8.prosince 1914
Tato bitva byla přímým pokračováním bitvy u Coronelu v níž Východoasijská eskadra viceadmirála von Spee rozdrtila křižníkový svaz kontraadmirála Cradocka.
4. listopadu přijala britská admiralita telegram v němž jim velvyslanec v Chile popsal události u Coronelu a tragický výsledek bitvy. Po opadnutí zděšení se první lord admirality (Winston Churchill) rozhodl pro ráznou odpověď. Admirál John Fisher (první námořní lord) začal okamžitě plánovat odvetu. Ještě téhož dne dostal velitel Grand Fleet pokyn odeslat do jižního Atlantiku dva bitevní křižníky.
Byly vybrány Invincible a Inflexible, oba spuštěné v roce 1908. Patřily ještě k prvnímu modelu, jejich výzbroj tvořilo po osmi dělech 305 mm, a šestnácti dělech 102 mm. Rozměry byly délka 172,8 m, šířka 23,9 m, ponor 8,0 m a výtlak 17420 tun. Přesto, že admiralita měla k dispozici mnohem modernější lodě i tyto dvě na zadaný úkol plně dostačovaly. Pro případ, že by se Spee pokusil proplout Panamským průplavem byl k jeho ústí odvelen další bitevní křižník. V tomto případě šlo o nejmodernější jednotku Princess Royal. Další lodě byly roztroušeny na všech okolních mořích tak aby pokrývaly všechny Speeovy možné únikové cesty. Celkem byly do stíhání německé skupiny zapojeny 2 bitevní lodě, 4 bitevní křižníky, 7 britských a 5 japonských pancéřových křižníků a 3 britské a 2 francouzské lehké křižníky. Největší šanci však měly Invincible a Inflexible pod velením viceadmirála Dovetona Sturdeeho.
Spee se mezitím pohyboval v oblasti Valparaisa a souostroví Juana Fernándeze. Několikrát doplňoval uhlí a stále se pokoušel o ochromení britského obchodu. 15.11.1914 vyrazila německá eskadra ekonomickou rychlostí na jih. 18.11. přišly zprávy o pádu základny Čching-tao a zároveň Spee dostal z Berlína pokyn probít se do Německa. V té době se skrýval u opuštěného pobřeží jižního Chile. 26.11. zvedl kotvy a jako další zastávka bylo naplánováno dobytí Port Stanley na Falklandách. Spee chtěl i přes námitky svých důstojníků ostrovy obsadit německou posádkou. Odpůrci plánu argumentovali hlavně nízkou zásobou munice (asi 50%), kterou bylo navíc nutno šetřit pro případný boj v severním Atlantiku. A to se k nim ještě nedostaly zprávy o stahující se britské síti.
První zprávy o britských posilách německá eskadra přijala až v noci ze 6. na 7.12. Spee jim však příliš nevěřil a o necelých 24 hodin později vyslal napřed Gneisenau a Nürnberg aby 8.12. ráno zaútočily na Port Stanley.
Mezitím na Falklandy 7.12. dorazil svaz admirála Sturdeeho. V té době již zajišťovala obranu Port Stanley stará bitevní loď Canopus. Stav jejích strojoven byl katastrofální (podle původního plánu měla jít na jaře 1915 do šrotu) a tak byla zakotvena poblíž přístavu jako plovoucí baterie. Kolem poledne začaly do přístavu vplouvat křižníky a Sturdee nařídil okamžitě doplnit uhlí. V té době byly v přístavu 3 uhelné lodě ale jedna z nich měla dost podřadný náklad. V noci navíc bylo dost špatné počasí a tak ráno 8.12. měly plné bunkry jen Carnarvon a Glasgow. Ráno připluly zásobovací lodě křižníkového svazu a v 07.20 už nakládaly palivo všechny lodě.
V 07.45. však pozorovatelé ohlásili dvě neznámé lodě. Byly to Gneisenau a Nürnberg. Jejich posádky pozorovaly černá oblaka kouře nad přístaven a domnívaly se, že Britové sami zapálili sklady uhlí aby se jich nezmocnil nepřítel. Ve skutečnosti šlo o uhelný prach zvedající se nad loděmi při zauhlování bunkrů a při následném úklidu paluby. Navíc byli Němci dost zděšeni když pozorovatelé hlásili trojnožkové stěžně v přístavu. Ty mohly znamenat jen, že v přístavu kotví moderní bitevní lodě nebo bitevní křižníky. Ke své smůle však velitel skupiny komodor Maerker hlídkám neuvěřil a pokračoval v přibližování.
V 09.20 však došlo k dalšímu překvapení. Německé lodě se dostaly do sektoru hlídaného Canopusem a ten okamžitě zahájil palbu. Už druhou salvou se podařilo zasáhnout Gneisenau, protože však na Canopu den předtím probíhal výcvik dělostřelců byly připraveny pouze cvičné granáty bez nálože. Maerker se však dost polekal, myslel, že pouze selhala roznětka střely. Okamžitě změnil kurz na východ a začal se od ostrova vzdalovat.
V přístavu zatím panoval chaos, posádky všech lodí spěšně přerušovaly nakládku uhlí a snažily se uklidit z palub nebezpečný uhelný prach. V podpalubí naplno pracovaly obsluhy strojoven a kotelen aby získaly dostatečný tlak páry. Admirál Sturdee byl ve velmi složité situaci. Věděl, že zatím nemůže vyplout a bylo mu jasné, že v případě německého útoku může být jeho svaz i přes výraznou převahu zničen na kotvách.
V 09.45 konečně dosáhl tlak páry na Glasgow potřebné hodnoty a křižník vyrazil nejvyšší rychlostí na moře. Mezi 10.00 a 10.30 se k němu postupně připojily další lehké křižníky. V 11.00 konečně vypluly i Invincible a Inflexible a okamžitě plnou rychlostí začaly pronásledovat Němce.
Mezitím se Gneisenau a Nürnberg připojily ke zbytku Speeovy skupiny a celá Východoasijská eskadra se pokoušela uniknout k jihu. Jediné v co mohl doufat bylo zhoršení počasí ale jako naschvál nebyl na nebi ani mráček.
V 12.55 začal Inflexible ostřelovat ze vzdálenosti 14400 m poslední loď německé formace Leipzig, po chvíi se připojil i Invincible. Speeovy lehké jednotky se pokusily o únik, proto za nimi Sturdee poslal vlastní lehké křižníky. Ve 13.35 přenesly bitevní křižníky palbu na Scharnhorst a Gneisenau a německé lodě začely také střílet. Zároveň se Spee snažil přiblížit se tak aby mohl zapojit i děla ráže 150 mm. Zatím jeho lodě utrpěly jen minimální škody.
V 14.00 Sturdee zvětšil vzdálenost a po několika obratech obnovil ve 14.45 znovu ostřelování. Tentokrát byla britská palba přesnější. Gneisenau hořel na mnoha místech a havarijní skupiny nestačily požáry hasit. Na Scharnhorstu se zřítil jeden z komínů a celá paluba na přídi byla v plamenech. Také němečtí dělostřelci pravidelně zasahovali oba bitevní křižníky ale podle hlášení po bitvě byly vzniklé škody minimální.
Palba Scharnhorsta slábla a kolem 16.00 byla německá vlajková loď už jen plovoucím vrakem. Jeho děla mlčela, nástavby byly zničeny a do trup nabíral vodu. V té době vydal Spee rozkaz aby se Gneisenau pokusil samostatně o únik. V 16.17. se Scharnhorst potopil. Z jeho posádky se nepodařilo nikoho zachránit.
Britské lodě přenesly palbu na Gneisenau a ten během několika minut přišel o tři komíny a velkou část nástaveb. Loď měla velký náklon a mnoha otvory do trupu pronikala voda. V 17.15 Němci naposledy zasáhli Inflexible. O čtvrt hodiny později Sturdee přerušil palbu a čekal německou kapitulaci. Poslední dělo Gneisenau však stále střílelo a tak od 17.40 byla palba obnovena. V 17.50 Sturdee akci ukončil a začal zachraňovat německé námořníky opouštějící loď. Podařilo se jich však vylovit pouze 187. Zbytek posádky zahynul v 18.02 při potopení pancéřového křižníku.
Mezitím se křižníkům Kent, Glasgow a Cornwall podařilo dostihnout Nürnberg a Leipzig a po těžkém boji je potopily (Nürnberg v 19.27 a Leipzig v 21.23). Podařilo se uniknout jen křižníku Dresden. Další briské lodě Bristol a Macedonia narazily na německé zásobovací lodě Baden a Santa Isabel. Převzaly jejich posádky a Bristol obě lodě potopil.
Německá skupina přestala existovat. Byly potopeny dva pancéřové a dva lehké křižníky, a padlo asi 2100 německých námořníků.
Sturdeeho lodě byly poškozeny jen lehce a to i přes velké množství zásahů (Invincible 22, Inflexible 3, Cornwall 18 a Kent dokonce 40). Celkové briské ztráty činily jen 9 padlých a 15 zraněných.
Speeova eskadra ve Valparaisu
Pancéřový křižník Scharnhorst
Bitevní křižník Invincible
