Německé stíhací letadlo WW1
nasazeno 1918
Válka v roce 1918 vstoupila již do svého čtvrtého roku a válčící strany stále ne a ne rozhodnout výsledek ve svůj prospěch. Na západní frontě vládla již od podzimu 1914 patová situace, kterou se chystanou jarní ofenzívou v roce 1918 rozhodli Němci definitivně změnit. Z uzavřené východní fronty, kterou vyklidilo právě vznikající bolševické Rusko, se směrem na západ přesouvali celé armády, které měli být tou pomyslnou troškou na miskách vah a měli rozhodnout celou válku v Německý prospěch dříve, než se plně materiálně a lidsky projeví zapojení USA do tohoto vleklého konfliktu. Jedním z požadavků německého velení bylo i sestrojení nového typu stíhacího letounu, který by byl v dostatečném množství k dispozici k jarní ofenzívě a který by svými výkony deklasoval protivníka. Jedním z těchto strojů nové generace se stal i Pfalz D.XII.
Pfalz D.XII byl německý stíhací jednomístný dvouplošník, jehož konstruktérem byl Rudolph Gehringer. Letoun byl vyráběn u firmy Pfalz Flugzeugwerke a konstrukčně vycházel ze stroje Pfalz D.III.
VÝVOJ a VÝROBA
Počátkem roku 1918 sestavil Inspektorát německého letectva (Idflieg) podrobnou zprávu o vlastnostech nepřátelských letounů SPAD S.VII, v které byla především vyzdvižena pevnost křídel těchto letounů. Tato zpráva pak byla podstoupena německým výrobcům letounů a mezi nimi i firmě Pfalz Flugzeugwerke. Konstruktéři firmy Pfalz dle těchto informací modifikovala konstrukci, která byla odvozena z předchozího modelu Pfalz D.III. Údajně již tento starší typ byl inspirován spojeneckým SPADem, ale ve skutečnosti měly oba stroje pouze shodný počet mezikřídelních vzpěr, čímž podobnost končí. Po výše uvedené modifikaci vznikl nový stroj s označením Pfalz D.XII, který se mimo jiné od předchozí verze lišil zástavbou silnější pohonné jednotky a to Mercedes D.IIIau o výkonu 134 kW (180 k). Stejně jako u starší verze, byla i u tohoto letounu použita skořepinová konstrukce tzv. Wickelrumpf z plátů tenké překližky. Chladič byl změněn a jeho nové umístění se posunulo z horního křídla před motor, po vzoru automobilových konstrukcí. První prototyp vzlétl v březnu 1918 a chování letounu ve vzduchu bylo natolik dobré, že téměř ihned Idflieg objednal výrobu 50 ks a to ještě před začátkem oficiálních testů. Na přelomu května a června 1918 byly již některé stroje z objednávky hotové a tak byly přesunuty na letiště Adlershof, kde byly podrobeny zkouškám. Těchto zkoušek se již zúčastnili i frontoví piloti jako například Erns Udet (německé stíhací eso), který Pfalze D.XII hodnotil ve vzájemném střetnutí s Fokkerem D.VII, jako kvalitnější letoun. Nicméně jeho názor nikdo další již nesdílel. Přesto ale jeho slovo mělo takovou váhu, že továrna Pfalz obdržela další objednávku. Konečné testy proběhly dne 19.června 1918.
Jako každá konstrukce, byla i tato prvopočátcích nevyzrála a trpěla řadou dětských nemocí, zejména pak s chladičem. Ten byl konstruován jinak než běžné voštinové, protože používal vertikálně uložené trubky. Problémy s chladičem pak zapříčili skluz v dodávkách nových letounů na frontu. Prvních 200 ks mělo poněkud hranatější ocasní plochy, další sériové stroje pak již větší, zakulacené. Celkem bylo u firmy Pfalz Flugzeugwerke vyrobeno cca 800 ks.
BOJOVÉ NASAZENÍ
První jednotky obdrželi letoun Pfalz D.XII v červenci 1918 v Bavorsku. Nasazení bylo většinou kombinované s dalšími typy letounů jako Fokker D.VII a dalšími. Ale v některých méně exponovaných letkách to byl výhradně Pfalz, kterým byly tyto letky vybavovány. Samozřejmě i proto, že přednostně se přidělovali Fokkery D.VII na důležitější úseky fronty. Pfalz D.XII byl u jednotek hodnocen poměrně dobře. Svými výkony převyšoval starší Albatrosy D.V a Pfakzy D.III, ale nikdy nezískali takovou oblibu jako Fokker D.VII.
Velitel Jasta 35, poručík Rudolf Stark, po válce hodnotil výkony Pfalze D.XII poměrně negativně. Dle jeho názoru, sedal každá do kokpitu nového stroje s přehnaným očekáváním, po kterém ale zpravidla následovala kritika. Letoun sice poměrně dobře stoupal, čímž se vyrovnal Fokkeru D.VII, a ve střemhlavém letu byl dokonce rychlejší, ale jeho obratnost v boji byla pomalejší a nedala se srovnat s vynikajícím Fokkerem. Pfalz byl dle jeho názoru líný tažný kůň přetahující se s uzdou, který potřeboval pevnou ohlávku.
Jinak však díky svým pevným křídlům s tenkým profilem dokázal Pfalz D.XII vyvinout velkou rychlost ve střemhlavém letu bez rizika deformace či utržení křídel, což byla slabina Fokkerovy konstrukce. Stejně jako mnoho jiných strojů z tehdejší doby, byl i D.XII náchylný k přetažení a pádu do vývrtky. Další kritika se snesla kromě výše uvedené obratnosti i na dlouhou vzletovou dráhu. Rovněž i přistání činilo pilotům problémy, protože D.XII měla tendenci „plavat“ a podvozek nebyl příliš pevný. Pozemní personál pak neměl v oblibě lanové výztuhy křídel.
NASAZENÍ PO WW1
Celkem se vyrobilo něco mezí 750 až 800 ks letounu Pfalz D.XII, z nichž poměrně velká část, asi 175 strojů byla na konci války zabavena Spojenci. Některé stroje se dostali do USA, Kanady a Polska. Dva stroje byly prodány společnosti Crawford Aueroplane and Supply Co. ve Venice v Kalifornii. Tyto letouny pak byly použity při natáčení filmu Pekelní andělé (1930) miliardáře Howarda Hughese (film „Letec“ s Leonardem di Capriem) nebo ve filmu Ranní hlídka.
TTD Pfalz D.XII
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Posádka:.................................................. 1 pilot
* Délka:...................................................... 6,35 m
* Rozpětí:.................................................... 9 m
* Výška:......................................................2,7 m
* Plocha křídel:............................................ 21,7 m2
* Hmotnost prázdného letounu:......................717 kg
* Maximální vzletová hmotnost:..................... 902 kg
* Pohonná jednotka:.....................................1x Mercedes D.IIIau (134 kW)
* Maximální rychlost:....................................170 km/h ve výšce 1.000 m
* Dolet:....................................................... 370 km
* Dostup:.....................................................5.640 m
* Stoupavost:
* Výzbroj:....................................................2x synchronizovaný kulomet LMG 08/15, ráže 7,92 mm
* Uživatelé:..................................................WW1– Německo
................................................................Po WW1 – Polsko, USA, Kanada
* Vyrobeno:.................................................cca 800 ks
ZHODNOCENÍ
Německý stíhací letoun Pfalz D.XII byl poměrně dobrý stroj, dosahující stoupavostí a střemhlavým letem vynikajících parametrů, ale v ostatních to již byl pouze průměrný stroj. Jeho kvalita tak vedle skvělého Fokkeru D.VII bledne a je otázkou, proč byl tento stroj nakonec nasazován, když mělo Německo v té době Fokkery, které byly doslova postrachy nebes. Dle mého názoru by licenční výroba Fokkerů D.VII v továrně Pfalz Flugzeugwerke byla užitečnější, než nasazovat na frontě další stroj, který byl prostě jen „průměrný“.
Zdroje:
Vojenská letadla (1) – V.Němeček
http://www.theaerodrome.com
http://www.eads.net
http://www.wikipedia.org
http://www.aerofile.info
