Proč až na jaře 1940 začala bitva o (severní) Norsko?

[zzz]

Věděl by někdo, prosím, proč až na jaře 1940 začala bitva o Norsko?

Přece význam severonorského (atlantického) přístavu Narvik spočíval zejména v možnosti celoročních dodávek železné rudy ze severošvédských přístavů. Zatímco alternativní trasa mimo dosah Britů a Francouzů (ze severošvédské Kiruny do severošvédského přístavu Lulea na severu Baltského moře) byla v provozu od dubna do října/listopadu.
mapka trasy přes Narvik i přes Luleu

zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Operation ... _on_Sweden

Tak proč v dubnu 1940 začaly boje o Norsko, když tou dobou s příchodem jara už na severu Baltu ledy praskaly (a když Třetí říše mohla teoreticky využít služeb např. sovětských ledoborců)? Takže trasa přes Lulea byla volná?

[ringlett]

A kdy jako měla začít?

WH po polském tažení potřebovala konsolidaci, prošla nějakými drobnými změnami, techniku bylo nutno opravit a vycvičit novou vlnu branců, také se jednotky musely přesunout na nová východiště....

[zzz]

Ono když si člověk uvědomí relativně zanedbatelný význam námořní cesty z Narviku do Německa (mimo zimní sezónu velmi malý), tak není jasné, co dobytím Norska na jaře 1940 získala Třetí říše. Myslím to ve srovnání s nárůstem logistiky. Neboť prakticky měsíc po útoku na Norsko, Dánsko zahájila Třetí říše útok na Lucembursko, Belgii a posléze na Francii. V Norsku se bojovalo ještě začátkem června.

Prostě mi nedává smysl proč tak pozdě spustili útok, když to znamenalo rozpýlit síly LW, aby se vypořádala s britským (a francouzským) námořnictvem.

[Lord]

Moc nechápu na co se ptáš, kdyby Němci neobsadili Norsko, tak by to udělala Velká Británie, a hrozilo, že by tam otevřela další frontu proti Německu. Ale to asi víš, spíš se ptáš proč tak pozdě? Možná chyba plánování, spíše však dojem Hitlera, že se ještě nějak dohodne se Západem. A pak i moment překvapení ? Kdy se spustí invaze do Norska a brzy na to do Francie. Ze strategického hlediska to nebylo až tak špatně. Britové Narvik málem udrželi, a nebýt špatné situace na jiných bojištích, kdo ví jak by to dopadlo, kdyby se začali řezat o Norsko dříve a mohli tam Britové vrhnout početnější síly. Bylo jasné, že neutralita Norska stejně už nebude zachována.

Tehdy ještě neexistovala jasná představa, že letectvo přestavuje pro námořnictvo takovou hrozbu. Kdyby to Němci věděli, tak by kromě štuk, vycvičili i další letouny pro námořní boj, i torpédové. Vše se rodilo za pochodu, proto války urychlují technický pokrok.

[zzz]

Lord
vzhledem k rozmrzání severní části Baltu (=opětovné zahájení přepravy železné rudy přes severošvédský přístav Lulea) mi připadá načasování dubnové ofenzívy Třetí říše jako "s křížkem po funuse", pokud primárním cílem útoku na (severní) Norsko mělo zajištění dovozní trasy přes Narvik

Ono ta otázka souvisí i s dostupností/možnostmi nacistických ozbrojených sil a sil Británie+Francie = mnohem lepší by pro Němce bylo zaútočit cca v listopadu/prosinci 1939:

-Během podzimu (a zčásti i během zimy) 1939 britské a francouzské loďstvo mělo za úkol
a) strážit mimořádné konvoje s posilami do Evropy jako ochrana před hladinovými korzárskými loděmi (my víme, že na světových oceánech podstatě operovaly jen 2 - AGS a Deutschland)
b) ze světových oceánů vyhnat všechny lodě Třetí říše - buďto aby lodě byly internovány u netrálů nebo nacistické lodě vyhubit: potopit, zajmout, zabránit jim v plavbě
Odhaduji, že někdy v průběhu prosince 1939 už tento úkol byl hotov. Takže Royal Navy a Marine Nationale neměli nic na práci.

- Když si sečtu, že britové v té době provozovali 6 letadlových lodí, tak teoreticky špatné zimní počasí "hrálo do karet" Němcům, pokud by chtěli obsadit Narvik a vůbec severní Norsko např. v prosinci 1939 = zmrzlá půda/led by dovolila operace některých německých letadel do té doby než pozemní cestou Němci dorazí do Narviku. Ale na jaře už zmrzlá půda roztávala, tak proč Němci oddalovali útok až tak pozdě?

[Hektor]

Cez Narvik sa chystal Britsko Francúzsky expedíčný zbor do Fínska = Narvik by bol obsadený a Nórsko okupované, čo by bránilo britom ísť na juh a z Osla bombardovať Nemecko? Za morom pod ochranou RN.

[zzz]

Hektor.
připomenul bych časovou osu a kontext. viz animovaná mapka na videu. Akorát mapka je nepřesná v tom, že nezobrazuje spousty tisíc ozbrojenců které z nezávislých států dělaly spíše protektoráty např. od září resp. října 1939 byly na východobaltském pobřeží (Estonsko, Lotyšsko) zřízeny základny ozbrojených sil Sovětského svazu. https://en.wikipedia.org/wiki/Backgroun ... tary_bases

https://www.youtube.com/watch?v=WOVEy1tC7nk

Tj. tyto fakta vyvrací Tvé vysvětlení Hektore - případná britsko-francouzská ofenzivní akce v březnu/dubnu 1940 do nitra severního Švédka, Finska (přes Norsko) postrádala smysl. Protože koloniální akce Sovětského svazu - Zimní válka - na začátku března 1940 skončila (selháním Rudé armády, které nedokázala zužitkovat obrovskou převahu) a protože ke konci zimy 1940 už Švédové měli zmobilováno a rozmístěny vojska v severním Švédsku (zejm. u švédsko-finské hranice). Tj. Švédové, díky hrdinnskému odporu finských vlastenců (kteří zastavili sovětské imperaiální agresory), ztratili motivaci, aby pozvali Brity-Francouze do (severního) Švdéska

Tím nikterak nepopírám, že britové mohli udělat opatření k zamezení dodávek ... zejm. dodávek ze severu Sovětského svazu do Třetí říše na lodích plujících v pobřežních norských vodách - což nakonec udělali minami viz Operation Wilfred

Akorát bych znovu zdůraznil, že předválečné a válečné využívání Narviku jako dovozní trasy do Německa je obtížně srovnatelné. Během WW2 byl tento význam Narviku mnohem menší. Krom severošvédského přístavu Lulea byl totiž k dispozici přístav Oxelösund jižně od Stockholmu.
A také další méně známou věcí je, že nešlo jen o počáteční část trasy (tj.: jestli přes švédské přístavy nebo jestli přes norský Narvik). Během 1939/1940 totiž Němci přišli také o zbytek obvyklé trasy pro železnou rudu do části (?většiny?) oceláren v Třetí říši. Protože obvyklá trasa železné rudy byla po Rýnu. ústící do moře zhruba v oblasti holandského Rotterdamu či jižněji = naproti britskému pobřeží.

Tj. když nešlo použít Rýn, tak náhradní doprava od podzimu 1939 (=po moři do baltských německých přístavů a pak železnicí) - už příliš nerozlišovala jestli šlo o železnou rudu dopravenou do Třetí říše loděmi přes Balt (přes zamrzající Lulea či železnicí do středu Švédska a pak přes Oxelösund) či přes Atlantik. Myslím to např. z pohledu potřebného množství vagonů, lokotek, odborníků či uhlí pro provoz těchto vlaků.

A dobytí Alsaska-Lotrinska se opět změnily faktory ze kterých vyplýval význam severonorského Narviku pro dodávky ze Švédska do Třetí říše

[Choroš]

No, řekl bych, že na podzim na velké operace proti Anglii a Francii naprosto nebyly myšlenky - Němci stále doufali ve smír s Anglií. V zimě mi připadají vojenské operace v Norsku jako dost obtížně proveditelné. Teoreticky fajn, prakticky extrémně náročné. Navíc naplánovat a připravit takovou operaci nebude ze dne na den, bude to trvat spíše měsíce než týdny, ne?
Nehledě k tomu, že německé námořnictvo bylo proti anglickému hodně slabé, a operace proti Norsku tak byla vysloveně vabank - poslední možnost. Sám Hitler prý řekl, ze dokáže-li si Norsko uhájit neutralitu, není důvod jej obsazovat. Jenže to čím dál víc vypadalo, že Britové se chystají ho obsadit (Cajus Bekker: Prokleté moře).

[Mirek58]

Tak jaké byly možnosti dopravy žel rudy ze severu Švédska do Německa v r. 1940.
/Přes Narvik - celoročně
/Přes Botnický záliv - sezoně
/ A po kolejích až na jih Švédska - celoročně
( Železniční spojení mezi jihem Švédska a Petrohradem existovalo už od roku 1909. Mimochodem, tuhle žel trať při svém návratu využil Trocký při svém návratu z USA, pravděpodobně i Lenin)

Takže z pohledu Hitlera při potřebě zabezpečit přepravní trasy bylo klíčové Dánsko, protože ovládalo úžiny.
Do akce v Norsku byl vlastně dotlačený aktivitou Churchila.

[zzz]

Zajímavé statistické údaje jsou na straně 175 v rigorozní práci Okupace Norska nacistickým Německem v roce 1940 od Eva Přenosilová z FF UK
Jde tabulky
- "Německé zásoby železné rudy v období leden 1939- červen 1940 " (včetně vyčíslení importu ze Švédska coby celkových dodávek do Třetí říše)
- "Námořní doprava železné rudy z Narviku a Luley "

Z těch údajů by vyplýval velmi zajímavý trend. Ale nejprve se pokusím rámcově ověřit údaje.


P.S. Mirek58 - z jakého faktu vycházíš, když popíráš, že Oxelösund - švédský přístav na středošvédském pobřeží (zhruba stejné úrovni zeměpisné šířky jako je Estonsko) nebyl používán pro export švédské železné rudy v 1940?

[Mirek58]

Já jsem něco o Oxelösundu popíral?
Čti pořádně a nepodsunuj mi něco co jsem nenapsal.
Vypsal jsem jen možnosti dopravy rudy do Německa!!!
Zdůrazňuji - možnosti-.

[zzz]

Choroš
ano i ne. Zareguji až sepíšu podrobnější údaje.


Mirek58

Já jsem něco o Oxelösundu popíral?
Čti pořádně a nepodsunuj mi něco co jsem nenapsal.
Vypsal jsem jen možnosti dopravy rudy do Německa!!!
Zdůrazňuji - možnosti-.

Aha a proč jsi tedy vynechal reálnou trasu dodávek - přes Oxelösund?

[Mirek58]

Asi proto, že ta ruda se nejprve musela do inkriminovaného Oxelösundu nějak ze severu dostat.
A vyjmenoval jsem možnosti jak.

[Lord]

Tím nikterak nepopírám, že britové mohli udělat opatření k zamezení dodávek ... zejm. dodávek ze severu Sovětského svazu do Třetí říše na lodích plujících v pobřežních norských vodách - což nakonec udělali minami viz Operation Wilfred

Akorát bych znovu zdůraznil, že předválečné a válečné využívání Narviku jako dovozní trasy do Německa je obtížně srovnatelné. Během WW2 byl tento význam Narviku mnohem menší. Krom severošvédského přístavu Lulea byl totiž k dispozici přístav Oxelösund jižně od Stockholmu.
A také další méně známou věcí je, že nešlo jen o počáteční část trasy (tj.: jestli přes švédské přístavy nebo jestli přes norský Narvik). Během 1939/1940 totiž Němci přišli také o zbytek obvyklé trasy pro železnou rudu do části (?většiny?) oceláren v Třetí říši. Protože obvyklá trasa železné rudy byla po Rýnu. ústící do moře zhruba v oblasti holandského Rotterdamu či jižněji = naproti britskému pobřeží.

Význam železné rudy pro Německo se měnil podle toho, odkud mohli brát jiné zdroje, ale byl relativně významný. Je však otázkou zda někteří historici dělají dobře, když to udávají jako hlavní důvod obsazení Norska nacistickým Německem. Jednokolejná železnice se Švédska do přístavu Lulea byla nedostatečná. Pak Botnický záliv od prosince do dubna zamrzá. No tak další možnost přepravy železné rudy spočívala v přepravě do nezamrzajícího přístavu Narvik a poté po moři do Německa. Churchill tomu chtěl již na konci září 1939 zabránit položeným minového pole. Hitler osobně považoval v té době Norsko za okrajový cíl, po přepadení Polska a vyhlášení války Anglií a Francií, považoval za hlavní cíl porážku Francie.

Pohled na Skandinávii se začal měnit po vypuknutí sovětsko-finské války. Někteří politici na Západě stále spatřovali větší nebezpečí ve Stalinovi než v Hitlerovi. Takže se jím v hlavách rodily fantastické představy, že se Rusku nezastaví jen u Finska, ale bude ohrožovat i Norsko a Švédsko. Jenže to Stalin rozhodně nechtěl, protože by to narazilo na odpor Německa.

Churchill v tom však viděl propagandistickou kartu, jak po záminkou pomoci Finsku obsadí Narvik. Tyto úvahy se odehrávalo právě v prosinci 1939. Ovšem v té době to Britové ještě udělat nechtěli, protože by je to mohlo zatáhnout do války se Sovětským svazem. Němci se však dozvěděli, že západní spojenci plánují tyto preventivní akce, a tak již také začali spekulovat o ovládnutí Norska. Ačkoliv Erich Raeder měl jasnou představu, co by obsazení Norska obnášelo, Hitler se začal se strategickými otázkami teprve seznamovat.

[Mirek58]

Během 1939/1940 totiž Němci přišli také o zbytek obvyklé trasy pro železnou rudu do části (?většiny?) oceláren v Třetí říši. Protože obvyklá trasa železné rudy byla po Rýnu. ústící do moře zhruba v oblasti holandského Rotterdamu či jižněji = naproti britskému pobřeží.

Ještě bych se pozastavil nad tímto tvrzením.
Ano, ústí Rýnu bylo díky vypuknutí války zablokováno. Jedna vodní cesta byla vyřazena, fakt.
Ale stejný fakt, je skutečnost, že v o rok dříve byl zprovozněn vnitroněmecký říční kanál spojující Labe a systém Emže - Mittelland Canal -.

[zzz]

2 drobná upřesnění a pak se (zítra) dostanu abych okomentoval to co napsal Choroš.

1. V období začátku bitvy o Norsko byl Churchill řadovým ministrem. Premiérem se stal až později

(...)

Churchill v tom však viděl propagandistickou kartu, jak po záminkou pomoci Finsku obsadí Narvik. Tyto úvahy se odehrávalo právě v prosinci 1939. Ovšem v té době to Britové ještě udělat nechtěli, protože by je to mohlo zatáhnout do války se Sovětským svazem.(...)

Dlužno doplnit, že v diskutovaném období (zima/jaro 1939/1940) Winston Churchill byl v pozici ministra a tj. pouze vykonával rozhodnutí britské vlády v čele s Chamberlainem. V květnu 1940 došlo ke změně a W. Churchill povýšil na premiéra a sestavil britskou vládu na bázi koalice, tj. od cca května/června 1940 začalo mnohem víc záležet na myšlenkách prosazovaných W. Churchillem.



2. Železniční síť ve Švédsku byla konstruována na lince sever-jih (s propojkami k pobřeží) zakončené hlavním oceánským (celosvětově exportním/importním) přístavem Götebrog plus propojka k evropské pevnině. Výše diskutovaný přístavní terminál v Oxelösundu pro překládku z vagonů na oceánské lodě se na mapce nachází mezi Stockholmem a Linköpingem

zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Rail_transport_in_Sweden

Bohužel na výše uvedené mapce chybí ta železniční trať na severu Norska, které se věnuje část naší zdejší diskuze

zdroj: https://sv.wikipedia.org/wiki/Malmbanan

S ohledem na fakt, že většina železné rudy (odhady uvádí roční těžbu ve Švédsku 8 až 9 milionů) byla exportována tak předpokládám, že nedává smysl, aby bylo nutné železnou rudu dopravovat na jiný exportní přístav někam na jih Švédska, jak psal Mirek58.. Neboť v rámci vytěžování dopravy bylo na zpáteční cestě dopravováno uhlí potřebné - pro švédský ocelářský průmysl (pokud jsem zachytil správně, tak část uhlí byla sice ze Slezska, ale další část byla např. z Velké Británie).

[Lord]

Churchill se snažil škodit od začátku války, jezdil prstem po mapě a špekuloval, kde by mohla Británie uplatnit svojí námořní moc. Švédská ruda byla kvalitní, a spojenci doufali, že zastavením jejího dovozu ochromí německou zbrojní výrobu. Nejdříve chtěl Churchill vyslat britskou flotilu do Baltského moře, a zastavit přepravu železné rudy ze švédských přístavů Lulea a Oxelosund, ale chtěl i blokovat námořní obchod se Sovětským svazem, tzv. operace Catherine, události se však vyvíjely jinak.

Já nemám problém s tím, co napsal Mirek.

Takže z pohledu Hitlera při potřebě zabezpečit přepravní trasy bylo klíčové Dánsko, protože ovládalo úžiny. Do akce v Norsku byl vlastně dotlačený aktivitou Churchila.

Němci také po obsazení Dánska proti této hrozbě začali budovat dělostřelecké pobřežní baterie. Jako například baterie Hanstholm II.

[Jiří Fidler]

Dostal jsem se k počítači pozdě a většina toho již byla uvedena. Prvotním hybatelem celé akce opravdu nebyli Němci, ale snaha Británie a Francie o pomoc Finsku proti Sovětům. Těch plánů (jak britsko-francouzských, tak sovětských) do jara 1940 vzniklo velké množství. Britské úvahy ohledně bombardování Baku, doplněné případně o útok na Kavkaz, jsou vcelku známy. Méně známo je, že Sověti na ně již v březnu 1940 reagovali přesunem cca desítky divizí do Zakavkazska, přičemž prioritně tam šly divize, které se osvědčily při průlomu Mannerheimovy linie. Sověti dokonce uvažovali o leteckém útoku na Alexandrii a Suez, a to i ve formě jednosměrné mise. Doba od ukončení Fall Weiss do zahájení Fall Gelb je velice zajímavým obdobím, kdy vznikly desítky zajímavých či zcela bizardních plánů na vojenské akce - v Berlíně, v Londýně, v Moskvě, v Paříži, v Římě (dal jsem abecedně) i jinde.
Adolf Hitler jako správný socialista sledoval vždy hlavně ekonomické cíle a získané informace ohledně britsko-francouzské snahy dostat do Finska pomocný sbor přes Norsko spojil s ohrožením dodávek švédské rudy. Tyto jeho úvahy se nesetkaly se zvláštním pochopením u německé generality (tříštění sil), ale u admirality ano (rozšíření operačního prostoru hladinového i ponorkového loďstva). Je zajímavé, že plánování, přípravy i řízení útoku proti Dánsku a Norsku nemělo na triku OKH, ale přímo OKW. Byla to dosti zvláštní výjimka v dosavadní i následné praxi. Hlavně se angažovalo námořnictvo, pozemáci a letci byli ochotni vyčlenit pouze minimum sil. Ostatně horské myslivce v severní Francii nevyužijete, námořní letectvo tam také příliš potřeba nebylo.
Prehistorie akce je proto následující:
1) vypuknutí sovětsko-finské války (konec listopadu 1939)
2) mnohaslovná podpora Finska ze zahraničí, postupně proměňovaná v dodávky zbraní a dalšího (od prosince 1939)
3) úvahy o přímé pomoci Finsku britskými a francouzskými vojenskými jednotkami (polovina až konec prosince 1939)
4) plánování (prosinec 1939 - leden 1940)
5) proval těchto plánů ve prospěch Německa (asi počátek ledna 1940)
6) Hitlerův obvyklý hysterák a hledání nějaké možné reakce (od ledna 1940)
7) plánování německé odvetné/preventivní akce (leden - únor 1940)
Protože Němci šli do akce sami, tak nemuseli vymýšlet koordinaci všeho ve dvou jazycích, čímž se jejich akce, o které se domnívali, že bude pouhou odvetou za britsko-francouzské obsazení severního Norska, stala akcí preventivní. Prostě dokázali celou věc naplánovat, zorganizovat a zahájit rychleji, než britsko-francouzská koalice. Někde byli rychlejší v řádu dnů, někde v řádu pouhých hodin.

[Jiří Fidler]

(Nejen) V roce 1940 byl Adolf Hitler přímo posedlý dvěma evropskými regiony, přičemž oba měly pro Německo prioritní ekonomický význam. Šlo o severní Švédsko (železná ruda) a rumunské Valašsko (ropa). Při dělení sfér vlivu Hitler téměř bez výhrad akceptoval snahu Moskvy o zpětné získání bývylých ruských provincií (Bessarábie, Finsko), ale na obou křídlech stanovil jasné hranice, kam Sověty nepustí. V centru (Pobaltí, Polsko) až zas tak cimprlich nebyl, nakonec bez problémů směnil Litvu za severní "Kresy", čímž si ze strategického hlediska vytvořil dosti velký problém. Je zajímavé, že Sovětům fakticky otevřel Baltské moře, z čehož dosti jednoznačně plyne, že až tak velkou obavu o námořní přepravu švédské rudy neměl (nakonec se Stalinem směnil i tu Litvu, což dalo novým sovětským námořním základnám potřebnou vzdálenost od hranice).
Na druhé straně ale sovětské akce v Bessarábii v létě 1940 (zvláště pak Žukovovy pokusy o obsazení mostů na Prutu výsadkáři) jej docela napružily, neboť se obával o bezpečnost rumunských ropných polí. Obsazení Severní Bukoviny (nad rámec původní demarkační čáry ze srpna 1939) jej vedla k pokynu ohledně rozpracování konkrétního plánu na válku proti Sovětům.
Na konci roku 1940 mu navíc dodal Molotov svými požadavky, hlavně šlo o sovětský vliv v Bulharsku, jenž měl být stejný jako německý v Rumunsku. Čímž by se ropná pole ocitla v kleštích od východu i jihu.
Ostatně celý plán Barbarossa na Hitlerovy oblíbené regiony reaguje. Cca čtvrtina sil je poslána přes Pobaltí k Leningradu, přičemž jediným cílem je likvidace stále posilujícího sovětského Baltského loďstva ze souše. Tedy jde o ochranu transportu rudy ze Švédska. zde asi Hitler nakonec pochopil tu chybu, co udělal na podzim 1939 ohledně Litvy. Další čtvrtina pak směřuje k Dněpru a odtud na jih, aby byl zlikvidován Krym jako letecká, námořní a výsadková základna, ohrožující rumunská ropná pole. Německá generalita přitom dost prskala, protože se chtěla soustředit na čistě vojenské cíle, ale Hitler si tyto dva vedlejší cíle prosadil, aby byly odtud existující hrozby co nejdříve eliminovány.
Je ovšem zajímavé, že Hitler měl v obojím pravdu, neboť Moskva oběma uvedeným regionům věnovala zvýšenou pozornost. Sověti chtěli základnu na Alandách, jejich program stavby lodí byl zaměřen na ovládnutí Baltského a Černého moře, na jaře 1941 vytvořili na Krymu uskupení vojsk, které bylo využitelné pouze jako námořní výsadek v Rumunsku při souběžném tlaku přes řeku Prut. Ostatně několik pohraničních oddílů na řece Prutu zahájilo 22. června 1941 akce podle předem připravených plánů (jejich velitelé otevřeli tzv. rudé obálky) a obsadilo nejen rumunské ostrovy v deltě Dunaje, ale proniklo přes Prut na rumunské území, kdy vytvořily několik malých předmostí.

[Lord]

Je to tak jak napsal ještě podrobněji pan Fidler. Kouzelníku (zzz) hledej za tím geopolitiku. Bylo by zajímavé, kdyby se spojenci přeci jen nějaké akce proti SSSR odvážili, jak by to potom rovnali, ale spíš to byly jen takový hry Švédsko si udržovalo svou politiku neutrality je částečně, resp. se přizpůsobovalo podle vývoje válečné situace. V době války zažila Kiruna rozvoj díky dodávkám železné rudy Německu, a na konci se na to už vyprdli.

Pro vláčkaře - trať, která spojuje přístav Luleå na švédském pobřeží Botnického zálivu s norským přístavem Narvik v Severním moři se jmenuje Malmbanan. Vede přes města Kiruna, a Malmberget, kde jsou železné doly.
https://spz.logout.cz/trate/malmbanan.html

Z přístavu Luleå pak vede trať do Oxelösundu. Železná ruda se nutně nemusela dopravovat přes Narvik, ale bylo možné využít i výše uvedené alternativy. Leč přes Narvik šlo nejvíce exportu. Z Oxelösundu a pak Kielským kanálem do Porúří bylo možné exportovat asi jen 1/5 celkového množství rudy. To uvádí sám Churchill ve svých memoárech.

Obsazením Norska mohli Britové naléhat na Švédsko, aby se na Němce vyprdlo. Proto jako nejlepší formu reakce zvolil Hitler vlastní úder. Tím eliminoval vliv Anglie na Skandinávii a zároveň vytvořil vhodnou křídelní pozici vůči Britským ostrovům pro boj v Atlantiku.

V době války se Adolf vlivem prodlužující války s Ruskem, dostával do defenzívnější pozice, a pochopil, že bezpečnější bude přepravovat zásoby po železnici než po moři, a tam kde to bude mít po kontrolou. Stávající železnice v Norsku sahala po osadu Grong. Hitler ji chtěl během dvou let prodloužit až po Kirkenes na severu, který mohl sloužit jako vhodný nástupní prostor v boji proti SSSR. Nic z toho nakonec nebylo, protože železnice by vedla náročným terénem, a nebylo jí možné rychle realizovat.

Vláda švédského království v srpnu 1943 pod tlakem Spojenců zrušila dohodu o přepravě uzavřenou v roce 1940 a od roku 1944 byl povolen pouze průjezd nemocničních vlaků směrem z Německa do Norska, včetně omezení vývozu železné rudy, který byl definitivně zastaven v listopadu 1944.

Německo by však nakonec hospodářsky neskončilo na nedostatku železné rudy, ale kvůli jiným strategickým surovinám. Třetí říše v roce 1944 ze stejného množství oceli vyrobila čtyřnásobný počet zbraní, než kolik se jich průměrně vyráběla v roce 1941. Prostě omezilo se plýtvání a Speer nastavil jinak priority.