Československá branná moc 1945-1950 (2)

[Jiří Fidler]

Novinkou v mírové struktuře branné moci se stala velitelství zbraní, podléhající až do srpna 1950 přímo náčelníkovi hlavního štábu (od října 1947 do listopadu 1948 prostřednictvím jeho zástupce). Šlo o následující velitelství:
1) Velitelství pěchoty (existovalo od července 1945 do srpna 1950, kdy se z něho stala Správa bojové přípravy)
- až do poloviny září 1945 patřila k pěchotě také útočná vozba, jež se následně osamostatnila jako tankové vojsko, od poloviny září 1945 naopak k pěchotě přešlo jezdectvo a vozatajstvo, součástí pěchoty byly do srpna 1948 také výsadkové jednotky,
- součástí velitelství byl velitel, náčelník štábu se štábem, organizační a materiální skupina, výcviková skupina, osobní skupina, výsadková skupina (do srpna 1948) a pomocná kancelář,
- v podřízenosti velitele byly Jezdecká brigáda, později jednotlivé Vozatajské prapory, dále Pěchotní učiliště, Pěší prapor 71 /výsadkový/, jenž přešel k výsadkovému vojsku, a školy na důstojníky v záloze.
2) Velitelství dělostřelectva (existovalo od července 1945 do srpna 1950, poté zůstalo v pozměněné podobě zachováno)
- až do prosince 1949 k němu patřilo i protiletadlové dělostřelectvo,
- součástí velitelství byl velitel, náčelník štábu se štábem, organizační a materiální skupina, výcviková skupina, osobní skupina, skupina protiletadlového dělostřelectva (do prosince 1949) a pomocná kancelář,
- v podřízenosti byla Dělostřelecká divize, samostatné dělostřelecké oddíly, Dělostřelecké učiliště, Jezdecké výcvikové středisko a ŠDZ,
- velitelství dělostřelectva existovala také u vyšších jednotek (vojenská oblast, sbor, divize), ve věcech odborných podléhala tomuto velitelství.
3) Velitelství tankového vojska (existovalo od července 1945 do srpna 1950, pak bylo přejmenováno na Velitelství tankového a mechanizovaného vojska)
- řízení podřízených složek převzalo až v polovině září 1945,
- součástí velitelství byl velitel, náčelník štábu se štábem, organizační a materiální skupina, výcviková skupina, osobní skupina a pomocná kancelář,
- v podřízenosti byl Tankový sbor (ne celou dobu), Těžký tanko-samohybný pluk 1, Prapor obrněných vlaků, Tankové učiliště a ŠDZ,
- velitelství tankového vojska existovala také u vojenských oblastí.
4) Velitelství letectva (existovalo od července 1945 do srpna 1950, poté zůstalo v pozměněné podobě zachováno)
- vzhledem k výtnamu zbraně měla struktura velitelství specifický vývoj.
5) Velitelství ženijního vojska (existovalo od července 1945 do srpna 1950, poté zůstalo v pozměněné podobě zachováno)
- struktura podobná jako u tankového vojska, z původně přifařené opevňovací složky vzniklo Ředitelství opevňovacích prací.
6) Velitelství spojovacího vojska (existovalo od července 1945 do srpna 1950, poté zůstalo v pozměněné podobě zachováno)
- struktura podobná jako u tankového vojska, v podřízenosti se nacházel Spojovací pluk 5, Spojovací učiliště a ŠDZ.
7) Velitelství zvláštních bojových prostředků, vzniklo v červnu 1946, od ledna 1950 Velitelství chemického vojska
- struktura podobná jako u tankového vojska, v podřízenosti se nacházely samostatné prapory, Chemické učiliště a ŠDZ.
8) Velitelství výsadkového vojska, vzniklo v srpnu 1948
- struktura podobná jako u tankového vojska, v podřízenosti se nacházely samostatné prapory, Výsadkové učiliště a ŠDZ.
9) Velitelství protiletadlového vojska, vzniklo v prosinci 1949, od prosince 1950 Velitelství protivzdušné obrany státního území
- struktura podobná jako u tankového vojska, v podřízenosti se nacházely samostatné protiletadlové pluky a oddílu, Škola obrany proti letadlům a ŠDZ.

Specifické postavení mělo Velitelství hlavního týlu, vytvořené sice již v listopadu 1945, ale až do listopadu 1948 zkomírající. Teprve v listopadu 1948, kdy se podnáčelník hlavního štábu pro týl / velitel týlu stal zároveň náměstkem ministra pro věci materiální, došlo k postupnému převzatí všech služeb (výjimkou bylo letectvo, jež mělo samostatné Velitelství leteckého týlu) do podřízenosti. Velitelství týlu existovala od počátku roku 1946 také u vojenských oblastí.

[Jiří Fidler]

Organizace vyšších jednotek byla u poválečné branné moci čtyřstupňová, stejně jako u branné moci v letech 1935-1939. Drobně se jen změnilo názvosloví:
1935 - zemské vojenské velitelství, sbor, divize, brigáda
1945 - vojenská oblast, sbor, divize, brigáda
Mírová organizace z října 1945 byla symetrická, nahuštění sil v západním prostoru bylo dáno tím, že v Čechách se nacházely dvě vojenské oblasti, na Moravě jedna a na Slovensku také jedna, na česko-moravském pomezí se navíc nacházel Tankový sbor. Tato skutečnost vyžadovala nerespektování regionálního původu branců, stejně jako v druhé polovině 30. let. Prostě zcela zmizela služba v "tradičních plucích", vojáci byli ke službě posíláni tam, kde byli potřeba. Slovenská politická reprezentace se nejprve snažila prosadit službu Slováků na Slovensku, celé to však padlo v létě 1946. Tehdy bylo dokonce nutné vzít 9. divizi (Trnava) a celou ji přesunout na jižní Moravu, zatímco 6. divize (Brno) šla místo ní na západní Slovensko. Důvod byl jednoduchý, soudní proces s Jozefem Tisem, veřejný odpor vůči trestu smrti hrozil přerůst ve vojenskou vzpouru.

Nejvyšším velitelským stupněm tedy byla vojenská oblast. Byly celkem čtyři se sídly v Praze, Táboře, Brně a Bratislavě. Velitelé oblastí podléhali ministrovi, ale - samozřejmě - prostřednictvím náčelníka Hlavního štábu branné moci. Velitelství oblasti bylo tvořeno kanceláří velitele, štábem, velitelstvími druhů vojsk (tankové vojsko, dělostřelectvo, krátce letectvo, ženijní vojsko, spojovací vojsko), úřady služeb (brzy sloučeny pod velitelství týlu), hospodářskou správou, provozní a strážní jednotkou. Velitel měl k dispozici zástupce, jenž však neměl přesně definovanou pravomoc. Štáb řídili náčelník a podnáčelník s přesným rozdělením úkolů. Velitelé zbraní a přednostové služeb měli velitelskou pravomoc (úplnou či částečnou) vůči jednotkám zbraní a služeb, nacházejících se v sestavě vojenské oblasti. Zde zcela vynechám letectvo, jehož organizační vývoj byl natolik specifický, že se do standardů druhých zbraní prostě nevejde.
Každou vojenskou oblast tvořily dva sbory a další jednotky zbraní a služeb. Oba sbory byly přímo podřízeny veliteli oblasti, u dalších jednotek to bylo rozmanitější. Velitel tankového vojska oblasti přímo velel pouze dvěma automobilním praporům, a to až od prosince 1945 (do té doby byly v podřízenosti velitelů sborů), jen u 1. oblasti mu byl přímo podřízen Prapor obrněných vlaků. Nepřímo (ve věcech odborných) velel tankové brigádě, jež byla součástí rychlé divize v jednom ze sborů. Velitel dělostřelectva oblasti (stál zároveň v čele zbrojní služby oblasti) přímo velel třem dělostřeleckým brigádám (opět až od prosince 1945, do té doby byly brigády součástí sborů, což bude upřesněno dále), protiletadlovému pluku (později také několika protiletadlovým oddílům) a minimálně dvěma zbrojnicím, nepřímo (ve věcech odborných) velel všem jednotkám dělostřelectva. Velitel ženijního vojska oblasti velel ženijní brigádě, velitel spojovacího vojska oblasti velel spojovacímu pluku. Přednostovi intendanční služby oblasti přímo podléhaly intendanční sklady, nepřímo pak všechny hospodářské správy. Přednostovi zdravotnické služby přímo podléhaly vojenské nemocnice, nepřímo pak celá síť ošetřoven. Přednostovi doplňovací služby přímo podléhala doplňovací okresní velitelství.
Velitel vojenské oblasti tak byl velitelem s úplnou velitelskou, teritoriální a správní působností (v meziválečném období měl stejné postavení zemský vojenský velitel a od ledna 1937 velitel sboru). Na vysvětlení - úplná velitelská působnostznamená velení VŠEM jednotkám, buď přímo, nebo přes prostředníky (velitelé zbraní, velitelé podřízených jednotek), úplná teritoriální působnost znamená, že je ve věcech služby nadřízen všemu, co se v jeho oblasti nachází (tedy i jednotkám, velitelsky podřízeným velitelům zbraní ministerstva), úplná správní působnost znamená, že nese odpovědnost za vše vojenské, co se na území jeho oblasti nachází.
Velitel vojenské oblasti tak by velmi mocný muž, oni čtyři velitelé spolu s náčelníkem Hlavního štábu branné moci tvořili rozhodující pětici v armádě. Proto byla pro velitele oblasti, stejně jako pro ministra, náčelníka hlavního štábu a přednostu vojenské kanceláře presidenta plánována hodnost armádního generála. A proto v únoru 1948, když pozvali ministra Svobodu na zasedání akčního výboru Národní fronty, chtěli, aby s ním dorazili generál Boček (náčelník hlavního štábu) a generál Klapálek (velitel 1. vojenské oblasti). Pokud by se totiž proti nim postavil Svoboda, nestalo by se toho moc, skončil by jako ministr. Pokud by se ale proti nim postavili Boček s Klapálkem, mohli pod nějakou záminkou zvednout všechny jednotky oblasti (celkem pět divizí, z toho dvě rychlé (pluky pěchoty v Litoměřicích a Mladé Boleslavi, motorizované prapory pěchoty v Praze, Berouně, Kladně, Čáslavi, motorizované samopalné prapory v Praze, Milovicích a Žatci, tři tankové prapory v Žatci) a Lihové milice by se rozprchly.

[Jiří Fidler]

Ve srovnání s velitelem oblasti byl velitel sboru, zvláště pak od prosince 1945, jen převodním prvkem.
Celkem bylo postaveno osm sborů, dva v každé oblasti, očíslované průběžně od západu na východ:
- I. sbor Praha/Litoměřice, II. sbor Hradec Králové, III. sbor Plzeň, IV. sbor Tábor/České Budějovice, V. sbor Brno, VI. sbor Olomouc, VII. sbor Trenčín, VIII. sbor Banská Bystrica
Velitelství sboru tvořila kancelář velitele, štáb, velitelství dělostřelectva, úřady některých služeb. Velitel měl svého zástupce, v čele štábu stál náčelník.
V podřízenosti velitele sboru se nacházely dvě divize. Vždy jedna z divizí vojenské oblasti byla rychlá, jedna z divizí 1. a 3. vojenské oblasti byla motorizovaná. Až do prosince 1945 byla veliteli dělostřelectva sboru podřízena jedna dělostřelecká brigáda (tři pluky, jeden oddíl) a veliteli sboru pak automobilní prapor. Od 1. prosince 1945 toto vše přešlo do podřízenosti vojenské oblasti.
Velitel sboru měl plánovánu hodnost divisního generála, od roku 1947 pak sborového generála, což ale nebylo naplněno.

Zvláštností byl Tankový sbor, nacházející se v podřízenosti velitele zbraně na ministerstvu, ale od října 1949 do září 1950 veliteli 3. vojenské oblasti.
Tankový sbor měl velitele sboru a jeho zástupce, náčelníka štábu, velitele dělostřelectva a přednosty některých služeb. Velitel tankového sboru měl, na rozdíl od ostatních velitelů sborů, částečnou správní působnost (bylo to dáno tím, že v podřízenosti sboru se nenacházely divize, ale brigády).
Od října 1945 do října 1947 tvořily sbor tři tankové brigády, od října 1947 pak dvě tankové brigády a jedna motorizovaná brigáda. Mimo to byly součástí sboru jeden až dva dělostřelecké pluky, prapor těžkých tanků, samostatný samopalný prapor, pontonový prapor (zpočátku v sestavě 1. ženijní brigády).
Velitelství tankového sboru se nejprve nacházelo v Moravské Třebové, později v Olomouci, od roku 1947 byly všechny jeho podřízené jednotky rozmístěny jen na Moravě.

[Jiří Fidler]

Na divizním stupni se nejlépe odrážela kontinuita s meziválečnou brannou mocí. Ta po vytvoření čtyř rychlých divizí v říjnu 1937 až lednu 1938 předpokládala postupnou motorizaci až tří divizí. Jako první měla být motorizována kroměřížská 14. divize, což mělo začít již na podzim 1938. O rok později se počítalo s motorizací 15. divize v Trenčíně a v roce 1940 měla snad být motorizována 13. divize v Kolíně.

V říjnu 1945 nutil nedostatek vojáků k redukci, takže místo 17 divizí + 4 rychlých divizí z roku 1938 mohlo být postaveno celkem jen 16 divizí. Relativní dostatek techniky však umožnil ihned postavit 4 rychlé divize (4. v Žilině, 8. v Novém Jičíně, 13. v Kolíně/Mladé Boleslavi a 15. v Benešově/Kolíně), a také dvě motorizované divize (1. v Praze, 3. v Kroměříži). Ostatních 10 divizí mělo mít standardní strukturu pěchotní vyšší jednotky s dělostřelectvem. U číslování divizí se využila bojová tradice 2. světové války, čísla 1 až 4 si ponechaly vyšší jednotky z východoevropského válčiště, ostatní čísla pak vycházela z meziválečných čísel divizí (5. v Českých Budějovicích, 6. v Brně, 7. v Olomouci, 8. v Hranicích/Novém Jičíně, 9. v Trnavě, 13. v Kolíně), 10. se z Banské Bystrice (obsazena 2.) posunula do Košic, další čísla pak byla přidělována jako doplněk podle meziválečného úzu (11 dostala Plzeň, protože 2 nebyla k dispozici, 12 dostaly Litoměřice, protože 3 nebyla k dispozici, 14 dostal Hradec Králové, protože 4 nebyla k dispozici), poslední dvě byly přiděleny zcela mimo tradici, kvůli navýšení počtu divizí v Čechách (15. v Benešově/Kolíně a 16. v Karlových Varech).
Standardní divize měla od října 1945 tři pěší pluky, dělostřelecký pluk a protitankový dělostřelecký oddíl, až do prosince byla jeií součástí také automobilní rota (ze stavu sborového praporu) a příslušné velitelství evidence koňstva. Motorizovaná divize měla strukturu obdobnou, předpokládalo se kompletní posazení a zapřažení lidí a techniky na/za automobily, divize mělanavíc tankovou brigádu a motorizovaný přezvědný oddíl ibdibné struktury jako ve válečné armádě roku 1938. Rychlá divize měla rámcově podobnou strukturu jako v roce 1938, tedy dvě brigády a dělostřelectvo. Nyní však byla jedna brigáda tanková (tři tankové prapory, jeden samopalný prapor), druhá pěší (tři postupně motorizované pěší prapory). Během roku 1946 byly obě motorizované divize proměněny na divize rychlé.
Velitelství divize bylo velitelstvím s plnou velitelskou a částečnou působností teritoriální a správní. Terotiroální působnost platila u doplňování v oblasti automobilní a remontní služby. Jinak součástí velitelství byl velitel se svým zástupcem, štáb, velitelství dělostřelectva a úřady některých služeb.

[Jiří Fidler]

Nejnižší vyšší jednotkou byla brigáda, jejíž velitel měl pouze velitelskou pravomoc a neměl k dispozici standardní štáb.
Brigády se nacházely u většiny druhů zbraní a byly v podřízenosti jak velitelství druhů zbraní ministerstva, tak oblastí, sborů a divizí.

Pěchota:
Průběžně číslované pěší brigády byly od října 1945 podřízeny rychlým divizím, byly tedy nejprve čtyři, od března 1946 pak šest, všechny ale byly 31. října 1946 zrušeny a jejich jednotky přešly přímo pod velitele divize.
Veliteli pěchoty na ministerstvu byla podřízena Jezdecká brigáda, existující od října 1945 do října 1949.
V říjnu 1945 vznikla v sestavě Tankového sboru nová Motorizovaná brigáda, tvořená třemi motorizovanými prapory.

Tankové vojsko
V sestavě Tankového sboru zůstaly od září 1945 tři tankové brigády (1. až 3.), redukované v říjnu 1947 na dvě (11. a 12.)
V sestavě rychlých divizí existovaly čtyři tankové brigády (11. až 14.), v sestavě motorizovaných divizí dvě (21. a 22.), redukované v říjnu 1947 na čtyři (21. až 24.).

Dělostřelectvo:
Od října 1945 existovalo osm dělostřeleckých brigáda (každá měla těžký dělostřelecký, minometný a protitankový pluk + měřičský oddíl) ve stavu sborů. K 1. prosinci 1945 byly tyto brigády změněny na 12 průběžně číslovaných jednotypových dělostřeleckých brigád (těžká, minometná, protitanková), podřízených po třech vojenským oblastem.
V sestavě Dělostřelecké divize byly v říjnu 1945 postaveny tři brigády (dvě těžké a minometná), číslované 21 až 23.

Ženijní vojsko:
Od října 1945 do října 1947 existovala v každé oblasti jedna ženijní brigáda, zahrnující všechny ženijní jednotky, válečně určené pro armády, sbory i divize. V říjnu 1947 byly armádní ženijní jednotky učleněny do ženijních pluků, sborové a divizí do samostatných ženijních praporů, přičemž vše zůstalo podřízeno veliteli ženijního vojska oblasti.
Veliteli ženijního vojska ministerstva byla podřízena Železniční brigáda, existující od října 1945 do října 1949.

Pravomoci velitelů brigád měli od října 1945 také vybraní posádkoví velitelé. Jejich počet se měnil, postupně existovala samostatná posádkové velitelství v Praze, Brně, Olomouci, Bratislavě a Košicích. Všechna byla zrušena v říjnu 1949 při vzniku krajských vojenských velitelství.

[Jiří Fidler]

Vzhledem ke skutečnosti, že nedostatek osob i materiálu si vynutil v průběhu let 1945 až 1950 několikerou redukci, měnila se i původně symetrická organizace ve velmi nesymetrickou.
V říjnu 1945 existovaly:
- 4 vojenské oblasti (1. až 4.), 8 sborů (I. až VIII.), Tankový sbor, 10 divizí (2., 5., 6., 7., 9., 10., 11., 12., 14. a 16.), 4 rychlé divize (4., 8., 13. a 15.), 2 motorizované divize (1. a 3.), dělostřelecká divize, 4 pěší brigády (1. až 4.) v sestavě rychlých divizí, jezdecká brigáda, 3 tankové brigády (1. až 3.) v sestavě Tankového sboru, 4 tankové brigády (11. až 14.) v sestavě rychlých divizí, 2 tankové brigády (21. a 22.) v sestavě motorizovaných divizí, 8 dělostřeleckých brigád (1. až 8.) v sestavě sborů, 3 dělostřelecké brigády (21. až 23.) v sestavě Dělostřelecké divize, 4 ženijní brigády (1. až 4.) v sestavě vojenských oblastí a Železniční brigáda
- od 1. prosince 1945 místo 8 dělostřeleckých brigád v sestavě sborů existovalo 12 dělostřeleckých brigád (1. až 12.) v sestavě vojenských oblastí
- od 1. března 1946 byly obě motorizované divize proměněny na rychlé divize s ponecháním čísel, vznikly pro ně 2 pěší brigády (5. a 6.)
- k 31. říjnu 1946 bylo všech šest pěších brigád v sestavě rychlých divizí zrušeno.
Kvůli nemožnosti naplnění stavů byla k 1. říjnu 1947 provedena reorganizace, přičemž byly zrušeny:
- dva sbory (IV. a VI.), číslování se adekvátně posunulo,
- dvě rychlé divize (13. a 15. byly sloučeny v novou 8., 8. se změnila v 7. brigádu),
- tři tankové brigády (jedna u sboru, dvě u zrušených rychlých divizí), zůstaly tak dvě v sestavě tankového sboru (11. a 12.) a čtyři v sestavě rychlých divizí (11. až 14.),
- čtyři dělostřelecké brigády, zůstalo jich osm, po dvou v oblasti,
- čtyři ženijní brigády.
Dále byly redukovány tři divize:
- 2. divize v 2. brigádu, 16. divize v 13. brigádu, u té třetí to bylo složitější, původní 7. divize se změnila v Motorizovanou brigádu, jež byla dána Tankovému sboru a z rušené 8. rychlé divize vznikla 7. brigáda,
- velitelům těchto brigád byly ponechány pravomoci velitelů divizí, pouze jejich původní pěší pluky se změnily v pěší prapory.
Od října 1947 tak existovaly:
- 4 vojenské oblasti (1. až 4.), 6 sborů (I. až VI.), Tankový sbor, 7 divizí (5., 6., 9., 10., 11., 12. a 14.), 4 rychlé divize (1., 3., 4. a 8.), Dělostřelecká divize, 3 brigády (2., 7. a 13.), Motorizovaná brigáda, jezdecká brigáda, 6 tankových brigád (11., 12., 21. až 24.), 11 dělostřeleckých brigád (1. až 8., 21. až 23.) a Železniční brigáda.
- k 1. březnu 1948 si 1. divize /rychlá/ a 5. divize prohodily čísla
- k 31. květnu 1948 zaniklo velitelství VI. sboru
- k 15. prosinci 1948 zaniklo velitelství 2. vojenské oblasti
- k 1. květnu 1949 zaniklo velitelství V. sboru a 4. divize /rychlé/, dále 24. tanková brigáda
Od 1. října 1949 tak začala platit nová reorganizace, akceptující předchozí redukce, přičemž došlo k obnově tří divizí z brigád, zrušeny však byly čtyři dělostřelecké brigády, Jezdecká brigáda a Železniční brigáda, zůstaly:
- 3 vojenské oblasti (1., 3. a 4.), čtyři sbory (I. až IV.), Tankový sbor, 10 divizí (1., 2., 6., 7., 9., 10., 11., 12., 13. a 14.), 3 rychlé divize (3., 5. a 8.), Dělostřelecká divize, Motorizovaná brigáda, 5 tankových brigád (11., 12., 21., 22. a 23.) a 7 dělostřeleckých brigád (1., 3., 4., 5., 21., 22. a 23.),
- vzhledem k nově zavedeným krajům bylo vytvořeno 20 krajských velitelství, která postupně převzala všechny prvky doplňování, přičemž jejich velitelé měli pravomoc velitelů brigád s částečnou velitelskou a částečnou správní působností.
Další změny jsou již spojeny s proměnou čs. branné moci an čs. armádu, i když jsou prováděny v předstihu od září 1950. Jako první došlo 15. září 1950 ke zrušení tří vojenských oblastí a vzniku dvou vojenských okruhů (1. a 2.), přičemž jejich teritoria byla vymezena podle krajů - 1. vojenský okruh zahrnoval kraje v Čechách + Jihlavský, 2. vojenský okruh pak zbývající moravské kraje a kraje na Slovensku.

[Jiří Fidler]

V případě zájmu bych sem nějak mohl dát údaje o vyšších jednotkách, tedy vznik (z čeho), zánik (do čeho), dislokace (od-do), podřízenost (od-do), krycí číslo (od-do), případně i nějaké personálie. Nevím ale, jakým způsobem bych to měl udělat. Takže si případně nechám poradit a zatím lze reagovat dotazy.

[Jiří Fidler]

1. vojenská oblast (VÚ 4528 Praha)
Velitelství vojenské oblasti vzniklo 25. května 1945 přejmenováním z velitelství 1. armády exilové branné moci. Nacházelo se v Praze a podléhalo přímo Ministerstvu národní obrany. Funkci velitele oblasti zastávali generál Karel Klapálek (květen 1945 - duben 1950) a generál František Papoušek (duben 1950 - září 1950). Velitelství vojenské oblasti bylo 15. září 1950 přejmenováno na velitelství 1. vojenského okruhu.

2. vojenská oblast (VÚ 2114 Tábor)
Velitelství vojenské oblasti vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Táboře a podléhalo přímo Ministerstvu národní obrany. Funkci velitele oblasti zastávali generál Josef Janáček (květen 1945 - únor 1946), generál Jan Šípek (únor 1946 - březen 1946) a generál Jan Satorie (březen 1946 - prosinec 1948). Velitelství vojenské oblasti bylo 15. prosince 1948 zrušeno.

3. vojenská oblast (VÚ 4520 Brno)
Velitelství vojenské oblasti vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Brně a podléhalo přímo Ministerstvu národní obrany. Funkci velitele oblasti zastával generál Zdeněk Novák (květen 1945 - září 1950). Velitelství vojenské oblasti bylo 15. září 1950 zrušeno.

4. vojenská oblast (VÚ 2143 Bratislava)
Velitelství vojenské oblasti vzniklo nově 1. června 1945. Nacházelo se v Bratislavě a podléhalo přímo Ministerstvu národní obrany. Funkci velitele oblasti zastávali generál Mikuláš Markus (červen 1945 - říjen 1945) a generál Michal Širica (říjen 1945 - září 1950). Velitelství vojenské oblasti bylo 15. září 1950 přejmenováno na velitelství 2. vojenského okruhu.

[Jiří Fidler]

I. sbor (VÚ 2140 Praha, Litoměřice, Karlovy Vary a VÚ 6976 Karlovy Vary, Banská Bystrica)
Velitelství sboru vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Praze, od dubna 1946 v Litoměřicích, od prosince 1948 v Karlových Varech a od září 1950 v Banské Bystrici, podléhalo veliteli 1. vojenské oblasti a od září 1950 veliteli 2. vojenského okruhu. Funkci velitele sboru zastávali generál František Slunečko (květen 1945 - únor 1946), generál Oldřich Španiel (únor 1946 - prosinec 1947), generál Karel Čejka (prosinec 1947 - květen 1949) a generál Josef Šumavský (květen 1949 - leden 1951). Velitelství sboru bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 1. armádního sboru.

II. sbor (VÚ 4530 Hradec Králové, Písek a VÚ 8505 Písek)
Velitelství sboru vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Hradci Králové a od prosince 1948 v Písku, podléhalo veliteli 1. vojenské oblasti a od září 1950 veliteli 1. vojenského okruhu. Funkci velitele sboru zastávali generál František Tallavania (květen 1945 - červen 1945), generál Jan Kratochvíl (červen 1945 - prosinec 1947), generál Jaroslav Hrabovský (prosinec 1947 - červen 1949), generál Eduard Svatoň (červen 1949 - říjen 1950) a generál František Patera (říjen 1950 - leden 1951). Velitelství sboru bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 2. armádního sboru.

III. sbor (VÚ 8850 Plzeň a VÚ 9149 Plzeň)
Velitelství sboru vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Plzni, podléhalo veliteli 2. vojenské oblasti, od prosince 1948 veliteli 1. vojenské oblasti a od září 1950 veliteli 1. vojenského okruhu. Funkci velitele sboru zastávali generál Bohumil Rytíř (květen 1945 - říjen 1945), generál Bohumil Dvořák (říjen 1945 - květen 1946), generál Karel Kutlvašr (květen 1946 - říjen 1946), generál Bruno Sklenovský (říjen 1946 - prosinec 1947), generál Ján Imro (prosinec 1947 - září 1948), generál Jaroslav Brož (září 1948 - říjen 1950) a generál Otakar Rytíř (říjen 1950 - leden 1951). Velitelství sboru bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 3. armádního sboru.

IV. sbor (VÚ 2102 Tábor, České Budějovice)
Velitelství sboru vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Táboře a od dubna 1946 v Českých Budějovicích, podléhalo veliteli 2. vojenské oblasti. Funkci velitele sboru zastávali generál Jan Satorie (květen 1945 - březen 1946) a generál František Vávra (březen 1946 - září 1947). Velitelství sboru bylo 30. září 1947 zrušeno.

IV. sbor (VÚ 5311 Brno a VÚ 1101 Brno)
Velitelství sboru vzniklo 1. října 1947 přejmenováním z velitelství V. sboru. Nacházelo se v Brně, podléhalo veliteli 3. vojenské oblasti a od září 1950 veliteli 2. vojenského okruhu. Funkci velitele sboru zastávali generál František Rakovčík (říjen 1947 - prosinec 1947), generál Jan Kolařík (prosinec 1947 - září 1948), generál Ján Imro (září 1948 - duben 1949) a generál Václav Dvořák (duben 1949 - leden 1951). Velitelství sboru bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 4. armádního sboru.

V. sbor (VÚ 5311 Brno)
Velitelství sboru vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Brně a podléhalo veliteli 3. vojenské oblasti. Funkci velitele sboru zastávali generál Miloš Žák (květen 1945 - říjen 1945), generál Jindřich Bejl (říjen 1945 - únor 1946), generál František Hrabčík (únor 1946 - leden 1947) a generál František Rakovčík (leden 1947 - říjen 1947). Velitelství sboru bylo 1. října 1947 přejmenováno na velitelství IV. sboru.

V. sbor (VÚ 2103 Trenčín)
Velitelství sboru vzniklo 1. října 1947 přejmenováním z velitelství VII. sboru. Nacházelo se v Trenčíně a podléhalo veliteli 4. vojenské oblasti. Funkci velitele sboru zastával generál Mikuláš Markus (říjen 1947 - duben 1949). Velitelství sboru bylo 30. dubna 1949 zrušeno.

VI. sbor (VÚ 4525 Olomouc)
Velitelství sboru vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Olomouci a podléhalo veliteli 3. vojenské oblasti. Funkci velitele sboru zastával generál Josef Beránek (květen 1945 - září 1947). Velitelství sboru bylo 30. září 1947 zrušeno.

VI. sbor (VÚ 2125 Banská Bystrica)
Velitelství sboru vzniklo 1. října 1947 přejmenováním z velitelství VIII. sboru. Nacházelo se v Banské Bystrici a podléhalo veliteli 4. vojenské oblasti. Funkci velitele sboru zastávali generál Pavol Kuna (říjen 1947 - prosinec 1947) a generál Václav Vlček (prosinec 1947 - květen 1948). Velitelství sboru bylo 31. května 1948 zrušeno.

VII. sbor (VÚ 2103 Trenčín)
Velitelství sboru vzniklo nově 1. června 1945. Nacházelo se v Trenčíně a podléhalo veliteli 4. vojenské oblasti. Funkci velitele sboru zastávali generál Michal Širica (červen 1945 - říjen 1945) a generál Mikuláš Markus (říjen 1945 - říjen 1947). Velitelství sboru bylo 1. října 1947 přejmenováno na velitelství V. sboru.

VIII. sbor (VÚ 2125 Banská Bystrica)
Velitelství sboru vzniklo nově 1. června 1945. Nacházelo se v Banské Bystrici a podléhalo veliteli 4. vojenské oblasti. Funkci velitele sboru zastávali generál Ján Imro (červen 1945 - říjen 1945) a generál Pavol Kuna (říjen 1945 - říjen 1947). Velitelství sboru bylo 1. října 1947 přejmenováno na velitelství VI. sboru.

Tankový sbor (VÚ 2291 Moravská Třebová, Olomouc a VÚ 2064 Olomouc)
Velitelství sboru vzniklo 15. září 1945 přejmenováním z velitelství Tankového sboru exilové branné moci. Nacházelo se v Moravské Třebové a od září 1947 v Olomouci, podléhalo veliteli Velitelství tankového vojska, od října 1949 veliteli 3. vojenské oblasti a od září 1950 veliteli Velitelství tankového a mechanizovaného vojska. Funkci velitele sboru zastávali generál Josef Koutňák (září 1945 - březen 1946), generál František Papoušek (březen 1946 - prosinec 1947), generál Jaroslav Brož (prosinec 1947 - září 1948), generál Vladimír Janko (září 1948 - říjen 1950) a plukovník Eduard Fachner (říjen 1950 - listopad 1950). Velitelství sboru bylo 15. listopadu 1950 zrušeno.

Poznámka: první krycí číslo platilo od prosince 1945 do září 1949, druhé pak od října 1949.

[Jiří Fidler]

1. divize
Velitelství divize vzniklo 25. května 1945 přejmenováním z 1. divize exilové branné moci. Nacházelo se v Praze a podléhalo veliteli I. sboru. Funkci velitele divize zastával plukovník Jan Procházka (květen 1945 - říjen 1945). Velitelství divize bylo 1. října 1945 přejmenováno na velitelství 1. divize /motorizované/.

1. divize /motorizovaná/ (VÚ 5316 Praha)
Velitelství divize vzniklo 1. října 1945 přejmenováním z velitelství 1. divize. Nacházelo se v Praze a podléhalo veliteli I. sboru. Funkci velitele divize zastáál Jan Procházka (říjen 1945) a plukovník Jaroslav Brož (říjen 1945 - březen 1946). Velitelství divize bylo 1. března 1946 přejmenováno na velitelství 1. divize /rychlé/.

1. divize /rychlá/ (VÚ 5316 Praha)
Velitelství divize vzniklo 1. března 1946 přejmenováním z velitelství 1. divize /motorizované/. Nacházelo se v Praze, podléhalo veliteli I. sboru a od října 1947 veliteli 1. vojenské oblasti. Funkci velitele divize zastávali generál Jaroslav Brož (březen 1946 - prosinec 1947) a generál Rudolf Bulandr (prosinec 1947 - březen 1948). Divize byla 1. března 1948 přejmenována na 5. divizi /rychlou/.

1. divize (VÚ 2101 České Budějovice a VÚ 2703 České Budějovice)
Velitelství divize vzniklo 1. března 1948 přejmenováním z velitelství 5. divize. Nacházelo se v Českých Budějovicích, podléhalo veliteli III. sboru, od prosince 1948 veliteli IV. sboru a od září 1950 veliteli II. sboru. Funkci velitele divize zastávali plukovník Jan Kolář (březen 1948 - červenec 1948), plukovník Josef Chvalovský (červenec 1948 - září 1948), plukovník František Fanta (září 1948 - květen 1949) a generál Karel Hanus (květen 1949 - listopad 1950). Divize nesla čestný název "Husitská" (březen 1948 - listopad 1950). Velitelství divize bylo 1. listopadu 1950 přejmenováno na velitelství 1. divize /pěší/.

1. divize /pěší/ (VÚ 2703 České Budějovice)
Velitelství divize vzniklo 1. listopadu 1950 přejmenováním z velitelství 1. divize. Nacházelo se v Českých Budějovicích a podléhalo veliteli II. sboru. Funkci velitele divize zastával generál Karel Hanus (listopad 1950 - leden 1951). Divize nesla čestný název "Husitská" (listopad 1950 - leden 1951). Velitelství divize bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 1. pěší divize.

2. divize /horská/
Velitelství divize vzniklo 25. května 1945 přejmenováním z 2. divize exilové branné moci. Nacházelo se v Banské Bystrici, podléhalo veliteli 4. vojenské oblasti a od června 1945 veliteli VIII. sboru. Funkci velitele divize zastávali plukovník Ján Imro (květen 1945 - červen 1945) a plukovník Július Nosko (červen 1945 - říjen 1945). Velitelství divize bylo 1. října 1945 přejmenováno na velitelství 2. divize.

2. divize (VÚ 2213 Banská Bystrica)
Velitelství divize vzniklo 1. října 1945 přejmenováním z velitelství 2. divize /horské/. Nacházelo se v Banské Bystrici a podléhalo veliteli VIII. sboru. Funkci velitele divize zastával generál Július Nosko (říjen 1945 - říjen 1947). Velitelství divize bylo 1. října 1947 přejmenováno na velitelství 2. brigády.

2. brigáda (VŹ 2213 Banská Bystrica, Písek, Sušice)
Velitelství brigády vzniklo 1. října 1947 přejmenováním z velitelství 2. divize. Nacházelo se v Banské Bystrici, od června 1948 v Písku a od prosince 1948 v Sušici, podléhalo veliteli VI. sboru, od června 1948 veliteli III. sboru a od prosince 1948 veliteli II. sboru. Funkci velitele brigády zastávali generál Július Nosko (říjen 1947 - prosinec 1947), plukovník Josef Tlach (prosinec 1947 - březen 1948), plukovník Otmar Záhora (březen 1948), plukovník Jaroslav Kmickievič (březen 1948 - září 1948), plukovník František Patera (září 1948 - květen 1949) a plukovník Bohumír Lomský (květen 1949 - říjen 1949). Brigáda nesla čestný název "Slovenského národního povstání" (březen 1948 - říjen 1949). Brigáda byla 1. října 1949 přejmenována na 2. divizi.

2. divize (VÚ 7000 Sušice)
Velitelství divize vzniklo 1. října 1949 přejmenováním z velitelství 2. brigády. Nacházelo se v Sušici a podléhalo veliteli II. sboru. Funkci velitele divize zastávali generál Bohumír Lomský (říjen 1949 - říjen 1950) a plukovník Ladislav Kolovratník (říjen 1950 - listopad 1950). Divize nesla čestný název "Slovenského národního povstání" (říjen 1949 - listopad 1950). Velitelství divize bylo 1. listopadu 1950 přejmenováno na velitelství 2. divize /pěší/.

2. divize /pěší/ (VÚ 7000 Sušice)
Velitelství divize vzniklo 1. listopadu 1950 přejmenováním z velitelství 2. divize. Nacházelo se v Sušici a podléhalo veliteli II. sboru. Funkci velitele divize zastával plukovník Ladislav Kolovratník (listopad 1950 - leden 1951). Divize nesla čestný název "Slovenského národního povstání" (listopad 1950 - leden 1951). Velitelství divize bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 2. pěší divize.

[Jiří Fidler]

3. divize
Velitelství divize vzniklo 25. května 1945 přejmenováním z velitelství 3. divize exilové branné moci. Nacházelo se v Praze a od června 1945 v Kroměříži, podléhalo veliteli V. sboru. Funkci velitele divize zastával plukovník Jaroslav Selner (květen 1945 - říjen 1945). Velitelství divize bylo 1. října 1945 přejmenováno na velitelství 3. divize /motorizované/.

3. divize /motoruzovaná/ (VÚ 4523 Kroměříž)
Velitelství divize vzniklo 1. října 1945 přejmenováním z velitelství 3. divize. Nacházelo se v Kroměříži a podléhalo veliteli V. sboru. Funkci velitele divize zastávali plukovník Jaroslav Selner (říjen 1945)a plukovník Jan Kolařík (říjen 1945 - březen 1946). Velitelství divize bylo 1. března 1946 přejmenováno na velitelství 3. divize /rychlé/.

3. divize /rychlá/ (VÚ 4523 Kroměříž a VÚ 8855 Kroměříž)
Velitelství divize vzniklo 1. března 1946 přejmenováním z velitelství 3. divize /motorizované/. Nacházelo se v Kroměříži, podléhalo veliteli V. sboru, od října 1947 veliteli IV. sboru, od prosince 1948 veliteli 3. vojenské oblasti a od září 1950 veliteli UV. sboru. Funkci velitele divize zastávali generál Jan Kolařík (březen 1946 - říjen 1947), generál František Vejmelka (říjen 1947 - únor 1948), plukovník Otakar Sýkora (únor 1948 - září 1948) a generál Miroslav Kukla (září 1948 - listopad 1950). Divize nesla čestný název "Prešovská" (březen 1948 - listopad 1950). Velitelství divize bylo 1. listopadu 1950 přejmenováno na velitelství 3. divize /pěší/.

3. divize /pěší/ (VÚ 8855 Kroměříž)
Velitelství divize vzniklo 1. listopadu 1950 přejmenováním z velitelství 3. divize /rychlé/. Nacházelo se v Kroměříži a podléhalo veliteli IV. sboru. Funkci velitele divize zastával generál Miroslav Kukla (listopad 1950 - prosinec 1950). Divize nesla čestný název "Prešovská" (listopad 1950 - prosinec 1950). Velitelství divize bylo 15. prosince 1950 přejmenováno na velitelství 13. divize /pěší/.

3. divize /tanková/ (VÚ 6184 Milovice)
Velitelství divize vzniklo nově 15. prosince 1950. Nacházelo se v Milovicích a podléhalo veliteli Velitelství tankového a mechanizovaného vojska. Funkci velitele divize zastával plukovník Eduard Fachner (prosinec 1950 - leden 1951). Velitelství divize bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 3. tankové divize.

4. divize /horská/
Velitelství divize vzniklo 25. května 1945 přejmenováním z velitelství 4. divize exilové branné moci. Nacházelo se v Praze, od června 1945 v šale nad Váhom a od září 1945 v Žilině, podléhala veliteli 1. vojenské oblasti a od června 1945 veliteli VII. sboru. Funkci velitele divize zastávali podplukovník Jozef Tóth (květen 1945 - červen 1945), podplukovník Anton Cyprich (červen 1945 - září 1945) a podplukovník Ján Stanek (září 1945 - říjen 1945). Velitelství divize bylo 1. října 1945 přejmenováno na velitelství 4. divize /rychlé/.

4. divize /rychlá/ (VÚ 2117 Žilina)
Velitelství divize vzniklo 1. října 1945 přejmenováním z velitelství 4. divize /horské/. Nacházelo se v Žilině, podléhalo veliteli VII. sboru a od října 1947 veliteli V. sboru. Funkci velitele divize zastávali plukovník Ján Stanek (říjen 1945 - prosinec 1947) a generál Václav Dvořák (prosinec 1947 - duben 1949). Divize nesla čestný název "Fatranská" (březen 1948 - duben 1949). Velitelství divize bylo 30. dubna 1949 zrušeno.

4. divize /tanková/ (VÚ 6184 Tábor)
Velitelství divize vzniklo nově 15. prosince 1950. Nacházelo se v Táboře a podléhalo veliteli Velitelství tankového a mechanizovaného vojska. Funkci velitele divize zastával plukovník Quido Kratochvíl (prosinec 1950 - leden 1951). Velitelství divize bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 4. tankové divize.

5. divize (VÚ 2101 České Budějovice)
Velitelství divize vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Českých Budějovicích, podléhalo veliteli IV. sboru a od října 1947 veliteli III. sboru. Funkci velitele divize zastávali generál František Vávra (květen 1945 - březen 1946), generál Václav Vlček (březen 1946 - prosinec 1947) a plukovník Jan Koller (prosinec 1947 - březen 1948). Velitelství divize bylo 1. března 1948 přejmenováno na velitelství 1. divize.

5. divize /rychlá/ (VÚ 5316 Praha a VÚ 9970 Praha)
Velitelství divize vzniklo 1. března 1938 přejmenováním z velitelství 1. divize /mechanizované/. Nacházelo se v Praze, podléhalo veliteli 1. vojenské oblasti a od prosince 1948 veliteli III. sboru. Funkci velitele divize zastávali generál Rudolf Bulandr (březen 1948), generál Jiří Berger (březen 1948 - duben 1949), generál František Janda (duben 1949 - červen 1950), plukovník František Bureš (červen 1950 - srpen 1950) a generál Jan Kolář (srpen 1950 - listopad 1950). Divize nesla čestný název "Kyjevsko-prešovská" (březen 1948 - listopad 1950). Velitelství divize bylo 1. listopadu 1950 přejmenováno na velitelství 5. divize /mechanuzované/.

5. divize /mechanizovaná/ (VÚ 9970 Praha, Slaný)
Velitelství divize vzniklo 1. listopadu 1950 přejmenováním z velitelství 1. divize /rychlé/. Nacházelo se v Praze a od prosince 1950 ve Slaném, podléhalo veliteli III. sboru. Funkci velitele diviue zastával generál Jan Kolář (listopad 1950 - prosinec 1950) a plukovník Hugo Ševčík (prosinec 1950 - leden 1951). Divize nesla čestný název "Kyjevsko-prešovská" (listopad 1950 - leden 1951). Velitelství divize bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 5. mechanizované divize.

[Jiří Fidler]

6. divize (VÚ 2138 Brno, Nitra, Brno a VÚ 4553 Brno)
Velitelství divize vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Brně, od června 1946 v Nitře a od září 1946 v Brně, podléhalo veliteli V. sboru, od června 1946 veliteli VII. sboru, od září 1946 veliteli V. sboru a od října 1947 veliteli IV. sboru. Funkci velitele divize zastávali generál František Kouřil (květen 1945 - listopad 1946), generál František Rakovčík (listopad 1946 - leden 1947), generál František Havel (leden 1946 - leden 1947), plukovník Václav Havelský (leden 1948 - září 1948), generál Karel Ondráček (září 1948 - květen 1949), plukovník Jaroslav Palička (květen 1949 - září 1949), plukovník Josef Šebor (září 1949 - duben 1950) a plukovník Václav Bílek (duben 1950 - listopad 1950). Divize nesla čestný název "Prvního odboje" (březen 1948 - listopad 1950). Velitelství divize bylo 1. listopadu 1950 přejmenováno na velitelství 6. divize /pěší/.

6. divize /pěší/ (VÚ 4553 Brno)
Velitelství divize vzniklo 1. listopadu 1950 přejmenováním z velitelství 6. divize. Nacházelo se v Brně a podléhalo veliteli IV. sboru. Funkci velitele divize zastával plukovník Václav Bílek (listopad 1950 - leden 1951). Divize nesla čestný název "Prvního odboje" (listopad 1950 - leden 1951). Velitelství divize bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 6. pěší divize.

7. divize (VÚ 2137 Olomouc)
Velitelství divize vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Olomouci a podléhalo veliteli VI. sboru. Funkci velitele divize zastávali generál František Rakovčík (květen 1945 - listopad 1946) a generál Jaroslav Hrabovský (listopad 1946 - říjen 1947). Velitelství divize bylo 1. října 1947 přejmenováno na velitelství Motorizované brigády.

7. brigáda (VÚ 4521 Nový Jičín)
Velitelství brigády vzniklo 1. října 1947 přejmenováním z velitelství 8. divize /rychlé/. Nacházelo se v Novém Jičíně a podléhalo veliteli 3. vojenské oblasti. Funkci velitele brigády zastávali generál Josef Ejem (říjen 1947 – prosinec 1947), plukovník Karel Lukas (prosinec 1947 – únor 1948), plukovník František Klvaňa (únor 1948 – září 1948) a plukovník Jaroslav Maršál (září 1948 – říjen 1949). Velitelství brigády bylo 1. října 1949 přejmenováno na velitelství 7. divize.

7. divize (VÚ 3478 Nový Jičín)
Velitelství divise vzniklo 1. října 1949 přejmenováním z velitelství 7. brigády. Nacházelo se v Novém Jičíně, podléhalo veliteli 3. vojenské oblasti a od září 1950 veliteli I. sboru. Funkci velitele divize zastávali plukovník Jaroslav Maršál (říjen 1949 – duben 1950) a plukovník Antonín Raděj (duben 1950 – listopad 1950). Velitelství divize bylo 1. listopadu 1950 přejmenováno na velitelství 7. divize /pěší/.

7. divize /pěší/ (VÚ 3478 Nový Jičín, Opava)
Velitelství divize vzniklo 1. listopadu 1950 přejmenováním z velitelství 7. divize. Nacházelo se v Novém Jičíně a od prosince 1950 v Opavě, podléhalo veliteli I. sboru. Funkci velitele divize zastával plukovník plukovník Dušan Jamriška (listopad 1950 – leden 1951). Velitelství divize bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 7. pěší divize.

8. divize /horská/
Velitelství divize vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Hranicích a od září 1945 v Novém Jičíně, podléhalo veliteli VI. sboru. Funkci velitele divize zastával plukovník Jan Satorie (květen 1945 - říjen 1945). Velitelství divize bylo 1. října 1945 přejmenováno na velitelství 8. divize /rychlé/.

8. divize /rychlá/ (VÚ 4521 Nový Jičín)
Velitelství divize vzniklo 1. října 1945 přejmenováním z velitelství 8. divize /horské/. Nacházelo se v Novém Jičíně a podléhalo veliteli VI. sboru. Funkci velitele divize zastávali generál Jan Satorie (říjen 1945 - únor 1946) a generál Josef Ejem (únor 1946 - říjen 1947). Velitelství divize bylo 1. října 1947 přejmenováno na velitelství 7. brigády.

8. divize /rychlá/ (VÚ 2121 Kolín a VÚ 7456 Kolín)
Velitelství divize vzniklo 1. října 1947 přejmenováním z velitelství 15. divize /rychlé/. Nacházelo se v Kolíně a podléhalo veliteli II. sboru. Funkci velitele divize zastávali generál Prokop Kumpošt (říjen 1947 – listopad 1947), plukovník Josef Habr (listopad 1947 – březen 1948), plukovník Vlastimil Zima (březen 1948 – leden 1949), generál Vlastimil Novák (leden 1949 – září 1950) a plukovník František Bedřich (září 1950 – listopad 1950). Velitelství divize bylo 1. listopadu 1950 přejmenováno na velitelství 8. divize /mechanizované/.

8. divize /mechanizovaná/ (VÚ 7456 Kolín)
Velitelství divize vzniklo 1. listopadu 1950 přejmenováním z velitelství 8. divize /rychlé/. Nacházelo se v Kolíně a podléhalo veliteli II. sboru. Funkci velitele divize zastával plukovník František Bedřich (listopad 1950 – leden 1951). Velitelství divize bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 8. mechanizované divize.

Poznámka: U 7. divize nemám zcela vyjasněnu dobu předání velení mezi plukovníkem Radějem a plukovníkem Jamriškou, předpokládám tam tedy nutné upřesnění.
Jinak nyní budu několik dnů mimo signál, vrátím se na palbu až ve středu.

[Jiří Fidler]

9. divize (VÚ 2109 Nitra, Brno, Nitra a VÚ 8874 Trnava)
Velitelství divize vzniklo 1. června 1945 přejmenováním z velitelství Západoslovenské skupiny. Nacházelo se v Nitře, od června 1946 v Brně a od října 1949 Trnava, podléhalo veliteli VII. sboru, od října 1947 veliteli V. sboru, od dubna 1949 veliteli 4. vojenské oblasti a od září 1950 veliteli I. sboru. Funkci velitele divize zastávali plukovník Ján Černek (červen 1945 - prosinec 1947), plukovník Ján Stanek (prosinec 1947 – květen 1949) a generál Dezider Kalina (květen 1949 – listopad 1950). Divize nesla čestný název "Druhého odboje" (březen 1948 - listopad 1950). Velitelství divize bylo 1. listopadu 1950 přejmenováno na velitelství 9. divize /pěší/.

9. divize /pěší/ (VÚ 8874 Trnava)
Velitelství divize vzniklo 1. listopadu 1950 přejmenováním z velitelství 9. divize. Nacházelo se v Trnavě a podléhalo veliteli I. sboru. Funkci velitele divize zastával generál Dezider Kalina (listopad 1950 - leden 1951). Divize nesla čestný název "Druhého odboje" (listopad 1950 - leden 1951). Velitelství divize bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 9. pěší divize.

10. divize /horská/
Velitelství divize vzniklo 1. června 1945 přejmenováním z velitelství Východoslovenské skupiny. Nacházelo se v Košicích a podléhalo veliteli VIII. sboru. Funkci velitele divize zastával podplukovník Emil Perko (červen 1945 - říjen 1945). Velitelství divize bylo 1. října 1945 přejmenováno na velitelství 10. divize.

10. divize (VÚ 2229 Košice a VÚ 5201 Košice)
Velitelství divize vzniklo 1. října 1945 přejmenováním z velitelství 10. divize /horské/. Nacházelo se v Košicích, podléhalo veliteli VIII. sboru, od října 1947 veliteli VI. sboru, od května 1948 veliteli 4. vojenské oblasti a od září 1950 veliteli I. sboru. Funkci velitele divise zastávali plukovník Emil Perko (říjen 1945 - duben 1946), plukovník Josef Tlach (duben 1946 – září 1946), generál Emil Perko (září 1946 – únor 1948), plukovník Anton Ciprich (únor 1948 – květen 1948), plukovník Ľudovít Sozanský (květen 1948 – červenec 1948), generál Emil Perko (červenec 1948 – srpen 1948), plukovník Ľudovít Sozanský (srpen 1948 – květen 1949), generál Ján Malár (květen 1949 – září 1949), plukovník Ľudovít Sozanský (září 1949 – červen 1950) a generál Ján Malár (červen 1950 – listopad 1950). Velitelství divize bylo 1. listopadu 1950 přejmenováno na velitelství 10. divize /pěší/.

10. divize /pěší/ (VÚ 5201 Košice)
Velitelství divize vzniklo 1. listopadu 1950 přejmenováním z velitelství 10. divize. Nacházelo se v Košicích a podléhalo veliteli I. sboru. Funkci velitele divize zastával generál Ján Malár (listopad 1950 - leden 1951). Velitelství divize bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 10. pěší divize.

11. divize (VÚ 2104 Plzeň a VÚ 3479 Plzeň)
Velitelství divize vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Plzni a podléhalo veliteli III. sboru. Funkci velitele divize zastávali plukovník Václav Kučera (květen 1945 - září 1945), generál Václav Vašátko (září 1945 – listopad 1947), generál Eduard Svatoň (listopad 1947 – červen 1949), generál František Patera (červen 1949 – říjen 1950) a plukovník Josef Mírovský (říjen 1950 – listopad 1950). Velitelství divize bylo 1. listopadu 1950 přejmenováno na velitelství 11. divize /pěší/.

11. divize /pěší/ (VÚ 3479 Plzeň)
Velitelství divize vzniklo 1. listopadu 1950 přejmenováním z velitelství 11. divize. Nacházelo se v Plzni a podléhalo veliteli III. sboru. Funkci velitele divize zastával plukovník Josef Mírovský (listopad 1950 - leden 1951). Velitelství divize bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 11. pěší divize.

12. divize (VÚ 8802 Litoměřice a VÚ 2746 Litoměřice, Karlovy Vary)
Velitelství divize vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Litoměřicích a od září 1950 v Karlových Varech, podléhalo veliteli I. sboru a od září 1950 veliteli III. sboru. Funkci velitele divize zastávali generál Karel Čejka (květen 1945 - listopad 1947), plukovník Jan Švígler (listopad 1947 – červen 1948), plukovník Karel Hron (červen 1948 – červen 1949), generál Emil Bořík (červen 1949 – říjen 1950) a plukovník Rudolf Vašíček (říjen 1950 – listopad 1950). Velitelství divize bylo 1. listopadu 1950 přejmenováno na velitelství 12. divize /pěší/.

12. divize /pěší/ (VÚ 2746 Karlovy Vary)
Velitelství divize vzniklo 1. listopadu 1950 přejmenováním z velitelství 12. divize. Nacházelo se v Karlových Varech a podléhalo veliteli III. sboru. Funkci velitele divize zastával plukovník Rudolf Vašíček (listopad 1950 - leden 1951). Velitelství divize bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 12. pěší divize.

[Jiří Fidler]

13. divize /horská/
Velitelství divize vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Mladé Boleslavi a od září 1945 v Kolíně a podléhalo veliteli II. sboru. Funkci velitele divize zastávali plukovník Václav Kalina (květen 1945 - červen 1945), plukovník Alois Verner (červen 1945) a plukovník Alois Fišera (červen 1945 - říjen 1945). Velitelství divize bylo 1. října 1945 přejmenováno na velitelství 13. divize /rychlé/.

13. divize /rychlá/ (VÚ 8841 Kolín, Mladá Boleslav)
Velitelství divize vzniklo 1. října 1945 přejmenováním z velitelství 13. divize /horské/. Nacházelo se v Kolíně a od dubna 1946 v Mladé Boleslavi, podléhalo veliteli II. sboru. Funkci velitele divize zastávali generál Alois Fišera (říjen 1945), plukovník Alois Verner (říjen 1945 – prosinec 1945), generál Alois Fišera (prosinec 1945 – březen 1946), plukovník Alois Verner (březen 1946 – duben 1946) a generál Julius Fišera (duben 1946 – září 1947). Velitelství divize bylo 30. září 1947 zrušeno.

13. brigáda (VÚ 2106 Karlovy Vary)
Velitelství brigády vzniklo 1. října 1947 přejmenováním z velitelství 16. divize. Nacházelo se v Karlových Varech a podléhalo veliteli I. sboru. Funkci velitele brigády zastávali plukovník Antonín Hvížďálek (říjen 1947 – prosinec 1947) a generál Josef Kostka (prosinec 1947 – říjen 1949). Velitelství brigády bylo 1. října 1949 přejmenováno na velitelství 13. divize.

13. divize (VÚ 1533 Karlovy Vary)
Velitelství divize vzniklo 1. října 1949 přejmenováním z velitelství 13. brigády. Nacházelo se v Karlových Varech, podléhalo veliteli I. sboru a od září 1950 veliteli III. sboru. Funkci velitele divise zastával plukovník Otakar Rytíř (říjen 1949 – říjen 1950). Velitelství divize bylo 1. října 1950 předáno Ministerstvu národní bezpečnosti pro výstavbu jednotek Pohraniční stráže.

13. divize /pěší/ (VÚ 8855 Kroměříž)
Velitelství divize vzniklo 15. prosince 1950 přejmenováním z velitelství 3. divize /pěší/. Nacházelo se v Kroměříži a podléhalo veliteli IV. sboru. Funkci velitele divise zastával generál Miloslav Kukla (prosinec 1950 – leden 1951). Velitelství divize bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 13. pěší divize.

14. divize (VÚ 4536 Hradec Králové, Mladá Boleslav, Hradec Králové a VÚ 4931 Hradec Králové a Olomouc)
Velitelství divize vzniklo nově 25. května 1945. Nacházelo se v Hradci Králové, od září 1947 v Mladé Boleslavi, od září 1949 v Hradci Králové a od září 1950 v Olomouci, podléhalo veliteli II. sboru, od prosince 1948 veliteli 1. vojenské oblasti a od září 1950 veliteli IV. sboru. Funkci velitele divize zastávali plukovník Ladislav Beneš (květen 1945 - červen 1945), plukovník Bohumil Borecký (červen 1945 - říjen 1945), generál Václav Michálek (říjen 1945 – prosinec 1947), generál František Moravec (prosinec 1947 – únor 1948), plukovník Alois Pokorný (únor 1948 – srpen 1948), generál František Kotrč (srpen 1948 – květen 1949) a plukovník Josef Holec (květen 1949 – listopad 1950). Velitelství divize bylo 1. listopadu 1950 přejmenováno na velitelství 14. divize /pěší/.

15. divize
Velitelství divize vzniklo nově 1. června 1945. Nacházelo se v Kolíně a od září 1945 v Benešově, podléhalo veliteli IV. sboru. Funkci velitele divize zastával plukovník Václoav Kalina (červen 1945 - říjen 1945). Velitelství divize bylo 1. října 1945 přejmenováno na velitelství 15. divize /rychlé/.

15. divize /rychlá/ (VÚ 2121 Benešov, Kolín)
Velitelství divize vzniklo 1. října 1945 přejmenováním z velitelství 15. divize. Nacházelo se v Benešově a od dubna 1946 v Kolíně, podléhalo veliteli IV. sboru. Funkci velitele divize zastávali generál Václav Kalina (říjen 1945), plukovník Jaroslav Malec (říjen 1945 – listopad 1946) a generál Prokop Kumpošt (listopad 1946 – říjen 1947). Velitelství divize /rychlé/ bylo 1. října 1947 přejmenováno na velitelství 8. divize /rychlé/.

16. divize (VÚ 2106 Písek, Karlovy Vary)
Velitelství divize vzniklo nově 1. června 1945. Nacházelo se v Písku a od září 1945 v karlových Varech, podléhalo veliteli III. sboru. Funkci velitele divize zastávali generál Vladimír Hobza (červen 1945 - prosinec 1946), generál František Vejmelka (prosinec 1946 – září 1947) a plukovník Antonín Hvížďálek (září 1947 – říjen 1947). Velitelství divize bylo 1. října 1947 přejmenováno na velitelství 13. brigády.

Dělostřelecká divize (VÚ 2252 Praha, Kolín a VÚ 1120 Kolín a Mladá Boleslav)
Velitelství divize vzniklo nově 15. července 1945. Nacházelo se v Praze, od září 1946 v Kolíně a od listopadu 1950 v Mladé Boleslavi, podléhalo veliteli Velitelství dělostřelectva. Funkci velitele divize zastávali generál Antonín Skřivánek (do května 1949) a generál Vilém Sacher (od května 1949). Velitelství divize přešlo 1. ledna 1951 do msestavy československé armády.

[Jiří Fidler]

Na základě Lordovy žádosti dám postupně podíl legionářů na velitelském sboru vyšších jednotek. Je to od něho dobrý nápad, pokud vím, tak to zatím nikdo neudělal.

Vojenské oblasti:
Janáček (legionář), Klapálek (legionář), Markus, Novák (legionář), Papoušek (legionář), Satorie (legionář), Šípek (legionář) a Širica (legionář).
Legionáři zastávali funkce velitele vojenských oblastí od května 1945 do září 1950 s výjimkou 4. vojenské oblasti od června 1945 do října 1945, Markus měl také zkušenost velitele pluku na východoevropském válčišti, ovšem v poněkud jiné válce. Takže únorový převrat neměl na pozice velitelů vojenských oblastí z hlediska legionářského žádný vliv.

Sbory:
Bejl (legionář), Beránek (legionář), Brož, Čejka (legionář), Dvořák B. (legionář), Dvořák V., Fachner, Hrabčík (legionář), Hrabovský (legionář), Imro (legionář), Janko, Kolařík (legionář), Koutňák (legionář), Kratochvíl (legionář), Kuna (legionář), Kutlvašr (legionář), Markus, Papoušek (legionář), Patera, Rakovčík (legionář), Rytíř B. (legionář), Rytíř O., Satorie (legionář), Sklenovský (legionář), Slunečko (legionář), Svatoň (legionář), Širica (legionář), Španiel (legionář), Šumavský (legionář), Tallavania (legionář), Vávra (legionář), Vlček (legionář) a Žák (legionář).
Legionáři veleli I. sboru do ledna 1951, II. sboru do října 1950, III. sboru do září 1948, IV. sboru do dubna 1949, VIII./VI. sboru do května 1948 (do jeho zrušení) a tankového sboru do prosince 1947. Výjimkou byl VII./V. sbor, kde byl legionář jen do října 1945, a poté Markus, viz výše. Ani zde neměly únorové události na obecné legionářské pozice ve funkcích velitelů sborů žádný přímý vliv.

[Jiří Fidler]

Oprava u 7. divize, podařilo se mi konečně dohledat reálný stav, Raděj nebyl Jamriškou nahrazen:

7. divize (VÚ 3478 Nový Jičín)
Velitelství divise vzniklo 1. října 1949 přejmenováním z velitelství 7. brigády. Nacházelo se v Novém Jičíně, podléhalo veliteli 3. vojenské oblasti a od září 1950 veliteli I. sboru. Funkci velitele divize zastávali plukovník Jaroslav Maršál (říjen 1949 – duben 1950) a plukovník Antonín Raděj (duben 1950 – listopad 1950). Velitelství divize bylo 1. listopadu 1950 přejmenováno na velitelství 7. divize /pěší/.

7. divize /pěší/ (VÚ 3478 Nový Jičín, Opava)
Velitelství divize vzniklo 1. listopadu 1950 přejmenováním z velitelství 7. divize. Nacházelo se v Novém Jičíně a od prosince 1950 v Opavě, podléhalo veliteli I. sboru. Funkci velitele divize zastával plukovník Antonín Raděj (listopad 1950 – leden 1951). Velitelství divize bylo 1. ledna 1951 přejmenováno na velitelství 7. pěší divize.