Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 253.

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 253.
Zde viz náčrt

, na kterém malíř Roz., z mnoha map, nakreslil Barmu i s Barmskou cestou, včetně velkého množství letišť, tehdy používaných. Náčrt byl nakreslen pro Palbu. V četných leteckých soubojích, které v Barmě probíhaly v sobotu, dne 21. března 1942, si ještě dokončeme některé z nich, abychom poté ještě pohovořili o sestřelech a ztrátách na obou stranách. Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize - Krvavá jatka II. pod titulem – Konec bojů v Barmě, na str. 356., a na dalších stranách píší, cituji:
„Když se (Plt. Off.) Everard blížil k Magwe, uviděl několik japonských stíhačů, kteří hloubkově útočili na letiště, a za jednoho se pověsil. Po vypálení dávky Japonec útok přerušil a s kouřícím motorem začal odlétat. Potom uviděl dalšího - ´byl to tmavě modrý letoun, který jsem nesprávně považoval za námořní Zero´ - na který při průletu nad letištěm vypálil. Jedním z letounů, o který Japonci přišli, byl Ki-27 pilotovaný Lt. Col. Išikawou, který byl v boji zabit. Další piloti 11. sentai hlásili souboj se dvěma P-40, ale nepodařilo se jim dosáhnout rozhodujícího výsledku.“
Až asi za hodinu po té co probíhaly v Č. 252 uváděné souboje, přiletěly ještě s krycím doprovodem lehké japonské bombardéry Ki-30
(lehké bombardéry Ki-30 - zde viz foto



, pod kterým byl popisek - Mitsubischi_Ki_30_Ann, foto je volně přístupné na několika webech - poznámka autorů.) z 31. sentai, které po bombardování nárokovaly zničení nebo poškození na letišti celkem 21 velkých a čtyř malých letounů. Proti těmto Ki-30 a doprovodu stíhacích Ki-27, se podařilo odstartovat jen několika P-40
(zde viz foto



, pod kterým je popisek, RAF_P-40_Tomahawks_1941, foto je volně přístupné na několika webech), které ihned pronásledovaly Japonce. Pilot Cliff Groh si poté nárokoval sestřel jednoho Ki-27

(zde viz foto



, pod kterým byl popisek - Nakadzima_Ki_27, foto je volně přístupné na několika webech) z doprovodu, letoun, který měl havarovat asi 15 až 20 mil jihovýchodně od letiště.

„Během těchto dvou dnů náletů měli Japonci na zemi zapálit celkově osm letounů, zničit nebo poškodit 27 strojů a dalších osm měli, za cenu čtyř svých letounů, sestřelit. Obránci měli sestřelit čtyři letouny jistě a jeden pravděpodobně. Na dvě stíhačky si dělali nárok AVG a na další tři piloti Hurricanů. Jernstedtovy sestřely, jak se zdá, zaznamenány nebyly, protože jeho zranění mu znemožnilo předložit při hlášení důkaz. Dva Hurricany (Zde viz foto



, na kterém byl popisek Hurricane z 232. squadrone 1942, foto je volně přístupné na několika webech) a dva P-40 byly zasaženy a poškozeny. Dva první letouny byly donuceny k nouzovému přistání a dalších šest Hurricanů a dva P-40 byly neopravitelně poškozeny na zemi.
Tajemstvím obklopený druhý sestřel Plt. Off. Everarda – tmavě modré námořní ´Zero´ - se brzy vysvětlil. Ve skutečnosti zaútočil na tmavě modrý průzkumný Hurricane (Z4949) Flg. Off. Kena Parkinse, který se vracel z průzkumného letu nad Yenangyaungem! Perkins, který utrpěl lehké zranění, provedl se svým těžce poškozeným letounem nouzové přistání na břicho. Sám věřil, že byl sestřelen japonským stíhačem. Vítěz a oběť se později setkali v jídelně, kde se Parkins ke svému zármutku dověděl pravdu. Po vypití mnoha sklenek bylo všechno odpuštěno a Sqn. Ldr. Stone poznamenal: ´Nebyl to zrovna špatný den Everarde – sestřelils jednoho jejich a jednoho našeho! ´“
Barma, neděle, 22. března 1942.
Již ráno, dne 22. března, Japonci těžký nálet na letiště v Magwe, zopakovali. To když se nad Magwe objevilo 12 Ki-48 (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Ki_48_99siki_souhatu_keibaku, foto je volně přístupno na několika webech) z 8. sentai a dvanáct lehkých bombardérů z 31. sentai. Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize - Krvavá jatka II. pod titulem – Konec bojů v Barmě, na str. 356., a na dalších stranách píší jejich krytí stíhacím doprovodem a o všem dalším, cituji:
„Stíhací doprovod jim poskytla silná skupina 34 Ki-27 z 12. leteckého praporu, 13 Ki-27 z 50. sentai a dalších 14 Ki-27 ze 77. sentai. Útok začal v 8.04 hod. na radarovou stanici, kde byla v tu chvíli porucha. O něco dříve už odstartovaly dva Hurricany pilotované Plt. Off. Everardem a Sgt. MacDonaldem, které měly zaútočit na japonský průzkumný letoun nad letištěm. Tito dva posléze napadli blížící se útočníky. MacDonald střemhlav zaútočil na bombardéry. Hlásil, že předtím, než ho stíhači odehnali, zaútočil na dva bombardéry. Everard se opakovaně pokoušel probít k bombardérům, ale pokaždé stíhači jeho snahu zmařili. Když se mu nakonec podařilo k bombardérům proniknout, zjistil, že kulomety umístěné v levém křídle nestřílejí. Asymetrická palba z kulometů v pravém křídle způsobila, že letoun unikal z přímého směru a tím byla zmařena jakákoliv možnost přesné palby. Za ocasem Hurricana se rychle objevilo několik Ki-27, jejichž palba zbavila YB-K potahu zadní části trupu.“

Pilot druhého Hurricanu, McDonald, v té době, kdy bylo hlavní letiště v Magwe Japonci bombardováno, musel urychleně přistát na jedné z pomocných letištních ploch. Při přistávaní se mu však nevysunul podvozek, takže zákonitě musel přistávat na břicho. Po takovém přistání byl tentokrát jeho Hurricane zcela odepsán z provozu. O chvíli později musel, na stejné pomocné letištní ploše přistát s druhým Hurricanem i Everard. Plt. Off. Everard přistál i s poškozeným Hurricanem bez problémů. Ve vzduchu bylo, v době japonského bombardování v Magwe, ještě několik Hurricanů, jenomže prováděly průzkumnou činnost na větší vzdálenosti, nad prostory obsazenými Japonci, a tak nemohly do bojů vůbec zasáhnout.

„V 13.00 přišlo hlášení, že se blíží průzkumný letoun. Okamžitě odstartovaly dva ze tří zbývajících služby schopných Hurricanů, ale nepodařilo se jim japonský letoun dostihnout. Když se asi po hodině chystali přistát, začal další nálet. Tohoto útoku se zúčastnilo 27 Ki-21 ze 12. sentai, 26 letounů z 98. sentai, 18 Ki-43 (zde viz foto



, pod kterým byl popisek, Nakajima_Ki-43_IIa, foto je volně přístupné na několika webech.) z 64. sentai a 23 Ki-27 z 12. leteckého praporu. Po tomto posledním náletu bylo Magwe úplně rozbito. Vzletové dráhy byly zcela zničeny a zároveň byly zničeny i zbývající komunikace. Zničeno nebo neopravitelně poškozeno bylo devět Blenheimů a tři P-40. Jeden z pilotů AVG, Frank Swartz, byl při běhu ke svému letounu několikanásobně zraněn a později na svá zranění zemřel. 3. PRU zůstala úplně bez letounů, jak řekl Plt. Off. Doug Harris:

´Až na Tiger Motha Japonci na zemi zničili všechny letouny. Protože jsem Tiger Mothu vyučoval létání, dostal jsem rozkaz odletět nad Toungoo, kde jsem měl pátrat po britských jednotkách odříznutých Japonci.
Opustil jsem Toungoo den předtím, než je obsadili Japonci a po návratu do Magwe jsem zjistil, že RAF ustoupila do Lašou na čínských hranicích, kde jsem se k ní se svým Tiger Mothem přidal. ´“
Zde viz foto



, pod kterým byl popisek, Tiger_Moth_A_17_543, foto je volně přístupné na několika webech.
Spojeneckým pilotům a celému leteckému ansáblu (mechanikům, velení i zabezpečování leteckého provozu) tak nezbylo nic jiného než Magwe a přilehlé prostory evakuovat.
„Pozemní personál AVG naložil na nákladní automobily pět poškozených P-40 a odjel za leteckou skupinou do Loiwingu, zatímco 6 Blenheimů (zde viz foto



, na kterém je Bristol Blenheim Mk. IV, foto je volně přístupné na několika webech.) a 11 Hurricanů, většinou neschopných služby, ale schopných přeletu, odletělo do Akyabu. Předpokládalo se, že odtud přelétnou do Lašou a Lowingu, kde budou opraveny a zůstanou zde tak dlouho, dokud bude Magwe udržitelné. V tomto případě už Magwe nebylo bezpečné a mohlo být použito jen jako předsunutá základna pro doplňování paliva. K večeru ještě stále nebyly dva z Hurricanů připraveny k přeletu a tak do Akyabu odletělo devět letounů letky ´B´ ze 17. peruti. Na přeletové trase vysadil motor letounu Sgt. Barricka a pilot jej musel na padáku opustit.“

Barma, pondělí 23. března 1942.
Již velice brzy se však ukázalo, že Akyabu není žádným zcela bezpečným útočištěm, ze kterého bude možno provádět veškerou leteckou činnost. To proto, že plochy v Akyabu okamžitě napadlo japonské JAAF. Stalo se tak ve chvíli, kdy startoval Blenheim L4914, když okamžitě vyhlášen letecký poplach, neboť přilétlo 26 Ki-21 z 98. sentai, které doprovázelo 16 Ki-43 ze 64. sentai.
„Než aby riskoval sestřelení, pilot Blenheimu v plné jízdě zatáhl podvozek a na konci vzletové dráhy ´posadil´ letoun na břicho. Mezitím se 136. peruti podařilo odstartovat se všemi svými Hurricany. Do útoku proti bombardérům je vedl Sqn. Ldr. Eldson. Piloti Hurricanů nárokovali sestřelení dvou bombardérů, z nichž jeden byl přiznán Sgt. Jimmy Wetherallovi a další ve spoluúčasti seržantům Vernu Buttlerovi a Freddie Pickardovi.
Na Hurricany však ihned zaútočily Ki-43. Jeden Japonec zezadu zaútočil na 33letého Plt. Off. Erica Browna, který musel nad mořem ze svého Z4560 vyskočit. Pilot utrpěl popáleniny tváře a nohou, ale z moře jej brzy vylovil domorodý člun. Druhý Hurricane byl zasažen letištní protiletadlovou obranou a jeho pilot, Plt. Off. Freddie Godard, utrpěl střepinami zranění nohou. Třetímu Hurricanu začal vysazovat motor a Sgt. Ting Bunting s ním musel nouzově přistát. Flt. Lt. Guy Marsland, nově příchozí veterán Bitvy o Británii, nárokoval sestřelení jednoho Ki-43, ačkoliv jak se zdálo, všechny japonské letouny se bezpečně vrátily.“

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 254.
Při vybombardování letiště Akyab, v pondělí dne 23. března 1942, mimo jiné, japonská letadla přímo zasáhla i pozorovací stanoviště a hangár. Na ploše byl také zničen Hudson z letky GR a další dva Hudsony byly poškozeny. Stejně tak byly na zemi zasaženy a poškozeny 2 Blenheimy a dva Hurricany. Zraněn šrapnelem při bombardování, byl Sqn. Ldr. F. J. Austin, jeden z velitelů letek 45. perutě. Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize - Krvavá jatka II. pod titulem – Konec bojů v Barmě, na str. 358., a na dalších stranách píší, cituji:
„Po tomto náletu bylo osm Hurricanů letky ´B´ze 17. peruti předáno 136. peruti a piloti dostali rozkaz vrátit se do Kalkaty, kam se přemístili během několika příštích dnů. Mezitím Sqn. Ldr. Stone na letišti Magwe dostal rozkaz k evakuaci pozemního personálu a pilotů letky ´A´, kteří měli odjet do Loiwingu. Peruť vytvořila konvoj, který měl více než 60 vozidel a vyrazila ke svému novému určení.“

Barma, úterý 24. března 1942.
Již brzy ráno dne 24. března, odletělo z Kunmingu do Namsangu 5 letounů P-40 z 1. perutě AVG. Poblíž Heho, ve střední Barmě, se k těmto P-40 měla ještě připojit čtveřice letounů 2 perutě z Loiwingu. Když se čtveřice P-40 dostal na místo setkání, nikdo nepřiletěl, letka ´Adam a Eva´ tak pokračovala ke svému cíli osamoceně.
„Jejich cílem bylo letiště Chiengmai v Thajsku, kde bylo (průzkumem) na zemi objeveno kolem 50ti letounů. Po příletu nad letiště vydal Sqn. Ldr. Neale rozkaz k útoku a P-40, přes těžkou protiletadlovou palbu, provedly několik střemhlavých náletů, při kterých měly zničit 13 letounů, identifikovaných jako bombardéry. Po dvou letounech měli zničit Neale, Charlie Bond, Greg Boyington, Bill McGarry a Bill Bartling, o další si napůl rozdělili, Neale a Bond a zrovna tak i Boyington a Bartling.
Čtyři piloti z 2. perutě přiletěli na místo setkání opožděně. Napřed zamířili k satelitním letištím v Chiengmai, kde nic neobjevili, ale při cestě k hlavnímu letišti zaútočili na dva obrněné automobily. Zdá se, že alespoň jeden z těchto pilotů, ViceSqn. Ldr. Ed Rector, přiletěl ještě v době, kdy na letiště útočila 1. peruť, protože se s McGarrym podílel na zničení jednoho letounu a sám nárokoval zničení dalších dvou, čímž vzrostl počet zničených japonských strojů na 15.“

Když pak opoždění piloti z 2. perutě, prolétali nad Chiengmai, P-40, který pilotoval velící důstojník Jack Newkirk, dostal přímý zásah PVO a v plamenech havaroval. Také letoun McGarryho z 1. perutě byl zasažen. Ostatní piloti pak hlásili, že z něj uniká kouř.
„Pilot z něj musel nakonec, 55 mil od hranic, vyskočit. V tomto prostoru zůstal po 28 dnů, než jej nakonec zajala thajská policie. AVG ztratila dva ze svých nejlepších pilotů. Útok však byl tak úspěšný, jak se předpokládalo, ačkoliv jeho oběťmi nebyly bombardéry, ale Ki-43 z 64. sentai. Tři z těchto letounů explodovaly a alespoň dalších deset bylo neopravitelně poškozeno. Navzdory těmto ztrátám byla 64. sentai stále schopna odpoledne vyslat 11 stíhaček, které doprovázely 53 Ki-21 (zde viz foto,

pod kterým je popisek - Mitsubischi_Ki-21_Sally, foto je volně přístupné na několika webech) k opakovanému náletu na Akyab.“
Ve stejnou dobu připravila 136. peruť dva služby schopné Hurricany, které dostala od 17. perutě, a které odstartovaly s dalšími 12ti letouny, které v té době mohly bránit leteckou základnu Akyab.
„V následujícím střetnutí si Plt. Alan Kitley a Sgt. Biff Viens nárokovali po jednom pravděpodobně sestřeleném bombardéru, zatímco Sgt. Frank Wilding (BM 927), který bojoval s doprovodem, měl jednu stíhačku sestřelit jistě a jednu pravděpodobně:
´Právě jsem přistál po poplachu a z pěti galonových kanystrů jsem pomáhal mechanikům doplňovat palivo. Při těchto drsnějších podmínkách začali Japonci letiště bombardovat. Rychle jsem nastoupil do letounu a mezi padajícími pumami jsem odstartoval. Vzpomínám si, jak bylo zajímavé dívat se dolů a pozorovat obrovské výbuchy a rudé plameny, když pumy dopadly na zem. Krátce po startu, ve výšce asi 400 stop, jsem uviděl Sgt. Boba Payna; letěl přede mnou a pronásledoval japonskou stíhačku. Chtěl jsem se k němu připojit, ale při stoupání jsem měl malou rychlost a tak místo abych se připojil, napadl jsem japonskou stíhačku, která se pověsila za Paynův ocas. V tuto chvíli jsme letěli v pořadí Japonec-Payne-Japonec-já a později jsem se od kluků na zemi dozvěděl, že za mým letounem byl další Japonec!
Zřejmě jsme stále létali kolem letiště. Vypálil jsem na Japonce za Paynem, když jsem uviděl, že byl Bob zasažen a v blízkosti letiště padá do moře. Potom jsem zasáhl Japonce, který sestřelil Boba a jehož letoun spadl do moře také. Nyní jsem se přiblížil k prvnímu Japonci, zařadil se za něj a prostřílel mu letoun. Tento stroj jsem nárokoval jako pravděpodobně sestřelený, protože Japonec náhle zmizel. Japonec za mnou mě zasáhl jen několika výstřely a znenadání zmizel. Chvíli jsem ještě létal kolem letiště, ale zdálo se, že boj skončil. Na letišti zůstalo dost místa, kam posadit letoun, a tak jsem přistál. Pozemní personál všechno pozoroval a já se v tuto chvíli cítil dobře! ´“

Bohužel, Sgt. Payn svůj souboj nepřežil. Další, druhý Hurricane (BG 858) se ze svého letu nevrátil, ale jeho pilot, kterým byl Sgt. Butler byl jen lehce zraněn a na leteckou základnu se vrátil druhý den pěšky. Další, Sgt. Freddie Fortune, měl štěstí a se svým rozstříleným letounem se mu podařilo nouzově přistát na letišti, když se však během tohoto přistání lehce zranil. O ztrátě Sgt. Boba Payna, později Sgt. Bunting, do protokolu, dodal:

„Největší ranou pro všechny byla ztráta Boba. Byl to velký pilot, snad nejlepší jakého jsme měli a nejlaskavější člověk, jakého jsem poznal. Byl však tvrdohlavý a to ho stálo život.“

Na letištní ploše byly ještě, japonským bombardováním, zničeny dva Blenheimy a Tiger Moth z BVAF, když další dva Blenheimy byly poškozeny. Zničen byl dále také jeden další hangár a mezi pozemním personálem letiště bylo několik zabitých.
„Hudson (zde viz foto


, pod kterým byl popisek RAAF_Lockhed_hudson_8_sqn., foto je volně přístupné na několika webech.) letky GR z letiště Dum Dum provedl během dne průzkum nad Port Blair na Andamandách. Během zpátečního letu posádka hlásila, že u jihozápadního pobřeží spatřila zakotvené tři transportní lodě, křižník a tři torpédoborce. Válečné lodě na letoun střílely, ale nezasáhly jej. Japonská námořní pěchota se vylodila na pobřeží a zabezpečila přístav, zatímco odloučená skupina sedmi létajících člunů H6K (zde viz foto

, pod kterým byl popisek, létající člun Kawaniši H6K, foto je volně přístupné na několika webech) z tokoského leteckého pluku prováděla průzkumné lety nad Indickým oceánem a připravovala plánovaný útok letadlových lodí na Cejlon.“

Barma, středa, 25. března 1942.
Letecký poplach, který byl, hned brzy ráno vyhlášen v Akyabu, se ukázal jako falešný, když poté o něco později přiletěl na toto letiště DC-2 (zde viz foto

, pod kterým byl popisek - Douglas DC-2, autor je zde Wikipedie) ze 31. peruti. DC-2 měl pak evakuovat dva zraněné piloty 136. peruti, Browna a Goddarda a několik zraněných vojáků a také pozemní personál RAF. Všichni byli přepraveni na Dum Dum. Tato jednotka pokračovala ve vysílání DC-2 /Poznámka autora – Běžně bylo používáno osm DC-2, ačkoliv všechny letouny byly velmi staré a opotřebované. Všechny se nedávno vrátily z dlouhého pobytu na Středním Východě. Během jednoho z posledních letů na Akyabu, jeden letoun (AS 755) vjel do kráteru po pumě a byl neopravitelně poškozen/, každý večer na letiště v Akyabu tak dlouho, dokud nebylo zcela evakuováno.

Barma, čtvrtek, 26. března 1942.
„V tuto dobu zůstávaly v Akyabu služby schopné pouze dva Hurricany, a tak Velitelství v Indii rozkázalo, aby se Akwing připravil k ústupu přes hranice do Chittagongu. Jako první tam okamžitě přelétlo šest letu schopných, ale pro boj nezpůsobilých Hurricanů. Sgt. Wilding prohlásil, že začalo docházet k nejhoršímu – naprostá panika a chaos, protože civilisté se pokoušeli odtud za každou cenu dostat. Několik pilotů bylo bez letounů, a tak s několika příslušníky pozemního personálu pod velením Flt. Lt. Marslanda opustili na 3 000tunovém pobřežním plavidle Hunan (dříve Jangtse) Akyab a odpluli do Chittagongu. Dva zbývající piloti ze 17. peruti, 2/Lt. Doug Bailey a Gordon Peter (oba Jihoafričané) odletěli na Dum Dum během dne v DC-2.

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 255.

Barma, pátek, 27. března 1942.
Na Akyab Japonci, ten den, letecky zaútočili těsně po poledni, přesněji, v 12.30. Zaútočilo tehdy 18 Ki-43 ze 64. sentai, které provedly hloubkový nálet. I když bylo, Velitelství RAF včas varováno, letadla nebyla na japonský útok, který pak na plochu přišel, dostatečně připravena. Na zemi Japonci zničili dvoumotorový dvouplošník, dále byla zničena transportní Valentia (K2807) a sedm Hurricanů – ze kterých tři byly těsně před náletem uvedeny do provozu. Japonci si však nárokovali po náletu 11 zničených Hurricanů na zemi, nebo těžce poškozené. Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize - Krvavá jatka II. pod titulem – Konec bojů v Barmě, na str. 362., a na dalších stranách píší, cituji:
„Jakmile se útočníci blížili k letišti, po vyhlášení poplachu vzlétly dva Hurricany, ale při usilovném stoupání se od sebe oddělily. Plt. Off. Lorne Lecraw byl okamžitě napaden a jeho letoun těžce poškozen; pilot letoun opustil a dopadl do moře. Sqn. Ldr. Jimmy Eldson (V7758) byl také napaden, ale podařilo se mu před palbou Japonce uhnout a přistát na nouzovém letišti Old Angus. Když se dozvěděl, že Akyab byl opět těžce napaden, se zbytkem paliva odletěl do Chittagongu, kde přistál na rozestavěné vzletové dráze. Piloti z 64. sentai nárokovali jeden jistý sestřel stíhačky a jeden pravděpodobný.“

Tak trochu až morbidně, ale prý dle skutečnosti, pak trojice historiků popisuje, co se stalo s kanadským pilotem Lecrawem, který seskočil z rozstříleného Hurricanu rovnou do moře, cituji:

„Mezitím se Kanaďan Lecraw marně snažil nafouknout svou záchrannou vestu. Když se o to pokoušel, unikal vzduch průstřelem v jeho tváři! Nicméně se na hladině udržel kolem tří hodin, než byl konečně vyloven malým domorodým člunem.
Šest Hurricanů, které nedávno přiletěly do Chitangongu, dostalo rozkaz k návratu na Dum Dum. Z chladiče letounu (BM 927) Sgt. Wildinga začal po startu unikat glykol, motor se okamžitě přehřál a pilot byl donucen opět přistát. Unikání glykolu bylo opraveno a ještě téhož večera Wilding s letounem odletěl.“

Barma, sobota až čtvrtek, 28. března až 2. dubna 1942.
Když byl Akyab evakuován, docházelo již jen ke sporadickým vzdušným střetům, například při přesunu na druhé straně Bengálského zálivu a také při bezprostřední hrozbě útoků na Cejlon.

„Na podporu nadcházejícího útoku na Cejlon začaly 26. března provádět své operace H6K, které startovaly z Port Blair na Andamanských ostrovech. Stranou nezůstaly ani G3M z z mihorského leteckého pluku ze Sabangu na severní Sumatře, které se také zúčastnily hlídek nad jižními přístupy do Indického oceánu. 30. března odletělo z připojené stíhací skupiny 22. letecké flotily z Bangkoku do Mingaladonu 18 A6M (zde viz foto

, pod kterým byl popisek A6M Zeros, foto je přístupné na několika webech), které měly bránit Port Blair, kde se 4. dubna přidaly k 18 G3M (zde viz foto

, pod kterým je popisek- G3M_Type_96_Attack_Bomber_Nell_G3M_26s, foto je volně přístupno na několika webech) z genzanského leteckého pluku z Bangkoku. „

Bojovalo se také na pozemní frontě:

„Mezitím 19. března Japonci zahájili útok na čínskou 200 divizi, která se bránila a 23. března byla divize obklíčena a odříznuta. Generálporučík Stilwell (zde viz foto

, na kterém je general Stilwell spolu s Čankajškem a jeho ženou, foto je volně přístupné na několika webech) rozkázal ostatním čínským jednotkám provést útok, ze kterého posléze sešlo. 1. barmská divize se v údolí řeky Irawady pokoušela podpořit útokem v pasti uvězněné Číňany, ale při tomto pokusu pronikly po této trase japonské předsunuté oddíly a ustoupit museli i Britové. V tomto případě se musela čínská 200. divize tvrdě a odhodlaně bránit a po dva týdny přes velké ztráty Japonce v zálivu zadržovat.“

Japonci nakonec čínskou 200. divizi v obraně rozbily, což ve výsledku znamenalo i fakt, že bylo pro Spojence ztraceno letiště Touongoo, coby předsunuté letiště. A již 1. dubna 1942 se vzdalo Prome a jednotky začaly ustupovat směrem na Yeanangyaung a Akyab. Bez letecké podpory se rychle snižovala morálka i u unavené 17. indické divize. Stejně tak japonskými nálety utrpěly ztráty i britské a další čínské jednotky. Japonci dobře vycítili, že Spojencům schází letecký deštník, letecká podpora, a že již ve vzduchu nemají žádného vážnějšího soupeře.
„Po odchodu RAF zbývající části AVG v Loiwingu pokračovaly v operacích, jak jen to bylo možné. 29. března zaútočily bombardéry JAAF na Loiwing a Namsang, kde zničily letištní budovy a rozbombardovaly vzletové dráhy. Japonci při tom ztratili jeden letoun. Tento stroj se mohl stát obětí Flt. Ldr. Charlese Oldera z 3. perutě, který k tomuto dni nárokoval sestřel jednoho japonského letounu deset mil od Loiwingu.“
Skupina Burwing se pak koncem března roku 1942, stále ještě pod velením Grp. Capt. Broughalla, usadila v Lašou.

„Zbývající Blenheimy 45. peruti, kterým velel Wg. Cdr. Wallis, se spojily s Lysandery (zde viz foto

, na kterém je Lysander_II, foto je volně přístupné na několika webech.) z 28. peruti pod velením Flt. Lt. T. R. Pierceho, ke kterým se ještě přidaly P-40 z 1. a 3. perutě AVG. Byla zde také 17. peruť, ale ta čekala na letouny. 31. března bylo letiště bombardováno a následujícího dne opět, ale bez zvláštního poškození. Mezitím byla v Ansolu v Indii opět vybudována bombardovací jednotka, která měla ze všech sil podporovat ustupující armádu. 1. dubna se začala pod velením Wg. Cdr. J. F. Greye, bývalého velitele letky 60. perutě v Malajsku, reformovat 113. peruť. V noci z 2. na 3. dubna odstartovaly z Ansolu k útoku na Port Blair na Andamandách dva B-17 zde viz foto

, na kterém je tzv. ´Létající pevnost´ B-17, foto je volně přístupné na několika webech) a jeden LB-30 (zde viz foto

, pod kterým je popisek, LB-30_Liberator_II., foto je volně přístupné na několika webech), zatímco další dva B-17 měly za úkol bombardovat Rangún. Avšak první z těchto letounů havaroval a explodoval ihned po tom, co se odlepil od země. Zahynuli v něm Capt. Elmer Parsel (veterán z Filipín a Východní Indie) a celá jeho posádka. Druhý letoun se musel krátce po startu pro poruchu motoru vrátit.“

Barma, pátek až úterý, 3. až 7. dubna 1942.
Dne 3. dubna 1942, byl Velký pátek. A tento den pak ze základen v Thajsku odstartovalo, k náletu na Mandalay více než 50 japonských bombardérů ze 7. leteckého pluku. Město Mandalay bylo tehdy zcela bez letecké ochrany a tak je pochopitelné, že výsledek japonského bombardování byl zničující.

„60% budov bylo zničeno a mnoho set civilistů bylo zabito. Byl také zasažen muniční vlak, při jehož explozi vzniklo další krveprolití a chaos. Utíkalo odtud více než 100 000 lidí. Mnozí z nich byli Indové, na které cestou útočili nepřátelští Barmánci a olupovali je. Ti, kteří si mohli dovolit zaplatit leteckou přepravu v ceně 280 rupií (tehdejších 20 liber nebo 80 dolarů), byli americkými letouny převáženi z Magwe do Shwebo. 9. května 1942, když byla tato trasa posléze uzavřena, bylo přepraveno přes 14 000 lidí, mezi nimiž bylo 5 000 Indů. Takto si na neštěstí jiných začali své malé štěstí budovat někteří bezohlední letci. Během noci z 3. na 4. dubna 1942 zaútočilo šest bombardérů ze 7. bombardovací skupiny na Rangún. Způsobily jen nepatrné škody, ale jeden z letounů se nevrátil. S prvním ranním světlem odletělo nad Magwe devět Ki-30 ze 31. sentai, doprovázených Ki-27 ze 77. sentai, ale nic důležitého, na co by mohly zaútočit, nespatřily. Avšak piloti Ki-43 ze 64. sentai hlásili, že zde útočili a zapálili na zemi jeden velký a jeden malý letoun. Mezitím se 4. dubna z Bangkoku do Mingaladonu přemístily letouny JNAF, které měly podporovat plánovaný útok letadlových lodí na Cejlon. Z Bangkoku odletělo 18 bombardérů G3M z tanzanského leteckého pluku, 18 A6M z připojené stíhací skupiny a jeden (pozorovací) C5M (zde viz foto

, pod kterým byl popisek - navigační Ki_15_C5M_21, foto je volně přístupné na několika webech.). Příštího dne, kdy letecké skupiny z letadlových lodí napadly Colombo, letouny z pozemní základny zaútočily na Kalkatu a Akyab. V přístavu Akyab si Japonci nárokovali potopení 2 000tunové minonosky, zatímco hloubkově útočící A6M (Zero) měly na zemi zničit jeden Hurricane a transportní letoun. Bombardovací posádky k těmto letounům ještě přidaly další velký a malý letoun, které měly být zničeny jejich pumami. Zdá se, že si všichni nárokovali zničení letounů, které byly ve skutečnosti rozstříleny předcházejícího dne piloty 64. sentai. Jednalo se o Hurricane neschopný služby (BM 930) a DC-2 (DG 474/B z 31. peruti). Po těchto operacích se námořní jednotky vrátily do Thajska. Během dne 5. dubna 1942 pak odletělo osm Hurricanů 17. peruti z Kalkaty do Lašou (přes Impal a Chin Hils). Pod vedením Flg. Off. Thomase je pilotovali piloti letky ´B´. Do Lašou také přiletěl Blenheim, na jehož palubě byl Grp. Capt. Singer, který měl od Grp. Capt. Broughala převzít velení nad leteckými jednotkami v Burwingu.“

Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh……….

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=180