Čo sa nižšej životnosti ruských leteckých motorov týka, stretol som sa s tvrdením (od ľudí čo majú k letectvu blízko), že Rusi počítajú čas motora od vzletu po pristátie, zatiaľčo Američania od spustenia motora po zastavenie.
Túto tému sme preberali so Skeptikom v SZ a s jeho dovolením zverejňujem jeho odpoveď:
Nejsem tedy motorář, a ze školy si toho o motorech (leteckých) už moc nepamatuji

Je bez diskuze, že původní sovětské proudové motory z 80-tých a 90-tých let, co se životnosti týče, za těmi západními zaostávaly. Primární příčiny byly dvě.
1/ systém řízení motoru (FADEC) - zde bylo zaostávání nejmarkantnější. I to nejlepší elektromechanické řízení motoru prostě za tím digitálním zaostává. Motor tak delší čas pracuje v ne-optimálním režimu, což znamená vyšší opotřebení. Je dobře znám případ motoru RD-33 původně východoněmeckých MiGů-29. Po jejich převzetí Luftwaffe byl upgrade motorů a zavedení řízení FADEC to první, co Němci udělali. Jen toto umožnilo zvýšit resurs (Time Between Overhauls - TBO) z původních 400 hodin až na 1.500 hodin !!!
2/ materiálové omezení - přes jednoznačné úspěchy v některých oblastech (např. monokrystalické lopatky) SSSR všeobecně zaostával. Snaha získat z motoru co největší (konkurenceschopný) výkon pak často vedla ke kompromisu co se životnosti týče.
Výše uvedené ale na počátku 21. století přestalo, díky technologickým a know-how transferům platit. A zde právě nastupuje ta metodika hodnocení.
Západní motory se standardně konstruují resp. provozují s ohledem na "střední dobu do opravy". V reálu to znamená, že se stanovují resursy (TBO) pro jednotlivé komponenty motoru, a ty jsou navíc pouze doporučením - dle skutečného opotřebení.
Ruské motory (a nevím jak čínské) by však stále měly používat princip "generálních oprav" = motor má jasně stanoven počet hodin, po kterých se musí demontovat a odeslat na generálku. Což však neznamená, že v průběhu TBO neprochází kontrolou a diagnostikou.
Rozdíl je by tedy měl být v tom, že pro ruské motory je TBO (resurs) nejzazší termín, kdy musí být motor poslán na generálku, zatímco u západních motorů je TBO doporučený termín odeslání na generálku (která vlastně ani nemusí nastat).
Lze to porovnat například na uvedených motorech AL-41F1S a F135-PW-100.
AL-41F1S má tvrdě stanovené TBO na celý motor na 4.000 hodin provozu (bez rozlišení typu provozu).
F135-PW-100 má doporučené TBO na jednotlivé komponenty motoru na 1.500 až 4.000 hodin (přičemž odeslání těchto komponentů na generálku není povinné a záleží na opotřebení).
A zde nastupuje další termín a to Mean Time To Recovery (MTTR) tedy statistická veličiny, za jak dlouho jsou v průměru motory F135-PW-100 odesílány na generálku. Pro F135-PW-100 jsem tuto hodnotu nenašel, ale předpokládám, že Tebou uváděná hodnota 6.000 hodin pro F100 bude právě tato hodnota.
Z logiky věci je pak MTTR vždy vyšší než TBO.
TBO předpokládá, že se motor posílá na generálku bez ohledu na opotřebení (režimy provozu) a to bez ohledu na to, že mohl pracovat dalších 1.000; 2.000 nebo 3.000 hodin.
MTTR předpokládá, že se motor posílá na generálku až v okamžiku, kdy už bezpečně pracovat nemůže.
Oba přístupy mají své pro a proti - a tak v reálu vždy existuje jakýsi jejich mix.