Nemáte někdo knihu od Ericha von Mansteina - jeho paměti, které napsal o válce - Ztracené vítězství?
Byla ta kniha vůbec přeložena do češtiny? Případně pište náměty a názory na tuto knihu.
Manstein - Ztracené vítěství
Moderátor: jarl
Áno, kniha Ztracené vítězství od von Mansteina bola preložená do češtiny - čítal som ju, ale bolo to už dosť dávno a mal som ju z knižnice, takže neviem o nej žiadne ďalšie informácie (jedine to, že je dosť hrubá 
).
Ináč celkom dobrá kniha, aspoň mne sa páčila.
Poprípade keď o nej ešte niečo zistím, tak napíšem.
).Ináč celkom dobrá kniha, aspoň mne sa páčila.
Poprípade keď o nej ešte niečo zistím, tak napíšem.
400 stran, to je solidní. Myslel jsem, že by mohlo být zajímavé přečíst si jeho paměti. Přece jen to byl skvělý stratég. Přečetl jsem už paměti od Ikeho, možná by nebyly marný ani paměti od Žukova. Ty paměti jsou někdy dost subjektivní, ale svoji historickou hodnotu mají, vždyť tyto lidé kolikrát měli o situaci nejlepší přehled. Každý má svoji pravdu, ale tito lidé udělali za svoji kariéru nejméně chyb.
No už podle toho názvu bych tak soudil, ale tak či onak Hitler se dopustil mnoha rozhodnutí, které měly fatální dopady. A Manstein málokdy radil Hitlerovy špatně, vždy měl dobrý úsudek. U Kurska radil, že se má zaútočit hned jak vyschne zem, pozdější ofenzívu odmítl, protože tušil, že o ní Rusové stejně vědí. U Stalingradu navrhoval také ústup, blokádu Leningradu prováděl mistrovsky, stabilizace fronty v roce 1943 je také jeho zásluhou, útok na Francii též, a uměl připravit pro své protivníky dobré léčky do kterých strčili hlavu jak do oprátky.
Elvis díky za info, zkusím někdy zabrousit do knihovny jestli ji tam nemaj. Jinak jaký jsou tvé dojmy z knihy? Manstein byl podle mě geniální, bejt na mě tak mu dám volnou ruku a svěřím velení nad celou východní frontou.Elvis píše:No trochu slabo som to odhadol, má to 560 strán písaných maličkými písmenami.
A vyšlo to v nakladateľstve Bonus A
ISBN 80-901-693-9-2
Kniha je rozdelená na 3 časti:
I. Polské ťažení
1. Před útokem
2. Strategická situace
3. Operace armádní skupiny Süd
Prvá časť opisuje začiatok vojny, plány poľskej obrany, plány a vlastné prevedenie nemeckého útoku a následného dobytia Poľska.
II. Tažení na západ 1940
4. Vrchní velení pozemního vojska zbaveno moci
5. Boj o operační plán
6. Velící generál XXXVIII. armádního sboru
7. Mezi dvěma taženími
Druhá časť knihy opisuje stav západného frontu po obsadení Poľska, pôvodný nemecký plán na ofenzívu, vznik a presadenie nového plánu von Mansteina, jeho prijatie a prevedenie, obsadenie Francúzska a rozbor situácie o možnostiach, ako mohlo Nemecko pokračovať vo vojne po porážke Francúzska.
III. Boj proti Sovětskému svazu
8. Rychlý tankový útok
9. Tažení na Krym
10. Leningrad-Vitebsk
11. Hitler jako vrchní velitel vojska
12. Tragédie u Stalingradu
13. Zimní tažení 1942/43 v jižním Rusku
14. „Zitadelle“
15. Obranný boj 1943-1944
Tretia, najrozsiahlejšia časť knihy je venovaná vojne proti Sovietskemu zväzu. Autor opisuje začiatok ruského ťaženia ako veliteľ LVI. tankového zboru, ťažké boje 11. armády o obsadenie polostrova Krym, obliehanie a dobytie Sevastopolu a neúspešné boje o dobytie Leningradu. Časť jednej z kapitol venoval pamiatke svojho syna, ktorý zahynul na fronte. Zaujímavá je kapitola 11, ktorá predstavuje pohľad von Mansteina na Hitlera ako veliteľa. Ďalšie kapitoly sa venujú tragickej bitke o Stalingrad, zničeniu 6. armády, ruskému útoku a následnému nemeckému protiútoku na stabilizáciu frontu na juhu, poslednej veľkej ofenzívy Nemecka na východe – operácii Zitadelle, ktorá skončila neúspechom a po ktorej nasledovali už iba ťažké ústupové boje až do von Mansteinovho odvolania na jar roku 1944.
Kniha ďalej obsahuje 13 príloh (rôzne dokumenty plánov, rozmiestnenia vojsk), 12 strán fotografií, stručný vojenský postup Ericha von Mansteina v heslách a pre lepšiu názornosť popisovaných bojov aj 24 máp.
Originál: Verlorene Siege - Bernard & Graefe Verlag, Bonn 1993
I. Polské ťažení
1. Před útokem
2. Strategická situace
3. Operace armádní skupiny Süd
Prvá časť opisuje začiatok vojny, plány poľskej obrany, plány a vlastné prevedenie nemeckého útoku a následného dobytia Poľska.
II. Tažení na západ 1940
4. Vrchní velení pozemního vojska zbaveno moci
5. Boj o operační plán
6. Velící generál XXXVIII. armádního sboru
7. Mezi dvěma taženími
Druhá časť knihy opisuje stav západného frontu po obsadení Poľska, pôvodný nemecký plán na ofenzívu, vznik a presadenie nového plánu von Mansteina, jeho prijatie a prevedenie, obsadenie Francúzska a rozbor situácie o možnostiach, ako mohlo Nemecko pokračovať vo vojne po porážke Francúzska.
III. Boj proti Sovětskému svazu
8. Rychlý tankový útok
9. Tažení na Krym
10. Leningrad-Vitebsk
11. Hitler jako vrchní velitel vojska
12. Tragédie u Stalingradu
13. Zimní tažení 1942/43 v jižním Rusku
14. „Zitadelle“
15. Obranný boj 1943-1944
Tretia, najrozsiahlejšia časť knihy je venovaná vojne proti Sovietskemu zväzu. Autor opisuje začiatok ruského ťaženia ako veliteľ LVI. tankového zboru, ťažké boje 11. armády o obsadenie polostrova Krym, obliehanie a dobytie Sevastopolu a neúspešné boje o dobytie Leningradu. Časť jednej z kapitol venoval pamiatke svojho syna, ktorý zahynul na fronte. Zaujímavá je kapitola 11, ktorá predstavuje pohľad von Mansteina na Hitlera ako veliteľa. Ďalšie kapitoly sa venujú tragickej bitke o Stalingrad, zničeniu 6. armády, ruskému útoku a následnému nemeckému protiútoku na stabilizáciu frontu na juhu, poslednej veľkej ofenzívy Nemecka na východe – operácii Zitadelle, ktorá skončila neúspechom a po ktorej nasledovali už iba ťažké ústupové boje až do von Mansteinovho odvolania na jar roku 1944.
Kniha ďalej obsahuje 13 príloh (rôzne dokumenty plánov, rozmiestnenia vojsk), 12 strán fotografií, stručný vojenský postup Ericha von Mansteina v heslách a pre lepšiu názornosť popisovaných bojov aj 24 máp.
Originál: Verlorene Siege - Bernard & Graefe Verlag, Bonn 1993
Při ústupu za Dněpr píše Manstein ve svých pamětech … „byl jsem schopen sehnat stovky tisíc dobrovolníků - hlavně Ukrajinců, kteří plnili pomocné práce s krajní oddaností a dávali přednost boji v německých pozemních silách (přes politiku, kterou Německo uplatňovalo v obsazených územích), spíše než aby se vrátili pod bolševickou nadvládu.“ Manstein poukazuje na to, že Hitlerovo politika v Rusku nevyvíjela příliš úsilí pro vojenské cíle a poukazuje, že bylo možné rozložit Sovětský svaz zevnitř.
Jinde zas Manstein píše, že „jakýkoliv pocit soucitu s vojáky nedával Hitler najevo". Manstein se domnívá, že Hitler jako německý vůdce musel skrýt své city. Někdo zas říká, že byl vlastně příliš měkký než aby snesl pohled na utrpení, a že to byl jeden z důvodů proč nikdy nenavštívil přední linie nebo dokonce vybombardovaná města. Manstein je skeptický: „jestli byl Hitler opravdu měkký, jak můžete vysvětlit brutální ukrutnosti, které se stávaly stále více typické pro jeho režim z dnešního pohledu na věc?“
Šťastně ženatý Manstein věděl, jako mnoho jiných, o sebevraždě Geli Raubalové, která byla patrně virtuálním vězněm Hitlerovy utkvělé žárlivosti. Po smrti Geli se stal Hitler vegetariánem. Když uviděl Hitler mrtvou a zakrvácenou Geli nemohl poté vidět mrtvé maso v řeznictví. Od té doby nejedl nikdy maso. Jeho duše prý utrpěla vinou a hanbou nad mladou dívčí smrtí.
Občas Manstein uvede jak nehezké je pohlížet na všechny bývalé členy Waffen SS jako na válečné zločince. Jak odlišní byli od SS Totenkopfverbande, která dodávala stráže pro koncentrační tábory. Regulérní Waffen SS měl pro mnoho německých mladíků kouzlo krásy elity, bojování, síly, slávy a nepoddajnosti.
Co se týče možného odstranění Hitlera píše … „v pravý čas mohl být Hitler odstraněn … generálové však byli motivovaní více mravní potupou než vlastním zájmem. Napadení Polska bylo v Německu široce aplaudováno. Kdo by chtěl přemýšlet o převratu po dobytí Francie, uprostřed té euforie medailí a podpory?“
Hitler měl štěstí, když ho chtěli zabít bombou umístěnou v letadle v březnu 1943, a znovu při spiknutí v roce 1944, ale atentát se nezdařil. Stovky důstojníků bylo zabito kvůli této chybě.
Manstein byl kolikrát znechucený svými vlastními spory s Hitlerem. Zajisté si přál, aby Vůdce odešel alespoň z OKH. Ale měl také dobrý důvod nepřipojit se ke spiklencům. Píše: „byl jsem odpovědný za skupinu armád v poli. Neměl jsem pocit, že bych měl právo přemýšlet o převratu. Byla válka a převrat by mohl vést k chaosu uvnitř Německa.
Co se týče Hitlerova vedení války … „Hitler měl nepochybně ohromující paměť a úžasné znalosti zbraní a technologie, měl i dobré operační schopnosti.“ Co však postrádal byla jednoduše řečeno předvídavost založená na zkušenostech, tento nedostatek nahrazoval "jasnozřením".
Manstein velmi trpěl Hitlerovým naléháním na držení každého kousku země. Stalingrad byl samozřejmě nejhorší příklad této strategie. Manstein trval na tom, že 6. armáda může uspět jen když Paulus uvolní své síly z města. Ale Vůdce to odmítal přijmout do té doby než bylo příliš pozdě. Manstein píše, že veškerou odpovědnost za Stalingrad nese jen sám Hitler.
Jinde zas Manstein píše, že „jakýkoliv pocit soucitu s vojáky nedával Hitler najevo". Manstein se domnívá, že Hitler jako německý vůdce musel skrýt své city. Někdo zas říká, že byl vlastně příliš měkký než aby snesl pohled na utrpení, a že to byl jeden z důvodů proč nikdy nenavštívil přední linie nebo dokonce vybombardovaná města. Manstein je skeptický: „jestli byl Hitler opravdu měkký, jak můžete vysvětlit brutální ukrutnosti, které se stávaly stále více typické pro jeho režim z dnešního pohledu na věc?“
Šťastně ženatý Manstein věděl, jako mnoho jiných, o sebevraždě Geli Raubalové, která byla patrně virtuálním vězněm Hitlerovy utkvělé žárlivosti. Po smrti Geli se stal Hitler vegetariánem. Když uviděl Hitler mrtvou a zakrvácenou Geli nemohl poté vidět mrtvé maso v řeznictví. Od té doby nejedl nikdy maso. Jeho duše prý utrpěla vinou a hanbou nad mladou dívčí smrtí.
Občas Manstein uvede jak nehezké je pohlížet na všechny bývalé členy Waffen SS jako na válečné zločince. Jak odlišní byli od SS Totenkopfverbande, která dodávala stráže pro koncentrační tábory. Regulérní Waffen SS měl pro mnoho německých mladíků kouzlo krásy elity, bojování, síly, slávy a nepoddajnosti.
Co se týče možného odstranění Hitlera píše … „v pravý čas mohl být Hitler odstraněn … generálové však byli motivovaní více mravní potupou než vlastním zájmem. Napadení Polska bylo v Německu široce aplaudováno. Kdo by chtěl přemýšlet o převratu po dobytí Francie, uprostřed té euforie medailí a podpory?“
Hitler měl štěstí, když ho chtěli zabít bombou umístěnou v letadle v březnu 1943, a znovu při spiknutí v roce 1944, ale atentát se nezdařil. Stovky důstojníků bylo zabito kvůli této chybě.
Manstein byl kolikrát znechucený svými vlastními spory s Hitlerem. Zajisté si přál, aby Vůdce odešel alespoň z OKH. Ale měl také dobrý důvod nepřipojit se ke spiklencům. Píše: „byl jsem odpovědný za skupinu armád v poli. Neměl jsem pocit, že bych měl právo přemýšlet o převratu. Byla válka a převrat by mohl vést k chaosu uvnitř Německa.
Co se týče Hitlerova vedení války … „Hitler měl nepochybně ohromující paměť a úžasné znalosti zbraní a technologie, měl i dobré operační schopnosti.“ Co však postrádal byla jednoduše řečeno předvídavost založená na zkušenostech, tento nedostatek nahrazoval "jasnozřením".
Manstein velmi trpěl Hitlerovým naléháním na držení každého kousku země. Stalingrad byl samozřejmě nejhorší příklad této strategie. Manstein trval na tom, že 6. armáda může uspět jen když Paulus uvolní své síly z města. Ale Vůdce to odmítal přijmout do té doby než bylo příliš pozdě. Manstein píše, že veškerou odpovědnost za Stalingrad nese jen sám Hitler.