A.
Jak uvidíme příliš krátký kabát pro příliš dlouhé tělo!!!
Německá 4.A, to již nebyla armáda, po týdnu sovětské ofenzívy to byly jen žalostné, zoufalé zbytky různých divizí.
Jak tyto zbytky německé 4. A vypadaly nám líčí očitý svědek, cituji:
„ Už to nebylo stahování se do nových pozic ani spořádaný ústup, ale masa mužů, hystericky usilujících probít se rozsáhlou oblastí pralesů, lesů a močálů, protkaných množstvím řek a potoků se strženými mosty a můstky. Stahovali se po ubohých cestách za strašlivého vedra, bez nejnutnějšího zabezpečení, ohrožováni ze všech stran. Zdecimované pluky a bojové skupiny, napadány z boků a s pronásledovateli za zády, musely odrážet útoky dobře vyzbrojených partyzánských skupin, nechat na sebe útočit několikanásobně silnější a těžkou technikou vybavené pravidelné jednotky Rudé armády, brzdit jejich postup a za cenu vysokých ztrát jim bránit v dostižení hlavních sil. Navíc se musely probojovávat svou vlastní cestu léčkami a zátarasy… Sovětské bitevní letouny podnikaly za denního světla i v noci opakované nálety na téměř bezbranné zástupy mužů, vlekoucí se pěšky nebo na povozech tažených koňmi, a shazovala na ně pumy.
Na nebi přitom nebylo vidět jediné německé letadlo.“
Ale úplně nejhorší situace pro ustupující zbytky německé 4. A nastala, když dorazily k Berezině a chtěly přes řeku. Jak to tam vypadalo pro historii zaznamenal jiný přímý účastník A mi si toto „Peklo“, na západním a východním břehu řeky Bereziny ukážeme, cituji:
„Množství útočných děl, tanků Panther, Tiger, lehkých i těžkých děl, vesměs samé nové zbraně a výstroj z Feldherrnhalle, stálo nehybně, bez PHM, vyhozeno vlastními osádkami či obsluhami do povětří či zničeno bombami. Čím blíž k mostu, tím byla tlačenice větší a tím častěji se odehrávaly scény, jaké jsem před tím neviděl. Vozidla se k mostu tlačila ze všech stran, řidič každého z nich usiloval předběhnout ostatní a dostat se na druhou stranu před nimi. Nejen strach, ale i rozkazy nařizovaly zdolat tuto překážku co možná nejrychleji. Jak dlouho bude ještě most stát? Kterákoliv další dělostřelecká salva ho mohla smést do vln řeky nadobro. Řidiči dostali rozkaz, aby mezi sebe nepouštěli do kolony, v níž se pohybují, ani jediné cizí vozidlo a byli důtklivě varováni, aby za žádnou cenu na mostě nezastavovali. Přibližně deset, ne-li více kolon, jedna namáčknutá vedle druhé, se najednou cpaly na předmostí – přitom mohla po mostovce horko těžko přejíždět jediná. Řidiči a kočí vozidel, sunoucích se k mostu po hlavní silnici, měli zato, že by na mostovku měli vjíždět jako první, což bylo v souladu s dopravními předpisy a snadno pochopitelné, ale ničím neodůvodněné. V situaci, jaká na levém břehu řeky Bereziny vládla, určitě nebylo tím správným klíčem pro řazení vozů pravidlo pravé ruky a podobná nařízení. Vzduchem létaly kletby, zuřily rvačky, řidiči a vozkové se snažili vytlačit jeden druhého. Koňský potah vrazil do jiného vozu, praštělo dřevo a kola se vyvracela. Vraků vozidel všech druhů přibývalo. Vojenská policie byla naprosto bezmocná. Nakonec se každý staral jen o sebe a o záchranu svého života. Jenom co nejrychleji na druhou stranu“!

Použitá literatura:
Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Paul Carell – Spálená země.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Velká vlastenecká válka.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Mé poznámky a mapy.

[michan]

Některá použitá technika.


IS 2.



PzKpfw. V Panther. A ještě barevně:

[Daver]

Měl bych dotaz. Jak je to vlastně se sovětskýma gardovýma jednotkama? tento status dostávají určité jednotky, které se vyznamenaly v bitvě?

[Schleitr]

[quote="Daver"]Měl bych dotaz. Jak je to vlastně se sovětskýma gardovýma jednotkama? tento status dostávají určité jednotky, které se vyznamenaly v bitvě?[/quote
Dostávali ho jednotky které se vyznamenali v boji.Po tom byli přednostně doplnˇovaný a většinou dostávali vycvičenější a politicky spolehlivější brance.
Navíc byl u nich větší žold a pře hodností byl titul gardový např. "soudruhu gardový poručíku"

[michan]

Položili jste otázku a sami jste ihned správně odpověděli.
V krátkosti ( kritériíí je více):
Za dlouhodobé plnění úkolů, za dlouhodobě projevenou statečnost v obraně a především v útoku se uděloval titul - gardová ( brigáda, sbor, armáda).
Za mimořádný, nebo hlavní podíl při dobytí slavného města, nebo hlavního města, některé ze sovětských republik se pak ještě přidával přídomek města.
Například:
Sovětská 4. gardová tanková brigáda plukovníka Losika ( po válce maršál Losik) za své mimořádné činy při osvobození Minska, dostala přídomek -" minská".
Činy 4. gardové tankové brigády - později " minské" budu popisovat v dalším díle při osvobozování Minska.

[stalker]

Určitě by se mohlo dodat, že gardové jednotky pak byly upřednostňovány i v materiálním zásobování.

[michan]

Doplňující poznámka kolegy Stalkera je naprosto k věci a správná.
Já ještě také dodám, že jsem se za celých 40 - 45 let nikde, v žádném historickém díle východu, ani západu, nesetkal s tím, že by se sovětská gardová jednotka ( brigáda, sbor, nebo armáda) zachovala zbaběle. No a vůbec ne s tím, že by bez rozkazu nadřízených ustoupila. Raději se nechaly vymlátit. I tady je rozdíl v tom - když bráním vlast a jsem elita.
Je to rozdíl oproti elitě Německa - jednotky SS.
Ty požívaly stejných výhod a přesto u Charkova a okolo Budapešti - ač po objektivně vyhodnocené situaci - ustoupily.
Dnešní rozum velí, že bezvýchodná situace se má řešit ústupem, ale tehdejší doba chápaní byla takové jaká byla!

[EASY_COMPANY]

V jednom dokumentu byl rozhovor s gardovym vojakem a rec byla i o jednotkach NKVD ktere mely zabranit ustupu - ten vojak rikal my jsme byly gardisti, nikoho takoveho jsme za sebou nepotrebovali, ten vojak byl na to ocividne hrdy a reci o nejakem ustupu ho docela nastvali. To myslim hovori jasne.

[hornet]

Ještě jeden dotaz ohledně oslovování vojáků z gardových jednotek: u důstojníků to je jasné - "soudruhu gardový poručíku", ale bylo to samé i vojáků - "soudruhu gardový vojíne"?

[michan]

S těmi NKVD a gardovými je to přesně tak a ď za připomenutí. Ano Ti bojovali z přesvědčení.
A u kolegy horneta je to také správně - i vojín byl oslovován - soudruhu gardový vojíne, seržante, poručíku......

[hornet]

Díky.
Tohle funguje už od pradávna – princip příslušnosti k elitě, nebo aspoň jeho zdání je mnohdy ve svých důsledcích mnohem účinnější než hrozba represemi. Na to po čase přišla i sovětská vrchnost.

[michan]

JJ, z historie stačí připomenout Napoleonovu gardu u Waterloo. Něco přes 3 000 gardistů se nevzdalo. Byla na ně ( i dle filmu) namířena děla a byli pobiti!
Určitě bychom našli i ve ww2 a v historii mnohem dávnější příklady věrných( Japonci, Thermopyly ....).

[Sawyerik]

Něco přes 3 000 gardistů se nevzdalo. Byla na ně ( i dle filmu) namířena děla a byli pobiti!

No Michane, neber mě prosím jako kverulanta. Kvalita Napoleonovy Staré a Mladé gardy byla léty bojů prověřena a známa, ale ....
Pobití Staré gardy u Waterloo i se "slavným" výkřikem "Merde" na výzvu ke kapitulaci je ztvárněno ve filmu "Waterloo" Sergeje Bondarčuka. Byl to velkolepý mezinárodní projekt a dost mě s.re, že ho dnes kupř. veřejnoprávní TV neuvede. Jenže Rusové měli a mají (byť si sním mnohé vytrpěli) k Napoleonovi jistou slabost. Stačí si přečíst Tarleho nebo Manfredův životopis Napoleona. Manfred např. píše, a tady cituji: "jen Stará garda prošla bojištěm jako všezničující taran". Jiní historici píší že se odmítla vzdát a byla pobita. A nakonec dle dalších, připouštím že převážně anglických, byla Stará garda první kdo se vydal na útěk. I to je ztvárněno ve filmu (samozřejmě anglickém) "Sharp a ........." (nevím který díl). Tak a teď si vyberme.

[michan]

Naopak od Tebe dobrá práce, také jsem narazil na anglické rozpory. Řekni to však před Francouzem a uvidíš.
No, ale nám šlo o gardová vojska, přesněji o sovětské gardové jednotky a toto sloužilo ( říkejme rozporuplné) jen jako třeba vzpominka na minulost.
Určitě jsme měli volit něco jednoznačnějšího.
Např. Pretoriáni v Římě buď císaře k smrti milovali - nebo ho usmrtili.
Zase se v té historii motám, ale stejně Víš co jsme chtěli říci.

[Sawyerik]

Možná by bylo dobré, máš-li k tomu více podkladů popsat ještě jednu sovětskou zvláštnost a to označení "Úderná armáda". V souvislosti s jednotkami gardovými v tom nemám úplně jasno. Tyto úderné jednotky byly rovněž elitní, byly nasazovány na směrech průlomů, přednostně vystrojovány a vyzbrojovány a vojáci dostávali zvláštní příplatky k žoldu. V čem se tedy lišily od jednotek "gardových"?

[michan]

Já si myslím, že Ty to chlape Víš.
No ale pro ostatní. Bude to zkrácené - je to na delší výklad.
"Úderná armáda" prostě vznikala výhradně pro útočné, ofenzívní účely jednoduchým způsobem, že se ke klasické armádě přidal tankový sbor.
Nebyla to tedy gardová armáda ( která musela splnit mnoho kritérií), ale přidalo se jí pro ofenzívu dělostřelectvo, SHD a velké množství tanků, v některých případech měla " Úderná armáda i 500 tanků a SHD a hurá do útoku. A přitom to nebyla ani " Tanková armáda", která měla ts dva a tanků a SHD ještě více
Dalo se také více materiálu, jídla a PHM a hurá!
Pro útočný účel sestavený svazek, jehož účelnost, jestli si vzpomenete, si Rudá armáda ověřila v Rusko - Finské válce, kde používala menší svazky ( v síle zesíleného pluku - tanky a na nich pěšáky) " úderné skupiny" např Leljušenkova ( jinak tam byly 3), při útoku na proražení Mannerheimovy linie v únoru a počátkem března 1940.