TAROS V2 od VOP CZ
V současné době často narážíme na různé typy pozemních bojových robotů, nebo dálkově řízených zařízení, které zastávají jak funkci bojovou, tak podpůrnou. Příkladem mohou být různí robotičtí "soumaři", jako je SMSS (Squad Mission Support System) nebo MUTT od General Dynamics, LYNX od čínské společnosti Norico, ruský MARS A-800 nebo estonský THeMIS ADDER. Pozadu však nezůstávají ani tuzemští konstruktéři. Státní podnik VOP CZ, se sídlem v Šenově u Nového Jičína, zkonstruoval v roce 2012 robotický technologický demonstrátor TAROS 4×4 TCX G2 a v následujícím roce představili vylepšený model TAROS 6×6 FURBO. Na výstavě Future Forces 2014 představili jejich následovníka, projekt kolového vojenského robota TAROS 6×6 V2, který spadá do kategorie UGV (Unmanned ground vehicles). Od svých předchůdců se liší v tom, že se již jedná o prototyp, na jehož základě lze postavit produkční, tedy sériovou verzi vojenského prostředku. Systém TAROS 6×6 V2 je především robotickou platformou pro specializované nástavby všeho druhu. Od svých konkurentů se ale dramaticky liší přístupem ke konstrukci vozidla. Základní stavebním blokem je kolová část s integrovaným elektrickým motorem, převodovkou a závěsným mechanismem, každé kolo je výkonově a směrově řiditelné. Každý elektromotor disponuje výkonem 10 kW při 1 000 n.m. Výhodou takového řešení jsou mimo jiné nízké nároky (finanční, organizační) na logistiku a servis v polních podmínkách. V případě poškození robota lze jednoduše, s běžným montážním vybavením, vyměnit celý poškozený blok s kolem. Srdcem robota TAROS 6×6 V2 je samostatný modul 4×4 s lithium-fosfátovými akumulátory, veškerou řídicí a komunikační elektronikou a s modulární senzorickou nástavbou. V případě přání zákazníka lze postavit robota pouze na základě modulu 4×4, případně přidávat další jednotlivé moduly 2x2, čímž se prodlouží nosná plocha, zvýší průchodnost v terénu atd. Výsledkem pak může být konfigurace 8x8, 10x10 atd. Díky samotné konstrukci se tak dokáže otočit na prostoru jen o délce vozidla. Elektronika robota je schopná následovat vedoucího člena skupiny a pohybovat se po okolí zcela autonomně. Komunikace a přenos řídících signálů je řešen pomocí bezdrátových modulů. V případě problémů lze stiskem jediného tlačítka poslat robota zpět na základnu, třeba se zraněným vojákem. Projekt TAROS je realizován v úzké spolupráci s Centrem pro pokročilou outdoorovou robotiku - CAFR (Center for Advanced Field Robotics), jehož je podnik zakládajícím členem. V centru kromě VOP CZ působí univerzity - Univerzita obrany v Brně, VŠB-TU Ostrava, VUT Brno a ČVUT Praha. Centrum si klade za cíl sdružovat odborníky z oboru a také přenášet výsledky výzkumu z akademického prostředí do praxe. Ve spolupráci s VŠB Ostrava, vznikl modul 2×2 s robotickým ramenem, kdy kromě klasického robotického ramena pro uchopování nejrůznějších předmětů, lze rameno vybavit nejrůznějším účelovým zařízením – detektorem kovů, radlicí, bagrovací lžící nebo zařízením pro odběr vzorků. S Univerzitou obrany v Brně, pak pracují na vývoji modulárního robotického manipulátoru pro umístění variace senzorů nebo zbraňovou stanici pro osazení širokého spektra zbraní. Při vývoji robota spolupracuje VOP CZ také s designery, kteří pomáhají zhmotňovat představy o možnostech robotů. Prostředek je určen pro nasazení a manévrovou činnost v rizikových prostorech, například pokrytých palbou nepřítele, nebo s pravděpodobným výskytem, případně aktivaci nebo deaktivaci nepřátelského IED, kde realizuje rizikové aktivity, včetně bojové činnosti a váže na sebe pozornost nepřátelských vojsk, čímž šetří životy vlastních vojsk, poskytuje okamžitou informační převahu nad nepřítelem a okamžitou bojovou podporu v operacích. Uvažuje se například o evakuační verzi vozidla TAROS V2, verze pro dekontaminaci, ženijní, záchranné nebo bojové činnosti. Vozidlo lze vybavit jak projektilovými zbraněmi od těžkých kulometů (teoreticky i rychlopalnými malorážovými kanony), tak granátometem, případně raketovou výzbroji. Raketová výzbroj může být pro střelbu na vizuální nebo dokonce mimo vizuální dohlednost (za horizont). Zbraňovou stanici lze spárovat s útočnou puškou jednotlivce (s laserovým značkovačem a polohovým senzorem), následně tam kam míří voják, střílí zbraňová stanice robota. Možností je nepřeberné množství. Tento prostředek není určen jako absolutní náhrada vojáka v plném spektru jeho operačního nasazení, ale jak již bylo řečeno, má se jednat o podpůrný nástroj pěších jednotek
Zajímavostí je, že se původně uvažovalo o vývoji těžkého robotického prostředku postaveného na podvozku kolového bojového vozidla (snad robotický Pandur II).
Vývoj takového systému se však odchyluje od požadavků jak AČR tak i jiných armád. VOP CZ se tedy soustředil na menší a univerzálnější robotickou platformu.
Technická data:
Typ: TAROS 6×6 V2
Délka: 2 740 mm
Šířka: 1 770 mm
Výška: 1 410 mm
Rozvor: 800 + 800 mm
Počet náprav: 3 všechny řiditelné
Pohon: elektrický / hybridní 6x6
Akumulátory: lithium-fosfátové
Výkon: 6 x 4,8 kW
Maximální rychlost: 29 km/h
Zdroj:
http://www.cafr.cz/projects.html
http://www.securitymagazin.cz/technolog ... 53407.html
http://www.armadninoviny.cz/cesky-vojen ... edat=Taros
http://www.armadninoviny.cz/cesky-bojov ... edat=Taros
