Krylja tanka měla umožnit dopravu lehkého obrněného vozidla s vysokou průchodností jednotkám za německou linií fronty. Přidáním dvou párů dřevěných, plátnem potažených křídel a dvojitého ocasního kormidla se tank přeměnil v řiditelný kluzák, jenž měl být po vytažení schopen klouzavého letu a přistání na předem určeném místě.
Největším problémem, který této konstrukci nakonec neumožnil dosáhnout bojového nasazení, byla hmotnost stroje. Nikoliv ovšem ve vztahu k letovým schopnostem kluzáku. Sověti tehdy neměli dostatečně výkonný vlekací letoun, i použitý čtyřmotorový bombardér Tupolev TB 3 se ukázal jako nedostatečně dimenzovaný. Během zkušebního letu se mu začaly rychle přehřívat motory a kluzák musel být předčasně odpojen. Dokázal však, že je schopen hladkého letu i řízeného přistání na poli. Křídla i ocasní plochy byly bez problémů odmontovány a tank T 60 se vrátil po vlastní ose zpět na základnu. Zkušební pilot Sergej Anokin byl z letu nadšen a hovořil o nevšedním zážitku.
Když se nepodařilo vyřešit problém s vlekacím letounem, byla myšlenka létajícího tanku zavržena a projekt dán k ledu.
