Ofenzíva proti Porúří stojí RAF stále více bombardérů. Příčinou je nový německý palubní radar FuG 202 "Lichtenstein". Tento výrobek firmy Telefunken je montován do dvoumotorových nočních stíhačů Luftwaffe. Poté, co je pozemní přehledové radiolokátory "Freya" a "Würzburg" navedou do blízkosti cíle, "Lichtenstein" ukáže palubnímu operátorovi jeho přesnou polohu na obrazovce. Antény typu Yagi, které trčí z přídí nočních JU-88, Me-110 a Do-217 jako paroží, sice vyhlížejí směšně, ale němečtí noční stíhači přístroje rychle ocení.
Pásmo radarů od Dánska až po Bodamské jezero, jemuž se i s příslušnými útvary spolupracujících nočních stíhačů přezdívá "Kammhuberova linie" a celé taktice pak "Himmelbett", dosahuje největší účinnosti právě na jaře 1943.
Změnu situace přináší sobota 9. května 1943. Odpoledne v 18:05 dvojice hlídkových Sptifirů u skotského pobřeží zaskakuje Ju-88, odřízne mu únikovou cestu, a když se připravuje k útoku, Němec nečekaně vysune podvozek a vypálí červené světlice na znamení, že se vzdává. Nad letištěm v Dyce vystřeluje další světlice a těsně sledován Spitfiry pokojně přistává. Tak padá Britům do rukou noční radarový Ju-88C-6/R-1, kód D5 + EV, z eskadry NJG 3. Jedná se o skvěle naplánovanou a provedenou akci britské SIS. K tomu, aby přeběhl, přemluvil německého pilota jeho otec, v podzemí působící sociální demokrat a britský agent. Ukořistěný letoun je okamžitě podroben důkladné prohlídce a zkoušen v simulovaných soubojích s bombardérem Halifax. Šéf vědeckého oddělení britské tajné služby dr. Jones činí nejdůležitější odhalení - staniolové proužky nachystané pro rušení pozemních radarů "Würzburg" ruší i palubní "Lichtenstein"!
Avšak Němci vzápětí kontrolují v novou verzí radaru "Lichtenstein". Typ Sn (Fug 220) pracuje na kratší frekvenci 85 MHz, nedá se rušit staniolovými proužky a spolehlivě zaměří cíl na vzdálenost 6,5 km. Noční stíhačky též nesou zaměřovače "Flensburg" a "Naxos", které umožňují lokalizovat britské palubní radary. Dochází též k inovaci kanonové výzbroje. Poddůstojník Luftwaffe P. Mahle přijde s nápadem zalafetovat do hřbetu dvoumotorového stíhače dvojici šikmo vzhůru střílejících 20mm kanonů FF. Tato Schräge Musik (šikmá muzika) umožňuje stíhači, aby se ukryl v mrtvém prostoru pod a za bombardérem a odtud jej pohodlně zničil. Schräge Musik se skládá ze dvou 20 mm MG/FF kanonů, které jsou namontovány vzadu za kabinou a střílejí šikmo kupředu nahoru.



schrage_musik_He-219