Letecké síly
Katanga - Force Aérienne Katangaise
Letouny a stručný průběh bojů:
Základy katanžskému letectvu –
Force Aérienne Katangaise, zpočátku ale známém jako
AviKat (
Aviation Katangaise), položily letouny zanechané na místě belgickou vládou. Ta si sice většinu zde dislokovaných sil, jejichž jádro tvořily hlavně letouny Fouga Magister a T-6 Texan, stáhla zpět do Evropy, ale něco přeci jen konžskému obyvatelstvu za nehty uvízlo. Hlavně tedy tomu z Katangy, neboť vládní síly nepodědily prakticky nic.
Z bojově použitelných strojů se jednalo především o 8 kusů
T-6G Texan (respektive v případě Belgie o standardizovanou variantu vytvořenou z několika rozdílných užívaných verzí, kterou sami nazývali Harvard 4K, v roce 1959 byly letouny dislokované v Kongu přeměněny na ozbrojenou variantu nesoucí dva 7,62mm kulomety, dva bombové závěsníky Alcan 261 a dvě odpalovací zařízení Matra 13 pro raketové neřízené střely), z ostatních pak cca 5-9 kusů
DH.104 Dove (ne všechny provozuschopné, zpočátku používány jako provizorní bombardéry, leč poté, co jeden letoun díky podomácku vyrobeným bombám explodoval ve vzduchu, byly údajně používány s kulomety v otevřených bočních dveřích), po jednom vrtulníku
Alouette II a
S-55 (v boji využit jako platforma pro svrhování ručních granátů) a letounech
DH.114 Heron a
Piper L-18C. Kromě toho v řadách letecké společnosti Air Katanga figurovaly dopravní stroje
DC-3 a
DC-4, využívané ale povětšinou k vojenským transportním účelům. Něco jako vycvičení místní piloti neexistovalo, a tak byly všechny letouny svěřeny do rukou zahraničním žoldnéřům (z nich za všechny zmiňme J. Zumbacha, který byl najat jako velitel katanžských T-6 a J. Deulina, jež v kokpitu později zakoupených Fouga Magister spolu se svým kolegou Magainem způsoboval vládním jednotkám a oddílům OSN bolení hlavy).
katanžští piloti (žoldnéři) při emotivním rozhovoru s důstojníkem sil OSN
vrtulník S-55, zde ještě předtím, než se z něj stal katanžský stroj s číslem KAT 42 (1), Alouette II s belgickou osádkou (2), DC-3 (3, 4), Tshombeho osobní letoun „Moineau Flayer“ (5) a DC-4 (6)
různé bokorysy a fotografie letounů T-6 Texan
Řady letecké techniky AviKat se ale brzy začaly rozšiřovat pomocí nových akvizic. Z Francie bylo objednáno 9 proudových cvičných/lehkých bitevních strojů
Fouga CM.170 Magister, z nichž ale v únoru 1961 do svého nového působiště dorazily na palubě dopravního letounu Boeing YC-97 pouze tři kusy (a létali s nimi právě již zmínění Deulin a Magain). Kromě toho se v říjnu 1961 podařilo získat i pětici západoněmeckých strojů typu
Do.28A. Datace u zbytku přírůstků není příliš přesná, každopádně AviKat se v průběhu prvních etap své existence rozrostl ještě o několik
Piper PA-20 Pacer (2 kusy?) a
PA-22 Tri-Pacer (5 kusů?) a
PA-24 Comanche (4 kusy?), část z nich byla snad dokonce použita bojově. Air Katanga obdržela další DC-3 a DC-4, nějaké dopravní stroje vlastnilo i letectvo jako takové.
Zpočátku byly tyto letecké síly celkem úspěšné a dokázaly opozici (tedy ANC a ONUC) notně zatápět. Hlavně letouny Fouga Magister prováděly nepříjemné útoky na letiště a jiné pozemní cíle. Namátkou:
15.9.1961 – Dva letouny (pilotované Deulinem a Magainem) napadly letiště v Elisabethville, zničily zde jeden DC-4 a poškodily DC-6B (v kterém později zahynul vrchní komisař OSN).
zničený DC-4 na letišti v Elisabethville
17.9.1961 – Jeden letoun (Deulin) napadl letiště Kamina, zničen jeden C-54 Skymaster.
17.9.1961 – Totožný stroj (a pilot) přinutil k ústupu kolonu indických vojáků, kteří se chystali vyprostit své kolegy obležené v Jadotville.
Ještě před uzavřením příměří (21.9.1961) stačil napadnout i hlavní stan OSN v Katanze, snad dokonce v okamžiku, kdy se tam konala tisková konference (dle zlých jazyků oznamující eliminaci katanžského letectva).
katanžské Fougy Magister – zde ještě v době své slávy (v kabině M. Tshombe) (1), dále již jen jako vzpomínka na bývalou sílu (letiště Kolwezi po obsazení silami OSN, jedná se nejspíše o exemplář s poškozeným motorem) (2 až 4)
Na druhou stranu v průběhu konfliktu se nastřádala i řada bojových a provozních ztrát. Prvním zásadním očesáním stavů prošlo separatistické letectvo při obsazení letiště v Luanu (Elisabethville) silami OSN v srpnu 1961. Tehdy přišlo o velkou část svého leteckého parku. Ani zbytek na tom nebyl nejlépe a například z nejhodnotnějších letounů Fouga Magister zbyl ke konci září 1961 v provozu již jen jediný (jeden snad havaroval při výroční přehlídce ku oslavě katanžské nezávislosti někdy v červnu či červenci 1961 a druhý byl odstaven kvůli porouchanému motoru, což se muselo stát někdy po 15.9., neboť v ten den 2 stroje provedly nálet na letiště v Elisabethville). Následovalo krátké příměří zapříčiněné smrti generálního tajemníka OSN, ale to se již pomalu na scéně objevil letecký kontingent OSN v podobě švédských, indických a etiopských letounů a beztrestnost AviKatu dá se říci skončila. V prosinci 1961 zahájily síly OSN rozsáhlou operaci, v jejímž rámci došlo i k leteckým úderům na katanžská letiště. Indické Canberry při útoku na letišti Kolwezi AviKatu slušně pustily žilou a zničen byl jediný funkční Magister a druhý zbývající exemplář, odstavený kvůli potížím s motorem, byl poškozen. Dále byly zničeny dva Do.28 a po jednom DH.104 Dove, DC-3 a DC-4. Další eskalaci zabránilo jen druhé příměří, v jehož průběhu si Katanga lízala rány a snažila se své letectvo posilovat kde se jen dalo.
Několik poškozených letounů (DH.104 Dove, Pipery Tri-Pacer a Comanche) bylo opraveno a vráceno do služby (Dove, údajně ozbrojen kulometem Hotchkiss a bombami, byl využíván k ozbrojeným průzkumným misím), ale hlavní tok přicházel opět zpoza hranic. V Belgii byly zakoupeny další T-6G (6 kusů dovezených přes Angolu, odkud po sestavení portugalskými techniky odletěly v květnu 1962 do Katangy), další čtyři T-6, jeden
Lockheed Lodestar a dvě
Cessny se podařilo splašit v JAR. Ze stejného zdroje pocházejí i dva letouny
DH.115 Vampire, které se ale do počátku finálních bojů nepodařilo uvést do provozu a byly později zničeny na zemi na letišti v Kolwezi. Katanga údajně usilovala i o 14 strojů
P-51 Mustang, které měla koupit ve Švýcarsku od Izraele, ale jedná se o nepotvrzenou informaci. Měly to být stroje, které byly nejdříve v letech 1945 až 1946 prodány do Švédska, následně v roce 1952 odprodány do Izraele, kde je měli zakoupit katanžští nákupčí a přes fiktivní dodávku portugalskému letectvu snad doputovaly až do Angoly, ale již nebyly sestaveny. Jinak i v tomto mezidobí katanžské a vládní jednotky měřily své síly (včetně nasazení katanžského letectva, zejména T-6 byly opět velmi aktivní), ale pro prvně jmenované se situace nevyvíjela příliš dobře.
Na konci roku 1962 už i OSN dospěla k názoru, že protivník je zralý k finálnímu rozdrcení a v prosinci 1962 síly ONUC udeřily. Letiště se opět stala jedním z vděčných cílů a AviKat tálo pod leteckými údery jako sníh. Část letounů se sice podařilo rozptýlit na menší a odlehlejší plochy a zbylé stroje stále pokračovaly v boji, ale brzy již bylo jasné, že katanžské nezávislosti je konec. Přeživší letouny pak byly přelétnuty do Angoly.
T-6 zničený 30.12.1962 švédskými letouny na letišti v Kolwezi (1) a stroje, které uprchly do Angoly (letiště Henrique de Carvalho, leden 1963) – T-6 (2 až 4), Lockheed Loadstar (5), Cessna (6) a Piper Cub (7)
Základny:
První základnou AviKat se stalo letiště Luano (v Elisabethville, nyní Lumumbashi), ale dislokace katanžského letectva se měnila dle vývoje válečné situace. Ke slovu tak přišly plochy v Kolwezi, Kisenge, Jadotville, Kipushi, Dilolo, Nimbe atd.
Vládní síly
Konžské letectvo, neboli zpočátku letecký komponent
Force Publique Congolaise (později
Force Aerienne Congolaises), jak již bylo řečeno, zpočátku letouny nijak neoplývalo a tak toho není ani příliš k vyprávění.
ONUC
Větší pozornost si rozhodně zaslouží letecký kontingent OSN, který v zemi operoval od konce roku 1961 a učinil přítrž jednostranné vzdušné situaci. Hlavní zátěž na svých bedrech nesli Švédové a Indové, později se dosti aktivně zapojily i íránské letouny. Letecké síly OSN byly staženy po ukončení bojů počátkem roku 1963.
Na straně OSN operovaly následující typy:
North American F-86F Sabre (Etiopie)
Čtyři letouny dorazily do Konga v polovině září 1961 a spolu s indickými Canberrami a švédskými J-29 vytvořily základ leteckých sil OSN. Jako základnu využívaly letišť ve městech Leopoldville (zpočátku) a Kamina (od roku 1962). Pravděpodobně nepříliš aktivní. V září 1962 byly etiopské F-86F z Konga staženy.
http://www.youtube.com/watch?v=FxLyFn9Q ... re=related (3:03 – přílet etiopských F-86F, přibližně od páté minuty spousta zajímavých záběrů obrněné techniky)
skupinová fotografie etiopských F-86F, švédských J-29B a indických bombardérů Canberra
Saab J-29B/S-29C Tunnan (Švédsko)
První švédské J-29 (5x J-29B, ačkoli byla k dispozici novější verze, byly z důvodů údržby a o něco většího doletu místo J-29F zvoleny letouny varianty
J-29B) dorazily již v roce 1961 a byly tak k dispozici po celou dobu existence leteckého kontingentu OSN. V říjnu 1962 byly posíleny o dva průzkumné
S-29C (kvůli horšímu navigačnímu vybavení byly ale vždy provázeny J-29B) a v prosinci 1962 dalšími čtyřmi J-29B. Hlavními úkoly Saabů v Kongu byl vzdušný boj (eliminace případných katanžských leteckých útoků a obecně zamezení aktivitě protivníkova letectva, což se ale nad rozlehlými prostorami Konga nevynucovalo snadno), podpora pozemních jednotek (kromě kanónů byly vyzbrojeny i osmi 150mm neřízenými raketami) a údery na protivníkova letiště. Spolu s indickými Canberrami sehrály důležitou roli při zničení katanžského letectva a podpoře pozemních jednotek. Přinejmenším dvakrát došlo k bojovému poškození. Švédské letouny operovaly postupně z letišť v Léopoldville, Luluabourg (malé letiště, kde Etiopané odmítli operovat kvůli krátké startovací dráze) a Kamina. V roce 1963 se část strojů vrátila do vlasti, zbytek byl zničen na místě.
Jednotlivé letouny a jejich osudy (typ/sériové číslo/osud letounu):
J-29B (29374) – havaroval v březnu 1963 (Kamina), později zničen
J-29B (29393) – zničen s odchodem jednotky
J-29B (29398) – vrátil se do Švédska (nyní muzeální kus)
J-29B (29440) - havaroval v březnu 1962 (Kamina), později zničen
J-29B (29475) – těžce poškozen v boji, později zničen
J-29B (29364) - zničen s odchodem jednotky
J-29B (29445) - zničen s odchodem jednotky
J-29B (29371) - vrátil se do Švédska (ale záhy sešrotován)
J-29B (29365) - zničen s odchodem jednotky
S-29C (29944) – vrátil se do Švédska (ponechán ve službě)
S-29C (29906) - vrátil se do Švédska (ponechán ve službě)
http://medlem.spray.se/superswede/F22/f ... gbok_1.htm (denní přehled operací plus další zajímavosti o nasazení J-29 v Kongu)
švédské stroje v Kongu, na předposledním snímku méně šťastný exemplář zanechaný na místě a na posledním jediný dochovaný kolega
Canberra B(I).Mk.58 (Indie)
Původně se v případě indického kontingentu uvažovalo o letounech Hawker Hunter, ale nakonec byly jako vhodnější zvoleny Canberry. Hlavním důvodem obměny výběru byl dolet a lepší navigační vybavení. A ačkoli letouny OSN nesměly používat bomby, Canberra disponovala silnou hlavňovou výzbrojí v podobě čtyř 20mm kanónů, navíc se slušnou zásobou munice.
Šest vybraných strojů se dostalo na základnu v Leopoldville na počátku října 1961, později byly taktéž předisponovány na letiště v Kamina. Nad Kongem (respektive Katangou) si odlétaly řadu průzkumných a úderných misí, na kontě mají řadu zničených letounů a pozemních cílů. V době eskalace konfliktu, v rámci letecké části operace Morthor se 5.12.1961 šestice indických Canberr vydala ke svým téměř 1300 km vzdáleným cílům. Dva stroje zaútočily na letiště v Kolwezi a zničily zde jediný operační (a neskonale nepříjemný) letoun Fouga Magister a druhý neletuschopný poškodily. Kromě toho jim padly za oběť dva Do.28, po jednom DC-3, DC-4 a DH.104 Dove a řada letištního zařízení. I zbylé dvojice své pozemní cíle napadly s úspěchem. Ten byl poněkud zkalen při druhém náletu, uskutečněným ještě ten samý den, opět na letiště v Kolwezi. Došlo sice ke způsobení dalších škod, ale jedna z Canberr inkasovala zásah do přídě a navigátor utrpěl těžké zranění. Boje pokračovaly a indické letouny byly užívány jak k průzkumu, tak k úderům na cíle ve městě Elisabethville, jako byla pošta, rozhlasová stanice, velitelství, kolony vozidel, zásobárny munice atd. Jejich pomoc se nakonec ukázala jako jeden z rozhodujících faktorů při boji o toto město. Později odlétaly ještě řadu volných ozbrojených průzkumných misí, kdy napadaly objevená soustředění jednotek a kolony nepřítele. S utichajícími boji pomalu uhasínala i aktivita indických bombardérů a přes pár posledních fotoprůzkumných misí se dopracovaly až ke kýženému odletu domů.
indické Canberry B(I).Mk.58, na posledním snímku těsně před odletem domů
Canadair Sabre F.Mk.4 (Itálie)
North American F-86F Sabre (Filipíny)
North American F-86F Sabre (Írán)
Čtyři italské, šest filipínských a čtyři íránské stroje dorazily na scénu v lednu 1963. Tehdy ale již mnoho příležitostí k boji nezbývalo. I tak byly Íránské F-86F údajně velice aktivní, jeden byl poškozen střelbou ze země, ale záhy opraven. Ke stažení došlo krátce po ukončení bojů.
íránské stroje F-86F
Kromě bojových letounů se samozřejmě na scéně objevil i značný počet dopravních strojů, ať už to byly italské
C-119, jejichž piloti byli prý experti ve vymýšlení záminek k častým odletům na domovskou italskou základnu, či mnoho jiných. Ani ty se nevyhnuly přímé konfrontaci s boji a některé byly zničeny nebo poškozeny při náletech katanžských letounů či pozemní palbou. To se nejspíše stalo osudné i generálnímu tajemníkovi OSN Dagu Hammarskjöldovi, který zahynul 18.9.1961 při havárii letounu DC-6B. Stroj byl o několik dní dříve poškozen při náletu dvou letounů Fouga Magister na letiště Elizabethville a patrně oprava nebyla dostatečná (ačkoli se množily teorie o sabotáži nebo dokonce sestřelu). Jedna z posádek italských C-119 pak byla zmasakrována a doslova rozsekána na kusy místními bojůvkami. A daly by se najít další příklady. Tudíž ani život dopravního letce v Kongu nebyl bez nebezpečí, paradoxně na tom byly posádky dopravních letounů často hůře než těžko postižitelné bojové letouny.
. Kruh se, dá se říci, uzavřel.
Jednoho dne si podvěsili přídavné nádrže, jako by letěli na delší cvičný let a už se prostě nevrátili 
