SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka V. Č 1.

[michan]

Mapa Zimní války.






SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka V. Č 1.

Díl V.

Část 1.

Do „Druhého prostoru“, nad Ladožským jezerem vedou 3 silnice. Jedna silnice je přes Salmi podél Ladožského jezera, druhá ze sovětského Petrozavodska přes Käsnäselka na západ a na severu třetí přes Suoajarvi na výběžek mezi Jänisjärvi a Ladožským jezerem. Zde byla právě dokončena HBL Finů. Po každé z těchto silnic postupovala vždy jedna sovětská divize.
Sověti tím sledovali jasný cíl – překonat výběžek a pronikat otevřeným prostorem do týlu Mannerheimovy linie. Ale i dál na sever byla finská postavení ohrožena z další silnice. Také touto další silnicí směrem na Tolvojärvi proudí sovětské tanky, dělostřelectvo a pěchota.
V prvních dnech prosince 1939 to vypadá, že sovětskou 139. a 75. divizi s 45 000 muži, 90 tanky, 50 obrněnými vozidly a 335 děly a těžkými minomety nic nezastaví.
Cestu jim přehradí jednotky plukovníka Talvela (skupina Talvela). Ten jak jsme již psali zde soustředí postupně k obraně (16. pluk, skupinu Raubíři a Hyeny) jednotky o síle 9 000 mužů s podporou 20ti děl a vytvoří nedobytnou hráz.
Praporu z této Talvelovy skupiny, která je pod velením podplukovníka Aaro Pajariho se podaří nenadálým obchvatným manévrem napadnout sovětský 609. střelecký pluk. Po těžkém boji je 609. střelecký pluk rozbit a obrácen na útěk. Na bojišti zůstanou ležet desítky Sovětů včetně velitele 609. střeleckého pluku.
Levé křídlo Hägglundova IV. As pod tlakem sovětské přesily za podpory tanků sice ustupuje. Ustupuje podél železniční trati a souběžně se státní silnicí od Suojärmi, ale na říčce Kolaanjoki se zastaví a utvoří pro Rusy nepřekonatelnou obranu. Tuto obrannou linii zde pak drží až do konce Zimní války.
Kapitán Aho, velitel „Raubířů“ (zvlášť sestavený prapor z místních lyžařů) má týden po začátku války 600 mužů a tvoří 8. samostatný prapor. Úkolem 8. samostatného praporu je bránit úsek od hlubokého zálivu u Koirinoje dál 6 km do vnitrozemí. Na jeho levém křídle stojí u Lementi major Kontio s praporem 38. pěšího pluku.
Oba tyto prapory zadrží každý jednu sovětskou divizi.
Kapitán Aho se svými 600 muži a s podporou jediné baterie se brání na úseku dlouhém 6 km. Bojuje proti zuřivým útokům sovětského pěšího pluku podporovaného celým oddílem dělostřelectva. Dva dny čelí sovětské bubnové palbě, leteckým útokům a uragánu střel ze sovětských těžkých kulometů v kouři hořící vesnice Pitkäranta. Vojáci jeho praporu zde nemají žádná vybudovaná obranná postavení, využívají jen přírodu. Podnikají protiútoky, kterými Sověty vrhají zpět, zápalnými lahvemi a trinitrotoluenem ničí sovětské tanky na silnici. Zmaří i pokusy Sovětů o obchvat. Sověti se je snažili obejít po pravém křídle, po ledě Koirinojského zálivu.
Kapitán Aho řídí boj svého praporu z hořící vesnice Pitkäranta z budovy zemědělské usedlosti.
V polovině prosince, když Sověti pronikají na linii Ladoga – Kitelä – Ruokojärvi – Syskijärvi se prapor rozkazem, po dnech a nocích těžkých bojů, přesune bez odpočinku na tuto linii. Zde na této linii, v jednoduchých polních okopech pak Sověty konečně a definitivně zastaví. Tím svůj úkol splní.
Kritická situace byla též v prostoru Tolvajärvi, zde Sověti dobyli čtyřkilometrový hřeben tolvajärviské přírodní rezervace. Proti nim zasadil podplukovník Pajari jeden svůj prapor. Sověti jej ale odrazili a vrhli ho až na západní břeh Tolvajärviského jezera, kde se finský prapor horko těžko bránil. Podplukovník Pajari pak zde s jedním průzkumným oddílem pronikne hluboko do týlu Sovětů a nečekaným přepadem jim způsobí obrovské ztráty. Vyvolá v sovětských řadách takový zmatek, že dvě sovětské jednotky dlouhou dobu střílí proti sobě v domnění, že bojují s Finy. Z těchto důvodů pak nastane 2 dny klid a Talvelova skupina tyto dva dny využije k načerpání a doplnění sil.
Průzkum Finů zjistí, že se Sověti chystají obejít severní cíp jezera a napadnou Talvelovu skupinu z týlu. Dne 11. prosince 1939 proniká sovětský prapor lesními prostory k jediné přísunové cestě Talvelovy skupiny a vyrazí do útoku na její týl. Hladový sovětští vojáci se zmocní finské polní kuchyně s plným kotlem horké klobásové polévky. Zapomenou na boj a začnou se ládovat.
Náhodou je zde podplukovník Pajari (vrací se z divize), zorganizuje z týlařů skupinu a vrhne se na Sověty, kteří jedí klobásovou polévku (Klobásová bitva). Do útoku se zapojí i dvě roty plukovní zálohy. Boj muže proti muži, v nočním čase, znamená pro ruský prapor úplnou zkázu. Finové napočítají 180 mrtvých Rusů jimž odeberou zbraně a náboje (ve ztrátách nejsou započítáni ti, kteří utekli do lesa a zmrzli). Finové mají 10 mrtvých a 110 zraněných.
Úspěch je obrovským povzbuzením pro Finy.

[michan]

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka V. Č 1.

Díl V.

Část 2.

Ve stejnou dobu přichází příznivá zpráva i z okolí Ilomantsu. Zde bojuje oddíl A, jemuž velí plukovník Ekholm. Jeden sovětský prapor, který se zde pokusil o obchvat finských pozic byl v lesním terénu obklíčen a do posledního muže vyhlazen.
Plukovník Talvela, který nyní velí 7mi praporům a má k dispozici 4 dělostřelecké baterie, se rozhodne, že přejde do útoku. Chce levým a pravým křídlem obklíčit ( v klešťové operaci) a zničit sověty, kteří jsou rozmístěni v lesích severně od Tolvajärvi.
Útok je zahájen 12. prosince 1939, pro sověty je úplným a dokonalým překvapením.
Nekoná se však tak jak jej Talvela se štábem naplánoval. Sověti totiž také vyrazili svými křídly do útoku. A tak levé křídlo Finů narazí při postupu lesem na křídlo sovětů. Rozpoutá se prudký boj v lese, ve kterém jsou Fini mistry a kde skvěle uplatní samopaly Suomi M 31. Také pravé křídlo Finů, to kráčelo přes zamrzlé jezero, když předtím obsadilo ostrov Kotisaari, narazí na křídlo sovětů. Zde má pravé křídlo Finů tu výhodu, že se dostalo do týlu křídla sovětů. Finové sovětské křídlo napadnou a izolují jej. Obě křídla se tedy navzájem v těžkém boji blokují.
V centrálním úseku podplukovník Pajari, čelním útokem přes zamrzlé jezero, prorazí přes bránící se Rusy. Ti zde zaujímali silně opevněné postavení vybavené i tanky. Pajariho jednotky zde v centru, po těžkém boji, znovu obsadí sověty bráněný hřeben.
Boj to byl neobyčejně krutý. Ruské ztráty byli ohromné. Finové napočítali 1 000 mrtvých Rusů a stovky zajatých. Ukořistěno bylo 10 tanků, 2 dělostřelecké baterie a spousta dalšího vojenského materiálu a munice.
Únava zabránila pronásledovat Rusy. Finové však po odpočinku v útoku pokračují.
Do 14. prosince 1939 pak Finové osvobodí celou oblast Tolvajärvi a dokončí úplné zničení sovětské 139. divize.
Sověti nasadí novou čerstvou 75. divizi. Finové na ní okamžitě čelně zaútočí v kombinaci s obchvatnými údery. Sovětská 75. divize se špatně orientuje v pro ní nezvyklých podmínkách lesů a jezer. Není schopna náporu Finů čelit. Boje trvají několik dní. Finové obsadí 22. prosince 1939 město Aglajärvi, které sověti proměnili v tvrdě bráněný opěrný bod. Vše co po těžkých ztrátách ze sovětské 75. divize zůstalo ustupuje a je Finy pronásledováno až k Aittojoki, poblíž Suojärvi. Tady se fronta ustálí až do konce Zimní války.
Konečně maršál Mannerheim obdrží dobré zprávy. Sovětská 139. divize zcela zničena a 75. divize utrpěla zdrcující porážku! Pro historii je i z pamětí maršála řečeno a já volně komentuji: napočítáno bylo ( mimo těch co v lesích a jezerech zmizeli) 4 000 mrtvých Rusů, 600 jich padlo do zajetí. Finové ukořistili: 59 tanků, 31 děl, 220 kulometů a velké množství munice a dalšího vojenského materiálu ( vše vždy putovalo do opraven a potom většina na Karelskou šiji, nebo na potřebný úsek).
Vítězství u Tolvajärvi, ale Fini těžce zaplatili. V jednu chvíli chtěl maršál, vzhledem k finským ztrátám, činnost skupiny Talvela zastavit. Vždyť 30% důstojníků a 25% vojáků buď padlo, nebo bylo zraněno.
Na výslovnou žádost Talvely a vojáků maršál souhlasil, aby skupina pokračovala v boji.
Zpráva o vítězství u Tolvajärvi se šířila jako blesk po celém Finsku a Finové začali věřit, že mohou svou zemi ubránit.
Plukovník Talvela byl povýšen na generálmajora a podplukovník Pajari na plukovníka.
Také na ilomontském úseku se podařilo sověty zastavit, frontu stabilizovat, proti sovětské 155. divizi. Právě odolnost skupiny A byla podmínkou pro vítězství u Tolvajärvi. Stejně příznivě se situace vyvíjela v prostoru Kolla pod Tolvajärvi. Zde sověti uvázli před finským opevněným prostorem. Tady síly finského IV. As, v třeskutém mrazu a hlubokém sněhu zastavily sověty.
Vypadalo to, že se severně u Ladožského jezera, ve „ Druhém prostoru“, vytváří podmínky pro plánovanou finskou ofenzívu.
Podobná bitva jako u Tolvajärvi se rozhoří i v lesích u Suomussalmi „ Třetí prostor“.
Sověti zde na začátku války, překročily s dvěma pluky hranice v pustině, jižně od vesnice Juntusranta, ve směru, kde si nepozorovaně budovali silnici. Třetí pluk sovětů pak postupoval po silnici Raate – Suomussalmi.
Finové zde měli nejprve jen záložní prapor a pak přisunuli náhradní prapor. Proti těmto dvěma finským praporům tedy postupuje celá sovětská 163. divize.
Dne 7. prosince 1939 se dvěma sovětským plukům podaří spojit se v městečku Suomussalmi. Sověti mají cestu na západ volnou. Finové zaujímají svá obranná postavení za městečkem, na břehu jezírka. Jezírko zatím nezamrzlo a tak ruské tanky nemohou přejíždět. Finové se bez potíží se svými dvěma prapory brání a odráží ruské útoky.
K Suomussalmi se blíží finský 27. pěší pluk z 9.divize. Pluku velí plukovník Siilsuo, tomu maršál nařídí, aby převzal velení nad celým úsekem Suomussalmi „ Třetí prostor“.
Sověti překvapili Finy nově vybudovanou silnicí, ale Finové mají také překvapení! Finové totiž právě dobudovali železnici, která jim umožňuje přisunout po ní vojska a materiál, 40 km jižně od Suomussalmi. První jízda se nezdaří, skončí srážkou vlaku, ale po opravě trati, po 24 hodinách to už frčí. Plukovník Siilsuo sem přiveze 27. pěší pluk 11. prosince 1939 i s materiálem a bude mít stále přísun posil.

[michan]

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka V. Č 3.

Díl V.

Část 3.

Plukovník Siilasvuo nechá v postavení jižně u Suomussalmi kulomety k střežení zamrzlého jezírka a překvapivým útokem přetne silnici na Raate (Raatskou silnici). Do večera 11. prosince 1939 Finové obsadí úsek silnice dlouhý 5 km. Dne 12. prosince 1939 postupují finské jednotky pod velením plukovníka Siilasvuo na Suomussalmi. Do večera Finové proniknou do středu městečka. Sověti město brání za podpory děl a několika tanků. Za mrazu 40 stupňů se ve zbořeninách města bojuje několik dní dům od domu. Finové bojují bez dělostřelecké podpory o každou ruinu, utrpí při tom velké ztráty.
Po 5ti krvavých dnech je 16. prosince větší část městečka Suomussalmi ve finských rukou. Hlavní síly sovětské 163. divize jsou v městečku obklíčeny a zbytek je v pasti na výběžku Hulkonniemi – západně od městečka Suomussalmi.
Ale to již finský průzkum hlásí, že ve směru od Raate postupuje nová sovětská divize. Tato sovětská 44. divize narazí na dvě roty Finů, které kryjí záda vojskům bojujícím v Suomussalmi. Dvě finské roty první nápor 44. divize, elitního motorizovaného svazku z Moskevského vojenského okruhu, odrazí. Stane se něco co není z vojenského hlediska běžné a čemu by nikdo nevěřil. Dlouhá kolona elitní 44. divize Moskvanů uvízne na zátarasech. Nemůže se rozvinout, aby uplatnila svou technickou a početní převahu. A dvě finské roty je zadržují. A chvíli je zadržovat budou!
Mannerheim sem k Suomussalmi okamžitě posílá posily. Dne 16. prosince 1939 dostane plukovník Siilsvuo 1 baterii dělostřelectva, za 2 dny další a za další 2 dny přijedou 2 ks protitankových děl Bofors ráže 37 mm. Na Štědrý den tedy 24. prosince 1939 dorazí 5 praporů. Po celou tuto dobu se ony dvě roty s částí posil neustále brání proti 44. divizi! Neuvěřitelné!
Posily dorazily včas. Nejprve se totiž sovětská 163. divize v Suomussalmi pokouší z východu prorazit obklíčení. Finové, kteří 14 dní vedou nepřetržité boje s přesilou, musí nyní 2 dny odrážet silné útoky obklíčených Sovětů. Sověti jsou podporováni letectvem a stíhačkami. Posily, které dorazily Finům se rozvinou k útoku na Suomussalmi. Již 29. prosince 1939 útočí Finové na obklíčené Rusy. Celý den se bez slitování a v boji muže proti muži na sebe obě armády vrhají. K večeru se sovětský odpor zhroutí. Sověti pod ochranou svých letadel, pronásledováni nažhavenými Finy, začnou zmateně prchat. Prchají přes jezero Kiantajärvi severním směrem na Juntusrantu. Jezero je příliš široké a tak Finové nestačí z pěchotních zbraní rozptýlené hloučky Sovětů likvidovat. Mají totiž obě své dělostřelecké baterie nasazeny k likvidaci západní skupiny sovětské 163. divize, které jsou obklíčeny na výběžku Hulkonniemi.
Finové zde odpor zlikvidují 30. prosince 1939. Sověti zde ztratili 5 000 mrtvých a 500 Sovětů se vzdá do zajetí. Kořist Finů je: 27 kanonů, 11 tanků, 150 nákladních vozidel, 250 koní a velký počet pěchotních zbraní a munice. Tato kořist se přesune do finského arzenálu.
A nyní je na řadě elitní motorizovaná sovětská 44. divize z Moskevského vojenského okruhu.
Hlavní síly 44. divize se roztáhly na 8 km úseku Raatské silnice a 25 km ke státní hranici zajišťují Sověti malými oddíly a bojovými vozidly.
Plukovník Siilasvuo vytvoří z vyčerpaných jednotek malé bojové skupiny. Tyto skupiny začnou sovětskou 44. divizi, její kolony, napadat ze všech stran. Zároveň Finové odříznou 44. divizi ústupové cesty na východ.
Potom prudkými útoky malých skupin ze všech stran rozčlení sovětskou 44. divizi na malé části. Tyto části sovětské divize pak jednu po druhé postupně ničí. Sověti se brání. Uniknout se podaří jen malému zlomku divize. Jen některé malé části 44. divize uniknou přes hranice na sovětské území.
Finům padne do rukou bohatá kořist: 70 děl různé ráže, 43 tanků, 270 nákladních aut a traktorů, 300 rychlopalných zbraní, 6 000 pušek, 32 polních kuchyní a 1 170 koní. Ze zpráv o počtu padlých sovětských vojáků se dozvídáme, že je nebylo možno zjistit. Spousty mrtvých sovětských vojáků bylo roztroušeno po rozsáhlém lesnatém prostoru a zasypáno sněhem. Mám dojem, že je v té chvíli ani neměl kdo hledat.

Pro SSSR to mělo být rychlé a snadné vítězství. Po rychlém průlomu finské obrany na hranicích ( to jediné se podařilo), měl následovat plynulý bleskový postup do vnitrozemí Finska. Finové měli být napadáni po křídlech i čelně. Nemělo se jim dovolit se zachytit v pásmu opevněných obranných postavení. Útok Rudé armády vůbec neprobíhal tak, jak je vojenské a politické vedení naplánovalo. Boje se vlekly a nabývaly pozičního rázu. Tempo postupu se zpomalovalo. Každý kilometr ve finském území znamenal potoky ruské krve a ztrátu techniky. Po rychlém přechodu hranic se pak skoro úplně postup zastavil.
Nejvyšší představitelé Rudé armády již po 3 dnech mluvili o zdlouhavosti a nerozhodnosti postupu vojsk.
Vorošilov se rozčiloval a jak historie zaznamenala a já z ní cituji, řekl: „Postupovat jen 4 km až 5 km za den! Je třeba zajistit, aby naše vojska rychle vedla rozhodný útok!“
K zjednání nápravy byl vyslán k sovětské 9. A armádní komisař L. Z. Mechlis a k 8. A G. I. Kulik. Ti horlivě vytýkali chyby v činnosti velitelů a štábů Rudé armády.
Jak se dál dozvídáme z historických pramenů 9. prosince 1939 Hlavní vojenská rada zbavila Mereckova velení a 14., 9., 8. a 7. A, stejně tak jako Baltskou a Severní flotilu podřídila Hlavnímu stanu.
Historie i zaznamenala trochu objektivní posouzení situace ve slovech viceadmirála I. I. Azarova a já je ocituji: „Odhodlání a dovednost finských vojáků se vymykaly normálu. Hovořit otevřeně o tomto faktoru se ovšem považovalo za trestuhodné. Pohrdání nepřítelem znemožňovalo velitelským funkcionářům a politickým pracovníkům, zejména lidem bez válečných zkušeností, přehodnotit koncepci, která zapustila v našich kruzích hluboké kořeny, totiž že snadno zvítězíme. A ze stejné příčiny nepřipravili sebe a své jednotky na úpornější boj, než jaký očekávali podle vojenských plánů, nácviků a manévrů.“

[michan]

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka V. Č 4.

Díl V.

Část 4.

V době Zimní války, obě strany, sovětská i finská, chápaly Karelskou šiji, jako nejdůležitější bojiště „ První prostor“. Byl to nejrychlejší a nejkratší směr na hlavní město Finska Helsinky.
Zde od Leningradu útočí sovětská 7. A pod velením komandarma 2. rangu B. B. Jakovleva. Za podpory Baltského loďstva má 7. A rozbít finská vojska, dobýt jejich obranná postavení a dosáhnout čáry Hiitola – stanice Andrea – Viipuri (Vyborg). Potom má spolu s vojsky 8. A, která přijdou z „ Druhého prostoru“, nad Ladožským jezerem, postupovat na Lahti, Hyvinkää a Helsinky. Tolik plány. První kroky 7. A jsme si popsali, ty se podařily. Víme, že sovětskou 7. A tvoří na pravém západním křídle 19. as, který postupuje na Viipuri(Vyborg) a na východním, levém křídle 50. as, který směřuje na stanici Andrea.
Dle operačního plánu má 7. A proniknout do hloubky 85 až 110 km za 12 až 15 dní. Útok je rozložen na 3 období po 4 až 5ti dnech. První období – průnik k hlavní linii finské obrany. Druhé období je dosáhnout v hlavní obranné linii průlom a třetí období dosažení čáry Viipuri(Vyborg) – Käkisalmi.
Finské krycí jednotky v prvních dnech bez odporu a za malých ztrát ustupují k hlavní obranné linii. To zapříčiní neshody mezi maršálem Mannerheimem a generálem Östermanem. Maršál dal příkaz dobýt zpět oblast Vamelusu v západní části Karelské šije a ten nebyl splněn a Finové jí bez boje vyklidili.
Rudá armáda postupuje velice opatrně a dost často ztrácí s Finy bojový kontakt. Finové zadržují Rusy, překážkami, minami, zátarasy a opěrnými body. Ale stále ustupují. Sem tam nějaký protiútok, který narušuje sovětskou sestavu, vyvolává zmatek a působí lidské a materiální ztráty. Finové tak nutí Sověty zpomalovat a přerušovat postup. Sověti se však zpomalují i sami špatnou organizací přesunů. To zaviňuje shluky vozidel a neprůjezdnost cest. Kolony aut, ale i skupiny vojáků a celé jednotky pěchoty bloudí v lesích a pletou si směry.
Pro Finy byly v prvních dnech války děsivou zbraní tanky. Sověti je však nasazovali špatně i když ohromné množství. V prvních dnech vyrážely vždy je 2 tanky s pěchotou. Později 10 tanků s pěchotou.
Finové se strachu brzy zbavili a jak jsme již řekli, oddělili palbou ručních zbraní pěchotu a pak tanky ničili při boji zblízka. Potom se situace obracela, strach začaly mít osádky tanků, které vycházely z bojů s velkými ztrátami.
Než napadl sníh jezdily tanky rychlostí i 26 km/ hod. Ve sněhu se rychlost tanků snížila na 5 až 7 km/hod a tím se tanky staly zranitelnější ( šlo“ pohodlně“ sochorem stáhnout pás).
Ve východní části Karelské šije byla hloubka předsunutého obranného pásma ( Mannerheimova linie se skládala ze 3 pásem) 12 km, ve střední části byla hloubka 45 až 50 km a na západě pak 60 až 65 km. Rudá armáda, která oproti plánu postupovala 2x pomaleji než stanovil plán ( bylo to 3-7 km/den oproti 12-15km/den), dosáhla hlavního obranného pásma Finů, na východě u břehu Suvanto 4. prosince 1939, v centru, ve směru na Summy 6. prosince 1939, a v západní části, u pobřeží Finského zálivu až 10. prosince 1939.
Před Rudou armádou ležela obávaná, ale i zlehčovaná Mannerheimova linie.
Popišme si co pro historii řekli o Manerheimově linii východní, finští a západní historici.
Tehdejší Kombrig Chrenov jí charakterizuje takto:“ Systém opevnění na Karelské šiji se vyznačuje širokým a hlubokým předpolím. Toto předpolí je vybudováno systémem řady pozičních linií s velkou nasyceností zátarasy proti pěchotě a tankům, přitom každý z nich tvoří obranné pásmo táhnoucí se do velké hloubky. Celkem bylo v Karelském opevněném prostoru na vyborgském směru (Viipuri) 8 takových zátarasových pásem. Mannerheimova linie se skládala z hlavního obranného pásma, týlového a vyborgského opevněného postavení s moderními železobetonovými pevnůstkami, zesílenými dřevokamenými a dřevozemními opevněními a prostředky polní fortifikace…“.
Sovětští ženijní odborníci dodatečně zjistili, že hlavní vyborgský opevněný prostor byl 80 km široký a táhl se do hloubky 30 km a zde není započítáno pásmo předpolí.
Sověti dále spočítali, že bylo zbudováno 220 km drátěných zátarasů, 500 m ostnatého drátu na každý 1 km čtvereční, 200 km lesních zásek, tj. 500 metrů na každý 1 km čtvereční.
Spočítali také, že zde bylo položeno 386 km minových polí, vyhloubeno 50 km protitankových příkopů a vybudováno 80 km kamenných nebo železobetonových stěn.
Mannerheimova linie měla pověst – nedobytná! Byla občas přirovnávána k Maginotově linii a Siegfrídovu valu ( Ti pisálci)
Finové sami to zlehčují a říkají a já budu volně popisovat. Byl to řídký řetěz polních opevnění s mezerami, jednoduchými střeleckými zákopovými liniemi. Měl jednotlivě betonová kulometná hnízda. Ta prý vydržela tak 3 zásahy ráže 80 mm.
A nejlepší opevnění proti původnímu záměru pak vybudovali oni dobrovolníci z léta 1939, když zde zbudovali železobetonové pevnůstky a rozšířili zákopy a pasti. To vše především v blízkosti jezera Summa.
V knize Zimní válka – E. Engleové a L. Paanena, kterou zde též používám, se píše a já z ní cituji: „Ve skutečnosti tak řečená neproniknutelná zóna neznamenala víc, než poslepovaný sled běžných polních opevnění, jam a zákopů. Hlavní osa se sestávala z 66 zastaralých betonových kulometných hnízd, před nimiž se táhly ostnaté dráty, kamenné protitankové zátarasy (ne vždy nepřetržitě) a osekané kmeny.
Mannerheimova linie měřila 140 km, zatímco zbytek 1 300 km dlouhé hranice zůstával bez ochrany.“
Tolik o linii. O bojích před linií a dalším budeme hovořit v Díl VI.



Zdroje : Eloise Engelová, Lauri Paananen - Zimní válka - Sovětský útok na Finsko 1939 - 1940.
Karel Richter - Hranice placená krví.
Velká vlastenecká válka.
Donald Sommerville - Druhá světová válka - Den za dnem.
Mannerheim - memoáry.
Mé letité zápisky a mapy.

[stalker]

Nějaké mapy k tématu:

[stalker]

Druhá mapa ... ale pokud je tu Michane nechceš, tak to klidně smaž


Suomussalmi

[michan]

Stalker naopak děkuji.
Sám běháš internetem a já prostě jsem "samorost" - mě vychovává již druhý rok " Palba". Všiml jsem si i jinde, že Víš. Pomoc - přispěješ.
Ty mapy i obrázky chlape vždy příspějí. Ď.
Dávej to tam dle libosti Ty, Ty jsi to našel.

[jarl]

Takhle viděl sovětské neúspěchy v počáteční fázi zimní války v lednu 1940 jistý americký karikaturista:

[kenavf]

Ten vtip asi nie je len o tom ako David "zametá" s Goliášom.
Ten karikaturista ani tak nemyslí exaktne len na neúspechy "Goliáša".
Možno by to chcelo aj presný preklad toho textu v tej bubline aby to vystihlo aj myšlienku toho vtipu.

[michan]

Nevím jestli mám, ale udělám zde svůj, michanův dodatek.

V sedmi až dvanácti letech jsem od pána, který tehdy bydlel nad tetou, v místech kde tehdy stál zámek a k němu příslušný dům s obsluhou pro zámek, jsem se dostal k demokratické knihovně. Knihovně, která byla taková, že vydržela i únor 1948 a následné.
Pán si prostě knihovnu ve skříni na šaty uchoval. Knihy měl i v letech 1956 až 1960 vždy krásně zabalené..
Já to četl - Zimní válka z roku 1947 - 15x? Nevím.
Vrátil jsem se k tomu až tehdy, kdy jsem se objevil na Palbě...

A u autorů, které jsem uváděl zde jsem jen našel to samé...
Dívejte se - po roce 1990 ty samé texty.... - nevím jestli autoři - neuhnuli ani před Stalinem a my bychom neměli uhnout před klukama, kteří překrucují dějiny jako jejich vůdcové, včetně KGB - a dnešním vůdcem nově pojmenované - Putin.

Jako k mnohému dalšímu, dějiny jsou také i v úhlu pohledu - já jsem je viděl tak, že dnes zase RA - mnozí ví, že propaganda pro Rudou Armádu... a i dnes stejnou propagandu dělá - jiným způsobem - stejnou jako v letech 1939, 40 až 1948 KSĆM /připravovala se tato strana - počtem zanedbatelná na převzetí moci a to všemi způsoby v SSSR.../ - jen chce učit jako je učila "Historii" 1948 -1989 - 40 let (viz překrucování červenec 1939 až 22. červen 1941... a pověstná SSSR a Hitlerovo Německo a čeho se ještě dočkáme i od Palbáckých trollů...) až a nenápadně přes trolly - nám to dá....

[Kouzelnik]

Takhle viděl sovětské neúspěchy v počáteční fázi zimní války v lednu 1940 jistý americký karikaturista: (...)

Ten vtip asi nie je len o tom ako David "zametá" s Goliášom.
Ten karikaturista ani tak nemyslí exaktne len na neúspechy "Goliáša".
Možno by to chcelo aj presný preklad toho textu v tej bubline aby to vystihlo aj myšlienku toho vtipu.

Předpokládám, že myšlenka vtipu je v souladu s dlouhodobě zastávanými postoji vydavatele (a tedy není v rozporu s převládajícími postoji čtenářů tohoto konkrétního listu), který podporoval tamní izolacionalismus tj. nepředpokládám, že by se snažil hlouběji rozebírat situace kdesi na jiné části světa


@kenavf... jak ty bys stručně vystihnul tu konkrétní popsanou situaci a to v období začátku roku 1940?

[kenavf]

...
@kenavf... jak ty bys stručně vystihnul tu konkrétní popsanou situaci a to v období začátku roku 1940?

Ano z veľkým Goliášom zatočil malý David a Goliaš tam aj tak nemal čo robiť, bol tam protiprávne.(Ano SSSR a Stalin boli zverské diktatúry ktoré namali ani vzniknúť a existovať)
Ale zaujímavý je aj ten doprovodný text.
Niekto tam niekomu dáva podkovu do rukavíc a podpichuje ho, "teraz tam môžeš ísť a doraziť ho"!
Kto sú tí dvaja vedľa ringu?

[jarl]

Pánové Michan a Kenavf. Domluvte si souboj někde na neutrální půdě za úsvitu a neobtěžujte svými vzájemnými spory ostatní palbáky. Tohle už je po několikáté, kdy jsem musel podobnou hádku uklízet do koše a už mě to přestává bavit.