Sokolská komanda - elitní jednotka České družiny
Česká družina patřila na Východní frontě k elitním vojákům Carské armády, zajímavé je, že měla vzniknout ještě elitnější jednotka zvaná Sokolská komanda (Sokolské komandy). Nápad se zrodil v hlavě ruského štábního kapitána Nikolaje Uspenského, který velmi obdivoval české Sokolské hnutí a usiloval tedy o vytvoření elitní čety v rámci České družiny, která měla být tvořena pouze vybranými Sokoly z řad čs. dobrovolníků. Jejich výcvik měl být zostřen a využití této speciální jednotky, mělo být v rozvědkách na nejobtížnějších úsecích fronty a v plnění speciálních úkolů. Nakonec se mu podařilo svými vytrvalými žádostmi pro tento nápad získat i souhlas velitele České družiny pplk. Sozentoviče. Rozkazem č. 191 z 6. března 1915 povoluje velitel škpt. Uspenskému zorganizovat speciální Sokolský oddíl v rámci České družiny, který měl čítat 60 mužů. Z řad čs. dobrovolníků mělo být u každé roty zvláště vybráno 15 Sokolů:
"Přikazuji štábnímu kapitánu Uspenskému zříditi při štábu Družiny oddíl Sokolů. Ke zřízení tohoto oddílu budiž vzato z každé roty po 15 vojínech - Sokolech. Za dobu čtyřměsíčního období konání výzvědných služeb měli velitelé rot dosti příležitosti přesvědčiti se o vojenských vlastnostech každého vojína své roty a proto má býti utvořen bezvadný oddíl Sokolů, po každé stránce nejlepších lidí, kteří budou představovati výkvět naší Družiny. Tento oddíl bude výzvědným tělesem štábu Družiny a bude konati výzvědy za mého osobního vedení… pplk. Sozentovič" Čs. dobrovolníci nebyli z utvoření zvláštního oddílu zrovna nadšeni, jelikož to znamenalo odtržení jednotlivých příslušníků od jejich původních rot, kde již měli z mnoha bojových rozvědek sehrané skupiny. Museli si zvykat na nové spolubojovníky, ale hlavní důvod byl v tom, že zařazení do Sokolského oddílu znamenalo dočasné stažení z frontových bojů či přinejmenším omezení bojové činnosti za účelem výcviku, což mnozí čs. dobrovolníci nesli nelibě. Škpt. Uspenský byl u čs. dobrovolníků velmi oblíben a přijali ho zcela mezi sebe. Vadilo jim však Uspenského časté hazardování v boji, a to jak se životem svým, tak se životy ostatních. Oddíl dostal oficiální název "Sokolská komanda" a byl speciálním tělesem České družiny. Výcvikem Sokolů v Tarnově byli pověřeni des. Číla, des. Švec, des. Kolesnikov, des. Fierlinger, voj. Janík. Zajímavé je, že ne každý dobrovolník v tomto tělese byl Sokol, jelikož velitelé rot při odesílání vybraných dobrovolníků nekladli ani tak důraz na příslušnost jmenovaného k sokolské organizaci, jako spíše na statečnost a úspěšnost při rozvědkách a bojových úkolech. Pro zajimavost uveďme časový harmonogram běžného výcvikového dne Sokolské komandy:
6.00 budíček
8.00-9.00 sokolská cvičení prostná a sestavy
9.00-10.00 pořadová vojenská cvičení, ponejvíce s puškou
10.00-11.00 studování vojenských řádů
11.00-12.00 jízda na neosedlaných koních (mj. i bez uzdy)
12.00-14.00 oběd a odpolední pauza s osobním volnem
14.00-15.00 sokolská cvičení prostná a sestavy
15.00-16.00 pořadová vojenská cvičení
16.00-17.00 studování vojenských řádů nebo sokolská cvičení
17.00-18.00 jízda na koních
Z Tarnova vyrazila jednotka k plnění bojových úkolů již 23. března 1915 a o několik dní později začal škpt. Uspenský se svými vojáky podnikat rozvědky dle osobních dispozic od velitele České družiny. Lze říci, že výsledky svých bojových rozvědek nevynikala Sokolská komanda příliš výrazně nad výsledky rozvědné činnosti ostatních řadových rot České družiny. Lze to však vysvětlit jen tím, že České družiny již jako celek začínala patřit k nejlepším. Sokolská komanda byla v dubnu 1915 poslána na karpatskou frontu k 48. divizi, které velel generál Lavr Georgijevič Kornilov (1870-1918). Zde byla přidělena k Očakovskému pluku této divize do prostoru Komlos-Patak. Generál Kornilov si českých dobrovolníků velmi cenil a vážil, přičemž sám byl velmi ceněn pro své morální kvality a vystupování. Dne 2. května 1915, prorazily rakouské a německé jednotky nově vytvořené 11. armády pod velením německého generála Augusta von Mackensena u Gorlice a Dunajce ruské pozice a bez vážnějšího odporu postupovaly do hloubky ruského týlu. Ruské armády byly nuceny ustoupit z pozic v Karpatech a nově zformovat souvislé obranné line. Příslušníci České družiny zpravidla ustupovali až mezi posledními a ve velmi těžké situaci se ocitla četa 2. roty a zejména Sokolská komanda, právě na jejich pozice směřoval jeden z nejsilnějších náporů nepřítele. Celá 48. divize se srdnatě bránila aby umožnila ústup ostatním ruským armádám, z obklíčení se podařilo uniknout pouze Sokolskému komandu. Stalo se tak za velmi dramatických okolností. Níže si pak můžete přečíst popis událostí přímo z členů Sokolských komand, mimo jiné i Jaroslava Švece.
Zdroj:
https://www.valka.cz/10356-Ceska-druzina-1914-1916-IX-
https://www.valka.cz/1235-Ceska-druzina-1914-1916-VI-
